Profilový obrázek

martin-mickey-stusak

Martin Štusák

Komentáře 5 840

Od nejnovějších
  1. Stůj, nebo maminka vystřelí!
    Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992)
    5
    „Stůj, nebo maminka vystřelí!“ se Sylvesterem Stallonem v komediální roli je úsměvným filmovým počinem splňující veškeré atributy jednoduchého rodinného filmu. Scénář sice není nijak výjimečný, ale to je u rodinných filmů běžné, takže ani není divu, že převládá tzv. slapstickový humor. Stallone, známý svými akčními rolemi, chtěl i přes svůj předchozí poněkud rozpačitý snímek „Oscar“ (1991) stále dokázat, že zvládne i komedii, a i když v některých ohledech zaostává, kupodivu vnáší do svého výkonu upřímnost. Estelle Getty v roli panovačné matky nemá chybu a je okouzlující. Film sice není mistrovským dílem, ale lze si ho s douškem ironie vychutnat, čímž bude splňovat tzv. guilty pleasure zážitek. Celkově film sice hodně spoléhá na Stalloneho hvězdnou sílu, ale je to odlehčená a zábavná volba, která se s určitou shovívavostí dá užít.
  2. Padavka (1978)
    7
    Výchovný příběh z pera Jaroslava Dietla o vztahu dětí ve škole k nové spolužačce je zpracován příkladně a s respektem. Námět působí nadčasově, neboť ačkoli se doba od 70. let vzniku tohoto televizního filmu změnila, chování dětí ve škole zůstává stejná. I když je to případ od případu. Je také možné, že Jaroslavu Dietlovi při psaní scénáře trochu pomohl dětský psycholog. Dobře jsou zpracovány charakterové rozdíly mezi sourozenci, přičemž není opomenut fakt, že ať jedinec udělá cokoli, vždy je to v některých situacích špatně. Výchovnou naivitou jejich otce s tváří Petra Kostky sice z realistického hlediska oplývá víc než dost, ale na druhou stranu, kdo jiný by měl předvádět výchovné příklady, jako je např. scéna s laboratorními krysami ohledně vztahu k jedinci, a nebo prezentace mouder doma svým dětem. Celkově je škoda, že šikanovaná nová spolužačka nedostala v příběhu více prostoru. Její přítomnost tam takto slouží jen co by figurka k tomu, abychom věděli, kdo je vlastně šikanován a proč. Konec dobrý, všechno dobré, tak by to mělo být i v životě a nejen v pohádkách. Takže ve finále zbývá už jen otázka, zda si děti z tohoto příběhu něco vezmou k srdci.
  3. Hafen der Düfte
    Hafen der Düfte (2013)
    5
    Německý televizní film „Přístav vůní“ se nijak neliší od jiných německých televizních produkcí. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v Hongkongu, je vizuální stránka filmu dobrá zejména z diváckého turistického hlediska, ale z hlediska obsahové hloubky a kvality děje je již strnulá. To, že jsou postavy stereotypní, je obzvlášť v dnešní době taková pravidelná báseň všeobecné divácké kritiky. Když Hongkong, pak nesmí chybět scéna s místní operou, bezskrupulózní triádou a samozřejmě patřičně klišovitými policisty. Jde především o romantický film, v němž bílá žena ještě nemá milostný vztah s černochem, jak je dnes dle BLM indexu nutné, ale s Asiatem, takže přidaný thrillerový nádech slouží spíše jako malý doplněk, aby příběh byl bohatší. Ale i tak je to poměrně slabé. Vše se odvíjí pomalu, bez vývoje postav, s podivnými dialogy, bez napětí a alespoň s trochou humoru. Na druhou stranu však právě díky své nenáročnosti působí film velmi odpočinkově, což ocení zejména ženská část diváků.
  4. Lamp Light
    Lamp Light (2016)
    5
    Evidentně se jedná o autorský filmový počin tvůrce Masona Reye, který si vše v podstatě udělal sám. Napsal scénář, režíroval ho a kromě několika málo kratinkých retrospektivních scén si také zahrál jedinou fyzickou roli. Ano, je to příběh, jak se říká v angličtině - one-man show. Podle úvodní scény se zaměstnanec evidentně call centra vrací po setmění domů z práce, vjede do tunelu a ten se propadne. Uvězněn v troskami zavaleném autě je tak nucen v nastalé klaustrofobické temnotě bojovat nejen fyzicky o přežití, ale i psychicky se svými vnitřními démony. Námět jako by připomínal nejznámější film Pohřben zaživa (2010), k němuž má tento snímek skutečně velmi blízko. V tomto případě se však jedná o nezávislý, tudíž nízkorozpočtový snímek, který tak přirozeně postrádá napětí, drama a atmosféru jako takovou. Vypadá to jako obyčejná zfilmovaná divadelní hra v reálných kulisách, takže je třeba k tomu podle toho přistupovat. Není to zrovna lecjaké veledílo, ale coby jednoduchý příběh bez nutnosti u toho přemýšlet to bohatě postačí.
  5. Terminator Zero
    Terminator Zero (2024)
    9
    Poslední soud se blíží. Lze tuto hrozbu ještě odvrátit? V jádru věci manga série od japonských tvůrců nepřichází s touto minisérií s ničím novým, jen se na celou problematiku dívá jinak. Filozoficky. Člověk a robotický stroj. Obě živé bytosti samostatně uvažující a schopné řešit problémy. A to i v podobě ničivého válečného stavu proti sobě navzájem. A tady se vše zastaví. Vlastně je v tom i skrytá reklama na současnou technickou vyspělost, která se v současnosti vyvíjí. Umělá inteligence. S kým jiným diskutovat o všech problémech a hledat řešení. Dějově tu tak máme vědce a umělou inteligenci, kteří debatují na klasické věčné téma. Smysl života. Tady se však myšlenkově smysl života robota, stroje, přidává ke smyslu lidského života. A tato debata, která se táhne celou minisérií, je zpracována skutečně profesionálně. Bohužel natolik, že nejeden divák není schopen správně pochopit vše, co je řečeno. Takový protiválečný počin tu opravdu ještě nebyl. A nezůstalo jen u toho. Japonští tvůrci si vzali na paškál americké tvůrce posledních dvou filmů 'Terminátor Genisys' (2015) a 'Terminátor: Temný osud' (2019), ve kterých ignorovali časový paradox a zcela rozbili myšlenku prvního 'Terminátora' (1984). V jiné diskusi jiných postavách nás japonští tvůrci poučují, že časový paradox vzniká právě už jen přítomností někoho z jiného časového období. Manga je v Japonsku fenomén a má svá vlastní pravidla, což se neliší ani u této minisérie. Dlouhé debaty, spousta filozofických myšlenek, pomalé tempo a akční scény ovlivněné žánrem jen z nutnosti. Je to zkrátka něco jiného než to, co tu bylo předtím. Je to minisérie, u které je potřeba pozorně poslouchat každé slovo a hodně o něm přemýšlet. To je něco, co bohužel není pro všechny diváky. A už vůbec ne pro ty, kteří čekají další drsný akční film.
  6. Corrida pour un espion
    Corrida pour un espion (1965)
    7
    James Bond debutoval v roce 1962 a úspěch filmu samozřejmě vedl k mnoha napodobeninám. A tento film je jedním z nich. Tajný agent CIA Jeff Larson a jako obvykle v atmosféře věčné studené války. Jeho představitel Ray Danton už nějaké ty zkušenosti s tajnými agenty měl, takže jeho obsazení bylo sázkou na jistotu. A i dnes lze potvrdit, že ve své době byl skutečně silným konkurentem Seana Conneryho. Tvůrci mu k tomu ovšem dopomohli, protože tento film je skutečně téměř k nerozeznání od tradičních bondovek. Solidní a jednoduchý příběh s patřičným humorem, akčními scénami, myšlenkami a charakterem agenta. Dnes by člověk asi řekl, že jde o tematickou vykrádačku se vším všudy. Až na jméno agenta a tajné služby, pro kterou pracuje. A přesto nic proti ničemu. Sice poskytuje špionážní filmovou zábavu, ale těžko soudit, jak si vede jinde. V Česku se neuvádí, takže ho nikdo nezná. A to je v kontextu filmové klasiky docela škoda.
  7. Titanic
    Titanic (1953)
    9
    Jak nás informují titulky po úvodní scéně odlomení ledovce a jeho vyplutí vstříc oceánu, všechny námořní detaily ve filmu, jako jsou rozhovory, události a příslušná data, byly do scénáře převzaty z publikovaných závěrů vyšetřování Kongresu USA a Britské obchodní komory z roku 1912. Spolu s dějem je však celková zápletka zpracována tak, že nelze poznat, o které se jedná. Lze však usuzovat, že jde o atmosféru a dění v první a druhé třídě cestujících, a zejména na kapitánském můstku. Film má stopáž hodinu a půl a ke zničení lodi dojde ve třetí třetině filmu. Do té doby jde převážně o rodinné melodrama, které by se v podstatě mohlo odehrávat kdekoli. Přesto je z dnešního pohledu zajímavé, kolik scén a situací s některými úpravami z tohoto filmu použil James Cameron ve své adaptaci z roku 1997. Možná se inspiroval tím, že toto další zpracování, které navazovalo na německé zpracování ze čtyřicátých let, v němž byl motiv katastrofy zneužit pro nacistickou propagandu, se stalo ve své době nejlepším, a dokonce získalo Oscara. Příběh je solidní a poutavý. Na svou délku obsahuje událostí více než dost. Technicky je typický pro padesátá léta, a tak možná i díky tomu zaujal. Je zkrátka jiný než ty předchozí. Vypráví jeden z možných příběhů odehrávajících se na lodi před katastrofou, čímž se od těch předchozích obzvlášť liší, a jak se po uvedení ukázalo, takový tvůrčí tah se vyplatil.
  8. Apache Ambush
    Apache Ambush (1955)
    6
    Jednoduchý rodokapsový western s postavou Abrahama Lincolna v úvodní scéně, který nařizuje hnát dobytek z Texasu na železnici v Abilene. To by nebylo, aby se cesta nestala dobrodružstvím. Apači útočí na dobytek a bandité chtějí pušky Henry, které jistý frajer pašuje při jízdě s dobytkem, aby obnovili vůli Konfederace. Příběh se odehrává těsně po skončení občanské války. Jednoduchý film, který má něco málo přes hodinu, nevyčnívá nad svou značnou žánrovou konkurenci, ale jako klasika se v ničem neztrácí. Černobílý obraz, ale scenérie přesto dobře vynikají. Dějově nechybí intriky, rvačky ani přestřelky, takže western se vším, co k němu patří.
  9. Safari
    Safari (1956)
    7
    Klasický dobrodružný film s působivou atmosférou a vizuální stránkou, technicky zcela typickou pro 50. léta. Díky tomu jsou také postavy klišovité a jednorozměrné. Nejedná se o velkofilm, ale i tak je řada dialogových scén příliš zdlouhavá a navíc má dosti nevyrovnané tempo. Akční sekvence, z nichž hlavní je útok během povstání Mau Mau, však mají švih a správnou dávku dobrodružného napětí. Ideologické směřování ohledně kolonizátorů je taktické, ale netlačí se nijak zvlášť na pilu. Domorodí obyvatelé Afriky jsou naopak velmi přátelští, kultivovaní a usměvaví. Měl by se film brát jako kritický ke kolonizaci? Těžko soudit. Už uvedené historické události jsou, jak už to bývá, poupraveny a kdo dnes ví, co se tehdy vlastně stalo, že? Díky tomu je tak jasné, že celý příběh nelze brát vážně a stačí si jen užít dobrodružnou náladu filmu. Zmíněné zdlouhavé dialogové scény sice spíše přinášejí únavu, ale zase je snímek v rámci svého žánru klasika 50. let minulého století.
  10. Jailbreak
    Jailbreak (2017)
    7
    Akční film nabitý souboji a hromadnými rvačkami od začátku do konce, pomineme-li drobný dějový úvod o motivu, který se dá plně přirovnat k filmu „Zátah“ (2011). Tentokrát jde o vězeňskou eskortu, klasický motiv vězeňské vzpoury, ochranu klíčového svědka a ženském komandu ve snaze tohoto svědka zlikvidovat. Takže nic jiného než další monotónní akční exhibice, ovšem ve stylu staré dobré akční tvorby. Žádné používání lan, žádné speciální efekty, prostě přímočará syrovost. Ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne, takže si lze také několikrát všimnout, jak pěst či noha mine svůj cíl a dotyčný se přesto zachová, jako by dostal ránu. První polovina filmu je o souboji vězňů s eskortou, ale když v druhé polovině vstoupí na scénu ženské komando, kterému ale příliš prostoru věnováno není, je to přece jen kapánek popcornovější. Film tedy není ničím jiným než exhibicí soubojů, ovšem v málo známém bojovém stylu zvaném „Bokator“. Jedná se o tradiční khmerské bojové umění, které podle historiků používala armáda khmerské říše již před tisíci lety. A je typické pro Kambodžu, odkud tento snímek pochází. Kambodžských filmů je u nás jako šafránu, i když přesněji řečeno k nim nemáme přístup vůbec, takže zejména pro fanoušky akčních filmů, alespoň minimálně ze zvědavosti, není důvod si tento nechat ujít. Mimochodem, film do své filmovny zařadil také Netflix, takže ani v kambodžském filmu nemůže překvapit přítomnost černocha, který jinak pod jménem Laurent Plancel působí v Hollywoodu jako filmový kaskadér a má na kontě mnoho známých filmů.
  11. Pod toskánským sluncem
    Pod toskánským sluncem (2003)
    3
    Poněkud rozmarný příběh upřímným a poutavým způsobem líčí spisovatelčinu citovou cestu za uzdravením a sebepoznáním po rozvodu, kdy hledá sama sebe a přijímá nové příležitosti. Film s takovouto tématikou, zejména pro ženské publikum, je sice srdceryvný a příjemný snímek, který nabízí příjemné odreagování a připomíná nám, jak je důležité jít za svými sny, jen kdyby celý koncept zápletky nebyl tak kýčovitý a nepůsobil televizně. Diane Lane v hlavní roli nesleze z plátna, čímž se velmi rychle stane poměrně vtíravou, jako by film stál pouze na ní. Na to, že se jedná o romantický film, je humor nenápaditě odlehčený, takže film je nevtipný a spíše nudný. Naopak letní exteriéry působí reklamním dojmem jako z cestopisu. Zejména pro diváky telenovel se může hodit na víkendový relax u televize, ale jinak je to nešťastné. Je to prostě slabé.
  12. Zatoulané dělo
    Zatoulané dělo (1958)
    8
    Je vojákem v hodnosti poručíka a při plnění mise se ocitá v obtížné situaci. Jak se rozhodne? Řídit se vojenskými rozkazy, nebo lidskou solidaritou? Na temná padesátá léta poněkud neobvyklý námět cestovatelského filmu, v hollywoodském pojetí žánru road movie. Nepřekvapí však, že straničtí kritici na filmu přece jen nenechali nit suchou. Kromě tradiční naivity scénáře odsuzovali film především za vykonstruování nepravděpodobné překážky. Nic takového by se zkrátka nemohlo stát. Vojáci museli skálopevně plnit rozkazy, takže situace s nemocným chlapcem zmíněná v ději není nic víc než podružná zápletka. Moralizující film to tedy je, ale v očích kritiků své doby ve zcela jiném vidění než dnes. Začátek příběhu je sice veselý s typickými šarvátky mládenců s děvčaty, ale rychle se vše mění v dobrodružnou etudu se situacemi z dnešního pohledu evidentně inspirovanými filmy tehdejšího politického nepřítele, které se v době natáčení v Československu nepromítaly. Přestože Vojenské základní službě dnes pro změnu nikdo nemůže přijít na jméno, jako klasika z 50. let tento snímek neztrácí nic ze své filmové zábavy.
  13. Revolt
    Revolt (2017)
    7
    Jižní Afrika, nějaká věznice a v něm zrovna se probudilí nějaký americký voják a nemůže si na nic vzpomenout. A ve vedlejší cele sedí francouzská lékařka. A tak začíná příběh dvou lidí ozbrojeni putující apokalyptickou pustinou Afriky, která je jako obvykle sužována hrozbou místních vojevůdců, obyvatel a chudobou a která je navíc napadena mimozemskými ne zrovna malými roboty. Byť se jedná o film s nižším rozpočtem, není to znát. Napínavý a akční děj je zaručen. K tomu vizuálně působivé scény a ono jihoafrické prostředí. Zklame jen nedostatek originality v nijak složitém příběhu, ale to už u takových méně nákladných filmů bývá. Vývoj postav také zrovna neoslní. Každopádně si to drží spoustu otazníků. Diváci tak v podstatě vědí jen to, co americký voják, čímž se veškeré okolnosti dané situace dozvídají společně s ním. Takže další příběh o mimozemské invazi, kde přímí agresoři zůstali utajeni. Všudypřítomnou hrozbou jsou jen ti roboti. Ano, sice se nejedná o nic přelomového, ale v žánrové oblasti sci-fi thrilleru by se tento snímek v konkurenci ztratit nemusel.
  14. Příručka k vraždě pro hodné holky
    Příručka k vraždě pro hodné holky (2024)
    3
    Zpočátku je potřeba uvést jeden zásadní fakt. Tato minisérie by mohla oslovit především fanoušky vcelku úspěšné série „Pretty Little Liars“ (2010–2017), a spin-offy „Pretty Little Liars: The Perfectionists“ (2019) a „Pretty Little Liars: Original Sin“ (2022–2024). V tomto netflixovském minisériovém počinu, vyznačující se také býti něco mezi „Veronica Mars“ (2004–2019) a „Twin Peaks“ (1990–2017), tentokrát máme dospívající Pip, jejíž inteligence a sebevědomí předčí veškeré detektivní očekávání. Ryze dívčí detektivní příběh s veškerou danou naivitou a kýčem sice námětově není špatný, jen kdyby nebyl uměle natahován, čímž vzniklo mnoho hluchých míst, a kdyby předloha opět nebyla zneužita k propagandě BLM Lebensborn a zmínkou o LGBT… . Takže hrdinka příběhu má bílou matku, černého otce a mulatského brášku. Typicky ideová rodinka jednadvacátého století. A samozřejmě nezůstalo jen u toho. Tady prostě není bílá holka, která by chodila s bílým klukem. Dějové pátrání obsahuje několik zajímavých zvratů a napínavých chvilek, které se však bohužel v přehnaně pomalém tempu poněkud vytrácí. On dohromady ani ten scénář po obsahové stránce není nijak moc plodný, takže by klidně vystačil na celovečerní stopáž filmu. Literární předloha „Návod na vraždu pro hodné holky“ od autorky Holly Jackson, která vyšla i u nás, má vcelku dobré recenze, takže není divu, že po tom filmaři sáhli. Zprasit to BLM Lebensborn propagandou to ale nemuseli. Takhle je to po shlédnutí jen další lehce zapomenutelný seriálový počin.
  15. Přehlídka ztracených peněz (1973)
    8
    Petr Schulhoff jako scénárista a režisér svých vizí vynikal poměrně hodně. Přestože je psal a natáčel stylem, který vyžadovala doba, žádná z nich dodnes neztratila své kouzlo. To platí i o této televizní povídkové sbírce, která představuje tři různé příběhy o tom, jak manželský pár řeší ztrátu dvou set korun, což bylo na sedmdesátá léta hodně. Povídky jsou poučné a humorné zároveň. Pro Vladimíra Menšíka a Jiřinu Bohdalovou to však nebyla jediná příležitost k sehrání takových scének, protože jak dnes víme, podobných manželských sporů a hádek spolu sehráli několik pro silvestrovské pořady. Petr Schulhoff touto povídkou tvorbou poukázal na určitý manželský stereotyp, nebo jak dnes říkáme, předsudek. Stejný problém se vyskytuje ve třech různých situacích, ale v podstatě to vždy skončí stejně. Dříve to bylo zábavné a moralizující zároveň, ale dnes už nad tím každý mávne rukou. V kontextu mistrovských hereckých výkonů Vladimíra Menšíka i Jiřiny Bohdalové jde však stále o televizní klasiku, která má v televizní zábavě stále své nezastupitelné kouzlo.
  16. Follow That Dream
    Follow That Dream (1962)
    6
    Působí jako velmi naivní člověk, ale dokáže se bránit jak fyzicky, tak i svým důvtipem. Elvis Presley sice ve snímku ne zrovna výrazném, avšak vcelku odlehčeném a zábavném. Příběh je založen na různých konfliktech, kterými Presley ve své roli prochází, a jeho naivita vytváří situace, kdy by mnozí řekli, že je ještě větší blbec, než se na první pohled zdá. Ale co je na povrchu nemusí být uvnitř, a zrovna u něj to platí dvojnásob. Film působí jako lehká komedie bez leckterých bláznivin, grotesek či situačních momentů. Prostě ta úsměvnost v mnohých scénách tak nějak vyplyne a to je vše. Jedná se tedy o naprosto nenáročný a velmi pohodový film, který navíc obsahuje pět Elvisových písní, které jsou očekávaně příjemné a které, obzvlášť u jeho fanoušků, pohladí.
  17. Staraya, staraya skazka
    Staraya, staraya skazka (1970)
    3
    Nízkorozpočtový studiový film s papundeklovými kulisami, navíc kuriózně natočený v širokoúhlém kinematografickém formátu. A podle toho to také ve všech ohledech vypadá. Vlivem námětu lze ještě kulisy pochopit, ale scénář byl napsán na základě literárních děl Hanse Christiana Andersena poněkud zjednodušeně a místy dosti krkolomně. Zpočátku překvapí přimíchávání současných motivů do příběhu. Chudé království se například snaží odevzdat vratné láhve, ale nikde je neberou. Jistě to mělo být humorné, ale nějak to vtom zaniká. Chybí i rivalita mezi kouzelníkem a vojákem ucházející se o „protivnou“ princeznu. Jsou to kamarádi a navzájem si pomáhají. Podivný motiv. Podivný je i důvod princezniny protivnosti, který je odhalen až na samém konci filmu. To asi nejvíce vyvolává úsměv nad scenáristickou neobratností až trapností. Herecké výkony nestojí ani za zmínku. Ano, jedná se o loutkovou hru, ve kterém loutky hrají živí herci, ale v takovémto filmu to prostě nefunguje. Tento film je vhodný pouze pro televizi, nikoliv na plátna kin, neboť filmový zážitek tohle rozhodně přinést nedokáže.
  18. Večer tříkrálový
    Večer tříkrálový (1955)
    7
    Film vychází ze Shakespearovy hry „Dvanáctá noc aneb Cokoli chcete“ a je natočen v naprosté jednoduchosti, přičemž se drží ducha a děje díla. Díky komediálním situacím, vtipným dialogům a milostným zápletkám se film stal zábavným a z filmového hlediska docela příjemným, a to především díky výborným hereckým výkonům, které navíc podpořily skvělé kostýmy, kulisy a po obrazové stránce sceneriemi. Tvůrci však drželi atmosféru pevně na uzdě a snažili se, aby připomínala divadelní představení. Podařilo se jim dosáhnout nálady, která je někde uprostřed mezi divadlem a výpravným filmem. Znalci původní hry budou samozřejmě vždy nespokojeni, právě kvůli zjednodušení pro běžného diváka a z toho plynoucí povrchnosti, avšak pro přiblížení Shakespearova díla se to povedlo a film se stal zaslouženou klasikou.
  19. Alexander Něvský
    Alexander Něvský (1938)
    8
    Historický snímek o ruském vůdci, který je považován za jedno z nejvýznamnějších děl sovětské kinematografie, který dodnes vyvolává řadu diskusí a kontroverzí. Ono to bude i tím, že toto filmové dílo chtěl pro propagandistické účely proti Německu zneužít samotný Stalin. Je to zapříčiněno především hlubokým vlasteneckým duchem filmu, který vyzdvihuje ruské tradice a hlavně opěvuje čin Alexandra Něvského. A co si budeme povídat, stejné vyznění mají i české snímky o Janu Žižkovi od režiséra Otakara Vávry, který se jistě tímto ruským snímkem inspiroval, což je nejvíce vidět u válečné scény. Technická stránka bitvy, soubojů i úhel kamery na bojovníky je neodvratitelně ne podobná, ale přímo naprosto stejná. Epická bitva, velkolepé kostýmy a kulisy zkrátka vytvářejí nezapomenutelný vizuální zážitek. Dějová šablona je jasná. Konfrontace s vnějšími nepřáteli, obrana vlastní země a lidu. Ostatně, téma každé země. Film je samozřejmě silně ideologizovaný, a tak sloužil k ideologickým účelům. Představy nepřátel jsou zjednodušené a karikované, zatímco ruské vítězství je prezentováno jako nevyhnutelné a předem dané. Mnohá historická fakta jsou zkreslena nebo zveličena. Například už samotný obraz Alexandra Něvského je poněkud zidealizovaný a rozsah bitvy na ledě vyznívá až přehnaně. Porovnejme opět s vyzněním Vávrových filmů o Janu Žižkovi a rozsahu husitské bitvy na vypuštěném rybníku. Ta Vávrova inspirace tímto ruským filmem tady prostě je. Každopádně, film o Alexandru Něvském je považován za klasiku sovětské kinematografie a významný kulturní fenomén, který stále vzbuzuje zájem diváků, a to i přes ono kritické hodnocení z hlediska historické nepřesnosti a ideologické orientace. Ano, stejně jako v Česku o Janu Žižkovi od Vávry.
  20. Nepoddayushchiyesya
    Nepoddayushchiyesya (1959)
    8
    Film „Neposlušní“, jak zní český překlad, je klasickou sovětskou „výrobní“ komedií, která se prezentuje především odlehčenou atmosférou, humorem a kladnými postavami. Vypráví jednoduchý příběh o mladé vzorné pracovnici, která dostane za úkol zkrotit dva mladé bujaré dělníky a přimět je, aby se chovali jako vzorní pracovníci. A právě o její snaze tak učinit to celé je. Pojetí děje je tedy jako obvykle prodchnuto optimismem podporujícím pracovitost, kolektivismus a snahu o poznání, což z něj činí především výchovný dělnický charakter. Ale na druhou stranu je zcela prost jakýchkoli stranických agitek. Každopádně ani tak nelze prezentovanému obrazu dělnického života upřít idealizovaný záměr, takže už jen vlivem doby vzniku tohoto filmu mohou mnozí diváci poukazovat na přítomnost propagandistických prvků. Ale jak se říká, je to jen film, který je po celou dobu svého trvání veselý, čímž dokáže pobavit a alespoň na chvíli odvést mysl od každodenních starostí.
  21. Karnevalová noc
    Karnevalová noc (1956)
    9
    Bláznivá taškařice o pořádání silvestrovské estrády pod přísným dohledem stranického zástupce ředitele kulturního domu, který je navíc staromódní morous a jak v úvodu filmu prohlásí, karneval nepřipadá v úvahu, protože sovětský občan nemá potřebu se schovávat za maskou. Film tedy vznikl v temných padesátých letech, ale byť je určitá agitka hlavně v tom úvodu zřejmá, vyznění filmu je neškodné a v ruských televizích se dokonce dodnes pravidelně kolem silvestra vysílá. S českou filmovou tvorbou z téže doby by se dal pro srovnání přirovnat třeba k námětově podobnému filmu „Cirkus bude“ (1954) nebo „Hudba z Marsu“ (1955). A co se týče charakteru onoho morouse… Však víme. Stejná atmosféra, dobová svěžest i styl místy až groteskní zábavy. Sovětský svaz sice byl náš vzor, ale tady to vypadá, že se sovětští tvůrci spíše inspirovali právě jmenovanými českými filmy. Ostatně, asi ve dvou scénách tu dokonce jistý postarší lektor mluví o životě na Marsu. No nic. Film je tedy o přípravách a pořádání silvestrovského večírku mládeží za přísného dohledu, aby se ti nahoře nemohli na nic stěžovat. Jádrem humoru a nejrůznějších skopičin je však vzepření se mládeže daných nařízení a snahy zástupce ředitele přechytračit, z čehož je častým terčem. Film je zábavný také ukázkami různých estrádních vystoupení, které kupodivu nestárnou a i dnes pobaví. Orchestr, písničky, tance, i na kouzla se našel čas. Co se poněkud vymyká měřítku sovětského filmu, jsou scény polibků mezi muži, které jsou však vtipem. Ano, o homosexualitu v žádném případě nejde, takže co se týče dnešního pohledu na danou věc, asi tak. Film je tedy o regulaci zábavy, což si ti, kterých se to týká, nenechají líbit a i nadále si zábavu udělají po svém. A proto vlastně ani není divu, že je film stále tak žádaný. Od dnešní reality se ve své podstatě ničím nevymyká.
  22. Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel
    Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (1975)
    9
    Jedná se o dvoudílný romantický příběh na základě divadelní hry z roku 1969, jehož filmové zpracování se v Sovětském svazu stalo kultovním a i v současném Rusku stále žádaným. Stručně řečeno, tento silvestrovský příběh je v Rusku stejným kultem jako v Česku ruská filmová pohádka Mrazík (1964). Její silvestrovská atmosféra nezestárla. Ačkoli k tomu námět směřuje, sovětští tvůrci se, i když na svou dobu samozřejmě z ideologických důvodů, odpoutali od západního stylu a místo bláznivé komedie natočili poutavý romantický film s volnějším a pomalejším vývojem událostí a jemným humorem. To také mělo za následek poměrně dlouhou stopáž, ale přirozenosti všech postav to poměrně výrazně pomohlo. Milostný příběh Žeňi a Nadi vzniklý na Silvestra zajímavým omylem. Něco podobného by se dalo natočit i v Československé televizi v cyklu „Bakaláři (1972–1987) a trvalo by to jen půl hodiny. Zápletka příběhu, počínaje satirou na stejný vzhled sovětského sídliště, ať už je kdekoliv (což známe v Česku také dodnes), a z toho plynoucí omyl podpořený stejnou adresou, je snadno předvídatelná, ale její atmosféra a punc nostalgie i po tolika letech zanechává pozitivní emoce. A právě díky tomu se stal nedílnou součástí ruských novoročních svátků.
  23. Pozor na auto
    Pozor na auto (1966)
    8
    Tento film je údajně jednou z nejoblíbenějších a nejcitovanějších sovětských komedií 60. let a dodnes vyvolává vřelé pocity u diváků, a to i napříč generacemi. A možná se není čemu divit. Příběh kombinuje prvky komedie, detektivky, a dokonce i dramatu, čímž vytváří jedinečný koktejl emocí, s jehož pomocí se lze zamýšlet a uvažovat o mnoha věčných otázkách, jako je dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost. Ostatně všechna použitá témata, jako je sociální nespravedlnost, byrokracie a korupce, jsou aktuální i dnes. Použití kousavého humoru a jemné satiry navíc umožňuje podívat se na problémy z jiného úhlu. Jurij Dětočkin jako pojišťovací agent krade auta podvodníkům, čímž se stává jakýmsi obrazem, který nabourává obvyklé stereotypy kladných hrdinů. Noirové prvky použité v některých scénách navíc působí na diváka povznášejícím dojmem. Atmosféra filmu je po celou dobu svižná, nepřekračuje hranici bláznivé komedie, i když se jí občas blíží, a překvapivě nemá jediné hluché místo. Film tedy mírně pobaví, povznese i zanechá příjemný filmový zážitek.
  24. Time Bandits
    Time Bandits (2024)
    2
    A opět ta britská skříň, tentokrát v seriálové předělávce. A opět je to jako v seriálu „Letopisy Narnie“ (1990), jen v opačném gardu. Tady ze skříně vykoukne jakási podivná skupinka dospělých (nebyli to původně trpaslíci?) a bez špetky překvapení vezme Kevina na dobrodružství, o kterém se mu ani nesnilo. Typický britský humor se bude líbit zejména fanouškům Monty Pythonů, kteří za ním původně stáli. Zde se na ně tvůrci snažili navázat, nebo si na to jen hrají. I když tvrdí opak. Původní film byl inspirován kultovním komiksem Winsora McCaye „Malý Nemo v Slumberlandu“ o snových dobrodružstvích malého chlapce. Na kvalitě to však nepřidalo. Děj je tak jen opakujícím se mihotáním spousty postav vytvářejících většinou nepřehledný mumraj čehokoli, jen ne jednoduché zábavy. Když se k tomu přidá kulometná salva konverzačních dialogů, člověku z toho může až hlava prasknout. Liberální index samozřejmě nechybí, takže využití ras je oproti filmu pestré, a dokonce se najde prostor i pro zástupce LGBT…. Přesto na tomto seriálu liberálové nenechali nit suchou. Problémem byl například nedostatek inkluzivy. Inu, ovlivňují podobu filmů a seriálů jako v každé diktátorské éře. Seriál je epizodicky koncipován stejně jako seriál Pán času (2005-), což znamená, co epizoda, to nějaký svět. Tím vlastně vznikla přímá konkurence Pána času, který je však již dvacet let seriálovým fenoménem. Zloději času jsou křečovití, nepřehlední, plní nesmyslných dialogů, navíc výmluvně podaných kulometnou salvou. Když se nic neděje, což je neustále, jen se neustále žvaní. Fanoušci původního filmu to ocení, ale pro běžného diváka je to strašný propadák.
  25. Mathias Sandorf
    Mathias Sandorf (1979)
    8
    Seriálová adaptace stejnojmenného románu Julese Verna, která vznikla v koprodukci Francie, Maďarska, Itálie a západního Německa, se nesmazatelně zapsala do srdcí fanoušků i v Československu. Zastínila i dřívější filmovou adaptaci „Matthias Sandorf“ (1962), která je dodnes u nás neznámá. Přestože byla zachována věrnost původní literární předloze, vcelku logicky došlo ke scenáristickému zjednodušení mnoha dějových aspektů. Jules Verne je ve svých dílech známý poměrně složitými zápletkami, které není snadné adaptovat do filmové podoby. Každopádně autorovy myšlenky zůstaly zachovány. Děj příběhu tak diváky vrhá do bouřlivé Evropy 19. století a nabízí pohled na každodenní život a politické problémy té doby. Je však otázkou, zda prezentované přátelství, odvaha a spravedlnost stále rezonují u dnešních diváků. Ať tak či onak, osudová cesta Matyáše Sandorfa, toužícího po pomstě, se stala skutečným zasvěcením, které poznamenalo několik generací diváků, podobně jako podobný příběh Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase staršího v románu Hrabě Monte Christo. Ostatně ne náhodou má Verneův román podtitul „Nový hrabě Monte Christo“. Dnes je velká škoda, že jej vydavatelé disků, televize a VOD stále úzkostlivě opomíjejí.
  26. Lilith
    Lilith (1964)
    10
    Jedná se o umělecký film, který se zabývá tématy, jako je duševní nemoc, manipulace a nejasné hranice mezi realitou a iluzí, a představuje příběh o dramatickém vývoji lásky a jejích tragických následcích. Tématem je Bruce, terapeut velmi oblíbený svými pacienty, který je v tiché léčebně sveden schizofrenní pacientkou Lilith, jejíž projev je někdy zasněně zamilovaný, jindy ledově manipulativní. Warren Beatty a Jean Seberg pojali své role působivě s přesvědčivou nevinností. Beattyho ztvárnění terapeuta je vypilované do nejmenších detailů. Seberg jako tajemná Lilith pro změnu dodala postavě jistou intenzitu komplexnosti. Ačkoli to tak možná nevypadá, nejedná se o nijak zvlášť jednoduchý film. Celá koncepce příběhu obsahuje mnoho významů a symbolů, jejichž tajemství je obsaženo ve schizofrenní ženské postavě Lilith. Příběh se tak zamýšlí nad projevy lásky, které způsobují probuzení skrytého šílenství. Ponořit se do postavy Lilith znamená proniknout do skrytých tajemství mysli. Proto samotný závěr může být nejen frustrující, ale hlavně podněcující k zamyšlení nad problematikou, o které se jinak příliš nemluví. Dalo by se říci, že vůbec. Vyprávění je vedeno v poetické atmosféře v naprosté beznaději smutného portrétu schizofrenie, která je v tomto filmovém zpracování spíše pro náročného diváka, neboť zde ve své vážnosti tentokrát nejde o žádnou filmovou zábavu.
  27. Tichá radosť
    Tichá radosť (1985)
    10
    Hloubka a realističnost v zobrazení života ženy v určitém životním období je něco, co v současné kinematografii již několik desetiletí velmi chybí. Chybí filmaři a odborníci, kteří by ji podali s obrovskou vážností i jistou dávkou poetického odstupu. Tak alespoň díky za filmový archiv. Režisér a scenárista Dušan Hanák nenatočil mnoho celovečerních filmů a je to docela škoda. Například v tomto filmu se představil jako slovenská verze českého režiséra Karla Kachyni. Film se zaměřuje na ženu středního věku, která se potýká s osobní krizí a hledá své místo ve světě. V profesním životě čelí tlaku společnosti, očekáváním a potřebě seberealizace. V soukromém životě naopak prožívá krizi manželství a přátelství a jejich proměny v čase. Je tak vykreslen intimní portrét, který zkoumá témata, jako je krize identity, ztráta iluzí a hledání nových životních významů. Psychologická hloubka v poetické atmosféře nabízí komplexní vhled do ženského nitra, která jsou ženám velmi blízká i dnes. Film byl oceněn, a to zcela zaslouženě. Dušan Hanák natočil film, který plně překračuje svou dobu a i dnes nabízí mnoho podnětů k zamyšlení.
  28. Policejní akademie
    Policejní akademie (1984)
    8
    Nejbláznivější a nejšílenější policejní škola všech dob? Evidentně ano. A právem, protože dokáže i dnes rozbouřit bránice diváků. A to by se dalo říct, že se jedná o humor fraškovitý až dětinský. Celé pojetí děje poskládané z různých humorných scének a situací má úžasnou atmosféru, což je dáno i tím, že je tón filmu odlehčený, čímž je nejen snadno uchopitelný, ale z diváckého hlediska dokonce příjemný. Každá postava je plnohodnotným charakterem a všechny dohromady vytvářejí tu nejlepší atmosféru komediální i situační zábavy. Největší kouzlo spočívá v tom, že ačkoli ze sebe všichni dělají naprosté šašky, v jádru mají stále jistý punc lidskosti. A možná právě proto se film stal stále vyhledávaným kultem na poli dělání si legrácek z policie. Četníci ze Saint Tropez (francouzská filmová série 1964- 1982) tímto dostali silnou konkurenci.
  29. Sharkyho mašina
    Sharkyho mašina (1981)
    8
    Z dnešního pohledu se to zdá nepravděpodobné kvůli zubu času, ale film v době svého uvedení zanechal v kinematografii výraznou stopu. Ačkoli nedosáhl statusu nesporné klasiky, dokázal, oslovil díky své zvláštní atmosféře kombinující městskou krimi a akci, která je jistě inspirována filmem „Drsný Harry“ (1971). I charakterově jsou si Tom Sharky a Harry Callahan ze srovnávaného filmu velmi podobní. Zápletka je tradiční a na poměry žánru vcelku solidní. Některé prvky však mohou působit konvenčně a některé bohužel předvídatelně. Od Eastwoodova úspěchu s Drsným Harrym bylo natočeno mnoho podobných filmů a desetiletý odstup tohoto je už příliš velký. Tempo často postrádá napětí a některé dějové úseky působí kapánek těžkopádně. Burt Reynolds byl zrovna ve vrcholné formě, takže vsadil na jistotu. Jeho výkon je správně -eastwoodovsky- drsný i citlivý, tudíž divácky přitažlivý. Zároveň se i jako režisér rozhodl místy překročit hranice filmu noir s poněkud temnější atmosférou kombinovanou s akčním thrillerem, přičemž nezapomněl na efektní scény honiček a přestřelek. V konkurenci své doby už sice neměl co více nabídnout, ale ve svém smyslu je i přes všechny své neduhy účinný a zábavný.
  30. Návrat Růžového Pantera
    Návrat Růžového Pantera (1975)
    9
    Název filmu „Návrat Růžového pantera“ je doslovný, protože je narážkou na původní tvář inspektora Clouseaua, Petera Sellerse, který se do role vrátil po dlouhých 11 letech. Tvůrci tehdy už o další pokračování zájem neměli, a tak se toho chopili jiní, kterým se i přes trvající nezájem podařilo protlačit vznik dalšího filmu ´Inspektor Clouseau´ (1968), jen s jiným představitelem. Alan Arkin však nezaujal, a tak šel projekt k ledu definitivně. Ale jak je vidět, diváci se nakonec přece jen dočkali. Zajímavé je, že ačkoli je považován za třetí díl ságy (film s Alanem Arkinem se do něj nepočítá), je přímým pokračováním úplně prvního filmu, na který také odkazuje. Důvod je prostý. Příběh druhého filmu ʻKomisař Clouseau na stopě´(1964) vycházel z francouzské divadelní hry „LʼIdiote“, v níž inspektor Clouseau nevystupoval. Do děje se dostal, až když byla hra přepracována do filmového scénáře. Vzhledem k tomu, že uplynula dlouhá doba a vzhledem k neúspěchu předchozího filmu s již zmíněným Alanem Arkinem, málokdo tomuto návratu věřil. Dokonce i David Niven, který nabídku odmítl a místo něj se tak v roli sira Charlese Lyttona objevil Christopher Plummer. Že nakonec byly obavy zbytečné, se ukázalo hned po uvedení. Peter Sellers se do role pustil s vervou sobě vlastní a předvedl své komediální know-how jako nikdy předtím, čímž posunul nejlepší tradici burlesky na novou úroveň. Měl dokonce volnost v improvizaci a právě díky jeho nápadům hodně vynikly například ony bláznivé sekvence ničení nábytku při rvačkách s Catem Fongem. Komické eskapády vrchního inspektora Charlese Dreyfuse jsou už kapitolou samo o sobě. Úspěch filmu překonal všechny vášně a stal se triumfem. Ani dnes nepřestává bavit, což je pocta znamenitá..
  31. Jízdní hlídka
    Jízdní hlídka (1936)
    7
    O československých legionářích, kteří byli ihned po návratu domů oslavováni za své bojové úspěchy na Transsibiřské magistrále v Rusku, bylo natočeno mnoho filmů, snad osmnáct, ale většina z nich se bohužel nedochovala. Z těch, které se dochovaly, zůstává vrcholem úžasný „Plukovník Švec“ (1929). „Jízdní hlídka“ má z dnešního pohledu kuriózní westernový motiv, který byl později nejednou rozvinut do tohoto žánru. Těžko říci, zda se právě tímto československým filmem inspirovali zahraniční filmaři, který je zpracován velkolepě, nádherně a s úctou. Škoda jen častého patosu děje, který byl pravděpodobně ovlivněn adaptací divadelní hry Františka Langera. Každopádně i tak kdo by nesoucítil s legionáři například při scéně, kdy jsou nuceni utratit koně. Nejzajímavější na filmu je přítomnost významného herce Zdeňka Štěpánka, který legionářem skutečně byl. Zda byl za svou roli v tomto filmu oceněn z legionářské vděčnosti, nebo proto, že ji dobře zahrál ze své zkušenosti, se už nikdy nedozvíme. Zub času se snímek snaží znehodnotit seč muže, ale odolává. A je to dobře. Jedná se o věrnou filmovou připomínku našich předků, kteří měli velkou zásluhu na vzniku dnes již neexistujícího Československa, jehož pozůstatky se proevropská politická garnitura stále snaží nadobro sprovodit ze světa.
  32. Přerušená píseň
    Přerušená píseň (1960)
    5
    Július Pántik v roli opravdového slovenského člověka. A to bez jakýchkoli servítek. Film představuje plně ideologický životní příběh o počínání učitele základní školy povolaného do bojů druhé světové války, ve které to Slovensko politicky také nemělo zrovna jednoduché. Že film vznikl za účasti sovětských filmařů, kteří mají s takovým vyzněním filmu blahé zkušenosti, je patrné už při úvodních titulcích, neboť pokud jde o grafické pozadí za titulky… Zkrátka Мосфильм jak vyšitý. Dějově se jedná o plnohodnotný příběh, který začíná počátečními boji slovenské armády po boku německé, aby se Slovensko postupem času prozřelo a za podpory Rudé armády dostálo svého slavného SNP. Příběh je samozřejmě smyšlený, byť je jistým skutečným příběhem motivovaný, ale je zpracován tak, aby splňoval všechny ideologické požadavky své doby. A skutečně je splňuje dokonale. Hlavní dějovou linií je tedy osudové počínání obyčejného učitele na bojišti během války, s určitým odkazem na vlivy v jeho osobním životě. Jako každý takový sovětský osudový válečný film je i tento po technické stránce dobře atmosféricky zpracován. A tak stejně jako každý takový sovětský válečný film je i tento třeba vnímat s určitým odstupem. Je to koneckonců kontroverzní film své doby, který jen odráží tehdejší politickou atmosféru. Ale chtě nechtě, filmový zážitek i dnes přesto stále přináší.
  33. Stretnutie
    Stretnutie (1975)
    5
    Z dnešního pohledu jde o kontroverzní film, ale ve své době byl oceňován. A není se čemu divit. Jde o myšlenkově podmanivé dramatické vyprávění o životě člověka poznamenaného dvěma světovými válkami a příběh je natolik rozvinutý, že je s podivem, že devadesátiminutová stopáž stačila na celý dějový koncept. Příběh prolíná obě světové války a ukazuje, jaký vliv měly na jednu konkrétní rodinu. Začíná tedy dopadem první světové války na život manželů Dobrikových, žijících v horách v krásné lidové vesnici, a končí druhou světovou válkou, v níž už jejich syn bojoval v Rudé armádě. Celá normalizační atmosféra je plně v souladu s danými stanovami, takže už jen z tohoto důvodu je třeba se na tento film dívat s určitým odstupem. Nicméně co se týče výpravy, klobouk dolů. Ohledně námětu je to natočeno zodpovědně a se vším všudy. Zvlášť když se ideově jedná o oslavu Rudé armády. Tragický konec musel být už ve své době dost kýčovitý, nicméně ideologie byla ideologie. Bez hrdinů a zbytečných obětí by něco takového nikdy nefungovalo. Film se stal spíše zapomenutým, ale takový je osud všech podobných filmů. Jestli je to škoda, je na diskusi. Co se týče ideologie, tak určitě ne, ale co se týče technické stránky a výpravy filmu, tak takový film už nikdo nenatočí.
  34. Páter Vojtěch
    Páter Vojtěch (1928)
    10
    Klasické dílo české kinematografie režiséra Martina Friče z roku 1928, které má spolu s dalšími filmy své doby značný historický význam. Jako jeden z prvních československých filmů poskytuje cenný vhled do filmové historie a kulturní krajiny země v meziválečném období. Příběh natočený podle románu Jana Klecandy pronikavě zobrazuje lidské emoce a problémy, kterým jedinec čelí v měnící se společnosti. Film jako takový prokazuje působivou technickou zručnost, a to především díky silné kameře a střihu. Na němý film je pak děj použitelný a plně strhující. A tedy, zejména emocionálně, velmi silný. Dnes víme, že režisér Martin Frič se k předloze vrátil a v roce 1936 ji znovu natočil se zvukovou stopou. Nicméně němá verze se dochovala, takže není třeba ji zatracovat, i když si ji užijí jen opravdoví filmoví fanoušci.
  35. Takový je život
    Takový je život (1929)
    10
    Němý československý film německého režiséra a scénáristy Carla Junghanse, je považován za významný příspěvek československé kinematografii, který představuje odklon od konvenčnějších filmových stylů své doby. Jeho zkoumání sociálních otázek a novátorský přístup vyprávění příběhu dokonce zajistily místo v dějinách filmu. A tak je dobře, že se film zachoval a že jej lze shlédnout i dnes. I přes své stáří i nadále získává pozitivní ohlasy právě pro ten svůj novátorský přístup k sociálnímu realismu a dynamickému vizuálnímu stylu. Příběh se zabývá tématy chudoby, alkoholismu a sociální nerovnosti a nabízí tak dojemný obraz života v Československu na počátku 20. století. Carl Junghans impozantně pojal autentičnost a emocionální působivost v zobrazení chudoby a sociálních problémů, přičemž silně vyvolává soucit s postavami a jejich bojem. Vizuální styl, který plně využívá dynamický střih, expresivní úhel kamery a působivé vizuální prvky přispívající k silné a sugestivní atmosféře filmu, byl ovlivněn sovětskou teorií montáže, který byl často zmiňován jako samotný vrchol pojetí. V oblasti filmu a filmového výtvarné umění má tak snímek nemalý historický význam. A co se týče vyjádření dané problematiky, má nemalý význam společenský. Tenhle film je potřeba vidět, neb spousta dějových odvětví je dokonce i nadčasové. A snad i kvůli Theodoru Pištěkovi, který je tu v roli, dle toho jak ho známe z pozdějších zvukových filmů, opravdu netypické.
  36. Colt in mano del diavolo, Un
    Colt in mano del diavolo, Un (1972)
    4
    Tradiční spaghetti western s námětem o cestě za pomstou, tentokrát však s nekvalitním zpracováním. I když ani zde nechybí vše, co se na takový spaghetti western sluší a patří. Do jistého městečka tedy přijíždí cizinec, odkud se samozřejmě také dozvíme, a začnou se dít jako obvykle věci. Akce, samozřejmě očekávané, si však tentokrát užít nelze. Příběh má temnou atmosférickou stránku věci, ale scénář je tak podivně zpracovaný, že ve výsledku to spíše škodí, než přispívá. Rapidně nízký rozpočet je zkrátka zatraceně okatý. Tu a tam se sice, snad z nutnosti pro žánr, brutální scéna objeví, ale když je děj silně roztříštěný a logika se stává zcela cizím pojmem, je takový film odsouzen k tomu, aby na něj diváci zapomněli hned po uvedení. A právě to nepřekvapivě tento film potkalo. Inu, není po každém filmu posvícení.
  37. Blind Boxer
    Blind Boxer (1972)
    5
    Klasický kung-fu film nijak nevybočující z řady ostatních. Obsahuje jednoduchou zápletku, i když na svou dobu údajně novátorskou, neboť pojednává o slepém mistrovi bojových umění, který dokonce vede školu kung-fu. K tomu ohromná prezentace bojových umění, jejichž scény, ačkoli jsou obecně považovány za schopné, nejsou vždy tak dobře choreograficky zvládnuté jako v některých jiných klasických kung-fu filmech. Celkově lze film považovat jen za žánrově přívětivý, nabízející jedinečnou premisu a příjemnou akci. Jeho kvalita se však může lišit v závislosti na individuálním vkusu. Příběh sleduje mladého bojovníka, který, aby se mohl účastnit turnaje, učí se od slepého mistra. Akční sekvence tak na sebe přirozeně strhávají pozornost. Postavy jsou jednorozměrné a děj neproniká hlouběji do jejich motivací. Každopádně i přes své nedostatky alespoň snímek nabízí pohled na počátky hongkongské kinematografie o bojových umění. Je tedy produktem své doby a odráží tak vznikající trendy a styly. Zkrátka jen další kung-fu klasika v řadě a nic víc..
  38. Xanadu
    Xanadu (1980)
    4
    Hudební fantasy s diskotékovou tématikou, které se bohužel podařilo něco co málokomu. Zatímco při prvním uvedení do kin se setkal se smíšenými ohlasy, soundtrack k filmu s písněmi od ELO a Olivie Newton-John se stal naprostou bombou v hitparádách i na diskotékách. A tak zatímco děj byl popisován jako „hloupý“ a „nesmyslný“, a to i kupodivu vlivem nevýrazných hereckých výkonů, soundtrack byl považován za nejsilnější stránku filmu, ve kterém se povětšinou chválily chytlavé a energické melodie. Doba však pokročila a v rámci nostalgie získal film u fanoušků v popkultuře 80. let kultovní status. Spousta speciálních efektů, navíc animované sekvence, hudební dovádění na kolečkových bruslích a mnoho dalšího. Pokud se tedy pomine poněkud hloupý příběh, lze si alespoň užít takříkajíc estrádní zábavu. Každopádně i tak se film celkově stal spíše pozapomenutým a je na diskuzi, je-li tak dobře či nikoliv. Každopádně, jak už bylo zmíněno výše, fanoušci jasno mají.
  39. Parfumér
    Parfumér (2022)
    4
    Přestože má film znatelně podmanivou atmosféru, tempo vyprávění je zbytečně příliš pomalé a vývoj děje navíc předvídatelný. Zajímavým synonymem je styl vyprávění. Využívá se tzv. voice-over, jehož prostřednictvím jsou nám sdělovány myšlenky hlavních hrdinů. A právě v myšlenkách se objevují různá témata a nápady, které „Parfumér“ nastoluje. Například otázka lásky. Může se cit lásky proměnit ve vůni? A může někdo vytvořit parfém lásky, přestože ji nikdy neprožil? Ano, je to příjemné a v mnoha ohledech slibné téma. Ale všechno se rozpadá. Podmanivá atmosféra je tak slabá, že se vytrácí, a děsivost, jako by měla nemalý problém, když už ne vyděsit tak alespoň zastrašit. Parfém má vytvořit duchovní spojení mezi hlavní dvojicí, ale působí to spíše nuceně, takže duchovno je sice v mnoha scénách patrné, ale v tak pomalém tempu prostě zoufale vyšumí. Film tak po všech stránkách působí jako televizní film, kde nižší rozpočet nedává příliš velkou šanci klást velké podmínky. Pro televizi přijatelné, ale jinak to působí nedotaženě a tím pádem značně rozporuplně.
  40. Kantor Ideál
    Kantor Ideál (1932)
    8
    Lumpárny mládenců ve snímku „Škola života“ (1938) sice ještě byly v nedohlednu, avšak mohli se diváci v kinech už v roce 1932 pokochat filmem ze školního prostředí, a to nad roztržitým profesorem a poněkud divokou septimánkou. A pobavilo víc, než by kdo tušil. Martin Frič si toho vědom byl, a tak nebylo divu, že se později ke školnímu prostředí, právě k výše zmíněným mladíkům, vrátil. Skutečnost, jak tento příběh skončí, je však již z hlediska současné morálky, pravidel a zákonů plně odsouzeníhodná, ale proč si kazit radost mravokárci, že? Vtipných momentů je obsaženo více než dost a zápletka je ve své jednoduchosti, a snad i skromnosti, také docela dobře napsaná. Karel Lamač a Anny Ondráková se svých rolí zhostili na výbornou a podali působivé a nezapomenutelné výkony. Film má stále co říct svou zábavností, která i z filmového historického hlediska nestárne.