Ivo108

Komentáře 23

Od nejnovějších
  1. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    10
    Další z filmů, kde forma vítězí nad obsahem tak 1000:1, ale forma je v tomto případě tak dokonalá, naprosto ulítlá a permanentně strhující, že ten obsah nakonec až tak moc nechybí:) Dvouhodinové ohlušující motorkářské brutus apokalypto honění a cisternové létání v hlubinách depresivního a nekonečného pouštního pekla, kreativně a nekompromisně vycizelované do nejmenších bláznivých detailů (včetně full body nátěrů a pekelně optimistických masek všech zúčastněných). A hlavně bez impotentních a nudně vzlykavých "dunových" proslovů a vznešeností: vše se tady jen nepřetržitě a nekorektně valí, navzájem drtí a benzínově vaří - a z větší části i bez laciných omalovánkových digitálních animací. Šestou hvězdičku přidávám za našeho neodmyslitelného heavy metál kytaristu, který se nakonec aspoň na okamžik přece jen na scéně ke konci objevil (chyběl mi:). Jen nevím proč tam musela figurovat právě ta opilá šachistka (která do týmu nějak moc nezapadala), když s tím černým makeupem na obličeji a pár proceděnými slovy by bylo skoro jedno kdo to je. Ale nakonec to až tolik nezkazila... A hudba skvělá - na rozdíl od rutinně sterilního Zimmerova pop DUNění... Prostě totálně šílený nářez! Hmm, a v kině jsme byli totálně... 4... (dementi? :)
  2. Avatar: The Way of Water
    Avatar: The Way of Water (2022)
    1
    Když si odmyslíme všechny ty (bezesporu pokročilé) barvotiskové digitální efekty a dynamické omalovánky na zeleném plátně, zbudou bohužel jen scénky a dialogy na úrovni té nejsračkovitějsí a nejpokleslejší bollywoodské telenovely - a to bez přestávky od začátku do konce (a že ten konec byl tedy hodně daleko). Chyběly už jen zpěvy prodavačů banánů a veselý tanec řidiče lokální rikši. Nepřetržité mlácení se a kulometné ratatata horem dolem (samozřejmě se spolehlivě nezranitelnými a kulkoodolnými obojživelnými modrásky s ocasem i bez, svižně polétávajícími na svých dynamických bio modelech Škoda Pterodaktiq), mazlivé velrybky jako akční kamarádky s krásnýma očima, dojemně močopudné teatrální dialogy v akváriu a tradiční LED květinkové rituály tamtéž (Juan a Esmeralda z dálky kynou) a zejména ona neodmyslitelná vin dieselovská posvátná fémily (kinedril v občerstvení neměli:( - a výsledkem je snad nejútrpnější zoufalá nuda v dějinách kinematografie. Tenhle prázdný, povrchní, bezobsažný, trapný a uřvaný mega kýč byl po většinu času k nevydržení - jako nasládlé bublající hovínko v krku, které nejde polknout. Kdyby to trvalo 15 minut, mohla z toho být třeba rutinní animovaná pohádka pro nižší stupeň mateřských školek před odpoledním uložením ke spánku. Ale tahle tříhodinová malovaná laciná fraška za stamilióny tolarů - proti tomu snad i (ne)slavné Rychle a zběsile je ještě vznešená filozofická epopej. Na tenhle "příběh" by v jeho nedigitální esenci bohatě stačilo pár analogových ochotníků na vesnické scéně a principiálně by to vyšlo zhruba nastejno a zdarma a hotovo za dva týdny. Ale davy nadšeně tleskají, bitcoiny se globálně sypou a digitální James už klonuje dalších 50 lunaparkových After Effects dílů. Teď už to půjde rychleji. Ale už beze mě. (Zrovna koukám na bohatě ověšená blikající "vánoční" světélka na sousedním domě a přijde mi to tak nějak podobné jako tenhle film :)
  3. Black Adam
    Black Adam (2022)
    0
    Ultradementní digitální fraška s všemocně mocným elektrickým létajícím steroidem v hlavní roli. Legendární bollywoodské akční scénky tímto dostaly finálně na frak? A k tomu ještě ona předivoce rozpoutaná "jedinečná forma spravedlnosti" (a úrodně rozvodněné oči?). Brrr. Zdá se že Black Dwayne stále málo prachů má? (že se musí stále propůjčovat podobným retardovaným kokotinám). Až ho po 5000 letech probudí v hrobě, krásně si jich v ještě modernějším světě užije. Hned poté co tam všechny všemocně potrestá.
  4. John Wick 3
    John Wick 3 (2019)
    0
    Bum, prásk, bum, bum, ratatata - na reprácích v dětském pokojíčku se neúnavně ozývají ohlušující rány z virtuální pistole, puberťák Láďa už 6 hodin sedí s vytřeštěnýma očima u x-boxu, kde nastřádal již úctyhodných 2700 bodů a postoupil do třetího levelu. Do hlavy z půl metru odstřeleno již 4235 nepřátel a jeho kreslený hrdina Honza Vik (který má v zásobníku přiděleno vždy minimálně 600 nábojů a každého protivníka musí skolit aspoň deseti zábleskovými ranami do čela - jedna rozhodně nestačí) otevírá další a další dveře, za kterými se na něj ze všech stran vrhá nový roj neúnavných střílečů, které však Láďa rutinně virtuózními kliky na své ošoupané konzoli nechává prostřednictvím Honzíkova kulometného pálení a kontaktních unifikovaných kungfu tanečků během několika vteřin navždy zmizet z obrazovky. Jeho cracknutý Honzík pak vždy pečlivě posbírá své bonusové životy, po osmdesáté páté čerstvě obživne a zázračně se regeneruje kliknutím na tlačítka shit+enter (po absolvovaných sto padesáti přímých průstřelech, kopech, pádech z desátého patra, průletech roztříštěným sklem, mnohačetných sraženích auty a motorkami i propíchnutích ostrými noži a meči) a otevírají se před ním dveře do dalšího temného baráku, do nějž pak v plné síle a bez sebemenšího šrámu opět s plným odhodláním nabíhá (na rozdíl od nás běžných smrtelníků, kteří po malém uklouznutí na zahradě nebo škrábnutí se nožem jsme několik dní v pracovní neschopnosti). Level 43. Pro zpestření přicházejí Johníkovi na pomoc i roztomile skákaví čoklíci i animované kopající klisny (na nichž se pak mistr sám vítězoslavně promenáduje kolem hotelu) a jako odreagování se hra přesouvá na chvíli i do pouště, kam se Honzík ve svém (asi jediném a nevypraném ?) stylovém pohodlném kvádru a kravatě lusknutím myši během zlomku vteřiny na člunu přesune a kde po vzoru pana Krista pak bez jídla a vody 40 dní putuje, aby nalezl vytouženého a tajemného šéfa a tvořitele Všehomíra, nadřazeného základní stranické organizaci a na jehož počest si pak v mystické extázi slavnostně usekne kus ruky, což pro následnou plnou artistickou výkonnost není samozřejmě vůbec žádný problém. Jen na okraj je ovšem třeba v této souvislosti připomenout to, co by mělo být každému slušnému člověku nade vše zřejmé: že totiž podle základních pravidel Guta-Jarkovského je zdvořilé příchozího hosta před společnou akcí vždy na přivítanou nejdřív opakovaně přátelsky postřelit, stejně tak i na rozloučenou pana doktora jako honorář za provedené zdravotní úkony (nehrazené pojišťovnou). Na to, přátelé, prosím nezapomínejme. "Láďo, kruci pojď se už něco učit do školy a za chvíli bude večeře!", volá zoufale maminka už tak po sedmnácté. Láďa však ještě musí na své třicetipalcové obrazovce dokonat souboj s holohlavým samurajem (a jeho předkopany), který i s mečem zapíchnutým v hrudníku zůstává na fosforeskujícím skleněném pozadí stále v dobré náladě a kondici a je pro něj vskutku čest s Honzíkem si zabojovat. Tak ok, hotel Modrá Hvězda udržel svůj status a pro Láďu je již připraven nový level 4 v rámci budoucích předprodejů ... ač nerad, zvedá se konečně ze svého sedátka a těší se na celonoční repete pokračování .... Sledovat v kině místo filmu dvouhodinovou dementní počítačovou střílečku v přímém přenosu je poněkud netradiční kratochvíle, ale co ... Už se nebudu nikdy neuctivě a posměšně vyjadřovat o bollywoodských akčních scénách ... proti tomuto vypatlanému, monotónnímu, odpudivě nularozměrnému výblitku, pro který jsou pojmy jako "děj", nebo "myšlenka" zjevně entity z jiné galaxie (a pro nějž jedinou známou základní výkonnou jednotkou je prostě jen někoho rychle zabít a tečka - bez domyšlení co to opravdu obnáší včetně případných důsledků a souvislostí, to vše v jakémsi perverzním neexistujícím světě, kde všichni do jednoho jsou členy nějaké vševládnoucí tajné zabijácké organizace s pečlivě vybudovanou hierarchií a kde se všichni běžně a v pohodě masakrují na přelidněných ulicích, hotelích, trzích či knihovnách a všem v okolí je to úplně jedno a nikdo si toho ani nevšímá), jsou bollywoodské scénky ještě vcelku velmi realistické a sofistikované a na závěr všichni ještě zatančí a zazpívají pěknou písničku ... P.S. akční filmy s IQ větším než 0,1 mám jinak docela rád. Snad si pro mě teď autistická exekutorka z výkonné rady za mou krajně neuctivou hotelovou recenzi nepřijde ... Ta jediná zasluhovala kulku do hlavy a nedostala... No uvidíme co tam ta roztomilá, vysušená public relations mluvčí Jiřina Ovčáčková do komunitního mikrofonu za chvíli aktuálně ohlásí
  5. Rebel
    Rebel (2022)
    7
    Nejzvrácenější lidské šílenství ve své plné kráse a děsivé obludnosti. Film byl pro mě o to zajímavější, že Sýrii jsme před dvěma měsíci v rámci divoké cesty osobně navštívili a dostali se i do míst, kde se odehrával. A je to opravdu něco šíleného, neuvěřitelného a hluboce depresivního: totálně zničená, a mrtvá města v troskách, zdevastované a cíleně rozmlácené vzácné tisícileté památky, desetitisíce prázdných a rozstřílených domů jak z nějakého postapokalyptického hororu - a to všechno si přitom následovníci tohoto perverzního fanatického idiotství udělali úplně sami... Je to jako kdyby se třeba u nás odehrála demonstrace proti Zemanovi, ten by (i za použití chemických zbraní) srovnal se zemí Český Krumlov a Karlštejn, sdružení moravského Cyrila a Metoděje by s juchotem a recitací otčenáše přijelo rozstřílet Pražský Hrad, katedrálu a půl Prahy a Zemanovy jednotky by postupně rozmlátily zbytek měst a nechaly v nich desetitisíce mrtvol. A pak by na každém metru bylo rozmístěno minimálně pět billboardů se vznešenými Zemanovými fotkami ve všech pozicích a výrazech, stejně jako to tam teď má rozeseto místní soudruh prezident (Kim Čong bledne závistí). A to ještě jednoho dne po půlnoci kousek od nás vybuchly rakety vystřelené smradlavými izraelskými jarmulkáři - takže je tam i dnes stále veselo. Samotný film byl plný velmi strašidelných a skvěle natočených autentických záběrů muslimských vymatlaných kreténů v akci, škoda ale, že mu celkově trošku chyběla kompaktnější spojitost a strhující gradace napětí, vše často najednou z ničeho nic povolilo a bylo trošku nudné, včetně silně předimenzované stopáže (takový dnešní dost častý nešvar - tak ale ještě že z toho aspoň jako obvykle neudělali dvanáctidílný seriál). Náhlé sborové písně, synchronní tance a rapování s ISIS soudruhy (včetně hromadně nadržené honící a taneční etudy "prodaná nevěsta: kombiné vs burka") tomu taky moc nepomohly. Seriál Chalifát byl proti tomu v dost jiné lize, ale jako pozvánka nějakému okolnímu asteroidu aby už raději ukončil tuto silně nepovedenou mutaci pošahaných dvounožců na této kuličce (kteří za celou dobu své existence neumějí fakt nic jiného než se jen navzájem nepřetržitě hromadně mlátit, střílet, podřezávat a vraždit) to bylo adekvátní... Tři a půl. PS: Musím ale říct, že jsme navštívili už docela hodně muslimských zemí a všude byli v reálu lidé nesmírně přátelští, hodní a milí. Kde se skrývají a kde sídlí tyto odporné Allah zombies fakt nevím (a možná je dobře že to nevím :)
  6. Ještěr
    Ještěr (2023)
    1
    Asi největší filmová nuda pláž za posledních několik let. Zádumčivě depresivní Del Toreador s parukou nastříkanou v místní autolakovně, nekonečné kecy, čumění a (ne)akce o ničem a ani na čtvrtý pokus jsem to přes veškerou snahu nedotlačil do cíle. Ani usnout se u toho nedalo. Takové útrpné polykání dvacetimetrové gázy namočené v čerstvé omítce.
  7. To se mi snad zdá
    To se mi snad zdá (2023)
    8
    Originální nápad, skvělá zábava a opravdu výborný Mikuláš (kdo si myslí že není dobrý herec, hodně se plete). Vymazlené scénky, dialogy i vycizelované herecké detaily. A zajímavá (klasická) hudební pozadí k tomu všemu. Jen těch posledních dvacet minut - to Kryštofa bouchli tyčí po hlavě, aby se rychle probudil z pěkně plynoucího sna?? Takhle trošku přiblble pohřbít všechno předchozí. Ach jo. A stačilo se jen ještě chvilku snažit. Připomnělo mi to ten hlasitý prd, když se dívčina snažila panu profesorovi Klecovi rozepnout poklopec:) Ale předchozích osmdesát minut bylo super (a přehlušilo dementní "silvestrovské" detonace všude kolem) - jen tam možná mohl být místy trochu efektnější "snový" vizuál a více nastíněna možná příčina a pointa celého dění. A když už to bylo o těch snech, není možná špatné si na úvod "nového roku" a v rámci malého návratu do reality po pravdě uvědomit prostou skutečnost - že i celý náš "život" a všechno kolem není ve skutečnosti nic jiného než jen kratičký iluzorní sen uvnitř naší mysli:) Od nočních snů se liší jen tím, že obvykle trvá trošku déle - i když není jednoduché si to v rámci dočasného bublajícího a za vším se (nepřetržitě a marně) honícího "ega" opravdu připustit... Při závěrečné relaxaci v rakvi si to ale uvědomíme naplno, ať chceme nebo ne:) Mnohem lepší ale je když nám to dojde o něco dříve:) (zdravím devadesátileté multimiliardáře, zemanobabiše a spol, kteří stále usilovně tráví každý den shromažďováním dalších x miliard nebo neodolatelnými "důležitými" hrami z dobytých mocenských kanceláří - když prachy už omrzí. Naštěstí se mi o nich nezdá).
  8. Fargo
    Fargo (2014)
    10
    Lorne Malvo byl určitě velmi potěšen a z hrobu s úsměvem zamával ... Tahle série se mu (konečně) naplno vyrovnala, každý díl byl do všech detailů dokonale a kreativně vymazlen, vždy s parádní a neopakovatelnou atmosférou a člověk místy ani nedýchal... Všechny postavy brilantní, zejména tedy Dorothy, středověký Kájínek a roztomilá paní tchýně :) PS: ale není to asi pro Mamlasy a spol;) Ti se musejí podívat na Rychle a Zděsile, Honzu Vika a podobné přímočaré digitální akční kokotiny, které nějak dramaticky nepřesahují jejich mentální obzor...
  9. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    1
    Tři hodiny o tom jak se dvě party řvoucích a sípajících filmových zombies ve skafandrech, burkách, mnohavrstevných hadrech a s kapačkovými hadičkami v nose na zeleném plátně nepřetržitě mlátí, střílejí, řežou, podpalují a zapichují za doprovodu monotónně DUNících a ohlušujících basových synťáků Honzy Zimmera. Prý kvůli nějakému "koření". Hmm... a nebude to v reálu spíš takové lokální kartelové synonymum pro intergalaktické dodávky vysoce kvalitní vesmírné $$ "travičky"?";-). To asi spíš, že? No větší a útrpnější filmový blábol jsem už tedy dlouho neviděl. Jasně, tisíce obrýlených programátorů celé měsíce makaly ve dne v noci o sto sedm, o tom žádná, ale co je tohle proboha za zblitek? Fakt jsme dospěli k tomu, že za miliony tolarů se vykakávají tak zvrácené a absurdní psycho vizuální stories o tom, že celý kratičký život každé postavičky (včetně nás?) není vlastně vůbec o ničem jiném než se jen v maškarních kostýmech pateticky a hystericky hromadně vraždit, střílet, nenávidět, nechat se přejíždět megabagry, zapalovat a propichovat? (a na závěr k tomu ještě i zazní dojemná písnička). No asi jo, to se opravdu vyplatí a dává smysl. Aneb Vin Muad'dib Diesel, Abdul Al Arab a jejich dojemně posvátné pouštní fémily. A divák závratně nadšený z 1000000 odpálených mrtvol se pak ráno opět rozespale vrátí ke své dobrodružné kauflandové pokladně nebo všehomír řídící zapadlé ofis. Ale kdyby mu snad v reálu někdo jen na paleček šlápl nebo něco nepěkného řekl, vystrašeně z toho udělá závažný kriminální případ. Jen mě občas během sledování této útrpné monumentální frašky a při cyklickém okusování nehtů napadla drobná technická otázka: když se někdo z obou táborů non stop mlátícich se figurek potřebuje urgentně vyč… nebo vys... (třeba naše posvátná matka představená s dekorovaným XXL stanem na hlavě) - jak dlouho jí potrvá než (za doprovodu temně supící hudby) částečně sejme svůj mnohovrstevný umělecký megaoděv?:)) Do hodinky by se to snad za odborné asistence dalo stihnout? A pak se zase v podobném čase ozdobně ustrojit a pokračovat v melodramatickém skuhrání, koulení modrýma očima a zabíjení? A dělá se to přímo v poušti nebo v nějakých speciálních kmenových duan d'buin budkách? Jak se v suché poušti splachuje? Nebo to s chutí sežerou místní červi? A jak se to řeší v ještě závažnějších podobných případech, kdy je vedle sebe na ploše několika km2 natěsno naklonováno až několik miliónů shora snímaných bojujících plešatých vesmírných soudruhů jako v závěru celého díla? Ale vždyť to už vlastně úspěšně vyřešil Cimrman při budování Panamského průplavu:-). Tak jo. A druhá otázka - o co se vlastně se všechny tyhle silně nervózní namaskované halloween figurky celou dobu snažily a co by chtěly ve výsledku dosáhnout? Obávám se, že no idea. Nejde tu zjevně o nic jiného než jen o to samotné nekonečné scifi vřískání, psychopatickou teatrální nenávist a vzájemnou velkolepou sado maso herní vybíjenou před red kamerami (a v permanentně šedožlutém barevném výsledku) za doprovodu iritující hlukové pahudby (kdy těch pár našich privilegovaných "hrdinných" postaviček všechny ohnivé zásahy, pouštní bouře a svítící meče samozřejmě vždy úspěšně a spolehlivě míjejí). Anebo je to celé v reálu spíš digitální seriál "Dunos" - vesmírná variace na Cali vs. Medellin kartel?:-) Ať tak či tak, na závěr této nudné, přihlouplé a galakticky animované počítačové hry excitované publikum ve stoje a v umělecké závrati pleská a básní jak přeúžasný životní zážitek to byl a milióny (zrnek koření) se z vesmírných cinestarových lodí do hollywoodských kanceláří jen sypou. Odpad je v tomto případě myslím ještě příliš vysoké hodnocení...
  10. Jedeme na teambuilding
    Jedeme na teambuilding (2023)
    0
    Už samotný výše uvedený popis obsahu díla zněl velmi lobotomile a nešlo odolat. A výsledek vskutku nezklamal! Jak poradil kamarád - ideální je si při sledování roztírat jogurt po ksichtě a srkat ho nosem. Ok, osvědčilo se, jdu se umýt. A hlavně "najít ztracenou sebeúctu" po průchodu tímto bublajícím dementálním hnojištěm. Vypadá, že oslnivá domácí trilogie Jackpot - Banger - Týmbildink je tímto úspěšně umělecky dovršena. Vzorňačka Jitka však dává hvězd pět a neurotickému nihilistovi zbortil se svět.
  11. Pěreval Ďatlova
    Pěreval Ďatlova (2020)
    10
    Temně podmanivá ruská bylina odehrávající se v retro KGB úřadech, veteránských sovětských autech i letadlech, uprostřed depresivně vzpomínkových válečných stříleček a zejména v mrazivých a větrných sibiřských domorodých horských pustinách. Možná jen malinká škoda že všechny ty po celou dobu naznačované mysteriózní i thrillerové linie se v závěru téměř beze zbytku rozplynuly a konec byl už poněkud realisticky materialistický a trošinku velkoobjemový (i když procházet bych se tam s nimi v tom finálním nočním vánku opravdu nechtěl) - na úkor třeba nedopovězeného romantického příběhu našeho tajného vyšetřujícího soudruha a jeho milé pitevní soudružky. A přitom co bránilo tomu přece jen dodat aspoň nějaký ten malý tajemný přesah?;) (temný duch Sore Nai i nebeští osvětlovači zklamaně kroutí hlavou... prý příště). Tak aspoň toho jasnozřivého domorodého dědušku (i pána prstenů) úplně nevymazali. Ale i tak to byla hodně slušná originální nálož s krásnou ruštinou, skvěle natočená, s mnoha atmosférickými momenty a místy i mrazivě temnou hudbou. Prostě takový docela pohltivý Bílobyl - a v hlavních rolích: nadrženaja děvočka, očeň krasivaja i něžnaja doktorka, smutnyj tovarišč komrad major KGB (vypadající jako bratr komisaře Cattaniho:) sa svojim bolšim tlustym asistěntom i domorodyj maľčik, katorij v ljese serjezno zabolěl...
  12. Nou fo
    Nou fo (2021)
    2
    Soudruha IP Mana převeleli na obvodní oddělení Veřejné Bezpečnosti v Hongkongu, kde s odhodlaně zasmušilým výrazem divoce pobíhá v kravatě a s jednou až dvěma pistolemi po místních činžácích (samozřejmě obklopen tajemným neprůstřelným a samoléčivým polem), zaujatě navštěvuje zlé obchodníky s orálními vakcínami (později dokonce i ve slušivých Rejben slunečních brýlích) a asertivně při tom diskutuje se svými nadřízenými. Není ale občas úplně snadné v těch skupinových scénkách rozpoznat kdo je tu vlastně paďouch a kdo certifikovaný honič s průkazem, poněvadž všichni většinou vypadají a chovají se tak nějak stejně přiblble, mlátivě a uječeně (a černé kožené bundičky asi nakupují ve stejném místním háemku). Mistrova vypůjčená auta ještě k tomu zjevně jezdí na proslulý (vin) diesel, který umožňuje zpomalené výškové přelety nad ulicemi a dalšími vozidly a jako bonus přichází též příležitostná dojemně instantní záchrana nevinných procházejících školáčků v rámci souběžného estrádního samba rumba synchro tanečního dueta s nepřátelským motorkářem. No, jsou akční filmy strhující, velkolepé a do jisté míry i inteligentní a vedle nich opusy lehce přiblblé, monotónní a nudné (byť mohou být v součtu i docela upráskané a umlácené, ale ani to nějak nepomůže). Obávám se že v Hongkongu tímto šlápli do toho druhého zmíněného hovínka, ale Donnie si aspoň vydělal na pěknou dovolenou na Maledivách ... (tam se mu vlastně ty jeho brýlky budou i docela hodit).
  13. Pán prstenů: Návrat krále
    Pán prstenů: Návrat krále (2003)
    6
    Vypadalo to kdysi jako docela efektní sága... Ale když si člověk s odstupem času uvědomí že z 99% to vlastně není o ničem jiném než jen o nepřetržitém digitálním násilí, zabíjení, strachu a hromadném všestranném mlácení a vraždění se navzájem ve všech podobách (jako obvykle prý kvůli kousku nějaké imaginární parcely), k tomu občasné laciné podbízivé vtípky a rádoby "cool hlášky" ze strany našich nezranitelných hrdinů (během usilovného okolního propichování), vzlykací pasáže s hystericky depresivním Frodem, Samem a animovaným Glumem plus nějaká ta opakovaná vznešená telenovela na závěr ("a žili spolu šťastně až do smrti"), ztrácí to tak trošku většinu celkového kouzla (aspoň pro mě). Taková efektní počítačová bojová hra se stále novými postavičkami a příšerkami v dalších levelech, tuny animovaného patosu, dokola opakované "bitvy" (ke kterým se v další příplatkové verzi přidávají i chodící stromy atd.) a zúžení individuálního života na jedno vše řešící neosobní uražení hlavy... (krát 100 000). Ale když se 117 456. propíchnutí dotkne i jednoho ze členů hlavního souboru, netrvá kupodivu standardní 0,2 vteřiny jako ve všech ostatních případech rozseknutí jakýchsi anonymních bezvýznamných figurek, ale užijeme si dvacetiminutový slzy tryskající dojemný zpomalený spektákl, neboť se údajně stalo něco nesmírně smutného, tragického a nečekaného, co se přihodí jen jednou za život a co bychom tak rádi vzali zpět, protože nám prý bude ten náš úžasný soudruh tak velice chybět... A samotná ústřední myšlenka - že je nějaký kousíček plechu (prsten), který ovládá celý temný všehomír, ta je dost absurdní :)
  14. Poslední výstřel
    Poslední výstřel (2021)
    5
    Liam se asi právě na TV dokoukal na Ramba 5, sundal si brýle a papuče, vyškrabal se z houpacího křesla a chraptivým hlasem zvolal - to chci takyy! Pan produkční nelenil, také s heknutím vyskočil z křesla, no a scénářík byl hotový co by dup. Mexické kartelové zombies, opuštěnou farmu v prérii (i u Chicaga) a vysloužilého bareta necháme (říkal pan produkční), ale pro změnu uděláme z holčičky chlapečka, přidáme motiv road movie na route 66 (to prý letí), skvělá bude i spřízněná navoskovaná blondýna jakože v uniformě a Don Padouch si raději srdce vyřízne sám někde za dveřmi, ať to zase není moc explicitní (říkal pan produkční). A neboj, Liame, budeš tam jen řídit, tvářit se, vyčerpaně povídat (hlásek máš pořád ještě pěkný) a občas vystřelíš z kulovnice s dalekohledem ať se moc nezadýcháš, žádné velké akce. No a je to. A ten konec - už nám holt nezbyly prachy na rambovské houpací křeslo při západu slunce (a dojemné rozpomínání na Taken a tak), tak jsme to museli nečekaně useknout v tramvaji s kečupem na břichu. Ale neboj, zase něco brzy vymyslíme. Místo prérie třeba pro změnu polární kruh, může být ? (vlak a letadlo už jsme měli)
  15. Jack Reacher
    Jack Reacher (2022)
    6
    Tajemný a všemohoucí soudruh Reacher nám sice notně povyrostl (poté co Tomáška nahradil samotný Hulk, kterému jsou všechna trička malá), ale ve výsledku se spíš docela zmenšil do podoby nefalšované televizní novely, kdy trojice hláškujících nezranitelných hrdinů dojemně, vesele a veleúspěšně pobíhá a "pátrá" po globálních superpadoušských komplotech někde v Horním Bluesově. Scénky, dialogy, záběry a celková produkce jak vyšité z nějaké laciné lokální krajské TV, na pozadí buší monotónní basová hudba (asi licencovaná odněkud z pornhub?) a dialogy a obrazy troušeny v rámci těch nejprofláklejších klišé, kdy v každém okamžiku je nade vše jasné co nastane v tom příštím (a ono to fakt nastane). K tomu velmi věrohodná a samozřejmě zcela nezadaná policejní namalovaná super krasotinka (jakých je na každé policejní stanici běžně alespoň tucet), vrozené zázračné samoléčící schopnosti (bez šrámu i po padesáti ranách železnou tyčí po hlavě, blesková vzkříšení z klinické smrti pod vodou atd), no a v závěru i krásná a zasloužená pocta texaskému Rangerovi (kopy a pif pafy s otočkou a postupně se střídající záběry na jednotlivé kungfující taneční páry). A je pěkné že se při tom nezapomnělo ani na reminiscenci slavného "I'll be back" (jen se nezměřilo který ze dvou terminátorů je vlastně větší - ale Arnold zase nezachránil pejska). A když vše (ne)očekávaně beze zbytku a bez nehody perfektně vyřešeno a odhaleno (včetně mistrova vítězoslavného velkého a již dávno předpovězeného finálního zjevení se na pozadí hořících a řítících se budov), hnedle jako mávnutím kouzelného proutku přicházejí ona poklidně dojemná a uniformně nažehlená závěrečná setkání, loučení a objetí (copak tam asi bude Miss lokální strážmistryně odteď zase dělat? Poručík Robert?) a jdeme o dům (a sérii) dál. Kapesníčky doporučeny. Ale na zkrácení dvanáctihodinového přesunu mezi kontinenty celkem fajn blbost:) První film s Tomáškem se mi ale líbil asi o něco víc.
  16. The Batman
    The Batman (2022)
    2
    Táhlo se to celé jako temný depresivní sopel uprostřed nekonečné polární noci (nebyl jsem si jistý jestli to trvalo tři hodiny nebo tři dny). Pobíhání v kožených halloweenských maskách, beznadějně zasmušilý a za všech okolností prudce nezranitelný Jack "Netopýr" Reacher (ve funkci pomocníka pomocné stráže VB?), tradiční volba starosty ANO a odborný poradce Vin Diesel v oboru vysoce realistických automobilových honiček. K tomu dojemný Glum, pusinkující se černá SM kung fu kočička a moudří okolní občané, pro které prachy, chlast a odstřelení jiných občanů jsou zjevně jediné známé životní atributy. Vskutku inspirující a vysoce inteligentní spektákl.
  17. Třináct životů
    Třináct životů (2022)
    10
    Už hodně dlouho jsem neviděl něco tak dokonale pohltivého, úžasně natočeného a naštěstí jen přiměřeně a střízlivě dojemného. Klobouk dolů před tímto obdivuhodným filmařským skvostem - každý záběr krásně vycizelovaný a k tomu ještě jemná, podmanivá a vždy působivě umístěná hudba. A za meditaci v jeskyni uděluji šestou hvězdičku. Myslím že velmi důstojný bratr Černobylu i Ďatlova. Zprávy moc nesleduju, takže jsem ani nevěděl jak to vlastně dopadne (jak si tady někteří soudruzi stěžují), ale i kdyby, to je u všech filmů podle skutečných událostí docela normální? A teď už vlastně ani nevím co bych o tom víc napsal - mnohem snadnější a vděčnější je psát o kokotinách (tak zase příště :)
  18. Samaritán
    Samaritán (2021)
    1
    Další recyklovaný hořící Gothamský salám, tentokrát místo Batmana s jakýmsi Samaritmanem a ještě navíc s neskonale otlavným, nezlanitelným, splávňáckým a silně zvídavým cuklouškem, kterého si Saruman nakonec velmi oblíbil (tak co mu zbývalo). To vše v obklopení permanentně se mlátících lokálních zombies, kteří jako vždy tvoří 95% občanů tohoto obvyklého roztomilého a silně realistického city, kde vše se zoufale a beznadějně vymyká úřední kontrole (včetně radikálních opatření v rámci zdražování energií). Ale - staré kosti nerezaví a tak náš železný zádumčivý popelář, samotář a hodinář Rambo každou chvíli recoveruje a ochlazuje svou už poněkud nestabilní karosérii (pokrytou jedinou permanentně nošenou bundou s kapucí - která jistě už i příjemně voní) a všichni padóši (včetně toho hlavního - ten zase pro změnu ve stylové hnědé bundě) pak jen létají a tvrdě dopadají a jejich zoufale pálené multi kulky ze dvou metrů i rozžhavená kladiva mají prostě smůlu. A náš dojemný a hrdinný polosirotek nám díky dědoušovi (pššt) překvapivě bez škrábnutí neshoří a nerozbije se ani po dopadu ze 150. patra. Mystická bunda poté velkolepě a pozvolna mizí za nebeskou branou Marius Pedersen a zbylí multimediální občané a spisovatelé pak už jen nadšeně a vděčně tleskají a mlaskají. Já tedy až tak moc ne. Aneb Gamera kontra Gaos Hollywood remake 2022?:-) Ale blbost to byla s přimhouřením všech očí vlastně nakonec celkem stravitelná a (v letadle) čas zkracující ... s toaletou poblíž. Jako dílko začínajícího nadějného scénáristy ze 4. třídy ZDŠ to prostě nebylo špatné.
  19. Fall
    Fall (2022)
    10
    Měl jsem trošku skeptická očekávání, ale úplně mi to vyrazilo dech. Dvě super kravky na věži a člověk skoro ani nedýchá a občas se mu lehce zvedají střeva. Pokud nějaký film člověka úplně pohltí i rozklepe, tak je asi bez ohledu na žánr skvělý a v tomto případě se mu to opravdu dokonale povedlo. Vymakaně strašidelné záběry, výborná depresivní hudba, beznadějná atmosféra, šílené zvraty a oči přilepené k obrazovce. Jutuberkám a supům zdar! (trošku se teď bojím vylézt po žebříku pro jabka :) Tedy snad až na toho supa k pozdnímu obědu po několikadenní očistné hladovce a následný bleskový přechod do a
  20. Šťastně až do smrti
    Šťastně až do smrti (2022)
    8
    Typicky hustá a stylová skandinávská idylka o tom, jak podnikatelovy post-zkvašené hormony časem tradičně inklinují k nové, zdánlivě pohlednější (a samozřejmě zcela nezištné) čerstvé figurantce v rámci oněch krátkých společných tělesných rytmických cvičení, která ale stejně nakonec žádné finální uspokojení nikomu nepřinesou (ať chceme nebo ne), jen brzy spíš další snůšku nových problémů, které za těch pár nedávných vzdychavých a vyčerpávajících škubání většinou asi nestojí? :) (něco jiného ale bohužel stojí - a v tom je právě ten (ryze chemický) problém :-)). Zároveň je to i typická etuda o tom, že "vztah" ve skutečnosti většinou znamená jen to, že někdo jiný se pro někoho stává časově omezeným poskytovatelem konkrétních služeb a uspokojovatelem potřeb (tomu se pak většinou říká "láska") a když už služby nejsou poskytovány nebo už je zájem o jiné zboží a eshop, pak nastává opačný stav, na který je i každá reklamace krátká. A tak nějak stále dokola v rámci (neúspěšných) pokusů o útěk od sebe sama. V našem dánském království to ale (sou)druzi a (sou)družky začali řešit hodně drsně (místy až dost hnusně) a nemyslím si tedy že by byli na závěr pohádky nějak šťastní až do smrti ... (což, když tak na ně koukám, nemusí trvat ani moc dlouho :) Též i proto, že panu šéfovi s.r.o. (a všem jeho podobně postiženým kamarádům) nějak úplně nedochází že i ta děvčina mladá (a chvilku ještě barbínovsky kyprá) bude za chvíli taky jen zvadlá vrásčitá důchodkyně (stejně jako současná milá ježibaba) ... a on též ... takže tak nějak ve výsledku marná "honba" ve všech směrech? Ale film hustý a hodně dobře udělaný, to jo ... Jen ten inspektor Columbsen se nějak moc nepředvedl - asi mu chyběl správný baloňák?
  21. Všechno, všude, najednou
    Všechno, všude, najednou (2022)
    1
    Majitelka veřejné prdelny nepřetržitě civí, juchá, kvičí, buchá, tančí, jančí a už tak po půlhodince nutí diváka sáhnout po tajných zásobách kinedrilu, má-li on toto zběsile retardované šou přežít bez stékajících organických nečistot na displeji. Až do oné veliké finální chvíle, kdy se naše zmatená hrdinka konečně a úspěšně skrze tisícero proměn dokungfuje k dojemnému návratu k přežranému dcerkovi i svému mocnému Ťing Ťang Neovi (to vše pod starostlivým dohledem roztomilé mutující soudružky z finančáku). A poté s globálním potleskem slavnostně přichází i samotný Huang Oškar a filmový svět jásá. Opravdu tedy krása. A k nespočtu ocenění se prý svou soškou s obdivem přidává i umělecký kroužek bohnické léčebny. Obdivovatelé tohoto díl(in)a asi žijí v nějakém alternativním vesmíru?
  22. Vyproštění 2
    Vyproštění 2 (2022)
    0
    Rozpuštěný a vyproštěný terminátor si během pár chvil v horské chatce rychle vymění všechny své rozdrcené končetiny, zapojí se znovu do 15000V zásuvky a jedeme vesele a naplno dál! Tentokrát zase pro změnu prý do Gruzie pro jakési dva fakany a jejich autorku letadlem plným děl, kulometů, minometů a nepřemožitelných asistujících soudružek (a nikoho tam jejich příjezd a aktivní turistický program zjevně ani trošku nepřekvapí). Pak se hned rozprsknou neodmyslitelné ohňostroje tisíců kulek a detonací z jednoho metru (směrem k našemu týmu samozřejmě nekompromisně slepých), duní rány pěstmi i tyčemi po hlavách a přes záda, avšak ani stovky všudypřítomných zlých útočníků našeho geroje a jeho tým v ničem pochopitelně ani trošku nezraní a nezastaví (a nikdo po tom mega střílení ani v náznaku neohluchne). Naopak - ve svém brnění si Kris(tián) stihne ještě sem tam v plné síle cool zašpásovat i dojemně pohovořit, věšet se na jedoucí vlak, řídit vybuchující a kutálející se auta, shazovat vrtulníky, no a pak v pohodě i se zachráněnou mateřskou školkou křepce vyskočit z rozdrceného vagónu, který ve stokilometrové rychlosti narazil někam do stěny. A v klidu, bez šrámu, v plné kondici a za doprovodu dojemné šmytcové hudby všichni hned vesele pokračují do další zastávky, kterou je tentokráte Vídeň, kde též nikoho vůbec nezaujme, že tam po našem nevyčerpatelně vyzbrojeném komandu ještě hromadně dofičí letadla a vrtulníky z Gruzie plné tamějších domorodců a muničních skladů (proč tam po mně kurník minule chtěli pas a vzali mi vodu u security na letišti?). No a už vůbec si tam nikdo nevšímá toho, že tam na sebe 150 vymatlaných vousatců non stop střílí na střechách paneláků v centru a ustřelují (si) Mozartovy koule (jejich mrtvoly se pak uklízejí prosím kam?), narážejí do sebe vrtulníky, rozbíjejí okna a stěny, horolezci se pak věší jednou rukou za střechu, druhou svou milovanou na poslední vteřinu ve vzduchu drží a třetí střílejí. A pak se všichni po pracovní době v poklidu ubytují někde v luxusním pronajatém apartmá ... Jako jeden z 1500 filmů v rámci kvartální produkce lokálního filmového studia někde na předměstí Ugandy - tam by snad ještě šlo přimhouřit čtvrté oko. Ale tohleto fakt seriózně vymýšlejí v té emerice? Dno bezbřehé demence hlubší než Mariánský příkop? Zjevně ano. Tohle bylo nestravitelné i při sledování v nudném plížícím se letadle (které kupodivu po cestě rutinně nevybuchovalo - chyběl jsi mi Chrisi...). Ale třetí Vypleštění se prý už chystá. Minimální povolená délka 205 min.
  23. Advokát
    Advokát (2022)
    8
    Další celkem roztomilá (a samozřejmě velmi nereálná) emerická úřední čvachtárna s tradičně neomylným kancelářským týmem, kde sípající motorkář vše na poslední chvíli tiše vypátrá, patnáctá bývalá manželka dá během přesčasů spolehlivě dohromady metráky papírů (a co nová svatba - bude? nebude? bude? nebude?) a snědá lincoln taxikářka (ta pro změnu zase se svou zrádnou duhovou nevěstou) se úspěšně rozjíždí všemi směry (nejen autem). Micky mezitím brilantně řeší deset případů za hodinu a oslnivě řečnicky soutěží s velmi talentovanou a vždy luxusně molově oděnou (black) Miss prokuratura, to vše za odborného dohledu nekompromisní "your honor" (povoluje se! zamítnuto! odročeno!). Občas se mistr ve volných chvílích projede na koni se svou všemi směry přerostlou dcerkou a poslechne si i cenné odborné rady moudrého seniora. Jen s tou ústřední bábou z restaurace někde ztratil oči?? Ta byla hnusná jak cigánské hračky :) Režie a produkce celkem brilantní a opět to (tradičně) zkrátilo nekonečný přesun mezi kontinenty... Aneb úspěšně použitý mustr č.45 (hromadně aplikovaný též na Bosche, Reachera, Kravaťáky a spol .. :)