Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
10
138
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 23
Komentáře 23
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
10
Další z filmů, kde forma vítězí nad obsahem tak 1000:1, ale forma je v tomto případě tak dokonalá, naprosto ulítlá a permanentně strhující, že ten obsah nakonec až tak moc nechybí:) Dvouhodinové ohlušující motorkářské brutus apokalypto honění a cisternové létání v hlubinách depresivního a nekonečného pouštního pekla, kreativně a nekompromisně vycizelované do nejmenších bláznivých detailů (včetně full body nátěrů a pekelně optimistických masek všech zúčastněných). A hlavně bez impotentních a nudně vzlykavých "dunových" proslovů a vznešeností: vše se tady jen nepřetržitě a nekorektně valí, navzájem drtí a benzínově vaří - a z větší části i bez laciných omalovánkových digitálních animací. Šestou hvězdičku přidávám za našeho neodmyslitelného heavy metál kytaristu, který se nakonec aspoň na okamžik přece jen na scéně ke konci objevil (chyběl mi:). Jen nevím proč tam musela figurovat právě ta opilá šachistka (která do týmu nějak moc nezapadala), když s tím černým makeupem na obličeji a pár proceděnými slovy by bylo skoro jedno kdo to je. Ale nakonec to až tolik nezkazila... A hudba skvělá - na rozdíl od rutinně sterilního Zimmerova pop DUNění... Prostě totálně šílený nářez! Hmm, a v kině jsme byli totálně... 4... (dementi? :)
Avatar: The Way of Water (2022)
1
Když si odmyslíme všechny ty (bezesporu pokročilé) barvotiskové digitální efekty a dynamické omalovánky na zeleném plátně, zbudou bohužel jen scénky a dialogy na úrovni té nejsračkovitějsí a nejpokleslejší bollywoodské telenovely - a to bez přestávky od začátku do konce (a že ten konec byl tedy hodně daleko). Chyběly už jen zpěvy prodavačů banánů a veselý tanec řidiče lokální rikši. Nepřetržité mlácení se a kulometné ratatata horem dolem (samozřejmě se spolehlivě nezranitelnými a kulkoodolnými obojživelnými modrásky s ocasem i bez, svižně polétávajícími na svých dynamických bio modelech Škoda Pterodaktiq), mazlivé velrybky jako akční kamarádky s krásnýma očima, dojemně močopudné teatrální dialogy v akváriu a tradiční LED květinkové rituály tamtéž (Juan a Esmeralda z dálky kynou) a zejména ona neodmyslitelná vin dieselovská posvátná fémily (kinedril v občerstvení neměli:( - a výsledkem je snad nejútrpnější zoufalá nuda v dějinách kinematografie. Tenhle prázdný, povrchní, bezobsažný, trapný a uřvaný mega kýč byl po většinu času k nevydržení - jako nasládlé bublající hovínko v krku, které nejde polknout. Kdyby to trvalo 15 minut, mohla z toho být třeba rutinní animovaná pohádka pro nižší stupeň mateřských školek před odpoledním uložením ke spánku. Ale tahle tříhodinová malovaná laciná fraška za stamilióny tolarů - proti tomu snad i (ne)slavné Rychle a zběsile je ještě vznešená filozofická epopej. Na tenhle "příběh" by v jeho nedigitální esenci bohatě stačilo pár analogových ochotníků na vesnické scéně a principiálně by to vyšlo zhruba nastejno a zdarma a hotovo za dva týdny. Ale davy nadšeně tleskají, bitcoiny se globálně sypou a digitální James už klonuje dalších 50 lunaparkových After Effects dílů. Teď už to půjde rychleji. Ale už beze mě. (Zrovna koukám na bohatě ověšená blikající "vánoční" světélka na sousedním domě a přijde mi to tak nějak podobné jako tenhle film :)
Black Adam (2022)
0
Ultradementní digitální fraška s všemocně mocným elektrickým létajícím steroidem v hlavní roli. Legendární bollywoodské akční scénky tímto dostaly finálně na frak? A k tomu ještě ona předivoce rozpoutaná "jedinečná forma spravedlnosti" (a úrodně rozvodněné oči?). Brrr. Zdá se že Black Dwayne stále málo prachů má? (že se musí stále propůjčovat podobným retardovaným kokotinám). Až ho po 5000 letech probudí v hrobě, krásně si jich v ještě modernějším světě užije. Hned poté co tam všechny všemocně potrestá.
John Wick 3 (2019)
0
Bum, prásk, bum, bum, ratatata - na reprácích v dětském pokojíčku se neúnavně ozývají ohlušující rány z virtuální pistole, puberťák Láďa už 6 hodin sedí s vytřeštěnýma očima u x-boxu, kde nastřádal již úctyhodných 2700 bodů a postoupil do třetího levelu. Do hlavy z půl metru odstřeleno již 4235 nepřátel a jeho kreslený hrdina Honza Vik (který má v zásobníku přiděleno vždy minimálně 600 nábojů a každého protivníka musí skolit aspoň deseti zábleskovými ranami do čela - jedna rozhodně nestačí) otevírá další a další dveře, za kterými se na něj ze všech stran vrhá nový roj neúnavných střílečů, které však Láďa rutinně virtuózními kliky na své ošoupané konzoli nechává prostřednictvím Honzíkova kulometného pálení a kontaktních unifikovaných kungfu tanečků během několika vteřin navždy zmizet z obrazovky. Jeho cracknutý Honzík pak vždy pečlivě posbírá své bonusové životy, po osmdesáté páté čerstvě obživne a zázračně se regeneruje kliknutím na tlačítka shit+enter (po absolvovaných sto padesáti přímých průstřelech, kopech, pádech z desátého patra, průletech roztříštěným sklem, mnohačetných sraženích auty a motorkami i propíchnutích ostrými noži a meči) a otevírají se před ním dveře do dalšího temného baráku, do nějž pak v plné síle a bez sebemenšího šrámu opět s plným odhodláním nabíhá (na rozdíl od nás běžných smrtelníků, kteří po malém uklouznutí na zahradě nebo škrábnutí se nožem jsme několik dní v pracovní neschopnosti). Level 43. Pro zpestření přicházejí Johníkovi na pomoc i roztomile skákaví čoklíci i animované kopající klisny (na nichž se pak mistr sám vítězoslavně promenáduje kolem hotelu) a jako odreagování se hra přesouvá na chvíli i do pouště, kam se Honzík ve svém (asi jediném a nevypraném ?) stylovém pohodlném kvádru a kravatě lusknutím myši během zlomku vteřiny na člunu přesune a kde po vzoru pana Krista pak bez jídla a vody 40 dní putuje, aby nalezl vytouženého a tajemného šéfa a tvořitele Všehomíra, nadřazeného základní stranické organizaci a na jehož počest si pak v mystické extázi slavnostně usekne kus ruky, což pro následnou plnou artistickou výkonnost není samozřejmě vůbec žádný problém. Jen na okraj je ovšem třeba v této souvislosti připomenout to, co by mělo být každému slušnému člověku nade vše zřejmé: že totiž podle základních pravidel Guta-Jarkovského je zdvořilé příchozího hosta před společnou akcí vždy na přivítanou nejdřív opakovaně přátelsky postřelit, stejně tak i na rozloučenou pana doktora jako honorář za provedené zdravotní úkony (nehrazené pojišťovnou). Na to, přátelé, prosím nezapomínejme. "Láďo, kruci pojď se už něco učit do školy a za chvíli bude večeře!", volá zoufale maminka už tak po sedmnácté. Láďa však ještě musí na své třicetipalcové obrazovce dokonat souboj s holohlavým samurajem (a jeho předkopany), který i s mečem zapíchnutým v hrudníku zůstává na fosforeskujícím skleněném pozadí stále v dobré náladě a kondici a je pro něj vskutku čest s Honzíkem si zabojovat. Tak ok, hotel Modrá Hvězda udržel svůj status a pro Láďu je již připraven nový level 4 v rámci budoucích předprodejů ... ač nerad, zvedá se konečně ze svého sedátka a těší se na celonoční repete pokračování .... Sledovat v kině místo filmu dvouhodinovou dementní počítačovou střílečku v přímém přenosu je poněkud netradiční kratochvíle, ale co ... Už se nebudu nikdy neuctivě a posměšně vyjadřovat o bollywoodských akčních scénách ... proti tomuto vypatlanému, monotónnímu, odpudivě nularozměrnému výblitku, pro který jsou pojmy jako "děj", nebo "myšlenka" zjevně entity z jiné galaxie (a pro nějž jedinou známou základní výkonnou jednotkou je prostě jen někoho rychle zabít a tečka - bez domyšlení co to opravdu obnáší včetně případných důsledků a souvislostí, to vše v jakémsi perverzním neexistujícím světě, kde všichni do jednoho jsou členy nějaké vševládnoucí tajné zabijácké organizace s pečlivě vybudovanou hierarchií a kde se všichni běžně a v pohodě masakrují na přelidněných ulicích, hotelích, trzích či knihovnách a všem v okolí je to úplně jedno a nikdo si toho ani nevšímá), jsou bollywoodské scénky ještě vcelku velmi realistické a sofistikované a na závěr všichni ještě zatančí a zazpívají pěknou písničku ... P.S. akční filmy s IQ větším než 0,1 mám jinak docela rád. Snad si pro mě teď autistická exekutorka z výkonné rady za mou krajně neuctivou hotelovou recenzi nepřijde ... Ta jediná zasluhovala kulku do hlavy a nedostala... No uvidíme co tam ta roztomilá, vysušená public relations mluvčí Jiřina Ovčáčková do komunitního mikrofonu za chvíli aktuálně ohlásí
Rebel (2022)
7
Nejzvrácenější lidské šílenství ve své plné kráse a děsivé obludnosti. Film byl pro mě o to zajímavější, že Sýrii jsme před dvěma měsíci v rámci divoké cesty osobně navštívili a dostali se i do míst, kde se odehrával. A je to opravdu něco šíleného, neuvěřitelného a hluboce depresivního: totálně zničená, a mrtvá města v troskách, zdevastované a cíleně rozmlácené vzácné tisícileté památky, desetitisíce prázdných a rozstřílených domů jak z nějakého postapokalyptického hororu - a to všechno si přitom následovníci tohoto perverzního fanatického idiotství udělali úplně sami... Je to jako kdyby se třeba u nás odehrála demonstrace proti Zemanovi, ten by (i za použití chemických zbraní) srovnal se zemí Český Krumlov a Karlštejn, sdružení moravského Cyrila a Metoděje by s juchotem a recitací otčenáše přijelo rozstřílet Pražský Hrad, katedrálu a půl Prahy a Zemanovy jednotky by postupně rozmlátily zbytek měst a nechaly v nich desetitisíce mrtvol. A pak by na každém metru bylo rozmístěno minimálně pět billboardů se vznešenými Zemanovými fotkami ve všech pozicích a výrazech, stejně jako to tam teď má rozeseto místní soudruh prezident (Kim Čong bledne závistí). A to ještě jednoho dne po půlnoci kousek od nás vybuchly rakety vystřelené smradlavými izraelskými jarmulkáři - takže je tam i dnes stále veselo. Samotný film byl plný velmi strašidelných a skvěle natočených autentických záběrů muslimských vymatlaných kreténů v akci, škoda ale, že mu celkově trošku chyběla kompaktnější spojitost a strhující gradace napětí, vše často najednou z ničeho nic povolilo a bylo trošku nudné, včetně silně předimenzované stopáže (takový dnešní dost častý nešvar - tak ale ještě že z toho aspoň jako obvykle neudělali dvanáctidílný seriál). Náhlé sborové písně, synchronní tance a rapování s ISIS soudruhy (včetně hromadně nadržené honící a taneční etudy "prodaná nevěsta: kombiné vs burka") tomu taky moc nepomohly. Seriál Chalifát byl proti tomu v dost jiné lize, ale jako pozvánka nějakému okolnímu asteroidu aby už raději ukončil tuto silně nepovedenou mutaci pošahaných dvounožců na této kuličce (kteří za celou dobu své existence neumějí fakt nic jiného než se jen navzájem nepřetržitě hromadně mlátit, střílet, podřezávat a vraždit) to bylo adekvátní... Tři a půl. PS: Musím ale říct, že jsme navštívili už docela hodně muslimských zemí a všude byli v reálu lidé nesmírně přátelští, hodní a milí. Kde se skrývají a kde sídlí tyto odporné Allah zombies fakt nevím (a možná je dobře že to nevím :)