Když stojíte proti Jacksonové geniálnímu zpracování Pana Prstenu, tak vás ani miliony dolarů nezachrání. Problém je v očekávání. Když budete Prsteny moci vnímat jako seriálový doplněk k Pánovi Prstenů - jako ten seriál, co běžel před 20 lety na Nově v 11 večer ze stejného světa a přehlédneme několik abych tak řekl “dobových společenských aktualizací,” bude te spokojeni.
Neni to seriál, co vypadá, ze stal, kolik stál. Neni velkolepý, nestane se referenčním okamžikem, na který budete vzpomínat, že tehdy jste ho viděli poprvé. Pokud jste hardcore znalci Tolkiena pravděpodobně se naopak budete snažit zapomenout, že jste tenhle seriál někdy viděli.
Nicméně pokud ho budete vnímat jako televizní doplněk ze stejného světa, můžete být nakonec spokojení. Filmová událost roku to není, ani možná streamovací událost měsíce. Za mě pořád o než, středověké seriály od americké produkce pro americké publikum.
Pokud je pro vás Jacksonův Pan Prstenu modla, nedívejte se na to, nebo si připravte hodně silných léků na postraumatickou stresovou poruchu a stejně se na to raději nedívejte. A pokud vzýváte původní Tolkienův text, tak vám ani prášky nepomůžou.
Quentin Tarantino dělal uvaděče v pornokině a při tom miloval filmy Akira Kurosawy Pulp Fiction je přesnou kombinaci Kurosawova přístupu ke kameře a atmosferické pomalosti a nekorektnosti a vůní zakázaného ovoce reprezentovanou pornem..
Pokud nemáte rádi Kurosawu - nejste člověk Pokud vás nikdy nepřitahovalo porno, sprosté vtipy a gangsterská poetika - nejste člověk Pokud se vám nelíbí Pulp Fiction nejste člověk na druhou 10 z 10.
Maskulinní motoristicko-rockové post-apo s hlavní hrdinkou, která má koule. Hodně dlouho mě žádný akčňák takhle neuspokojil. Svět Mad Maxe je absolutně over the top – neexistuje snad čistší produkt osmdesátkových akčňáků. Furiosa, stejně jako předcházející Zběsilá cesta, vzala osmdesátkovou látku a aktualizovala ji současnými filmovými metodami, aby přinesla zážitek úplně stejný, jako pravděpodobně zažívali lidé v osmdesátkách.
Chris Hemsworth je ve své roli naprosto dokonalý. Zatímco podle mě se v Thorovi: Temný svět a Ragnarok nechutně infantilně ponižoval s cílem natočit vtipnou, nekorektní Marvelovku pro 10 leté pre-puberťáky, tak ve Furiose pro mě geniálně trefil hranici absurdity, aniž by se propadl do trapnosti.
George Miller ukázal, že ve věku, kdy polovina jeho vrstevníků neudrží pomalu ani moč, dokázal aktualizovat svoji původní látku nejen technologicky, ale hlavně pocitem.
Pravá akční orgie, která nehledá intelektuální zdůvodnění, nicméně skvěle baví a zároveň diváka neuráží stylem „teď vybuchne miliarda atomovek“
Absence postavy Mad Maxe mi nevadila – George Miller mi prodal svět, který má svůj styl a poetiku, a v takovém světě je Šílených Maxů plno.
SOM SA DOSRAL (SKORO) Fede Alvaréz nezklamal a v kině to bylo vidět. Většina návštevníků byla mírně plešetá pánové po šedestáce se svými (asi) manželkami a všichni a odcházeli z kina spokojeni. Dostali všechno to, co od Větřelce očekávali.
Pocitově film připomínal Star Wars: Síla se probouzí. Stejně jako J.J. Abrams, natočil Fede Alvaréz nepřiznaný remake. V konkurenci s tajemstvím a postupným odhalováním originálů působí Romulus mnohem méně tajemně a mnohem víc jako slasher. Zvlášť absence postupného odhalování infromací je za mě škoda a ubírá na atmosféře. Otázka je, jestli know-how o tom, jak fungují Vetřelci není po destíkách let od jedničky součástí základní vzdělání, a tak by nikoho nepřekvapilo
Řemeslně je vše natočeno perfektně. Při pár lekáčkách jsem se pořádně dos.al. Odkazy na přechozí filmy obsaženy. Osobně se mi pokud Ridleyho Scotta o posunutí konceptu dál v Prometheovi a Coventovi líbil víc. Na druhou stranu Romulus je fajn moderně natočené retro, na kterého můžete jít na rande po šedestátce a zazvpomínat na to, když jste poprvé viděli originál.
Ten zůstává absolutně nepřekonán.
Ono, kdyby Alvaréz překonal jeden z nejlepších filmů všech dob, začal bych pochybovat, o tom, zda je jeho DNA lidská.
HANEBNÝ PANCHARTI ZE ZARY Všechno se snaží vypadat jako Tarantinovi Pancharti. Druhá světová válka tam je, náckové taky, nesourodá skupina hláškujících hrdinů, rádoby westernové záběry, násilí… Všechny prvky Panchartů splněny. Jenomže dohromady to dává dobře koukatelnou, technicky hezky natočenou, ale neoriginální kopii, ze které je na míle vidět, že je kopie.
Jako pozadí k žehlení na středeční podvečer a katalogový titul pro streamovací službu (Prime) naprosto v pohodě. Pokud ale čekáte film srovnatelný s Tarantinem, zklamání je nevyhnutelné.
Je to jako sako ze Zary – snaží se vypadat jako od Lagerfelda, splňuje všechny prvky typické pro Lagerfelda, ale přesto je na něm cítit, že je to víceméně horší kopie. I tak se ale dá v klidu nosit a ve výsledku není vůbec špatné. Jen skoro jistě po pár letech zapomenete, že jste ho kdy měli, a když si přeci jen vzpomenete, bude vám to jedno.
Když stojíte proti Jacksonové geniálnímu zpracování Pana Prstenu, tak vás ani miliony dolarů nezachrání. Problém je v očekávání. Když budete Prsteny moci vnímat jako seriálový doplněk k Pánovi Prstenů - jako ten seriál, co běžel před 20 lety na Nově v 11 večer ze stejného světa a přehlédneme několik abych tak řekl “dobových společenských aktualizací,” bude te spokojeni.
Neni to seriál, co vypadá, ze stal, kolik stál. Neni velkolepý, nestane se referenčním okamžikem, na který budete vzpomínat, že tehdy jste ho viděli poprvé. Pokud jste hardcore znalci Tolkiena pravděpodobně se naopak budete snažit zapomenout, že jste tenhle seriál někdy viděli.
Nicméně pokud ho budete vnímat jako televizní doplněk ze stejného světa, můžete být nakonec spokojení. Filmová událost roku to není, ani možná streamovací událost měsíce. Za mě pořád o než, středověké seriály od americké produkce pro americké publikum.
Pokud je pro vás Jacksonův Pan Prstenu modla, nedívejte se na to, nebo si připravte hodně silných léků na postraumatickou stresovou poruchu a stejně se na to raději nedívejte. A pokud vzýváte původní Tolkienův text, tak vám ani prášky nepomůžou.
Pulp Fiction je přesnou kombinaci Kurosawova přístupu ke kameře a atmosferické pomalosti a nekorektnosti a vůní zakázaného ovoce reprezentovanou pornem..
Pokud nemáte rádi Kurosawu - nejste člověk
Pokud vás nikdy nepřitahovalo porno, sprosté vtipy a gangsterská poetika - nejste člověk
Pokud se vám nelíbí Pulp Fiction nejste člověk na druhou
10 z 10.
Maskulinní motoristicko-rockové post-apo s hlavní hrdinkou, která má koule. Hodně dlouho mě žádný akčňák takhle neuspokojil. Svět Mad Maxe je absolutně over the top – neexistuje snad čistší produkt osmdesátkových akčňáků. Furiosa, stejně jako předcházející Zběsilá cesta, vzala osmdesátkovou látku a aktualizovala ji současnými filmovými metodami, aby přinesla zážitek úplně stejný, jako pravděpodobně zažívali lidé v osmdesátkách.
Chris Hemsworth je ve své roli naprosto dokonalý. Zatímco podle mě se v Thorovi: Temný svět a Ragnarok nechutně infantilně ponižoval s cílem natočit vtipnou, nekorektní Marvelovku pro 10 leté pre-puberťáky, tak ve Furiose pro mě geniálně trefil hranici absurdity, aniž by se propadl do trapnosti.
George Miller ukázal, že ve věku, kdy polovina jeho vrstevníků neudrží pomalu ani moč, dokázal aktualizovat svoji původní látku nejen technologicky, ale hlavně pocitem.
Pravá akční orgie, která nehledá intelektuální zdůvodnění, nicméně skvěle baví a zároveň diváka neuráží stylem „teď vybuchne miliarda atomovek“
Absence postavy Mad Maxe mi nevadila – George Miller mi prodal svět, který má svůj styl a poetiku, a v takovém světě je Šílených Maxů plno.
Za mě jedno z nejpozitivnějších překvapení roku.
Fede Alvaréz nezklamal a v kině to bylo vidět. Většina návštevníků byla mírně plešetá pánové po šedestáce se svými (asi) manželkami a všichni a odcházeli z kina spokojeni. Dostali všechno to, co od Větřelce očekávali.
Pocitově film připomínal Star Wars: Síla se probouzí. Stejně jako J.J. Abrams, natočil Fede Alvaréz nepřiznaný remake. V konkurenci s tajemstvím a postupným odhalováním originálů působí Romulus mnohem méně tajemně a mnohem víc jako slasher. Zvlášť absence postupného odhalování infromací je za mě škoda a ubírá na atmosféře. Otázka je, jestli know-how o tom, jak fungují Vetřelci není po destíkách let od jedničky součástí základní vzdělání, a tak by nikoho nepřekvapilo
Řemeslně je vše natočeno perfektně. Při pár lekáčkách jsem se pořádně dos.al.
Odkazy na přechozí filmy obsaženy. Osobně se mi pokud Ridleyho Scotta o posunutí konceptu dál v Prometheovi a Coventovi líbil víc. Na druhou stranu Romulus je fajn moderně natočené retro, na kterého můžete jít na rande po šedestátce a zazvpomínat na to, když jste poprvé viděli originál.
Ten zůstává absolutně nepřekonán.
Ono, kdyby Alvaréz překonal jeden z nejlepších filmů všech dob, začal bych pochybovat, o tom, zda je jeho DNA lidská.
Všechno se snaží vypadat jako Tarantinovi Pancharti. Druhá světová válka tam je, náckové taky, nesourodá skupina hláškujících hrdinů, rádoby westernové záběry, násilí… Všechny prvky Panchartů splněny. Jenomže dohromady to dává dobře koukatelnou, technicky hezky natočenou, ale neoriginální kopii, ze které je na míle vidět, že je kopie.
Jako pozadí k žehlení na středeční podvečer a katalogový titul pro streamovací službu (Prime) naprosto v pohodě. Pokud ale čekáte film srovnatelný s Tarantinem, zklamání je nevyhnutelné.
Je to jako sako ze Zary – snaží se vypadat jako od Lagerfelda, splňuje všechny prvky typické pro Lagerfelda, ale přesto je na něm cítit, že je to víceméně horší kopie. I tak se ale dá v klidu nosit a ve výsledku není vůbec špatné. Jen skoro jistě po pár letech zapomenete, že jste ho kdy měli, a když si přeci jen vzpomenete, bude vám to jedno.