Profilový obrázek

vložtemaso

Filip Volf

Komentáře 9

Od nejnovějších
  1. Pán prstenů: Prsteny moci
    Pán prstenů: Prsteny moci (2022)
    6
    Klíčem ke spokojenosti jsou nízká očekávání

    Když stojíte proti Jacksonové geniálnímu zpracování Pana Prstenu, tak vás ani miliony dolarů nezachrání. Problém je v očekávání. Když budete Prsteny moci vnímat jako seriálový doplněk k Pánovi Prstenů - jako ten seriál, co běžel před 20 lety na Nově v 11 večer ze stejného světa a přehlédneme několik abych tak řekl “dobových společenských aktualizací,” bude te spokojeni.

    Neni to seriál, co vypadá, ze stal, kolik stál. Neni velkolepý, nestane se referenčním okamžikem, na který budete vzpomínat, že tehdy jste ho viděli poprvé. Pokud jste hardcore znalci Tolkiena pravděpodobně se naopak budete snažit zapomenout, že jste tenhle seriál někdy viděli.

    Nicméně pokud ho budete vnímat jako televizní doplněk ze stejného světa, můžete být nakonec spokojení. Filmová událost roku to není, ani možná streamovací událost měsíce. Za mě pořád o než, středověké seriály od americké produkce pro americké publikum.

    Pokud je pro vás Jacksonův Pan Prstenu modla, nedívejte se na to, nebo si připravte hodně silných léků na postraumatickou stresovou poruchu a stejně se na to raději nedívejte. A pokud vzýváte původní Tolkienův text, tak vám ani prášky nepomůžou.
    • koukatelné
    • působí jako generické fantasy
    • s Jacksonovými filmy nesrovnatelné
  2. Pulp Fiction: Historky z podsvětí
    Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)
    10
    Quentin Tarantino dělal uvaděče v pornokině a při tom miloval filmy Akira Kurosawy
    Pulp Fiction je přesnou kombinaci Kurosawova přístupu ke kameře a atmosferické pomalosti a nekorektnosti a vůní zakázaného ovoce reprezentovanou pornem..

    Pokud nemáte rádi Kurosawu - nejste člověk
    Pokud vás nikdy nepřitahovalo porno, sprosté vtipy a gangsterská poetika - nejste člověk
    Pokud se vám nelíbí Pulp Fiction nejste člověk na druhou
    10 z 10.
    • humor
    • kamera
    • obsazení
  3. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    8
    AKČNÍ ORGIE ROKU

    Maskulinní motoristicko-rockové post-apo s hlavní hrdinkou, která má koule. Hodně dlouho mě žádný akčňák takhle neuspokojil. Svět Mad Maxe je absolutně over the top – neexistuje snad čistší produkt osmdesátkových akčňáků. Furiosa, stejně jako předcházející Zběsilá cesta, vzala osmdesátkovou látku a aktualizovala ji současnými filmovými metodami, aby přinesla zážitek úplně stejný, jako pravděpodobně zažívali lidé v osmdesátkách.

    Chris Hemsworth je ve své roli naprosto dokonalý. Zatímco podle mě se v Thorovi: Temný svět a Ragnarok nechutně infantilně ponižoval s cílem natočit vtipnou, nekorektní Marvelovku pro 10 leté pre-puberťáky, tak ve Furiose pro mě geniálně trefil hranici absurdity, aniž by se propadl do trapnosti.

    George Miller ukázal, že ve věku, kdy polovina jeho vrstevníků neudrží pomalu ani moč, dokázal aktualizovat svoji původní látku nejen technologicky, ale hlavně pocitem.

    Pravá akční orgie, která nehledá intelektuální zdůvodnění, nicméně skvěle baví a zároveň diváka neuráží stylem „teď vybuchne miliarda atomovek“

    Absence postavy Mad Maxe mi nevadila – George Miller mi prodal svět, který má svůj styl a poetiku, a v takovém světě je Šílených Maxů plno.

    Za mě jedno z nejpozitivnějších překvapení roku.
    • Chris Hemsworth
    • Poetika
    • technická kvalita filmu
    • Grety noční můra
  4. Vetřelec: Romulus
    Vetřelec: Romulus (2024)
    8
    SOM SA DOSRAL (SKORO)
    Fede Alvaréz nezklamal a v kině to bylo vidět. Většina návštevníků byla mírně plešetá pánové po šedestáce se svými (asi) manželkami a všichni a odcházeli z kina spokojeni. Dostali všechno to, co od Větřelce očekávali.

    Pocitově film připomínal Star Wars: Síla se probouzí. Stejně jako J.J. Abrams, natočil Fede Alvaréz nepřiznaný remake. V konkurenci s tajemstvím a postupným odhalováním originálů působí Romulus mnohem méně tajemně a mnohem víc jako slasher. Zvlášť absence postupného odhalování infromací je za mě škoda a ubírá na atmosféře. Otázka je, jestli know-how o tom, jak fungují Vetřelci není po destíkách let od jedničky součástí základní vzdělání, a tak by nikoho nepřekvapilo

    Řemeslně je vše natočeno perfektně. Při pár lekáčkách jsem se pořádně dos.al.
    Odkazy na přechozí filmy obsaženy. Osobně se mi pokud Ridleyho Scotta o posunutí konceptu dál v Prometheovi a Coventovi líbil víc. Na druhou stranu Romulus je fajn moderně natočené retro, na kterého můžete jít na rande po šedestátce a zazvpomínat na to, když jste poprvé viděli originál.

    Ten zůstává absolutně nepřekonán.

    Ono, kdyby Alvaréz překonal jeden z nejlepších filmů všech dob, začal bych pochybovat, o tom, zda je jeho DNA lidská.
    • věrní originálu
    • fan service
    • technická stránka
    • fan service
    • neinvenční
  5. Operace Poštmistr
    Operace Poštmistr (2024)
    6
    HANEBNÝ PANCHARTI ZE ZARY
    Všechno se snaží vypadat jako Tarantinovi Pancharti. Druhá světová válka tam je, náckové taky, nesourodá skupina hláškujících hrdinů, rádoby westernové záběry, násilí… Všechny prvky Panchartů splněny. Jenomže dohromady to dává dobře koukatelnou, technicky hezky natočenou, ale neoriginální kopii, ze které je na míle vidět, že je kopie.

    Jako pozadí k žehlení na středeční podvečer a katalogový titul pro streamovací službu (Prime) naprosto v pohodě. Pokud ale čekáte film srovnatelný s Tarantinem, zklamání je nevyhnutelné.

    Je to jako sako ze Zary – snaží se vypadat jako od Lagerfelda, splňuje všechny prvky typické pro Lagerfelda, ale přesto je na něm cítit, že je to víceméně horší kopie. I tak se ale dá v klidu nosit a ve výsledku není vůbec špatné. Jen skoro jistě po pár letech zapomenete, že jste ho kdy měli, a když si přeci jen vzpomenete, bude vám to jedno.
  6. Svět zítřka
    Svět zítřka (2004)
    10
    Předem přiznávám, že jsem fanoušek filmu.

    Chápu, že když někdo uvidí film dnes bez kontextu řekne si, že je to další iterace pokusu konkurovat Marvelovkám, další z filmů před zeleným plátnem.
    Jenomže tenhle film je jeden z prvních filmů natočeným skoro kompletně před zeleným plátnem. Většina o cca 10 let pozdějších Marvelovek se pokoušela o to, aby nereálné věci z komiksů vypadaly ve filmu „realisticky.“ Svět zítřka nejen, že je technologicky revoluční, ale navíc dává efektům styl a filtr filmu ze třicátých let.

    Tenhle film se nebere vážně, záměrně nemá postavy s komplikovanou psychologii – naopak, jsou absolutně stereotypní. Kdyby mi někdo řekl, že to remake filmu z 30. let – uvěřím.
    Jude Law hraje stereotypního hrdinu, Gwyneth Palthrow jeho stereotypně „emancipovanou“ dívku a Angelina Jolie – to zjistěte sami
    Tohle není remake – tohle je pocta prvním komiksům, prvním superhrdinům a celkově poetice meziválečného Hollywoodu.

    Co se týče kasovních výsledků – film byl propadák. Za mě předběhl dobu technicky. Zároveň má hezký ucelený výtvarný styl a scenář – a to je věc, kterou fám farma grafiků sama o sobě nezaručí.

    Rád bych napsal, že je to ten film, který ve své době neuspěl a nyní je považován za klasiku, ale bohužel to tak není.

    Za mě budu rád, když dáte Kapitánu nebes šanci.
  7. 65
    65 (2023)
    3
    65 milionů let neatmosférické nudy
    Celou dobu jsem měl pocit, že bych měl cítit exitenciální tísnívou atmosféru, když se Adam Driver pokouší přežít. Jenže jsem citil spíš neatmosférickou nudu, které nepomáhá ani originální prostředí, které funguje spíš jako pozadí pro „existenciální boj o přežití.“ Adam Drivera mám rád, ale celý tenhle film působí jak béčko, co vycházelo na DVDčká v trafice za 50 korun a obal vypadal zajímavě, ale to bylo tak všechno.
    Škoda promrhané příležitosti
    • nápad na prostředí
    • neatmosférické
    • nuda
    • neinveční děj
  8. Padesát odstínů šedi
    Padesát odstínů šedi (2015)
    8
    POPELKA PRO MILFKY
    Kdo od filmu očekával hluboce detabuizační studii do temných zákoutí sexuality, bude zklamání rozdýchávat těžko, i kdyby do smrti sledoval jenom Nymfomanku od Larse von Triera.

    Jenže tohle je moderní Popelka pro ženy středního věku.

    Kompilace záběrů na luxusní byty, rande v helikoptéře a mladý, upravený, vysportovaný miliardář s „temným tajemstvím“ – ďábel v posteli, ale zároveň citlivý. To je tak romantická a bezchybná idea, že se líbí i mně, jakožto heterosexuálnímu muži.

    Natočené je to hezky, drama a zápletka tam není, a to je možná klíč k úspěchu.

    Žít v luxusu, který zároveň není nudný, a s panem dokonalým by chtěl každý, a film, který nás do tohoto dokonalého světa na dvě hodiny přenese, je přece super.

    Pseudointelektuálové mají navíc něco, co mohou s mangovým latté v ruce analyzovat, a obránci tradičních rodinných hodnot něco, nad čím se pohoršovat. Až na to, že ten film je záměrně kontroverzní a šokující zhruba jako reklama na chytrou ledničku.

    Přijde mi to stejné jako Komando s Arnoldem. Vlastně je to stereotypní, nereálné a naivní, ale přesto, nebo právě díky tomu, příjemné a hezky koukatelné.
    • nenáročné
    • hezky natočené
    • pokud čekáte studii o hlubinnách lidské sexuality nebo porno, nedočkáte se ani jednoho
  9. Její tělo
    Její tělo (2023)
    2
    NEJNUDNĚJŠÍ PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ PORNO DESETILETÍ
    Český hraný film, jehož tématem je porno. Už to by mohlo stačit – zbytek české produkce se většinou omezuje na veselé komedie pro ženy středního věku a zvláště oblíbené dějepisné sebemrskání – kdy bereme silné příběhy, podprůměrně je natočíme a hrajeme na národní identitu. Výsledek téhle kombinace je, že komedie jsou narvané, protože Jirka Langmajer oprávněně slaví úspěch, a dějepisné sebemrskání počítá návštěvy ve stovkách, a po měsíci a školních projekcích, po jejichž započtení se čísla návštěvnosti změní z tragických na strašná, zaparkuje v iVysílání, kde se propadne do zapomnění rychlostí světla, většinou zcela právem.

    Co se technické stránky filmu týče, tak první část je točená asi na iPhone 4, v druhé části to vypadá, jako kdyby přešli na iPhone 12, nebo se naučili ostřit. Celý film je vlastně kompilace několika rádoby artových záběrů a rekonstrukcí legendárních porno scén. Jelikož mi tato generace filmové klasiky vinou věku unikla, přijal jsem to jako live aid v Bohemian Rhapsody.

    Film za mě nemá žádný spád. Jak bezpohlavně (což je pro film o pornu asi to nejhorší, co se o něm dá napsat) začne, tak i skončí. Příběh je sám o sobě zajímavý, ale to by byl i bez filmu.

    Navíc se nemůžu ubránit pocitu, že se film veze na současné vlně „foot fetiše“. Jelikož detailních záběrů na chodidla rozcvičující se protagonistky je až podezřele moc. Pokud máte pro toto slabost, přičtěte si k hodnocení 6 bodů.

    Pro splnění kvóty kontroverznosti jsou občas vidět prsa a jednou dokonce penis.

    Celé se to snaží tvářit strašně filozoficky, intelektuálně a kontroverzně, v důsledku čehož film vůbec neutíká, což je při krátké stopáži pro někoho znak uměleckosti – pro mě ne.

    Nicméně zájem o film minimálně ukazuje, že české publikum chce kromě zmíněných komedií vidět tvorbu, která je o něčem jiném než o komunistické totalitě. Její tělo to jasně ukázalo, protože téma a příběh jsou určitě hodně zajímavé. Už jenom stačí lepší kamera, střih a scénář.
    • téma
    • kamera
    • scénař
    • absence spádu