vložtemaso

Filip Volf

Komentáře 4

Od nejnovějších
  1. Vetřelec: Romulus
    Vetřelec: Romulus (2024)
    8
    SOM SA DOSRAL (SKORO)
    Fede Alvaréz nezklamal a v kině to bylo vidět. Většina návštevníků byla mírně plešetá pánové po šedestáce se svými (asi) manželkami a všichni a odcházeli z kina spokojeni. Dostali všechno to, co od Větřelce očekávali.

    Pocitově film připomínal Star Wars: Síla se probouzí. Stejně jako J.J. Abrams, natočil Fede Alvaréz nepřiznaný remake. V konkurenci s tajemstvím a postupným odhalováním originálů působí Romulus mnohem méně tajemně a mnohem víc jako slasher. Zvlášť absence postupného odhalování infromací je za mě škoda a ubírá na atmosféře. Otázka je, jestli know-how o tom, jak fungují Vetřelci není po destíkách let od jedničky součástí základní vzdělání, a tak by nikoho nepřekvapilo

    Řemeslně je vše natočeno perfektně. Při pár lekáčkách jsem se pořádně dos.al.
    Odkazy na přechozí filmy obsaženy. Osobně se mi pokud Ridleyho Scotta o posunutí konceptu dál v Prometheovi a Coventovi líbil víc. Na druhou stranu Romulus je fajn moderně natočené retro, na kterého můžete jít na rande po šedestátce a zazvpomínat na to, když jste poprvé viděli originál.

    Ten zůstává absolutně nepřekonán.

    Ono, kdyby Alvaréz překonal jeden z nejlepších filmů všech dob, začal bych pochybovat, o tom, zda je jeho DNA lidská.
    • věrní originálu
    • fan service
    • technická stránka
    • fan service
    • neinvenční
  2. Operace Poštmistr
    Operace Poštmistr (2024)
    6
    HANEBNÝ PANCHARTI ZE ZARY
    Všechno se snaží vypadat jako Tarantinovi Pancharti. Druhá světová válka tam je, náckové taky, nesourodá skupina hláškujících hrdinů, rádoby westernové záběry, násilí… Všechny prvky Panchartů splněny. Jenomže dohromady to dává dobře koukatelnou, technicky hezky natočenou, ale neoriginální kopii, ze které je na míle vidět, že je kopie.

    Jako pozadí k žehlení na středeční podvečer a katalogový titul pro streamovací službu (Prime) naprosto v pohodě. Pokud ale čekáte film srovnatelný s Tarantinem, zklamání je nevyhnutelné.

    Je to jako sako ze Zary – snaží se vypadat jako od Lagerfelda, splňuje všechny prvky typické pro Lagerfelda, ale přesto je na něm cítit, že je to víceméně horší kopie. I tak se ale dá v klidu nosit a ve výsledku není vůbec špatné. Jen skoro jistě po pár letech zapomenete, že jste ho kdy měli, a když si přeci jen vzpomenete, bude vám to jedno.
  3. Padesát odstínů šedi
    Padesát odstínů šedi (2015)
    8
    POPELKA PRO MILFKY
    Kdo od filmu očekával hluboce destabilizační studii do temných zákoutí sexuality, bude zklamání rozdýchávat těžko, i kdyby do smrti sledoval jenom Nymfomanku od Larse von Triera.

    Jenže tohle je moderní Popelka pro ženy středního věku.

    Kompilace záběrů na luxusní byty, rande v helikoptéře a mladý, upravený, vysportovaný miliardář s „temným tajemstvím“ – ďábel v posteli, ale zároveň citlivý. To je tak romantická a bezchybná idea, že se líbí i mně, jakožto heterosexuálnímu muži.

    Natočené je to hezky, drama a zápletka tam není, a to je možná klíč k úspěchu.

    Žít v luxusu, který zároveň není nudný, a s panem dokonalým by chtěl každý, a film, který nás do tohoto dokonalého světa na dvě hodiny přenese, je přece super.

    Pseudointelektuálové mají navíc něco, co mohou s mangovým latté v ruce analyzovat, a obránci tradičních rodinných hodnot něco, nad čím se pohoršovat. Až na to, že ten film je záměrně kontroverzní a šokující zhruba jako reklama na chytrou ledničku.

    Přijde mi to stejné jako Komando s Arnoldem. Vlastně je to stereotypní, nereálné a naivní, ale přesto, nebo právě díky tomu, příjemné a hezky koukatelné.
    • nenáročné
    • hezky natočené
    • pokud čekáte studii o hlubinnách lidské sexuality nebo porno, nedočkáte se ani jednoho
  4. Její tělo
    Její tělo (2023)
    2
    Její tělo
    Český hraný film, jehož tématem je porno. Už to by mohlo stačit – zbytek české produkce se většinou omezuje na veselé komedie pro ženy středního věku a zvláště oblíbené dějepisné sebemrskání – kdy bereme silné příběhy, podprůměrně je natočíme a hrajeme na národní identitu. Výsledek téhle kombinace je, že komedie jsou narvané, protože Jirka Langmajer oprávněně slaví úspěch, a dějepisné sebemrskání počítá návštěvy ve stovkách, a po měsíci a školních projekcích, po jejichž započtení se čísla návštěvnosti změní z tragických na strašná, zaparkuje v iVysílání, kde se propadne do zapomnění rychlostí světla, většinou zcela právem.

    Co se technické stránky filmu týče, tak první část je točená asi na iPhone 4, v druhé části to vypadá, jako kdyby přešli na iPhone 12, nebo se naučili ostřit. Celý film je vlastně kompilace několika rádoby artových záběrů a rekonstrukcí legendárních porno scén. Jelikož mi tato generace filmové klasiky vinou věku unikla, přijal jsem to jako live aid v Bohemian Rhapsody.

    Film za mě nemá žádný spád. Jak bezpohlavně (což je pro film o pornu asi to nejhorší, co se o něm dá napsat) začne, tak i skončí. Příběh je sám o sobě zajímavý, ale to by byl i bez filmu.

    Navíc se nemůžu ubránit pocitu, že se film veze na současné vlně „foot fetiše“. Jelikož detailních záběrů na chodidla rozcvičující se protagonistky je až podezřele moc. Pokud máte pro toto slabost, přičtěte si k hodnocení 6 bodů.

    Pro splnění kvóty kontroverznosti jsou občas vidět prsa a jednou dokonce penis.

    Celé se to snaží tvářit strašně filozoficky, intelektuálně a kontroverzně, v důsledku čehož film vůbec neutíká, což je při krátké stopáži pro někoho znak uměleckosti – pro mě ne.

    Nicméně zájem o film minimálně ukazuje, že české publikum chce kromě zmíněných komedií vidět tvorbu, která je o něčem jiném než o komunistické totalitě. Její tělo to jasně ukázalo, protože téma a příběh jsou určitě hodně zajímavé. Už jenom stačí lepší kamera, střih a scénář.
    • téma
    • kamera
    • scénař
    • absence spádu