Profilový obrázek

avenis

Eva Šindler

Komentáře 1 832

Od nejnovějších
  1. Pašerák
    Pašerák (2018)
    8
    Když Clint Eastwood něco natočí, je to vždycky výborné a především, má to myšlenku. Nevím, jestli je to tím, že jsem překročila tu magickou věkovou hranici, kdy už jsem cestující se zvýhodněným jízdným na MHD, ale tento "viejecito" má mé sympatie. I když jeho cestu důchodem bych si nevybrala.
  2. Angolský deník lékařky
    Angolský deník lékařky (1985)
    7
    Muselo to být příšerné a myslím, že kdyby se to točilo podle opravdu skutečné reality, málokdo by vydržel až do konce. Vyprávění MUDr. Marie Hudečkové, zde přejmenovaná na Evu, posloužilo jako podklad pro scénář a tak je jasné, že tohle napsal sám krutý život. O kvalitě zpracování můžeme diskutovat, ale tohle asi není důležité.
  4. Drsný chlapík
    Drsný chlapík (1983)
    4
    Ti lidi mi jdou na nervy. Jenom chlápek ducha mdlého, místo aby ohlásil loupež, tak ukradne to, co chtěli ukrást postřílení zloději a sám s tím zdrhne. Přitom vošulí i svoje dva indiánské kumpány. Bedny se zlatem (jak tu tíhu sám přemisťoval, je záhadou...) z vlastní blbosti utopí pod vodopádem a pak se je složitě snaží vyzvednout... Mezitím je výplňový děj místy nudný, místy trapný. Ach jo.
  5. Na dotek
    Na dotek (2004)
    8
    Krásné, ale náročné. On 1 a Ona 1 se potkají v Londýně, když ji srazí auto a je z toho vztah. On 1 se pak jde vyfotit a je z toho láska. Jsou tři. On 1 se vydává na netu za ni (2.) a oklame Ho (2.). Oklamaný potkává Ji 2 a je z toho vztah a pak manželství. Jenže Ona 2 pořád miluje Jeho 1. Oba páry se rozcházejí, jenže Ona 2 se stejně vrací k Jemu 2, On 1 se vrací k Jí 1, ale protože se vyptává, Ona 1 ho opouští... Spletitý, psychologický rozbor toho, co lidi cítí a jak se chovají ve vztahu. Film, na který je potřeba se naladit a mít klid.
  6. A máme, co jsme chtěli
    A máme, co jsme chtěli (2023)
    8
    Tak tohle nemá s Pelíšky vůbec nic společného. Je to sonda do jedné rodiny, taková, kterou možná zažívalo docela dost rodin v Čechách i na Slovensku. Byl ten či onen estébácký bonzák? A pokud ano, tak proč? Ne, že by mě tyto typy filmů naplňovaly, ale tento má něco do sebe. Jen ty lysohlávky ve slovenské kapustnici mi nějak nesedí.
  7. Smrt jí sluší
    Smrt jí sluší (1992)
    8
    Betelné lochec. Tenkrát v devadesátkách to bylo něco parádně praštěného a obě herečky vytřískaly z role všechno, co mohly. Willis jen pokulhával za nimi. Je to jen a jen k pobavení, nic poučného si z toho vzít nelze. :) Snad jen že stáří je třeba přijmout s grácií a ne s tonikem... leda by v něm byl gin.
  8. Svatba roku
    Svatba roku (2024)
    8
    Mám ráda spletité příběhy, kde se pomalu a postupně odhalují stará tajemství a rozmotávají se nitky, aby se nakonec vše vyjasnilo. Musím říct, že moje podezření bylo od prvního dílu správné. :) Seriál mi připomněl jiný, podobný seriál, ale nemohu si vzpomenout na název...
  9. Vražda v Paříži
    Vražda v Paříži (2023)
    6
    Taková nastavovaná kaše. Snad s výjimkou zběsilé jízdy v dodávce mě to moc neupoutalo ani nepobavilo. Hlavní protagonisté pokračují v užvaněném stylu a okolnosti nové zapeklité situace nejsou o mnoho lepší než ve Vraždách č. 1. Ke konci se už nemohu dočkat konce...
  10. Magnum Force
    Magnum Force (1973)
    7
    Druhý příběh drsného Harryho alias Clinta Eastwooda je takový nějaký divný. Postrádám lepší kontinuitu a víc vysvětlení. Kam to jdou, kdo je kdo, proč má Charlie sebevražedné sklony... Ale s dávkou tolerance k třiasedmdesátému roku je to docela dobrá podívaná na honičky a střílečky.
  11. Vražda na jachtě
    Vražda na jachtě (2019)
    6
    Užvaněné, co se týče Sandlera s Anistonovou a v té souvislosti velký obdiv dabérům (Rašilov a Chytilová), kteří to skvěle zvládli. Je to parodie na všechny klasické detektivky Agathy Christie, to je zjevné. V podstatě jsem se bavila, ale té užvaněnosti tam bylo až moc.
  12. Vrah skrývá tvář
    Vrah skrývá tvář (1966)
    8
    Detektivka podle všech pravidel pátera Knoxe. Až skoro do poslední chvíle je tu více podezřelých, kteří se dokonce seřadí do jednoho záběru, abychom měli jasno. A jasno máme až v okamžiku, kdy dívka lehce pod vlivem přiměřené nátkalové metody vyřkne ta usvědčující slova...
  13. Taneční
    Taneční (2024)
    8
    V tomto seriálu jednoznačně vyhrává výběr hudby, v těsném závěsu jsou taneční výkony. Téma zní nadějně, společenský tanec a vše kolem něj, ale je to i o vztazích. Možná především o vztazích. Nemohu jednoznačně souhlasit s Ivanou Hokrovou, která se za každou cenu snaží předložit světu svůj názor na ženskou rovnoprávnost stylem, že chlapi jsou nižší rasou a tudíž nemají právo stavět se do nadřazeného postavení. Ani v životě ani v tanci. Nicméně jako námět k zamyšlení i k diskusi je to dobrý.
  14. Veliká
    Veliká (2020)
    5
    Nejásám, i když už si začínám zvykat na trend historizujících seriálů, kde se nehledí na věrohodnost a fakta. Velikou beru jako velkou srandu, kde obscénní humor je prvořadý. Vydržela jsem 4 díly jen kvůli skvělé Elle Fanning, jejíž herectví se mi líbí. Taky Phoebe Fox mě zaujala. Zbytek ani moc ne.
  15. Tajemství jejich očí
    Tajemství jejich očí (2015)
    9
    Za téměř prvorepublikovým názvem se skrývá vynikající detektivka. Prý je to remake nějakého španělského filmu, který jsem dosud neviděla. Julia Roberts bez šminek dokazuje, že je herečka nejvyšších kvalit a nejen svýma očima, ale celou tváří dokáže mluvit. Určitě se podívám znovu.
  16. Královna
    Královna (2006)
    8
    Mezi představitelkami královny Alžběty II. je Helen Mirren jednoznačně nejlepší. I když vím, že tento film, stejně jako všechny ostatní biografické filmy o královské rodině je nutno brát s rezervou, působí na mě velmi opravdově. Na nic si nehraje a předkládá kromě spousty reálných dokumentárních záběrů to, co se pravděpodobně opravdu odehrávalo za zdmi paláců.
  17. Zloba: Královna všeho zlého
    Zloba: Královna všeho zlého (2019)
    8
    V návaznosti na předchozí film jsem byla opět potěšena krásným a vzrušujícím fantasy příběhem, kde všechno je pohádkově vymyšlené, plné paralel s naším světem a vizuelně dokonale zpracované. Oba filmy rozhodně patří k těm, co si ráda pustím znovu, když bude příležitost.
  18. Vášeň a cit
    Vášeň a cit (2007)
    7
    Film musím hodnotit ve dvou rovinách. Ta profesní je vynikající. Vizuelně i herecky nádherné. Horší je to, co se na plátně odehrává. Postava mladé dívky s volnomyšlenkářskými názory, která kam šlápne, tam tráva neroste, mi není sympatická. Až příliš to zavání dnešními mladými Američankami, které neustále řeší, jestli jsou nebo nejsou připraveny na vážný vztah. Viděla jsem dvakrát, potřetí už nechci.
  19. Ve službách Dioru
    Ve službách Dioru (2021)
    7
    Jehly a nitě, špendlíky, hedvábí... starý a mladý francouzský svět. Zpočátku jsem dlouho koukala na něco jako polodokument, nebo civilní film poskládaný z kousků života, bez většího vysvětlování. Ale zhruba od půlky dostalo všechno jasnější obrysy. Není to jen o multikulturalismu, rozdílu mezi společenskými vrstvami a o osobní svobodě výběru genderové identity , ale především o tom, že kdo chce, může se vymanit z jakýchkoliv předsudků. Dabing je výborný a svět bílé vysoké haute couture velmi tajemný.
  20. Ten muž je mrtvý
    Ten muž je mrtvý (1972)
    5
    Kdyby rodina Addamsova točila filmy pro své děti, natočila by to právě tak. Primitivní dialogy, potřeštění lidé, děj plynoucí trhaně a předvídatelně. Mnoho lidí nepřežije a chvílemi to vypadá, jakoby režisér zkoušel nové filmařské metody a postupy. Za zmínku stojí výběr kostýmů (a paruk). Nejlíp vyšla postava paní Barnesové, jejíž představitelka Georgia Engel vytvořila její charakter velmi zábavnou formou. Trintignant je nesympatický úplně vším a Ann-Margret doplatila na blbě přeložené dialogy ještě blběji nadabované. Příště však už s tímto filmem netřeba ztrácet čas.
  21. Nenapravitelný
    Nenapravitelný (1975)
    7
    Kdysi jsem se u toho královsky bavila, protože přece Belmondo! S postupem času už mi to tak zábavné nepřipadá, spíš si všímám těch různých podivností. Ale pořád je čemu se smát. Je zajímavé, jak tehdy dovedl Miroslav Moravec Belmonda nadabovat tak, že byl možná nejlepší ze všech jeho dabérů.
  22. Lovec
    Lovec (2024)
    8
    Je to víc fantasy pohádka než konkurenční Záhadné případy s Donutilem. Pavel Kříž je rozhodně sympatičtější než Donutil a Jiří Dvořák se svou ďábelskou minulostí dodává seriálu na půvabu. Kolesárovou nemám ráda.
  23. Čtyři pokoje
    Čtyři pokoje (1995)
    5
    Pitvoření Tima Rotha a jeho neustálé potrhlé neurotické pohyby mi odváděly pozornost a proto mé celkové znechucené naladění nedovolilo, abych film vnímala jinak než odmítavě. Snad u jediné scény jsem se pousmála, Banderas ve výtahu. :)
    První část "Novomanželské apartmá - Chybějící ingredience" je plná čarodějných žen a chaotického Rotha. V druhé části "Pokoj 404 - Nesprávný člověk" přímo trpím, jak se děj neposouvá, třetí "Pokoj 309 - Malí neposluchové" zachraňuje jen uhrančivý pohled Banderasův. Všichni pak opěvují Tarantinovu čtvrtou část "Prominentní apartmá - Muž z Hollywoodu", ale ani tento spolek děsivých psychoušů se mi nelíbí.
  24. StarDance aneb když hvězdy tančí
    StarDance aneb když hvězdy tančí (2006)
    10
    Patřím k té části divaček, která StarDance sleduje s nadšením, protože je to kultivované, vtipné a povznášející. Tanec je mi velmi blízký, stejně jako kvalitní krejčovina a příjemná hudba. StarDance má všechno, co dělá zábavný soutěžní pořad kvalitním a emotivním. Co divák, to názor, ale ve výsledku zůstane naplnění krásnem. Škoda, že je to letos bez Chlopčíka. Jeho osoba mi v porotě výrazně chybí.
  25. Smetana
    Smetana (2024)
    6
    Tahle hysterická změť výjevů a náznaků měla nejspíš uvést na pravou míru naše povědomí o nejčeštějším skladateli všech dob. Tedy že to byl sociopatický erotoman. Václav Neužil se roli plně oddal a moderní přístup mu povolil mluvit dnešním stylem, proto mu to nekladu za vinu. Nicméně musím konstatovat, že jsem asi čekala konzervativnější přístup.
  26. Záhadné případy
    Záhadné případy (2024)
    8
    Seriál, který naplňuje tajné touhy všech, kteří někoho ztratili. Duchové zemřelých jsou stále s námi. Miroslav Donutil už posledních několik let hraje role neusměvavé, chladné a odtažité, ale patrně toto je ta jeho pravá tvář. Jeho syn zatím herecky zraje, ale zdatně mu sekunduje, což je vedle otce takového formátu nejen odvaha, ale i kumšt. Třetí nový člen rodiny, Sára Affašová - Donutilová se zjevně jen veze. Hraní jí ještě moc nejde.
    První dva díly byly o duchařině, třetí už jen okrajově. Víc to bylo o queer tématu.
  27. Jednorožčí akademie
    Jednorožčí akademie (2023)
    7
    Tento seriál pro malé děti bych si nikdy nepustila, ale mám sedmiletou vnučku. A když za mnou přijela, bylo jejím přáním, abychom se na to spolu podívaly. Protože s jejím tatínkem jsme společně prožívali Harryho Pottera, pustila jsem ty jednorožce a tak už vím... Nemůžu si pomoct, ale je to okopírovaný Harry Potter, jen přizpůsobený pro jiný svět a místo hůlek mají studenti jednorožce.
  28. Rebelka
    Rebelka (2012)
    10
    Miluju tuhle skotskou pohádku se vším všudy. Parádní animace, nádherné písně, co chytí za srdce, sympatická malá slečna, která si dělá věci po svém. A její tři mlčenliví, ale vynalézaví bráškové, taťka, co mu medvěd užral nohu, zoufalá maminka šlechtična a všichni ti skotští chlápci s nahými zadky s kostkovaných sukních... Nádhera vždy a všude.
  29. Zootropolis: Město zvířat
    Zootropolis: Město zvířat (2016)
    8
    Zábavný animovaný příběh, nebo spíš moderní pohádka z utopického světa, kde se zvířata zbavila své přirozenosti a všechny druhy žijí ve společné harmonické komunitě. Přesto se najdou tací, kteří nejsou zcela morálně na výši a proto je třeba mít policii plnou silných a velkých zvířat. Jenže co když je tu jedna králice, která chce udělat svět lepším místem? :) Tak trochu jako ve Farmě zvířat sledujeme podobenství naší pidlivizace. Krásně naanimované, bezvadně nadabované.
  30. Purpurové řeky
    Purpurové řeky (2000)
    6
    Na můj vkus poněkud nechutné záběry mrtvol, jejichž složité zabíjení a následné aranžování mi připadá zbytečně komplikované. O to lepší je výkon Vincenta Cassela, jehož capoeira je velmi působivá. Jean Reno hraje nevýrazně, ale spolu s Casselem tvoří sympatickou dvojku. Každopádně tento film už vidět nemusím.
  31. Hanebný pancharti
    Hanebný pancharti (2009)
    9
    Vyšším stupněm slova ohromující je ochromující. Film člověka obklopí a ochromí, takže jediné, co se dá dělat, je nenasytně se dívat a dívat... Hanebný Pancharti, to je geniální a propracovaná mrazivá tarantovka, kde nacistická okupace Francie je sice tématem, ale na jejím podkladě je rozvinut zcela moderní příběh. Postavy jsou prokresleny s dokonalou pečlivostí děj nešetří zvraty. U každé z postav se dá současně v něčem sympatizovat, v něčem odporovat. Jen té krve je tam až přespříliš. Scéna na francouzském venkově je spíš komorní, scéna v lesním "zajateckém táboře" překypuje nechutným násilím. Pak Paříž - kino, kavárna, sklepní hospoda... a závěr, kde si Tarantino pohrává se změnou historie. Prostě paráda.
  32. Zachraňte vojína Ryana
    Zachraňte vojína Ryana (1998)
    9
    Film o šílenosti války, který je tak moc dobrý, že po prvním shlédnutí se mu už vyhýbám. Válka bere matkám syny jen proto, že se státníci nechtějí dohodnout. Státníkům je to jedno, protože jejich synové to nejsou. Žádná matka nemůže být nařčena z nějakého "pro..." inklinování či schvalování, když chce mír.
  33. Rivalové
    Rivalové (2013)
    9
    Niki Lauda byl pojmem i v mém dětském světě, přestože jsem k formulím buhvíjak netíhla, ale toho prostě musel znát každý. Filmové zpracování je vynikající. U scény s nasazováním přilby po nehodě mi bylo skoro fyzicky nevolno při představě té bolesti. A ještě děsivější je sledování průběhu té schůze.
  34. Počátek
    Počátek (2010)
    10
    Toto DVD bylo perlou v naší videotéce. Teď už jsou ty čtyři krabice od bot jen historickým artefaktem, ale film si své kvality uchovává. Kdo rád usíná a těší se na to, co se mu bude zdát, by tento film neměl vynechat. Je to prostě báječné. Ale tady děsivé.
  35. Total Recall
    Total Recall (1990)
    8
    Už si nepamatuju, kdy jsem to viděla poprvé, ale pamatuju si, jak mě to fascinovalo. Teda ne že bych to nějak výrazně pochopila, ale o to nešlo. Tenhle žánr byl u nás málo uváděn a všechno, co zavánělo sci-fi bylo přitažlivé. Kombince vesmírného tématu s Arnoldem a jiskřivě nebezpečnou Sharon, podpořená loutkovými efekty je i dnes velmi koukatelná.
  36. Přání Ježíškovi
    Přání Ježíškovi (2021)
    3
    Film plný klišé. Jedna rodina nefunkční, druhá zazobaná, ale něco jim chybí, otec vdovec a jeho tvrdá šéfová, děcka a pitomej Santa. Do romantiky zabalené rádobysrdcervoucí příběhy lidí, co se různě proplétají, aby nakonec jedno oko nezůstalo suché a divačky si mohly spokojeně povzdechnout při pohledu na své chrápající muže...
    Paní režisérka má evidentně zmatek včeských tradicích i v koledách. "My tři králové je vánoční koleda od kdy? "Hvězdička. To znamená štěstí. Teď si můžeme něco přát." Měla jsem za to, že hvězdička vždycky znamenala život a zdraví v příštím roce. No prostě jediné, co se mi na tomto filmu líbí, jsou ty krásné záběry na mé rodné Brno.
  37. Lovci hlav
    Lovci hlav (2022)
    5
    Jak mám severská díla ráda, tento seriál mě po prvním díle příliš nezaujal. Nevím, budu-li se dívat dál.
  38. Kurs sebeovládání
    Kurs sebeovládání (2003)
    6
    "Goosfraba." Po několika letech druhé shlédnutí a o bod méně. Nicholson je sice výborný a mnohotvářný jako vždy, Švehlík jej neodolatelně dabuje, ale zbytek je slabý. Sandlera jsem mívala ráda, ale už nemám. Tomeiovou jsem ráda neměla nikdy. No nic, potřetí už se tomu vyhnu.
  39. Drahé tety a já
    Drahé tety a já (1974)
    8
    Hrzána jsem nikdy neměla moc ráda, ale tato komedie je tak skvěle vymyšlená, napsaná a zahraná, že ho tam vždycky nějak vydržím. Zbožňuju obě tetičky a jejich adrenalínová příhoda s bankovním zlodějem, švestkami a Bobinou mě vždycky baví. Ty písničky jsou tam trochu navíc, ale je to Podskalský...
  40. Čistá duše
    Čistá duše (2001)
    9
    Vynikající film. Líbíl se mi a můžu se na něj dívat opakovaně, i když s jistou dávkou sebetrýznění, protože příběh je to trochu bolavý. Nejlepší bylo první dívání, kdy najednou přišlo to překvapení. Do té doby jsem neměla tušení, o co jde. Někdy je fakt lepší o filmu nevědět nic, než se člověk podívá.