Vurhor: Komentáře

Komentáře 301

Od nejnovějších

Otec (2020)
29. 3. 2021
8.5
Zdrcující film. Ještě si dobře pamatuji, jak silně na mě zapůsobil pár let starý snímek Still Alice, který Alzheimerovu chorobu zkoumal v jeho počátcích. The Father však divákovi představí hrůzu Alzheimera v plné síle, plus se ho pokusí donutit ho prožívat s hlavním hrdinou. Zatímco ve Still Alice divák pouze sleduje člověka, který začíná trpět demencí, zde nahlédne přímo do jeho hlavy a vnímání, v rámci čehož prožívá onen zmatečný chaos s ním. Díky tomu tak některé postavy hraje víc herců, děj je vyprávěn zcela nelineárně, plus prostředí se často náhle zcela změní. Divák tak tápe ve tmě spolu s Anthony Hopkinsem, který zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů své dlouholeté kariéry. Ale divák ví, že kouká jen na film. O to větší je pak onen pocit neskutečné lítosti a empatie, kterou divák k Hopkinsově postavě pocítí. I přestože je ale děj záměrně chaotický, divák se v něm nutně nemusí ztrácet. Díky skvěle napsaným dialogům si postupně v hlavě tvoří různá pojítka, která mu dopomáhají se v onom netradičním pojetí alespoň trochu orientovat. Výsledkem je tak emočně velice silné drama, které má pár naprosto srdcervoucích momentů, jež se dostanou člověku pod kůži. Rozhodně to stojí za zhlédnutí. Je to fakt skvěle natočené a dobře napsané. Je to ale zároveň neuvěřitelně smutné.
Jidáš a černý mesiáš (2021)
29. 3. 2021
7
Judas and the Black Messiah svým stylem v mnohém připomíná seriál The Wire (alias Nejlépe napsaný seroš všech dob), jen je o pár tříd slabší a neobjektivnější. I přestože se jedná o poměrně slušně natočený film, jeho zásadní chyba tkví v tom, že tak nějak divně přeskakuje z jednoho místa na druhé, přičemž na žádném nezůstane dostatečně dlouho na to, aby divákovi umožnil lépe se vžít do svých předních dvou postav. Kaluuya i Stanfield zde sice předvádějí fakt parádní hereckou práci (hlavně teda Kaluuya), ale upřímně si myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby se film zaměřil pouze na jednoho z nich. Film se snažil mezi oběma jejich linkami najít nějakou rovnováhu, ale ve výsledku z toho vyšly poměrně všedně obě dvě. A přitom je to škoda, protože téma to je poměrně dost zajímavý z obou úhlů pohledu, i přestože Černí panteři mě obecně trochu srali s tím svým marxismem. Plus napsaný to rozhodně také nebylo špatně. Ten film měl potenciál být daleko lepším, fakt si myslím, že kdyby si tvůrci vybrali pouze jednu z postav, na kterou by se primárně zaměřili, mohlo to dopadnout daleko lépe. Na Oscara to určitě nevidím, ale s určitými výhradami dokážu pochopit, proč to bylo nakonec nominovaný.
Útěk z Pretorie (2020)
29. 3. 2021
7
Aneb Kterak se zarostlý Harry Potter snaží utéct z vězení v Azka- ... ehm, tedy v Pretorii. Plus ještě s menší pomocí pana profesora Quirrella (opravdu tam je). Filmy z vězeňského prostředí jsou poměrně často pro diváka poutavou lahůdkou, ovšem Útěk z Pretorie k tomuto tématu nepřistupuje nijak zvlášť inovativně. Člověk by neměl čekat nějaký vzrušující a rafinovaný plánování nějakého epického útěku, plus ani žádné hluboké ponořování se do hlav jednotlivých charakterů. Kdo by od toho čekal novodobou verzi Útěku z vězení, případně Vykoupení z věznice Shawshank, asi bude hořce zklamán. Neznamená to však, že by to byl film vyloženě nudný a plochý. Radcliffův charakter je zde vyobrazen věrohodně, plus i k jeho kumpánům lze najít sympatie. Navíc poslední čtvrtina filmu je parádně napínavá. Kromě ní ale ve filmu příliš pamětihodných momentů není. Ale jelikož je to adaptace knihy podle skutečných událostí, řekl bych, že divák by mohl filmu ledacos odpustit. Pottřík nám každopádně herecky hezky zraje dál.
Jako v bavlnce (2020)
29. 3. 2021
6
Jako sorry, ale na tohle se fakt nechytám. Nevadí mi filmy, ve kterých jsou hlavní postavy zlé svině, ale měl by v nich být alespoň jeden určitý vykupující faktor, díky kterému bych ono zlounství na hlavních postavách mohl pochopit, případně jim ho částečně odpustit. Nebo aspoň ten jejich charakter zkoumat nějakou poutavou formou. Když se ale divám na shitfest nezajímavých charakterů, mezi kterými si nedokážu najít jediný, kterému bych alespoň trochu fandil, očividně mě dění ve filmu začne po nějaké době unavovat a nudit. Charisma Rosamund Pikeové bohužel nebylo dostatečně silné k tomu, abych se na její postavu díval s nějakým smířlivějším okem. Film se navíc ve druhé půlce přelije do jakéhosi banálního krimi thrilleru, během kterého jsem si začal přát, aby na to město, ve kterém se film odehrává, třeba spadla atomovka, která by všechny ty nudný zmrdy odrovnala. Ne úplně kvůli tomu, že to byli hajzlové, ale kvůli tomu, že mě to jejich hajzlovství zkrátka nebavilo. Kdyby film zůstal u těch právních tahanic a intrikování ve své první půlce, asi by se mi to líbilo víc.
Minari (2020)
3. 2. 2021
7.5
Svým způsobem korejská verze dva roky starého japonského filmu Zloději. Místo Japonska se však odehrává na americkém venkově, kde se hlavní rodinka musí utkat nejen s finanční krizí, ale i menším vnitřním rozkolem. Minari je velice jemné a tiché melodrama, které divákovi dokazuje, že americký sen je v mnoha ohledech věc pro naivní idealisty... a nebo ne? Má velice milou a příjemnou atmosféru, která však není vždy úplně veselá. Rozhodně se však nejedná o vyloženě smutný film, byť se to tak občas může zdát. Výborně tam jsou vykreslené vztahy mezi jednotlivými členy sympatické rodiny, obzvlášť pouto mezi malým chlapcem a skvělou babičkou bylo bezvadný. Až jsem si přál, aby ho film ještě více rozvinul. Plus i přestože se film snaží působit co nejvíce lidsky, zároveň se mu daří vyvarovat se různým klišé a přílišné sentimentalitě. Ne vždy ale dokáže udržet divákovu pozornost, protože některé sekvence se až zbytečně táhnou. Také mě to osobně emočně nezasáhlo tak silně, jako právě ti Zloději. Ovšem kus poctivé filmařské práce to je stoprocentně, navíc bylo fajn zase vidět Glenna. Očividně se od tchána Hershela naučil farmařit. Good for him!
Duše (2020)
2. 2. 2021
7.5
Soul svým způsobem jde tak trochu lehoulince podobnou cestou jako podobně pojatý Inside Out. Tvůrci si očividně uvědomili, že zkoumání lidského nitra v rámci metafyzických a psychologických možností, je nejen pro diváky nesmírně zábavné, ale také se na tom dá pořádně kreativně vyblbnout. Soul je tak pro oko (i pro ucho) docela dost velká slast. Navíc je to asi jedna z nejdospělejších pixarovek, co jsem viděl. Ne svými fóry, pojetím, atd., nýbrž svou zprávou pro diváka. Obzvlášť pro nás mladé dospělé, co neustále nadáváme na útrapy života, to je jako stvořené. Hlavní problém ale vidím v nedotaženém a nepříliš věrohodném vztahu mezi dvěma hlavními postavami, které jsou svým způsobem dost podobné Marlinovi a Dory z Hledá se Nemo. Ale zatímco u této dvojce je ono přátelské pouto slušně zpracované, u dvojce z Duše to už tak silné není. Díky tomu některé emocionální scény příliš nefungují. I tak má ale film velice milou a příjemnou atmosféru, která je doplněná dějem plným dojemných, veselých a originálních momentů, ze kterých budou jak caparti, tak i dospělí jásat. Inside Out se mi ale ve výsledku líbil víc. Btw, nejděsivější část byla se ztracenými dušemi. Rázem jsem si uvědomil, že ta moje mezi nimi byla taky, když jsem trčel na zkurvené pajdě v Plzni. Brrr. Není divu, že jsem se tam cítil tak na pytel.
Host (2020)
2. 2. 2021
8
Uf. Koronavirový rok 2020 nebyl ve všem špatný. Například dal podnět k vytvoření tohoto originálně pojatého fan footage hororu, které mi nahradil dnešní dávku cardio cvičení. Host je duchařský film, který se však celý odehrává v teams callu mezi holkami, které přežívají v domácí karanténě. A musím říct, že už jsem dlouho neviděl horor, který by měl tak velké množství fungujících lekaček. Kterých je tam dost. A jsou fakt hnusný. Samotný děj není na žánrové poměry nijak zvlášť originální. Už dopředu víte, že když se někdo pokusí vyvolávat duchy online, něco se tam posere. Otázka je, zda se filmu i přesto povede udržet divákovu pozornost. V tomto případě si film zaslouží medaili, je plný skličujícího napětí, hrůzných nápadů a velice efektivních lekavých sekvencí. Možná mi ale krapet vadilo, že film se ke konci trochu moc utrhl ze řetězu a ukázal víc, než bylo nutné. Jinak ale parádní krátký horůrek, který fan footage žánr posunul zase o pár kroků vpřed.
Nadějná mladá žena (2020)
2. 2. 2021
8
V podstatě film o #MeToo (zabalený v revenge edici). Který se ale mně, velkému kritikovi téhle kampaně, velice líbil. To jsou mi věci! Promising Young Woman může na první pohled působit dojmem psychologického dramatu, čímž také částečně je, ale zároveň se honosí kabátem mrazivého thrilleru, který byl v některých chvilkách nečekaně napínavý. Film divákovi představuje děj, jehož hlavní motiv (určitá tragická událost) je vyjevován po kouskách, díky čemuž si snímek dobře udržuje divákovu pozornost z čiré zvědavosti z toho, co přesně se vlastně stalo. Zároveň má ale lehce temnou a tajemnu atmosféru, během které se ono napětí dá vyloženě krájet. Hodně tomu pomáhá i skvělá Carey Mulligan, která se právě stala mou oscarovou favoritkou za nej. ženský herecký výkon. Pokud znáte Chan-wook Parkovu trilogii o pomstě (filmy jako Old boy, Nebohá paní Pomsta), tak zde najdete pár podobností - dobře napsaná hlavní postava, jistá nepředvídatelnost, náhlá změna stylu a ducha filmu, atd. I přestože se tam některé postavy chovaly poměrně nelogicky, tak je film ve výsledku velice slušným a dobře natočeným revenge thrillerem, který stopro stojí za zhlédnutí. Tu MeToo problematiku sice pokryl krapet povrchně, ale vlastně to funguje. Aspoň to pro nás chlapy je poučením, že když chceme sbalit holku, neměli bychom jí kvůli tomu opíjet.
Láska a příšery (2020)
27. 1. 2021
7.5
Překvapivě zábavná fajn postapo komedie, která jede v pohodovém, ale zároveň lehce hororovém stylu Zombielandu. Love and Monsters, byť se nejedná o žádnou přelomovou pecku, o které se bude mluvit ještě dlouhá léta po samotném vydání, má dobrý humor, občas i slušné napětí, plus také sympatického hlavního hrdinu, kterému divák bude fandit od začátku do konce. S tím hlavním hrdinou to je fakt trefa, protože kdyby se tvůrcům jeho prezentace moc nepovedla, šel by s ním do pekel možná i celý film. A pak tu máme samozřejmě i ty příšery, na kterých si CGI experti vyloženě pošušňali. Kromě parádního designu všech příšer je super i fakt, že každá z nich působí unikátně. Filmu tak dodávají na celkové podmanivosti, což zároveň i udržuje divákovu pozornost. Je ale škoda, že poslední čtvrtina filmu najednou načrtla dějovou linii, se kterou měl film přijít daleko dřív, aby závěr působil uspokojivěji a velkolepěji. Plus Michael Rooker tam nebyl dostatečně dlouho, to je vyloženě hřích!
Země nomádů (2020)
27. 1. 2021
7.5
Řemeslně velice solidní film. S dobrou melancholickou atmosférou, uvěřitelnými dialogy a skvělou McDormanovou, která se žene pro oscarovou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon roku. Duchem mi to vlastně hodně připomínalo i relativně nedávno zhlédnutý Never Rarely Sometimes Always, který také spoléhal na komunikaci s diváky především obrazem, nikoliv sáhodlouhými dialogy. Ale když už na ně přijde řada, žádná amatéřina to není ani náhodou. Svým stylem vlastně film tak trochu připomíná celovečerní dokument. Svým kvalitním emočním nábojem a velice autentickými postavami to je sice pěkná, ale zároveň velice smutná podívaná, která představuje život ženy, pro kterou se cestování ve své dodávce stal ne příliš účinný, ale aspoň rozptylující únik od zármutku a depresí. Je ale docela škoda, že v mnoha momentech to film příliš přestřelí s onou sentimentalitou, díky čemuž některé sekvence mohou působit utahaně a nudně. A vlastně mě to ve výsledku za až tolik nezasáhlo, možná to ale bylo zkrátka tím, že samotné téma filmu mě příliš nebralo. Slušná filmařina to je ale každopádně. A pokud to dostane nominaci na nejlepší film, nebudu vůbec překvapený.
#Žiju (2020)
27. 1. 2021
7
#Alive je vlastně taková korejská zombie metafora na přežívání lockdownu během koronavirové pandemie. Mladý muž je zavřený ve svém přepychovém bytě, kde se může v pohodlíčku válet, hrát videohry a pít dobrý alkohol, zatímco venkovní svět jde do háje. Eventuálně ale tyto zlaté časy brzy skončí, protože začne docházet jídlo a voda, přičemž se hrdina musí vydat ven z bytu, ale si našel něco k snědku. Samotný motiv přežívání zombie apokalypsy na jednom malém, uzavřeném a vybaveném místě, ještě navíc s hlavní postavou prostého puberťáka, je supr nápad. Nemluvě také o využití novodobé technologie a sociálních sítích, což dodává filmu unikátní šťávu. Film se tím hezky odlišuje od klasického formátu dalších zombie snímků, čímž se chytře vyhýbá nějaké stereotypní zápletce. A i když je nápad dobrej, stejně mi přišlo, že v mnoha pasážích tvůrci příliš nevěděli, co s tím dějem dělat. Jednu dobu to chvilku vypadalo na psychologické drama, pak si ale tvůrci řekli, že z toho vlastně chtějí mít napínavou řezačku, díky čemuž je celý děj poněkud zmatečný. Ve výsledku to ale byla příjemná zombařina, i přestože se film trošku hledá, plus v žánru už vyšly mnohem lepší kousky. Navíc korejskými zombie se přece nedá pohrdnout!
Greenland: Poslední úkryt (2020)
15. 1. 2021
7.5
To by bylo, kdyby zrovna rok 2020 neměl aspoň jeden katastrofický film. Greenland vlastně nedělá v žánru žádnou velkou revoluci, mnohé aspekty si vypůjčil z filmů jako Drtivý dopad a 2012. Nicméně stojí za zmínku, že se tolik nepředvádí s onou ničivou podívanou, jako to dělal právě Emmerich. Místo toho se snaží více zaměřit na zoufalou a emočně nabitou situaci lidí, kteří se narůstající katastrofě snaží uniknout. Pro mnohé diváky to může být nuda, ale osobně jsem to vlastně dost ocenil, protože si tím snímek hezky vyšlapal svou vlastní cestičku, plus svým způsobem sledovat skupiny vyděšených lidí, kteří jsou ochotni udělat cokoliv, aby se dostali do bezpečí, je vlastně i děsivější. První polovina fakt dost dobrá, druhá už je nudnější, ale ono stupňující se nebezpečí dobře udrží divákovu pozornost. S ohledem na zobrazení samotné katastrofy je Greenland vlastně relativně průměrným filmem, ale s ohledem na zobrazení efektu na lidi, kteří si jsou vědomi přicházející katastrofy, to je vcelku kvalitní pokoukáníčko. Ve výsledku příjemné překvapení.
Špatné vychování (2019)
13. 1. 2021
7
Na první pohled se může zdát, že Bad Education bude jen další z mnoha průměrných komedií, ale nakonec z toho vylezl poměrně zajímavý film o finančních podvodech a intrikách ze školního prostředí, který má slušné dialogy a herecké výkony. Obzvlášť zde zářil šedivějící Wolverine, který je patrně tím nejsympatičtějším podvodným říďou, co jsem kdy v nějakým filmu viděl. Je tu ale jeden problém... osobně mě ten děj příliš nechytnul. V první řadě za to možná může i fakt, že film je ze začátku poněkud zmatečný, přičemž divákovi může trvat celou jednu třetinu stopáže, během které bude krapet ztracený, než se konečně pořádně chytne. Ovšem i po řádném pochopení zápletky nemusí každému člověku sedět. I přestože mě bavil Jackmanův výkon, dialogy, plus i celkově onen styl, kterým byl film pojatý, přesto jsem se na jeho děj nedokázal pořádně chytnout. Je ale dost možné, že u jiných lidí (například ti, co působí ve školním prostředí, které zajímají finance, atd.) to bude rezonovat daleko lépe. Pro mě to tím pádem byl zkrátka jenom "Ok" film. Byť určitě nezpochybňuju jeho kvality, které jsem od komediálního dramatu takového ražení nečekal.
Zvuk metalu (2019)
13. 1. 2021
8.5
Byl bys raději hluchý, nebo slepý? To byla otázka, kterou jsem občas některým svým kámošům položil. Valná většina z nich řekla, že by byli raději hluchými, přičemž častý argument pro to byl ten, že se ztrátou zraku se člověku zpřetrhá pouto s realitou a světem. Existence filmu Sound of Metal je ale velice silným protiargumentem, který ukazuje, že ztráta sluchu vás od světa a reality může rozdělit snad ještě hůře. Film velice mrazivě zobrazuje trápení muže, který si musí zvyknout na svou náhlou a nečekanou hluchotu. Je tudíž vcelku ironické, že jeden z nejsilnějších aspektů filmu, ve kterém Riz Ahmed hrál zatím svou nejlepší roli, je právě zvuková stopa. Ta totiž průběžně přeskakuje z klasické filmové stopy, kterou slyšíme v každém druhém filmu, ke stopě... hluché. Prázdné. Jako kdyby vám všechno na světě znělo tak, že máte potopenou hlavu ve vodě. Sound of Metal proto svými slovy šetří. Spoléhá především na zobrazování oné nové reality, se kterou se hlavní postava musí vypořádat. Film tak hrozivě ilustruje náhlou a neviditelnou propsat mezi hlavním hrdinou a celým světem, kterého je sice stále ještě součástí, ale zároveň jakoby nebyl. Výsledkem je tak velice silné komorní drama s dobrou atmosférou a hereckými výkony, ze kterého mrazí v zádech.
Eurovize (2020)
13. 1. 2021
7
Eurovision má sice naprosto banální děj, který lze najít v každé druhé romantické(?) komedii, ale na druhou stranu si to vynahrazuje vcelku slušným utahováním z oněch zpěváckých soutěží, do kterých jsem se kdysi chtěl sám dostat, ale ta následná prezentace nechutnosti showbusinessu mě nakonec přesvědčila, že by to byl blbý nápad. Film si může přičíst k dobru i přirozenou vtipnost Willa Ferrella, který mnohé momenty vcelku slušně zachraňoval. Ale ne snad, že by ten film byl jinak zcela bez vtipu, najde se tam hned několik pasáží, které opravdu pobaví, ovšem za břicho se asi divák celou dobu popadat nebude. Další plus byl i nápad udělat z hlavních hrdinů Islanďany, dodalo to na jejich zajímavosti, plus tvůrci si tak otevřeli dvířka pro mnoho kulturních fórů. Celkově je Eurovision prostá komedie, která sice ničím příliš nepřekvapí, plus její formát už člověk viděl ve spoustě jiných filmech, ale když vypne a nechá to na sebe působit, čeká ho vcelku zábavná podívaná. Navíc Rachel McAdams je tam strašně roztomilá.
Chlast (2020)
8. 1. 2021
9
Dámy a pánové, představuji vám budoucího vítěze Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tedy aspoň vroucně doufám. Chlast je blaho (Myšleno samozřejmě v obou smyslech). Nesnaží se moralizovat, kázat, plus ani se nesnaží diváka bombardovat nějakými přestřelenými vlnami sentimentality. Je to zcela jednoduše o partě sympatických učitelů ve středních letech, kteří si řeknou, že trocha alkoholu v krvi jim usnadní jejich pracovní a osobní život, přičemž po následném úspěchu víc a víc přitvrzují. Ten film není vyloženě veselý, ale je z něho znatelně cítit určitá podmanivá a dojemná atmosféra, kterou opírají tragikomické sekvence a prvky sociálního dramatu. Výborně zachycuje onen chvilkový únik člověka od reality, kdy se v područí alkoholu na nějaký čas oprostí od všech starostí a útrap, a nechá se unášet vlnami euforie a veselí se svými přáteli.... A další den zase ta nemilosrdná realita. To vše díky parádnímu scénáři od dua Vinterbreg/Lindholm, kteří už v minulosti prokázali svůj psavecký skill v parádním Honu. A Mikkelsen samozřejmě skvělej. Vlastně mě začíná čím dál tím víc štvát, že zatím nikdy nebyl na zlatého plešouna nominovaný. Jeden z NEJ filmů předešlého roku. Jo a finální scéna je jedna z nejvíc "feel good" scén, co jsem za posledních pár let viděl. ❤
Bratrstvo pěti (2020)
8. 1. 2021
6.5
Filmy Spikea Leeho mám rád. Ale tady až příliš káže a nudí. Obzvlášť první polovina byla téměř úmorná svým přeskakováním z minulosti do současnosti, během kterého se sice vyjasňoval motiv hlavních hrdinů, ale ono pomalé a nezáživné tempo mě čas od času kapánek nutilo podívat se na čas, abych si vyjasnil, kdy asi film skončí. Po polovině film naštěstí chytil druhý dech, ovšem než se k tomu dobelhal, ztratil jsem v něj už mnoho důvěry. Problém s Da 5 Bloods je, že tak nějak přeskakuje mezi tím, co vlastně chce říct. Jednu dobu je to kritika války ve Vietnamu, druhou dobu diskriminace černochů v USA, třetí dobu vliv PTSD na přeživšího veterána v rámci jeho rodiny a přátel. Takhle divná míchanice pak dá dohromady nekonzistentní podívanou se skvělými herci, slušnou druhou půlkou a dobrou hudbou, o které jsem si zprvu myslel, že vlastně nebyla tak špatná, ale dalšího dne po probuzení ve mně převládaly spíše negativní dojmy. Nemám nic proti tomu, když film něco káže, ale sakra, ať to má nějakou strukturu a netáhne se to! 65
The Walking Dead: World Beyond (2020)
6. 12. 2020
4.5
Myslel jsem, že chcípnu nudou. Moc dobře chápu, že AMC chce po pokračujícím úspěchu The Walking Dead vyždímat ze značky co nejvíce, ale jelikož tu prezentují už třetí seriál, musí si na tom dát fakt záležet. Uups... The World Beyond prezentuje zombie apokalypsu z pohledu mladé generace, která v rozpadajícím se světě vyrůstala. Děj se ale táhne naprosto nesnesitelným tempem, přičemž samotným postávám, které po většinou nedosahují staré dobré partě z prvního seriálu ani po kotníky, dopřává lacinou expozici ve formě flashbacků, které celkově v seriálech nemám vůbec rád. Až na přední postavu Hope (na kterou se upřímně strašně hezky koukalo) a tlouštíka Silase jsou veškeré postavy nudné, ploché a nezajímavé. Navíc se snaží neustále mudrovat a chytračit, jako kdyby se seriál snažil diváka přesvědčit, že se kouká na nějakou inťošinu od Tarkovského. Celkově ten seriál není ničím pořádně inovativní. Máme v něm prostě jen partu teenagerů, kteří se bojí sejmou zombíky, přičemž každý z nich má nějakou tragickou minulost. No jéžiš. To je fakt na Emmy roku, cywe.
Tenet (2020)
6. 12. 2020
6.5
Tenet rozhodně vyniká svou unikátní myšlenkou a její dobrou implementací do bizarní filmové podívané, ze které se mnohým může zatočit hlava, ale zároveň dobře drží divákovu pozornost. Ale Nolan s tím strašně machruje. Jakože strašně. Tak moc se snaží diváka ohromit onou originalitou a sofistikovaností celého filmového pojetí časoprostoru, že vůbec nenechal dostatek prostoru pro rozvoj jednotlivých postav a jejich sblížení se s divákem. Postavy tak zachraňují akorát sympatičtí herci, kteří se svých rolí zhostili parádně. V hlavě mi ale žádná z nich asi nezůstane (možná tak maximálně Pattinson). Asi s tím souvisí i celkové vyprávění celého příběhu. Působí prostě tak nějak...suše. Jako kdyby v celém snímku hrálo pouze druhé housle, což je něco, na co u filmů od Nolana nejsem úplně zvyklý. Neoslovila mě ani hudba od poněkud přeceňovaného Göranssona. Where was my German boi? Zrežírované to ale bylo parádně, plus určitě si dovedu představit, že s mnohými akčními pasážemi, ve kterých se s oním časoprostorem pracuje, měli setsakramentsky plné ruce práce. To originální zpracování a Nolanova šikovná režisérská ruka, která to tak nějak držela pohromadě, byly hlavními důvody, proč mě to celé vlastně docela bavilo. Ale ta hrozná dávka suchosti kolem charakterů, vyprávění a celkové atmosféry mě neobyčejně mrzí. Za mě bohužel zatím nejslabší Nolanův film.
Démon zatracení (2019)
28. 10. 2020
6.5
The Wretched je vlastně takový ten typ hororu, na který narazíte při znuděném brouzdání televizními programy kolem půl jedné ráno. Nijak zvlášť výjimečný či unikátní, ale je docela prča na to koukat. Hororovou atmosféru má ten film minimální. A přitom to dobré hrůzostrašné intro naznačovalo, že by tomu tak být nemuselo. Počáteční divákovo napětí je ale rázem během pár chvil zcela odváto za hory a doly. Čas od času tam divák narazí na nějaký ten děsivý a mnohdy i povedený moment, jenže to je právě to - jsou to jen momenty. A i když třeba fungují, stejně diváka moc neznepokojí, protože celý ten snímek je pořád v takovém relativně odlehčeném duchu, který si nedá záležet na tom vybudovat nějakou pořádně fungující temnou atmošku. Abych to upřesnil - není to špatný film. Je to jen špatný horor. Jediná opravdu hrozivá věc tam je snad pouze prezentování odpornosti hlavní zlé bytosti, se kterou by si démoni z Evil Dead mohli dát plácáka. Ale člověk se u toho vlastně zas až tolik nebojí, což je prostě u hororu veliké nou nou. Ale zároveň to nenudí. Není to nic úmorného, původ démonické bytosti je vcelku zajímavý, plus dívat se na tragický osud jejích obětí byla švanda. Navíc některé motivy byly i vcelku originální. Prostě ok film. Not great, not terrible.
Boratův navázaný telefilm (2020)
28. 10. 2020
7.5
Yagšemáš? Jelikož momentálně žijeme v poněkud bláznivé době (a teď nemám na mysli pouze koronavirus), byl návrat legendárního pána všeho trollstva něco jako mesiášovým znovuzrozením třetího dne. Druhého Borata ovšem čekal nelehký úkol, se kterým si poradil jen částečně. Jelikož první díl stál na anonymitě hlavní postavy, která byla záměrně kontroverzní, ve druhém díle se s nějakou anonymitou museli rozloučit, protože se mezitím z Borata stal super hit. Druhý díl je tak mnohem více dramatický, spoléhá na fóry mezi naštelovanými interakcemi Borata a jeho dcery, plus když už dojde na trollování nějakých těch "skutečných" lidí, je to většinou v přestrojení za někoho jiného. Ono to vlastně bylo vtipný, ale stejně se z toho tak trochu vytrácelo to úchylně trhlé awkward kouzlo prvního dílu. Některé momenty ale pecka, obzvlášť návštěva těhotenského centra byla fakt povedená. Cohen to nicméně furt umí. Není nouze o další dávku nadsázkových fórů plné sexismu, antisemitismu a oplzlostí, plus vcelku originálně si i pohrál s koronavirovou krizí. Rozhodně slabší než jednička, ale satira takového kalibru je v této době určitě třeba. Obzvlášť, když se ji ujme člověk, který na to má fakt talent. Dženkuji.
Chicagský tribunál (2020)
28. 10. 2020
9
Když už jsem se začal obávat, že kvůli koronavirové krutovládě se letos žádné pětihvězdičkové pecky hodné Oscara nedočkám, Netflix mě náhle flákl po hlavě jedním z nejlepších soudních dramat za posledních několik let, ze kterého ta kvalitní filmařina srší na všechny strany. I navzdory vcelku vážnému tématu není Chicagský tribunál žádným super posmutnělým pomalým snímkem. Dokáže si najít čas i pro humorné a energické scény, aniž by se vytratil autentický a formální zjev celého soudního procesu. Svou svižnou expozicí přehledně představí zajímavě trojrozměrné protagonisty, kteří jsou v nezáviděníhodné situaci v pozici obžalovaných v soudím řízení, které je už předem sviňácky naštelované tak, aby v něm prohráli. Velká síla celého filmu je i to, že vůbec nenudí. Hltal jsem téměř každé slovo a každý moment. A vzhledem k tomu, že se jedná převážně o kecací film, který se odehrává především v soudní síni, tak nad tím člověk musí dát klobouk dolů. Film za to vděčí hlavně velice kvalitnímu scénáři, dobré střihové práci, která diváka průběžně seznamuje s událostmi, které proces zapříčinily, plus i parádními hereckými výkony samých sympaťáků. Nemluvě také o fungujícím emocionálním náboji, který s divákem parádně zacloumá. Za mě velký kandidát na Oscara za nejlepší film a hlavně za nejlepší původní scénář.
V síti (2020)
2. 10. 2020
9
Pokud jste při vaší soukromé chvilce při hledání dobrého péčka zabrouzdali do krapet bizarnějších hlubin (samozřejmě furt v mezích legality), abyste pořádně nakopli ty dopaminové receptory, nicméně po následném uspokojení jste cítili menší stud, nedělejte si s tím těžkou hlavu. Furt si to můžete racionalizovat tím, že nejste žádné nechutné zkurvené hovado, které, pro ukojení svých potřeb, nutí malé holky si svlíkat tričko a posílat nahé fotografie, které posléze využije k nemilosrdnému vydírání. Dokument v V síti má vlastně podobnou stavbu jako spousta hororů. Začíná pozvolna, netlačí na pilu. Následně ale znenadání diváka flákne po hlavě něčím hrůzostrašným, přičemž posléze už jen pozvolna utahuje šroubky s občasnou pauzou, aby mohl divák na chvilku vydýchat skutečnost, co za neuvěřitelný zmrdy chodí po tomhle světě. Celou tu znepokojivou odpornost doplňoval i fakt, že veškeří predátoři měli rozmazané obličeje, což jim (asi plánovaně) dodávalo už na tak velké odpudivosti. Herečky byly bezvadný, ovšem nemůžu se ubránit pocitu, že Tereza Těžká, která častokrát byla z těch tří nejvíce v popředí, byla vlastně nejméně autentická. Příliš to hrála. Mnohem víc jsem to věřil těm zbylým dvěma, hlavně té brunetě, která byla asi nejlepší. Skvělý dokument. A hlavně extrémně důležitý. Možná s krapet uspěchaným koncem, ale kdo ví, zda by divák měl ještě chuť sledovat něco dalšího. Jordan Peterson jednou řekl, že každý z nás má nějaké temné tajemství, se kterým se nikdy s nikým nepodělíme. To je pochopitelné. V případě těchto ubožáků, kterým to tajemství najevo vyšlo, si ale přeju, aby jim to někde v lochu dávali pěkně sežrat. Pomalu a bolestivě.
Ďábel (2020)
22. 9. 2020
8
Jako něco od starých dobrých bráchů Coenů. A vlastně si to i dokážu představit jako další sérii Farga. Akorát ten černý humor tam tak trošku chybí. The Devil All the Time je v mnoha ohledech krutý a ponurý film. Ale zase ne natolik, aby diváka vyloženě zhnusil, přinutil ho to vypnout a místo toho si dal třeba Lásku nebeskou, která je v určitém směru úplným protipólem. Svým kvalitním vyprávěním, dobře napsanými postavami a celkovou tajuplnou atmosférou dokáže i citlivější diváky, pro které by jinak ta gradující míra zla byla spíše odrazující, natolik upoutat, že od toho nebudou schopní odtrhnout oči. Už jen kvůli té solidní sartrovské myšlence, se kterou se poměrně dobře pracuje. Navíc to prostředí jižanského vidlákova je pro takový děj jako stvořený. Možná trochu škoda té krapet přestřelené délky, která byla ve výsledku spíše kontraproduktivní, klidně bych to nechal rychleji odsýpat. Tom Holland se mi začíná líbit čím dál více, vždycky mám radost, když vidím, že nějaký herec, který je známý díky žoviálnějším rolím, zvládne i něco vážnějšího. Spidey je šikula! A Cedric Diggory slizký úchyl. Love it!
Vlak do Busanu 2 (2020)
13. 9. 2020
7
Nenechte se odradit nízkým hodnocením. Peninsula sice není žádný zázrak, ale i tak je to vcelku povedená a zábavná zombie řežba, která netrpí nedostatkem zajímavých postav a povedených nápadů. Jejím hlavním problémem je prostě jen to, že je to jakýsi sequel Vlaku do Pusanu, který měl nesmírně originální námět. Lidé proto možná čekali, že jeho pokračování opět přijde s nějakou ojedinělou inovací, která se bude od klasických zombie filmů odlišovat. V případě Peninsuly tomu tak opravdu není. Její děj je vlastně vcelku dost všední, přičemž kdo viděl alespoň pár zombie filmů, nenajde zde asi nic moc nového. I přes nedostatek originality oproti předchozímu snímku se na to ale dobře kouká, děj má dobré tempo, netáhne se, plus první třetina je vlastně dost dobrá. Je možná škoda, že tvůrci si víc nepohráli se vztahy mezi hlavními hrdiny, což dobře fungovalo právě v předešlém díle. Ve výsledku zábavná (byť nepřípiš originální) podívaná.
U Zlaté rukavice (2019)
21. 8. 2020
7.5
Kdyby mohl být film jako koncept viditelně špinavý a páchnoucí, pravděpodobně by měl tuto podobu. U Zlaté rukavice svým způsobem trochu připomíná Lars von Trierův poslední film Jack staví dům, akorát je to autentičtější, méně sentimentální a více při zemi. I tak se ale jedná o velice naturalistické vyobrazení poněkud excesivního násilí, nechutných sexuálních hrátek a zabřednutí do mysli individua, oproti kterému i takový Glum vypadá jako sexy alfa samec. Film se snaží svým hlavním "hrdinou" diváka co nejvíce odpudit, což se mu vskutku daří na jedničku. Zároveň se ale snaží diváka seznámit s jeho motivy, minulostí a strastmi, díky čemuž ho divák sice nebude litovat, ale aspoň ho bude do určité míry chápat. Je to dobrá ukázka toho, kam až může lidská bytost klesnout, propadne-li alkoholismu a pocitu méněcennosti. Až na úplné dno. Je trochu škoda, že film je to v určité míře poněkud suchý a bez většího emocionálnějšího náboje, na druhou stranu je ale hlavní postavou cáklý sériový vrah, tudíž kdo ví, zda by to ve výsledku nebylo spíše kontraproduktivní. Jo, a děkuji filmu, že díky němu nějakou dobu nebudu moct jíst párky.
Mluv (2004)
15. 8. 2020
8
Teen dramat ze školního prostředí, kde je hlavní hrdina jakýsi vyvrhel, se kterým se nikdo nebaví, je už venku mnoho. Obvykle si je ale moc neužívám, protože většina z nich sleduje poměrně dost stejnou šablonu, což po nějakém čase začne nudit. Speak je ale jednou z těch příjemnějších výjimek. I když je zde hlavní hrdinka také "podivným" outsiderem, film pro to má velice dobrý a pochopitelný důvod. Týká se jisté tragické události, která je divákovi představována po kouscích, díky tomu snímek dobře udržuje divákovu pozornost z čiré zvědavosti z toho, co se vlastně stalo. Je to velice chytré a intimní nahlédnutí do mysli mladého člověka, kterému se stala poměrně dost nepříjemná věc, se kterou se ale s nikým nesvěřil, což ho ještě o to více užírá. I přestože to je tématem poměrně vážný film, je zajímavé, že se tak v mnohých situacích neprezentuje, některé scény tak mají docela odlehčený nádech. Nálepku dramatu si ale přesto zaslouží. Velice pěkná podívaná. A nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale Kristen Stewart v hlavní roli je tu fakt dobrá. Jakože fakt. Škoda, že o čtyři roky později se jí stala osudnou nejtrapnější upírská série se třpytícím se Cedricem Diggorym.
Killer (1989)
12. 8. 2020
9
Vzpomínka z dětství. Matná, ale přesto dostatečně působivá. The Killer mi v podstatě trochu připomínal GTA Vice City, akorát s o něco menší kapkou potrhlosti a větší kapkou serióznosti. Dokonale chápu, proč se jím inspirovali tvůrci jako Tarantino a Rodriguez, pokud jsou všechny Woo´ovi akčňáky takhle konzistentní, s dobrým rozvojem postav a (na onu dobu) technicky naprosto špičkově pojaté, mám se rozhodně ještě na co těšit. The Killer je vlastně takovým duchovním předchůdcem Johna Wicka, dobře udržuje rovnováhu mezi dialogovou a emoční stránkou mezi jednotlivými charaktery, čímž i blíže přirostou divákovi k srdci, a nadupaně napínavou akční jízdou, na kterou je "radost pohledět" (Get it?). I přestože to je z podstatné části akčnák, skvěle pracuje i s poněkud závažnějšími tématy, jakými jsou například čest, vina nebo i přátelství. Díky tomu je tak Killer velice unikátním počinem, jednoznačně dokazující, že i akčnáky mohou být něžné. Ale i tak stále uspokojivě násilné a krvavé.
Aladin (2019)
25. 7. 2020
4.5
Největší mor a rakovina dnešního filmového průmyslu, mající podobu hraných Disney předělávek, už zaryla drápy i do Prince z Per- ehm, chci říct do Aladdina. Tudíž se divák může opět těšit na klasický shit fest speciálních efektů, téměř nulové originality a řemeslné bezduchosti, stejně jako u dalších předělávek, které (se stylem líbivého mozkomora) vysávají duši svým kresleným originálům. Aladdin není žádnou výjimkou. Je to naprosto zbytečný remake, který se snaží diváky omámit nostalgií, hezkými tvářičkami a rádoby cool vizuálně podmanivým stylem, což mu bohužel spousta lidí žere. Aladdin ještě navíc zachází do takových rovin, že schválně celý děj ještě více natahuje, což se pěkně obrátí proti němu, protože výsledkem jsou pak scény, které nejen samotný děj, ale i jeho postavy nikam neposouvají, přičemž to pak vypadá, že tam jsou jenom proto, aby se tvůrci mohli víc chlubit tou CGI. Oceňuji ale, že se s Willem Smithem pokusili jinak pojmout bezvadného Džina, který je jednoznačně největší tahoun celé téhle umělé tragédie. A na hranou Jasmínu se velice hezky koukalo, to nebudu lhát. Gratuluji Disneymu, že zadupal do země svou další milovanou klasiku, jen tak dál, myšáku! Už se těším, až mi zničíš Zvoníka a Hercula. Tímto tě zdravím svým zvednutým prostředním prstem.
Vřískot (1996)
25. 7. 2020
8
Vůbec se nebojím říct, že série Vřískot je v mnoha ohledech jednou z nejkvalitnějších hororových sérií všech dob. Její síla totiž netkví ve vyděšení/vystrašení diváka hrůzným vrahounem a krvavými obětmi, spočívá v poukazování na různá hororová klišé, ze kterých si následně jednotlivé filmy v omezené míře dělají prču. Ne natolik, aby to byla vyložená parodie, ale i tak je tam té srandy dost na to, aby se ta série nemusela považovat za nějakého super vážného representanta žánru. Pokud jste už pár hororů viděli (zejména teda ty vyvražďovačky typu Halloween nebo Pátek třináctého) je dost možné, že si tu sérii užijete o něco více, protože spoustu motivů, ze kterých si Vřískot série tropí žerty, v ní poznáte. První díl samozřejmě nejlepší, ostatní už trochu pokulhávají ve scénáristické konzistenci, ale i tak je to furt zábava sledovat. Bát se u toho člověk bude možná jen první půl hodinu, pak z něho to napětí vyprchá.
22. července (2018)
25. 7. 2020
7
Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu."
Mařenka a Jeníček v lese hrůzy (2020)
25. 7. 2020
4.5
Vizuálně působivé, narativně prázdné. Co si budem, klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence svým obsahem přímo nabádá, aby ji někdo zadaptoval do nějaké dospělejší hororové podoby. A jelikož trailer vypadal docela slibně, dal jsem tomu, i navzdory dost negativních reakcí, přeci jenom šanci. A jestli filmu musím něco fakt pochválit, tak je to jeho vizuální stránka. Některé záběry jsou totiž fakt boží a... to je asi tak všechno dobré, co o snímku můžu říct. Nejenže to celé selhává jako horor (po první třetině ze mě zcela spadlo jakékoliv napětí a prostě jsem už jen tak čuměl), ale navíc to divákovi servíruje jakousi divnou a nezáživnou dějovou linku s extrémně uspěchaným a zmatečným závěrem, který do sebe překombinoval až příliš mnoho prvků z jiných hororovek. Mařenka s vrozenou telekinezí? Jako fakt? Trochu z toho čuchám pokus o vytvoření artového hororu, už jen vzhledem k tomu, že Mařenka nezavřela držku a často se ujímala role "moudrého" vypravěče, což samo o sobě bortilo zprvu vcelku slušně budovanou temnou atmosféru. Je ale pravda, že horory jsou v tomhle docela chudáci, protože jsou ze všech žánrů nejrozporuplnější, takže možná to na někoho působilo. Já jsem ale zatím jen nostalgicky vzpomínal na Maják.
Dokonalá lež (2019)
25. 7. 2020
7
Přiznávám, že herecké duo Helen Mirren a Ian McKellen pro mě bylo dostatečným lákadlem k tomu, abych si tohle polo thrillerové drama pustil. Ale po zhlédnutí mi bylo hned jasný, že i kdybych to vynechal, nakonec by to zas až tak velká škoda nebyla. I přestože oba hlavní představitelé byli jaksepatří skvělí, tak první polovina se nejen extrémně táhne, ale zároveň se ji ani moc nedaří divákovi prodat nějakou ucelenou expozici, díky čemuž tak divák trochu tápe a může být zmatený. Nedopomáhá tomu ani fakt, že duch filmu se na mnohým místech nečekaně změní. Nejdřív to působí jako romantická komedie, pak zas jak kriminální thriller. V druhé polovině se to naštěstí zlepší, jelikož motivy postav jsou jasnější, jejich charaktery vykreslenější, tudíž to diváka i více chytne. Ale během té první jsem fakt víc myslel na to, proč naše kočka, která mi během sledování ležela na klíně, je tak rozmazlená a žere jen filé se žloutky. Samotný závěr je pak jak něco s Dannyho parťáků, ovšem postrádá to jejich švih, eleganci a vlastně i logiku. Ve výsledku dost průměrná podívaná, ale hodně ji zachraňuje jak Gandalf, tak i Morgana (holt ještě pár těch čárů umí). Plus i vlastně celá ta pointa by se mi víc líbila, kdyby byla konzistentnější s tempem celého snímku. Chjo
Zabiják proti své vůli (2019)
25. 7. 2020
6
Guns Akimbo do sebe kombinuje vystylizovanou akci Bekmambetovy akční jízdy Wanted a divoce ujeté tempo psycháren jako Zastav a nepřežiješ. Výsledkem je tak scénáristicky chaotická podívaná, která se neustále snaží vypadat tak strašně hustě, až to divákovi po čase začne být protivné. A to přitom tam je pár docela slušných nápadů a motivů - vůbec myšlenka připevnit týpkovi k rukou dvě bouchačky, které nemůže sundat, je docela dobrým filmovým materiálem, ovšem byl bych raději, kdyby se s ním zacházelo šetrněji. Stejně tak se film zabývá kritikou dnešních mileniálů, kteří jen tráví čas v komfortní zóně na sociálních sítích, nicméně zrovna takové téma bych raději viděl zpracované něčím vážnějším. Nebo aspoň konzistentnějším. Mně by vlastně ta přílišná ujetost nevadila, ostatně bylo tam pár zábavných a cool momentů, které byly povedené, ale štve mě, že film s divákem celou dobu surově třese a říká mu: ,,Čum! Čum, jak je to hustý, cywe!" Pokud to ale člověk překousne a promine filmu i ty scénáristické díry (třeba když v jedné scéně badass holčina hustě vystřílí všechny padouchy stylem, že i John Wick by se zastyděl, ale v pár dalších opakovaně není vůbec schopná se trefit do pomalého vystrašeného cíle v podobě hl. hrdiny), může ho ta ujetost bavit. Ale zase slyšet mluvit sprostě někdejšího představitele brýlatého kouzelníka bylo docela vtipný.
Vyproštění (2020)
27. 4. 2020
7
Extraction se v mnoha ohledech snaží napodobit filmografii slavných rejžů jako Tony Scott nebo Michael Mann, přičemž v některých aspektech se mu to daří, v jiných naopak drasticky selhává. Po technické stránce je film opravdu velice působivou jízdou, obzvlášť akční sekvence na konci první třetiny byla vyloženou lahůdkou pro oko, nicméně po té narativní to už je bohužel mnohem horší. Ať si kdo chce co chce říká, akčňáky by měly být napínavé. A skvělého napětí se dá dosáhnout tím, když je hlavní hrdina zranitelný. U Thora tomu tak bohužel příliš není. Během téměř celého filmu jsem se o Hemsworthovu postavu téměř vůbec nebál. Ani jediný záchvěv pochyb tam nebyl. Díky tomu mě tak celá dějová linie zanechala dost chladným, i přestože mě vlastně bavilo na to koukat. Nemluvě také o tom, že celá ta jeho postava je jedno velké chodící klišé. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby se místo něho zaměřili spíše na jeho stejně schopný indický protějšek, který byl asi nejstylovější postavou filmu. Celkově tak Extraction připomíná příjezd vaší atraktivní tety, na kterou se sice hezky kouká, ale veškerá její slova vám lezou jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale sakra, nejde z ní spustit oči. (Ani nevim, jak jsem na tuhle analogii přišel.) Ale jestli v akčních filmech dáváte přednost spíše té pastvě pro oči, Extraction si užijete.
Díra (2019)
9. 4. 2020
6
Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup.
Gentlemani (2020)
26. 3. 2020
8
Už podle anotace, trailerů a hereckého obsazení muselo být mnohým lidem jasné, že Guy Ritchie bude ve svém nejnovějším filmu opět používat šablonu svých divokých a akčně hravých filmů jako Sbal prachy a vypadni, Snatch nebo RocknRolla. Jeden by si řekl, že tohlecto věčné kopírování už musí člověka omrzet, ale opak je pravdou. Guy Ritchie je opravdu velice zdatný scénárista a režisér, i přes určitou podobnost s jeho předchozími ikonickými snímky jsou Gentlemani velice svěží, zábavnou a chytlavou jízdou, které dominují skvělí herci a hlavně parádní dialogy, dosahující až tarantinovského levelu. Snímek se ale nevyhnul určitému negativnímu trendu, který jsem vypozoroval už v Ritchieho předchozích filmech, čímž je určitá chaotičnost ve vyprávění samotného děje. Ten film jede na plné koule, nezdržuje se nějakou pomalou expozicí, prostě to hned na diváka rychle vypálí, přičemž i když jsou scény zábavné a dobře natočené, člověk se v tom občas zbytečně ztrácí. Gentlemanům se to ale dá více méně odpustit, hlavně kvůli nesmírně uspokojujícím dialogům a zajímavým vtipným postavám, které drží celý snímek pevně na nohou. Velice milé překvapení, tak nějak jsem čekal, že po všech těch jeho předchozích titulech to bude jen vohraná písnička, nad kterou mávnu rukou. Příště si dám už většího majzla!
Neviditelný (2020)
24. 3. 2020
7.5
Podle traileru to vypadalo na třetiřadý a nanicovatý horůrek, ale překvapivě se nakonec jedná o relativně slušný a napínavý thriller s dobrou atmosférou a fajn nápady. Paranoia a následně i zoufalství hlavní hrdinky z toho, že ji mučí neviditelná síla, jejíž existenci však nemůže nikomu pořádně dokázat, jsou největší síly filmu. Obzvlášť v první třetině, ve které je mnoho skvěle zkomponovaných záběrů na "prázdné" místnosti a místa v domě, vyvolávající v divákovi pocit znepokojení a možná i strachu, protože si je jistý, že tam "něco" je, i když to nemůže vidět. Nemluvě o povedené implementaci zvukových efektů a hudby, které doplňují už tak skvělou atmosféru. Faktu, že poslední třetina byla už mnohem akčnější, se asi nedalo vyhnout, ale stejně bych možná víc ocenil, kdyby si tvůrci ještě více pohráli s onou děsivou mysteriózností celé té neviditelné síly, protože právě tehdy snímek opravdu pevně držel diváka v křesle. Navíc samotný konec mi přišel velice uspěchaný a v podstatě i vcelku nelogický. Ale ona parádní první třetina to naštěstí zachraňuje. Není to horor. Jen takový strašidelný polo akční thriller.
Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019)
17. 3. 2020
2.5
Rise of the Skywalker je zcela bezpochyby tím úplně nejohavnějším Star Wars snímkem všech dob. I všechny tři prequely oproti němu vypadají jako něco od Ingmara Bergmana. Ono to vlastně už jako Star Wars nepůsobí, spíš to působí dojmem extrémně laciné a trapné fan fiction, která má naprosto katastrofální scénář, hloupé dialogy, nulový character development a bez jakékoliv autorské inovace. BAF! Palpatine je zpátky. Jak? Nevíme. Prostě je zpátky. Bez jakýchkoliv předchozích náznaků. Deal with it. A čirou náhodou si vytvořil mega velkou flotilu lodí, přičemž každá z nich má kanón se silou jedné Hvězdy smrti. Rey sice hraje velice sympatická herečka, ale její postava je opravdu strašně špatně napsaná. Nemá žádný development, nepotýká se s žádným vnitřním bojem, nedělá chyby, je ve všem dokonalá. Být hlavní postavou Kylo Ren, který byl pro mě tou nejzajímavější postavou celé nové trilogie, bylo by to daleko koukatelnější. Film mi navíc potvrdil, že J. J. Abrams je neskutečná divácká děvka. Celý film se zoufale snaží zavděčit všem fanouškům tím, že jim předhazuje jednu fan service za druhou. Ignoruje mnohé dějové linky z předchozího dílu a místo toho se snaží divákovi zavázat oči růžovou páskou, aby viděl jen to hezké a nostalgické. Celý snímek je tak studený, prázdný bordel bez věrohodných emocí, který vytváří tečku za smutnou novou etapou populární série, kterou už mnozí přestali brát vážně. Jo, a The Last Jedi se tak stává nejlepším dílem celé trilogie. Jednoznačně. Ten Rian Johnson to měl natočit celý, ten se aspoň nesnažil vykouřit každému SW fanouškovi pinďoura.
Na nože (2019)
11. 3. 2020
7.5
Abych řekl pravdu pravdoucí, vlastně jsem to čekal chytřejší, skromnější a herecky bohatší. Tím samozřejmě nemyslím, že by film postrádal dobré herce, naopak, je to tam jeden sympaťák vedle druhého. Ale po zhlédnutí si člověk vlastně uvědomí, že z celé té skvělé herecké smetánky bylo dáno nejvíce prostoru hlavně Craigovi, Aně de Armas, ze které jsem nemohl spustit oči (❤️), a trochu i Plummerovi, zbytek tam prostě jen tak...je. A vzhledem k talentu oněch herců mi to přijde jako věčná škoda. I tak se ale snímek vytasí se zajímavě napsanou detektivní zápletkou, které nechybí vtip, hlava a pata, plus i trocha napětí. A lidé si mohou na Riana Johnsona kydat hnůj jak chtějí, člověk prostě musí uznat, že ten chlapík umí točit. Klidně bych ale ubral na oněch divočejších pasáží mimo místa činu, přičemž bych se více zaměřil na jednotlivé členy rodiny, kteří byli ze začátku krásně načrtnutí, ale pak na ně scénář začal tak nějak zapomínat, což zároveň vidím jako největší nedostatek filmu. Technická stránka a kvalitně odvyprávěný děj to ale hodně zachraňují. Ve výsledku zábavná a docela vtipná krimoška, která ale mohla být mnohem lepší, kdyby měřila stejnou měrou a byla trochu víc při zemi. Slabší 4*