Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992)
5
Hodnocení 5 794
Komentáře 5 825
Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992)
5
„Stůj, nebo maminka vystřelí!“ se Sylvesterem Stallonem v komediální roli je úsměvným filmovým počinem splňující veškeré atributy jednoduchého rodinného filmu. Scénář sice není nijak výjimečný, ale to je u rodinných filmů běžné, takže ani není divu, že převládá tzv. slapstickový humor. Stallone, známý svými akčními rolemi, chtěl i přes svůj předchozí poněkud rozpačitý snímek „Oscar“ (1991) stále dokázat, že zvládne i komedii, a i když v některých ohledech zaostává, kupodivu vnáší do svého výkonu upřímnost. Estelle Getty v roli panovačné matky nemá chybu a je okouzlující. Film sice není mistrovským dílem, ale lze si ho s douškem ironie vychutnat, čímž bude splňovat tzv. guilty pleasure zážitek. Celkově film sice hodně spoléhá na Stalloneho hvězdnou sílu, ale je to odlehčená a zábavná volba, která se s určitou shovívavostí dá užít.
Padavka (1978)
7
Výchovný příběh z pera Jaroslava Dietla o vztahu dětí ve škole k nové spolužačce je zpracován příkladně a s respektem. Námět působí nadčasově, neboť ačkoli se doba od 70. let vzniku tohoto televizního filmu změnila, chování dětí ve škole zůstává stejná. I když je to případ od případu. Je také možné, že Jaroslavu Dietlovi při psaní scénáře trochu pomohl dětský psycholog. Dobře jsou zpracovány charakterové rozdíly mezi sourozenci, přičemž není opomenut fakt, že ať jedinec udělá cokoli, vždy je to v některých situacích špatně. Výchovnou naivitou jejich otce s tváří Petra Kostky sice z realistického hlediska oplývá víc než dost, ale na druhou stranu, kdo jiný by měl předvádět výchovné příklady, jako je např. scéna s laboratorními krysami ohledně vztahu k jedinci, a nebo prezentace mouder doma svým dětem. Celkově je škoda, že šikanovaná nová spolužačka nedostala v příběhu více prostoru. Její přítomnost tam takto slouží jen co by figurka k tomu, abychom věděli, kdo je vlastně šikanován a proč. Konec dobrý, všechno dobré, tak by to mělo být i v životě a nejen v pohádkách. Takže ve finále zbývá už jen otázka, zda si děti z tohoto příběhu něco vezmou k srdci.
Hafen der Düfte (2013)
5
Německý televizní film „Přístav vůní“ se nijak neliší od jiných německých televizních produkcí. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v Hongkongu, je vizuální stránka filmu dobrá zejména z diváckého turistického hlediska, ale z hlediska obsahové hloubky a kvality děje je již strnulá. To, že jsou postavy stereotypní, je obzvlášť v dnešní době taková pravidelná báseň všeobecné divácké kritiky. Když Hongkong, pak nesmí chybět scéna s místní operou, bezskrupulózní triádou a samozřejmě patřičně klišovitými policisty. Jde především o romantický film, v němž bílá žena ještě nemá milostný vztah s černochem, jak je dnes dle BLM indexu nutné, ale s Asiatem, takže přidaný thrillerový nádech slouží spíše jako malý doplněk, aby příběh byl bohatší. Ale i tak je to poměrně slabé. Vše se odvíjí pomalu, bez vývoje postav, s podivnými dialogy, bez napětí a alespoň s trochou humoru. Na druhou stranu však právě díky své nenáročnosti působí film velmi odpočinkově, což ocení zejména ženská část diváků.
Lamp Light (2016)
5
Evidentně se jedná o autorský filmový počin tvůrce Masona Reye, který si vše v podstatě udělal sám. Napsal scénář, režíroval ho a kromě několika málo kratinkých retrospektivních scén si také zahrál jedinou fyzickou roli. Ano, je to příběh, jak se říká v angličtině - one-man show. Podle úvodní scény se zaměstnanec evidentně call centra vrací po setmění domů z práce, vjede do tunelu a ten se propadne. Uvězněn v troskami zavaleném autě je tak nucen v nastalé klaustrofobické temnotě bojovat nejen fyzicky o přežití, ale i psychicky se svými vnitřními démony. Námět jako by připomínal nejznámější film Pohřben zaživa (2010), k němuž má tento snímek skutečně velmi blízko. V tomto případě se však jedná o nezávislý, tudíž nízkorozpočtový snímek, který tak přirozeně postrádá napětí, drama a atmosféru jako takovou. Vypadá to jako obyčejná zfilmovaná divadelní hra v reálných kulisách, takže je třeba k tomu podle toho přistupovat. Není to zrovna lecjaké veledílo, ale coby jednoduchý příběh bez nutnosti u toho přemýšlet to bohatě postačí.
Terminator Zero (2024)
9
Poslední soud se blíží. Lze tuto hrozbu ještě odvrátit? V jádru věci manga série od japonských tvůrců nepřichází s touto minisérií s ničím novým, jen se na celou problematiku dívá jinak. Filozoficky. Člověk a robotický stroj. Obě živé bytosti samostatně uvažující a schopné řešit problémy. A to i v podobě ničivého válečného stavu proti sobě navzájem. A tady se vše zastaví. Vlastně je v tom i skrytá reklama na současnou technickou vyspělost, která se v současnosti vyvíjí. Umělá inteligence. S kým jiným diskutovat o všech problémech a hledat řešení. Dějově tu tak máme vědce a umělou inteligenci, kteří debatují na klasické věčné téma. Smysl života. Tady se však myšlenkově smysl života robota, stroje, přidává ke smyslu lidského života. A tato debata, která se táhne celou minisérií, je zpracována skutečně profesionálně. Bohužel natolik, že nejeden divák není schopen správně pochopit vše, co je řečeno. Takový protiválečný počin tu opravdu ještě nebyl. A nezůstalo jen u toho. Japonští tvůrci si vzali na paškál americké tvůrce posledních dvou filmů 'Terminátor Genisys' (2015) a 'Terminátor: Temný osud' (2019), ve kterých ignorovali časový paradox a zcela rozbili myšlenku prvního 'Terminátora' (1984). V jiné diskusi jiných postavách nás japonští tvůrci poučují, že časový paradox vzniká právě už jen přítomností někoho z jiného časového období. Manga je v Japonsku fenomén a má svá vlastní pravidla, což se neliší ani u této minisérie. Dlouhé debaty, spousta filozofických myšlenek, pomalé tempo a akční scény ovlivněné žánrem jen z nutnosti. Je to zkrátka něco jiného než to, co tu bylo předtím. Je to minisérie, u které je potřeba pozorně poslouchat každé slovo a hodně o něm přemýšlet. To je něco, co bohužel není pro všechny diváky. A už vůbec ne pro ty, kteří čekají další drsný akční film.