Poslední soud se blíží. Lze tuto hrozbu ještě odvrátit? V jádru věci manga série od japonských tvůrců nepřichází s touto minisérií s ničím novým, jen se na celou problematiku dívá jinak. Filozoficky. Člověk a robotický stroj. Obě živé bytosti samostatně uvažující a schopné řešit problémy. A to i v podobě ničivého válečného stavu proti sobě navzájem. A tady se vše zastaví. Vlastně je v tom i skrytá reklama na současnou technickou vyspělost, která se v současnosti vyvíjí. Umělá inteligence. S kým jiným diskutovat o všech problémech a hledat řešení. Dějově tu tak máme vědce a umělou inteligenci, kteří debatují na klasické věčné téma. Smysl života. Tady se však myšlenkově smysl života robota, stroje, přidává ke smyslu lidského života. A tato debata, která se táhne celou minisérií, je zpracována skutečně profesionálně. Bohužel natolik, že nejeden divák není schopen správně pochopit vše, co je řečeno. Takový protiválečný počin tu opravdu ještě nebyl. A nezůstalo jen u toho. Japonští tvůrci si vzali na paškál americké tvůrce posledních dvou filmů 'Terminátor Genisys' (2015) a 'Terminátor: Temný osud' (2019), ve kterých ignorovali časový paradox a zcela rozbili myšlenku prvního 'Terminátora' (1984). V jiné diskusi jiných postavách nás japonští tvůrci poučují, že časový paradox vzniká právě už jen přítomností někoho z jiného časového období. Manga je v Japonsku fenomén a má svá vlastní pravidla, což se neliší ani u této minisérie. Dlouhé debaty, spousta filozofických myšlenek, pomalé tempo a akční scény ovlivněné žánrem jen z nutnosti. Je to zkrátka něco jiného než to, co tu bylo předtím. Je to minisérie, u které je potřeba pozorně poslouchat každé slovo a hodně o něm přemýšlet. To je něco, co bohužel není pro všechny diváky. A už vůbec ne pro ty, kteří čekají další drsný akční film.
James Bond debutoval v roce 1962 a úspěch filmu samozřejmě vedl k mnoha napodobeninám. A tento film je jedním z nich. Tajný agent CIA Jeff Larson a jako obvykle v atmosféře věčné studené války. Jeho představitel Ray Danton už nějaké ty zkušenosti s tajnými agenty měl, takže jeho obsazení bylo sázkou na jistotu. A i dnes lze potvrdit, že ve své době byl skutečně silným konkurentem Seana Conneryho. Tvůrci mu k tomu ovšem dopomohli, protože tento film je skutečně téměř k nerozeznání od tradičních bondovek. Solidní a jednoduchý příběh s patřičným humorem, akčními scénami, myšlenkami a charakterem agenta. Dnes by člověk asi řekl, že jde o tematickou vykrádačku se vším všudy. Až na jméno agenta a tajné služby, pro kterou pracuje. A přesto nic proti ničemu. Sice poskytuje špionážní filmovou zábavu, ale těžko soudit, jak si vede jinde. V Česku se neuvádí, takže ho nikdo nezná. A to je v kontextu filmové klasiky docela škoda.
Jak nás informují titulky po úvodní scéně odlomení ledovce a jeho vyplutí vstříc oceánu, všechny námořní detaily ve filmu, jako jsou rozhovory, události a příslušná data, byly do scénáře převzaty z publikovaných závěrů vyšetřování Kongresu USA a Britské obchodní komory z roku 1912. Spolu s dějem je však celková zápletka zpracována tak, že nelze poznat, o které se jedná. Lze však usuzovat, že jde o atmosféru a dění v první a druhé třídě cestujících, a zejména na kapitánském můstku. Film má stopáž hodinu a půl a ke zničení lodi dojde ve třetí třetině filmu. Do té doby jde převážně o rodinné melodrama, které by se v podstatě mohlo odehrávat kdekoli. Přesto je z dnešního pohledu zajímavé, kolik scén a situací s některými úpravami z tohoto filmu použil James Cameron ve své adaptaci z roku 1997. Možná se inspiroval tím, že toto další zpracování, které navazovalo na německé zpracování ze čtyřicátých let, v němž byl motiv katastrofy zneužit pro nacistickou propagandu, se stalo ve své době nejlepším, a dokonce získalo Oscara. Příběh je solidní a poutavý. Na svou délku obsahuje událostí více než dost. Technicky je typický pro padesátá léta, a tak možná i díky tomu zaujal. Je zkrátka jiný než ty předchozí. Vypráví jeden z možných příběhů odehrávajících se na lodi před katastrofou, čímž se od těch předchozích obzvlášť liší, a jak se po uvedení ukázalo, takový tvůrčí tah se vyplatil.
Jednoduchý rodokapsový western s postavou Abrahama Lincolna v úvodní scéně, který nařizuje hnát dobytek z Texasu na železnici v Abilene. To by nebylo, aby se cesta nestala dobrodružstvím. Apači útočí na dobytek a bandité chtějí pušky Henry, které jistý frajer pašuje při jízdě s dobytkem, aby obnovili vůli Konfederace. Příběh se odehrává těsně po skončení občanské války. Jednoduchý film, který má něco málo přes hodinu, nevyčnívá nad svou značnou žánrovou konkurenci, ale jako klasika se v ničem neztrácí. Černobílý obraz, ale scenérie přesto dobře vynikají. Dějově nechybí intriky, rvačky ani přestřelky, takže western se vším, co k němu patří.
Klasický dobrodružný film s působivou atmosférou a vizuální stránkou, technicky zcela typickou pro 50. léta. Díky tomu jsou také postavy klišovité a jednorozměrné. Nejedná se o velkofilm, ale i tak je řada dialogových scén příliš zdlouhavá a navíc má dosti nevyrovnané tempo. Akční sekvence, z nichž hlavní je útok během povstání Mau Mau, však mají švih a správnou dávku dobrodružného napětí. Ideologické směřování ohledně kolonizátorů je taktické, ale netlačí se nijak zvlášť na pilu. Domorodí obyvatelé Afriky jsou naopak velmi přátelští, kultivovaní a usměvaví. Měl by se film brát jako kritický ke kolonizaci? Těžko soudit. Už uvedené historické události jsou, jak už to bývá, poupraveny a kdo dnes ví, co se tehdy vlastně stalo, že? Díky tomu je tak jasné, že celý příběh nelze brát vážně a stačí si jen užít dobrodružnou náladu filmu. Zmíněné zdlouhavé dialogové scény sice spíše přinášejí únavu, ale zase je snímek v rámci svého žánru klasika 50. let minulého století.