Příběh zachycující události napoleonských válek začíná tímto prvním filmovým dílem z celkových čtyř, který je nejdelší a jediný s celkovou stopáží takřka dvě a půl hodiny. A dle dobových záznamů okamžitě vzbudil pozornost nejen ve SSSR, ale i všude ve světě, kde byl uveden. A to ani ne tak dějem, kterým se prý tvůrci snažili být literární předloze Leva Nikolajeviče Tolstoje nejvěrnější, jako především velkolepým bitevním scénám. Scenérie na válečné pole se střílejícími děly, vojenskou jízdou na koních, tisící a tisíci pochodujícími vojáky za hřmotu ohlušujících výbuchů, hustého kouře a prachu stále vlivem doby vzniku tají dech. Do dnes si mnozí kladou otázku jak dokázali, tak ohromné prostranství zkoordinovat do sebemenšího detailu a hlavně přesnosti. Tyto scény jsou jak z výhledu rozhledny, tedy, kam až oko dohlédne. Dnes už se na tohle samozřejmě používá CGI a prvním filmem s takto uměle provedenými scénami je „Patriot“ (2000). Literární předloha je svým rozsahem poměrně propracovaná ve snaze o co největší autenticitu, čímž je pro převedení do scénáře takřka nezpracovatelný. Snaha filmových tvůrců se o to pokusit je znát, jenomže právě tím snímek v dialogových scénách značně zestárl. Scény jsou poměrně dlouhé, ale, byť v romantizující uspokojivé atmosféře veškeré společnosti, až moc pomalé a nezáživně nudné. Filozofické úvahy zkrátka nejsou pro každého, takže se snímek se již stal být cílený spíše na náročného diváka.
Jedná se o jedinečnou lehkou romantickou komedii, která tu a tam obsahuje vtípky a komediální momenty, ale nedá se říct, že by dokázala udržet divákovu pozornost. Atmosférická svižnost má nemalý problém přesvědčit právě o humorném, nebo alespoň vtipném pojetí příběhu. Ten vypráví o mládenci, kterého pronásledují „duchové bývalých přítelkyň“, jak by se dal přeložit originální název, ale bohužel se nechtěně stal poněkud nezajímavý. Ale ano, zejména pro ženské divačky může být film zábavný, ale pro ostatní už nijak zvlášť zapamatovatelný.
Antonie Nedošinská je ve svých rolích nejslavnější věčně usměvavou maminkou, jakou kdy česká kinematografie poznala. V tomto filmu tomu není jinak, a navíc je hlavní postavou všech etud. Téma příběhu je prozaické, a co si budeme povídat, nesmrtelné. Kdo by si v době finanční tísně nepřál dědictví z Ameriky? Tvůrci mysleli na všechno, takže příběh je dějově plnohodnotný, plný hlášek a na typicky třicátá léta laskavosti a úsměvů. Antonie Nedošinská se tedy ani tentokrát od jiných rolí maminek nijak neodlišuje, avšak, i když nepřehrává, drží se svého a v podstatě svým přístupem k humoru pohladí, vystupuje jako živel. Možná se to v dnešní době už nezdá, ale například scéna s vysavačem stále pobaví. Ano, film samozřejmě stárne, ale jen tak k filmovém odpočinku slouží i nadále dobře.
Zkoušky a útrapy středoškoláků v 70. letech, kteří jsou, jak se začalo o mnoho let později říkat, mladí a neklidní. Film nemá příběh. Tvůrcům se podařilo ve zcela volné atmosféře rozvinout vlivem prezentované nostalgické doby běžné dění mezi mladými, které se, jak známo, nevyhýbá žádné generaci. Nabízí se tak mnoho dobře propracovaných postav, z nichž mnohé se staly ikonickými postavami popkultury, které jsou dobře vykresleny, a nevzniká tak zmatek v jejich charakterech. Nechybí ani móda, hudba a postoje, tedy doslova učebnicové vyobrazení sedmdesátých let. Tento počin se stal filmovou klasickou o dospívání, ukazující, jak se věci mají, a to bez vykonstruované zápletky, čímž obstál ve zkoušce času. Apropo, opravdu se v žádné z postav nikdo nepoznal? To by bylo hodně divný.
Do třetice všeho dobrého? Tentokrát, jak se to vezme. Ne, Imhotep se potřetí neprobudí. To by bylo hloupé a tvůrci si to uvědomili, takže se k tomu postavili soudně. Jenomže když byl v předchozích filmech celý koncept spojen právě s Imhotepem, tak co s tím? Tvůrce napadlo přesunout děj do Číny, kde Imhotepa nahradil Dračí císař. A ano, i on byl postižen kletbou, a když byl náhodou probuzen, začaly se opět dít věci. Bohužel už pro nás dosti známé. Původní počin se tedy přesunul k něčemu úplně jinému, ale se stejným námětem. No, není divu, že Rachel Weisz s tím už nechtěla mít nic společného. A měla recht. Maria Bello jako náhrada za ní ale byla šťastná volba. V převleku se od ní moc neliší. Samotný děj už je ale horská dráha, která neohromí. Kromě použití čínského prostředí a kultury legend a mýtů jinak žádné nové nápady, takže se vše jen zoufale recykluje. Humor už je charaktery postav očekávatelný, dané dobrodružství zrovna tak, a tak byť snímek není zrovna nejhorší, už nedokáže tolik nadchnout. Tohle bohužel vyniklo jako naprosto zbytečné volné pokračování. Jen to evokuje dojem, že takhle se dá pokračovat neustále. A to by už byla teprve hloupost..