Profilový obrázek

avenis

Eva Šindler

Komentáře 2 080

Od nejnovějších
  1. Smrt černého krále
    Smrt černého krále (1971)
    7
    Poslední ze série filmů, co navazovaly na "Hříšné lidi" a mnou oblíbený nejméně. Od roku 2002, kdy si Vlastimil Brodský vzal život, se nemohu zbavit dojmu, že se touto svou rolí nechal o 30 let později inspirovat... Nejen kvůli této podobnosti nemám atmosféru filmu ráda.
  2. Vražda v hotelu Excelsior
    Vražda v hotelu Excelsior (1971)
    7
    Z mého pohledu slábnoucí trend ve volném pokračování dalších samostatných případů pražské mordparty pod vedením rady Vacátka. Písnička Zavři očka je přímo otravná. Kostýmy bych vůbec nepovažovala za odpovídající době příběhu. Zbývá pochválit výborně napsaný scénář a herecké výkony nejen Miloše Kopeckého.
  3. Partie krásného dragouna
    Partie krásného dragouna (1970)
    8
    Po Pěničkovi a Paraplíčku přišla Partie krásného dragouna, kde téma výborně vymyšleného byznysplánu jedné andělíčkářky poněkud zastírá vzpomínku na ty vraždy. Báječná Květa Fialová a šaramantní Josef Abrhám. Ale taky Zázvorková, jako matka, co má dceru v maléru, Menšík, který balancuje mezi služební a otcovckou povinností a další.
  4. Pěnička a Paraplíčko
    Pěnička a Paraplíčko (1970)
    8
    Herecký koncert Jiřiny Bohdalové v roli šlapky Anči, která miluje kasaře, ale zůstává nohama na zemi. Bohumil Šmída jako drsňák Mlíko a pochopitelně Marvan, Bláha, Vinklář, Filipovský... Barvitý příběh z prostředí pražské galerky, kterému věnoval Jiří Sequens ještě více péče než předchozímu seriálu.
  5. Hříšní lidé města pražského
    Hříšní lidé města pražského (1969)
    9
    Revolver namířený na mě a rána! Pokaždé jsem se bála, protože jsem byla malá, když šel seriál do televize a já jsem se koukala tajně, aby naši nevěděli (ale oni věděli). Velká role pro Marvana a spousta dalších postav a postaviček stylizovaných do doby mezi dvěma světovými válkami. Těžká doba...
  6. Pokus o vraždu
    Pokus o vraždu (1973)
    5
    Karla Högera jsem vždycky měla ráda, ale v této roli moc sympatický není. Celým dějem se táhne ta všudypřítomná ponurost, špatná nálada, nevraživost, prostě je to film, co se dá vidět jen jednou. Konec přináší nečekané rozuzlení a Liškova hudba jen ruší a dráždí.
  7. Svědectví mrtvých očí
    Svědectví mrtvých očí (1971)
    7
    Dobrý námět, ovšem poněkud pateticky zpracovaný. Jak bylo počátkem sedmdesátých let zvykem, všichni jsou chmurní (není divu, po vpádu spřátelených vojsk), s výjimkou Daniely, která je trapný diblík. Motivů je tu hned několik. Mrtvé manželství, přetvářka, nevěra, zabití z nedbalosti a vražda. Btw, jako by se zde inspiroval Kramný...
  8. 30 případů majora Zemana
    30 případů majora Zemana (1976)
    8
    Tenkrát v sedmdesátkách to byl pro mě velký zážitek. Plno známých, oblíbených herců a napínavé kriminální případy. Politický podtext jsem tehdy už vnímala, ale ten mi ani nevadil. Spíš mi vadilo, jak je Zeman vznětlivý a pořád pobíhá sem a tam. Pro spoustu diváků je kultovní Studna, ze které jsme si na základce dělali srandu, ale mně se tento díl vůbec nelíbil. Ještě větší rozruch však v řadách nás, školou povinných, vyvolal díl Mimikry a Lábusovy "včeličky".
  9. F. L. Věk
    F. L. Věk (1971)
    9
    K seriálu mám vztah i proto, že jsem nějakou dobu bydlela v Dobrušce. F. L. Věk se sice jmenoval F. V. Hek, ale Jirásek vzal "V" z jména Vladislav a vyměnil ho s "H", asi aby to bylo romantičtější. Ani rodný dům F. L. Věka v Dobrušce není autentický, protože ten původní už nestojí. Ostatně filmaři jsou velcí kouzelníci, proto seriálové náměstí v Dobrušce představuje náměstí v Novém Městě nad Metují. A kdo vstoupí zvenku do Věkova krámu, ocitne se rázem v Barrandovských ateliérech.
  10. Noc klavíristy
    Noc klavíristy (1976)
    7
    Vzhledem k tomu, že se režisér Polák věnoval převážně tvorbě pro děti, je jeho detektivka celkem zdařilá. Hlavní postava se sice chová jako magor, ale aspoň je tu zachyceno dost dobových interiérů, což oceňuji. O hudbu se postaral Karel Svoboda a kdo zná seriál Návštěvníci, rozpozná jeden z motivů, který tam zaznívá. Autor vykrádá sám sebe...
  11. Láska a chléb
    Láska a chléb (1967)
    7
    Od začátku je jasné, že jde o nedorozumění, jen nikdo netuší, na co ten starý chleba je... Tipovala jsem si, že na krmení hus nebo tak něco. Pointa mě překvapila. :) V této miniatuře jednoznačně vítěhí po herecké stránce František Filipovský v těsném závěsu Marie Rosůlková.
  12. Vražedný týden
    Vražedný týden (1970)
    3
    Hloupoučká tak trochu detektivní, ale nesmírně nudná povídka. Peškovi to nesedí. Přehrává a vůbec není v té paruce sympatický. Ani Peterka nějak není v roli usazen. A ten dětský kolovrátek je už úplně trapný. Pohledná Obrmajerová taky hraje nějak divně.
  13. Tetička za všechny peníze
    Tetička za všechny peníze (1973)
    8
    Jen půlhodinová záležitost, ale milá. Taková jednohubka. Sehrané duo Menšík - Bohdalová a uhihňaná nestárnoucí Věra Ferbasová trefně vystihují v kostce mentalitu "malého českého člověka". Tetička je na obtíž, aje jakmile zamává balíčkem stokorun, najednou se karta obrací...
  14. Vím, že jsi vrah
    Vím, že jsi vrah (1971)
    5
    Mně se to nelíbí. Scénář sice vytvořil velký propletenec vztahů, které je zábavné rozmotávat a sledovat, kdo s kým, co a proč... Jenže pozorný divák pokaždé dopředu odhadne, co se bude dít. Dialogy a chování postav jsou místy divné, nereálné a teatrální. Pobavil mě výraz "tak trochu mánička", což nejspíš mladá generace nedokáže rozklíčovat. :)
  15. Tenkrát v Mexiku
    Tenkrát v Mexiku (2003)
    7
    Značně zestárlý Banderas a jen o 3 roky mladší Depp hýří svými charismaty, ale film není tak dobrý, jako Desperado. Únik s řetězem je docela dobrý, ale na zbytek filmu jsem celkem úspěšně zapomněla. Možná se mi to bude líbit víc, jestli si to zase někdy pustím.
  16. Desperado
    Desperado (1995)
    10
    Báááječný Banderas, který má všechno. Ale hlavně neuvěřitelné hispánské charisma. Děj je Tarantinovsky šílený, i když to není dílo jeho, ale kámoše Rodrigueze. Střílí se zběsile, líbá se divoce a hraje se na španělku. Miluju ten střelecký úkrok s puškou v kytarovém pouzdře.
  17. Kladivo na čarodějnice
    Kladivo na čarodějnice (1970)
    8
    Malleus maleficarum v české podobě, nelze nevzpomenout na Čarodějky ze Salemu, oba příběhy probíhají v téže době, jen na opačných stranách světa. Po velice dlouhé době jsem se odhodlala,abych si film pustila znovu, protože scény s použitím tortury se mi ještě příliš živě vybavovaly. Oceňuji hlubší kvalitu filmu, ale ten pocit bezmocného vzteku pociťuji opět.
  18. Byl jednou jeden dům
    Byl jednou jeden dům (1974)
    8
    V sedmdesátkách se točil seriál studiově velkolepý, herecky propracovaný a pochopitelně tendenční. Když z toho oloupu ten politický podtext, zůstnanou poutavé historky z jednoho studiového pavlačáku, který by ve skutečnosti vůbec nebyl tak romantický. Otčenášek i Daněk tu dobu prožili, tak věděli, o čem píšou, bohužel, režisér Filip tomu dal tu pompézně divadelní podobu.
  19. Slasti Otce vlasti
    Slasti Otce vlasti (1969)
    6
    Hříčka na historické téma, která nebere historii moc vážně. Nevím, jestli tento způsob vyprávění o mladosti našeho nejopěvovanějšího panovníka byl ten nejlepší. Ostatně Steklý takových filmů vyplodil více, napříkad s panem Vokem z Rožmberka. Spíš to odlehčení sluší Švejkovi. Ale role sedla Kopeckému, jehož Jan Lucemburský oplývá velmi realistickou hrubostí. A to oko mě bolelo taky.
  20. 2 zbraně
    2 zbraně (2013)
    6
    Jako mozkový klystýr to není špatné. Ta přehršel střílení, násilí a úderů pěstí, výbuchů a napětí musí z každého diváka vypláchnout všechny jeho malé problémy na tomto reálném světě. Protože všechna ta násilná akce je až moc prvoplánová. Buď do ní nebo po ní.
  21. Hlídač č. 47
    Hlídač č. 47 (2008)
    8
    Renč a Roden natočili nepochybně mimořádný film, který ve mně zanechal silný dojem. Jenže možná právě proto, že je ten film tak dobrý, tak se mu od toho prvního shlédnutí už vyhýbám. Je to lidská tragédie, což opravdu není téma, kterým se chci obklopovat.
    Tento film jsem viděla jako první, teprve mnohem později jsem zaznamenala jeho předchůdce z roku 1937. Oba filmy se prý hodně liší od původní knižní předlohy.
  22. Hlídač č. 47
    Hlídač č. 47 (1937)
    6
    Film pro pamětníky, první toho jména, kdy kinematografie sice už byla zvuková, leč pořád ještě hodně nedokonalá. I tak je to zajímavý film s teatrálními sice projevy, ale o to procítěnějšími. Marie Glázrová nádherně vysvětluje důvody svého zakolísání, které se od těch současných zas tak moc neliší.
  23. Manželství po italsku
    Manželství po italsku (1964)
    10
    Více než Horalku považuji v kariéře Sophie Loren za vrchol její kariéry postavu Filumeny. Dokázala naprosto přesvědčivě zahrát osud jedné silné typické italské ženy v průběhu čtyřiceti let. Barvitý scénář vtáhne do děje a nepustí. Dobrosrdečná dívka z bordelu potká svého mecenáše, zamiluje se a plně se mu oddá po zbytek života. On si to však uvědomí až ve chvíli, kdy by ji měl ztratit. Komediální prvky střídají dojemné scény a já tento film prostě zbožňuju.
  24. Cid
    Cid (1961)
    6
    Dlouhé upřené pohledy a třpytící se slza v oku, to bylo herectví sedmadvacetileté Sofie Lorenové. Vzhledem k tomu, že už měla za sebou svou první Horalku, čekala bych větší jiskru a méně toho patosu. Heston je v roli El Cida lepší. Aspoň se snaží celkem dobře mávat mečem. Ale ta neúnosná délka filmu mě od dalšího shlédnutí odrazuje.
  25. Případ tanečnice
    Případ tanečnice (2025)
    5
    První dojmy z prvního dílu... WTF? Co je to zase za paralelní vesmír? Šón Pšenička drtí slova a huhňá, že mu není vůbec rozumět, scénář klopýtá v nedokonalostech a zvukař zapomněl domixovat nějaké ruchy. No zatím hrůza.
    Jako vždy, když si zvyknu na atmosféru a styl něčeho nového, přestanu vnímat rušivé prvky a můžu se víc soustředit na děj samotný. Druhý díl přináší první podezřelé. Můj tip - korepetitorka. :)
  26. Hrdinové
    Hrdinové (2006)
    8
    Seriál mi kdysi doporučil můj tehdy dospívající syn a nejen díky tomuto ovlivnění se mi tohle mystérium moc líbilo. Postupné seznamování s lidmi, co mají nějakou mimořádnou a nepochopitelnou schopnost se pomalu a nenápadně sunulo k závěrečnému vysvětlení a pochopení.
  27. Šakalí léta
    Šakalí léta (1993)
    8
    Trochu jako Hřebejkova návaznost na Starce na chmelu, případně Renčova inspirace k Rebelům. Prostě politicky orientovaný porevoluční muzikál. V době svého vzniku mě naprosto okouzlil a od té doby jsem ho vlastně neviděla. Zůstala mi vzpomínka na skvělé písně a tance, na rozporuplnou osobnost okrskáře Prokopa a na puntíkovanou sukni s černým tričkem.
  28. Učitelka
    Učitelka (2016)
    8
    Když jsem film viděla, měla jsem protichůdné pocity. Učitelské prostředí je mi známé také z pohledu mé maminky učitelky, proto mi trochu vadila taková zprostředkovaná dehonestace. Přičemž netvrdím, že se to nemohlo udát. A současně jsem k té potvoře cítila vztek, což asi není právě to, co bych potřebovala cítit. Film je dobrý, ale už ho nemusím opakovat.
  29. Znamení raka
    Znamení raka (1967)
    8
    Opravdu zajímavý detektivní příběh z lékařského prostředí, kde vražda samotná tak trochu ustupuje do pozadí a spíše se řeší vztahy na pracovišti, jak ty profesní, tak osobní. Ať už Juraj Herz zamýšlel filmem vyjádřit cokoliv, podařilo se mu sem vnést jisté tajemno a kousek socialistické otupělosti, což pozná jen ten, kdo tu dobu prožíval. Jediným rušivým elementem je pro mě osoba Lubomíra Černíka s jeho jezdící spodní čelistí ze strany na stranu.
  30. Zlá krev
    Zlá krev (1987)
    7
    V pokračování Sňatků z rozumu je znát, že herci jsou skoro o 20 let starší, tudíž i jejich herectví je jiné. Přidali se noví, mladí a tak je příběh podnikatele Nedobyla a rodiny Bornovy rozvíjen v duchu doby další generace. Jistá stísněnost zde přetrvává, ale na kvalitě seriál neztratil.
  31. Sňatky z rozumu
    Sňatky z rozumu (1968)
    8
    Na televizní poměry velmi výpravné a kostýmované, herecky trošku divadelní, ale moc hezké. Poučné, smutné. Národ si těžce vydobýval své postavení a v dnešní době by spousta národně neuvědomělých hlupáků s velkou ochotou naše češství ráda a dobrovolně odevzdala do mlýnku na "jednotnou evropskou národnost".
  32. Muž v povětří
    Muž v povětří (1956)
    7
    Pětašedesátiletý Vlasta Burian ve své poslední velké roli vynálezce věčné sirky. Stáří a prožité komunistické ústrky jsou na něm znát. Svou postavu vystavěl na zbytku svých bývalých humorných dovedností a přitom se snaží být dostatečně prorežimní. Růžena Šlemrová v roli naprosto odlišné, než byly její předválečné postavy paní továrníkových a baronek.
  33. Florenc 13,30
    Florenc 13,30 (1957)
    9
    Moje velmi oblíbená road movie plná skvělých českých herců, kterou si vždycky ráda pustím znovu. Líbí se mi ty "vnitřní hlasy", kterým promlouvají některé postavy. Trochu ujeté už je, když začně promlouvat autobus a to létání taky. Jinak je to příjemná komedie.
  34. Rodinné trampoty oficiála Tříšky
    Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949)
    9
    Vynikající film, který nadčasově pojednává o prospěšnosti vesnického prostředí na nervovou soustavu pracujícího úředníka. Saša Rašilov je neuroticky komický, zbytek hereckého ansámblu tvoří příjemnou podívanou na tehdejší rodinnou konstelaci. Nechybí agitační složka na poli a po práci hudba za odměnu.
  35. Na kolejích čeká vrah
    Na kolejích čeká vrah (1970)
    8
    Čtvrtá "kalašovka" je úplně jiná díky změně režiséra i herce v roli majora Kalaše. Z mého pohledu to vůbec nevadí, naopak, tento vtipný Kalaš mně vyhovuje víc. Vyšetřování má spád a Bohumil Šmída předvádí své herecké kvality. Brzobohatý si pěkně poležel. "Pic kozu do vazu."
  36. Diagnóza smrti
    Diagnóza smrti (1979)
    5
    Pátou "kalašovku" vůbec nemám ráda. Možná díky postavě paní Linhartové, která tak visí na manželovi, se mi to nelíbí. Je zajímavé, jak je Drahomíra Hofmanová v tomto filmu nesympatická a ve Všichni dobří rodáci byla velmi sympatická. Rudolf Hrušínský jako Kalaš počtvrté (předchozí film "Na kolejích..." režíroval Josef Mach a vybral si Sováka.)
  37. Po stopách krve
    Po stopách krve (1969)
    8
    Třetí "kalašovka" je hodně napínavá a velmi propracovaná. Vzhledem k tomu, že jde o smrt dítěte, je dojem z filmu o to víc úchylnější. Mám takový soukromý pocit, že toto téma je později použito znovu v jednom z dílů Dobrodružství kriminalistiky, kde pachatele také vzrušuje pohled na krev.
  38. Co je doma, to se počítá, pánové...
    Co je doma, to se počítá, pánové... (1980)
    7
    Vyznat se v názvech filmů Petra Schulhoffa je trochu složité, ale tohle je pokračování "Zítra to roztočíme...", jen Miloše Kopeckého nahradil Jiří Sovák ( z osobních důvodů). Pokračují naschvály a rivalita obou manželských párů, ale přibývá snaha o přivýdělek za každou cenu.
  39. „Já už budu hodný, dědečku!“
    „Já už budu hodný, dědečku!“ (1978)
    7
    Petr Schulhoff zúročil zkušenosti z předchozích filmů "Trapasy", kde hrál také Miloš Kopecký s Alenou Vránovou, trochu přeformátoval téma a vytvořil tuto komedii, u které se slušný člověk cítí sám tak trochu trapně. Kéž by se u toho lidi jen nebavili, ale taky trochu zazpytovali sami sebe...
  40. Zítra to roztočíme, drahoušku...!
    Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976)
    8
    Je to ryze bláznivá komedie ze sedmdesátých let, která se líbí nám, co jsme tenkrát byli malí nebo mladí. Dnešním mladým to připadá trapné. Mně připadají Bartáčkovi a Novákovi z toho lidského hlediska nepochopitelně zlí, ale jako divákovi... komičtí. A pak se v tom má jeden orientovat...