Autorský film Petra Schulhoffa navazuje postavou majora Kalaše na film Vrah skrývá tvář. V naší kinematografii tyto snímky představují zásadní počin v detektivním a kriminálním žánru a to nejen let šedesátých. Všechny detektivky se opírají o skutečné případy a vyznačují se skvěle vybudovanou tíživou atmosférou, umně vykonstruovanou zápletkou i výbornými hereckými výkony, kterým vévodí Rudolf Hrušínský v postavě majora Kalaše. Po stopách krve vypráví o nesnadném pátrání kriminalistů po sexuálně úchylném vrahovi dětí. Film splňuje všechny požadavky detektivního žánru: napínavost, pátrání po vrahovi probíhá po řadě linií a vede k několika podezřelým, zatímco vlastní pachatel zůstává až do samotného závěru skryt a v jeho odhalení nechybí potřebný moment překvapení. Pro většinu postav si Petr Schulhoff cílevědomě vybral méně známé herce, jejichž velmi dobré typy dodaly jeho filmu rys autentičnosti. (Česká televize)
Major Kalaš do třetice ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského. Tentokrát je vyslán prošetřit nalezení mrtvého cikánského chlapce. Atmosféra celého příběhu je krapet uvolněnější, takže už není tolik temný jako ty předchozí. Přesto ale v ničem nezaostává. Kalaš se tu už obešel bez nadporučíka Varga, což je v jistém měřítku docela zásadní změna. Po zjištění že jde o vraždu nastává napínavé pátrání po vrahovi, při kterém nejde od filmu odtrhnout oči. Ponurá atmosféra zůstala a tak jsme svědky postupného zjišťování stop, důkazů a faktů, které uchvátí svou přímočarostí a tajemnem. I tato detektivka patří mezi ty nejlepší, jaké v české kinematografii vznikly. O tom nemůže být pochyb.
Další příběh majora Kalaše, který má svou standardní kvalitu. Rudolf Hrušínský působí v roli detektiva opravdu dobře a věřím mu každé slovo. Příběhy majora Kalaše jsou pro mě všechny srovnatelné zhruba v kvalitě 65 - 70%. Samozřejmě podobné snímky ( kriminálky ) mají tu nevýhodu, že když na ně koukáte podruhé, ztrácí své kouzlo dvojnásobně, než jiné filmy.
Schulhoff - Když onemocněl rakovinou, zhroutil se mu celý svět, a tak raději zvolil dobrovolný odchod – v květnu 1986 se předávkoval léky.
Schulhoff - Za války se jako poloviční Žid dostal do koncentračního tábora, kde mu v náručí umřel jeho otec. On mu pak musel vykopat hrob, což ho psychicky poznamenalo na celý život.
Pro většinu postav si Schulhoff záměrně vybral méně známé herce, kteří ve svých rolích působí mimořádně autenticky. Ponurou náladu v duchu žánru noir umocňuje i černobílý obraz.