Film Otakara Vávry vznikl podle románu Václava Kaplického a dochovaných zápisů z čarodějnických procesů. V letech 1678 -1695 se na velkolosinském panství konalo několik soudních procesů s údajnými čarodějnicemi. Inkvizitor Boblik tu zkonstruuje proces, jehož metody zaručují doznání všech obžalovaných. Proti spořádaným občanům se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí.
Teď možná urazím všechny věřící - nebo lépe řečeno lidi, kteří jsou součástí cirkve. Tento snímek ukazuje, jaká opravdu církev byla. Ve jménu božím nahrabali neskutečné množství majetku a ve jménu boha zemřelo nespravedlivě více lidí, než ve jménu čehokoliv jiného. Bůh by plakal, kdyby existoval. A kdyby existoval, tak už tu lidstvo není.
Geniální filmařina. Ale zároveň taky snímek, který stačí vidět pouze jednou (ten sklíčený pocit při sledování už vážně nechci znovu zažít). Společně s Rodáky a Spalovačem asi to nejlepší, co může český a slovenský film nabídnout.
Kostýmy jsou inspirovány dobovými malbami z období inkvizice, látky byly ručně barveny přírodními pigmenty, aby působily autenticky.
Chyba ve filmu: Ve filmu je na pár vteřin vidět mučící křeslo pobité ostrými hřeby. Takovýto mučící nástroj se však u nás nikdy neužíval. Před několika lety bylo toto křeslo objeveno na zámku Velké Losiny, kde se film natáčel a kde ho filmaři nejspíš zapomněli.
V roce 2000 proběhl pokus o Lautnerovu rehabilitaci odhalením pamětní desky na šumperské faře, za přítomnosti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Uvažovalo se i o Lautnerově svatořečení.