Muni : Nejlepší filmy
a seriály

7.1

Muni: Filmy a seriály

  • Přelud svobody
    Přelud svobody (1974)
    Film
    Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba. Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
    Žánry:DramaKomedieSatira
    76%
    Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba. Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
    Žánry:DramaKomedieSatira
    1
  • Nenápadný půvab buržoazie
    Nenápadný půvab buržoazie (1972)
    FilmRole: Bäuerin
    Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
    75%
    Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
    2
  • Deník komorné
    Deník komorné (1964)
    FilmRole: Marianne
    • DaFilms

    "Čierna" história nepotrestaného zločinu je situovaná do nevľúdneho, izolovaného, honosného vidieckeho sídla, ktorého majiteľom je ctihodný nemohúci starec, sublimujúci posledné záchvevy svojich vášní do neškodných prejavov detinského fetišizmu. V stuchnutom priestore komplikovaných tráum sa nová, bystrá a elegantná komorná Celestine pohybuje ako pobavený pozorovateľ. Keď sa však dozvie o hroznom zločine, začína racionálne konať. Dramatické udalosti sú podané vo voľnom, akoby ľahostajnom, monotónnom toku širokouhlých záberov, rafinovane "necitlivému" pohľadu zodpovedá aj pustota jesennej krajiny. Viaceré absurdné prvky, surrealistické symboly, sarkazmy voči polícii a duchovenstvu nezaprú svojho tvorcu. Hlboká, sarkasticky podfarbená meditácia nad márnou existenciou spoločenstva, ktorého členovia sú obeťami mystérií, predsudkov a vzájomných podvodov je zároveň jednou z buňuelovsky svojráznych štúdií tajomnej podstaty démonického ženstva (nasledovanej postavami vo filmoch Kráska dňa, Tristana a Ten tajomný predmet túžby). Triumf zla potvrdzuje záver, v ktorom neodsúdený vrah, fanatický antisemita a šovinista kočiš Joseph ako majiteľ kaviarne potešene víta pravicových demonštrantov krikom "Nech žije Chiappe" (meno parížskeho prefekta, ktorý v r. 1930 zakázal premietať Zlatý vek). Prvá spolupráca so scenáristom J.-C. Carriérom, významným spolutvorcom všetkých Buňuelových francúzskych diel. Napriek nepochybným kvalitám filmu chýba sugestívna chvejivosť a vnútorná naliehavosť režisérových vrcholných diel. Film byl natočen na motivy románu Octave Mirabeaua.

    75%

    "Čierna" história nepotrestaného zločinu je situovaná do nevľúdneho, izolovaného, honosného vidieckeho sídla, ktorého majiteľom je ctihodný nemohúci starec, sublimujúci posledné záchvevy svojich vášní do neškodných prejavov detinského fetišizmu. V stuchnutom priestore komplikovaných tráum sa nová, bystrá a elegantná komorná Celestine pohybuje ako pobavený pozorovateľ. Keď sa však dozvie o hroznom zločine, začína racionálne konať. Dramatické udalosti sú podané vo voľnom, akoby ľahostajnom, monotónnom toku širokouhlých záberov, rafinovane "necitlivému" pohľadu zodpovedá aj pustota jesennej krajiny. Viaceré absurdné prvky, surrealistické symboly, sarkazmy voči polícii a duchovenstvu nezaprú svojho tvorcu. Hlboká, sarkasticky podfarbená meditácia nad márnou existenciou spoločenstva, ktorého členovia sú obeťami mystérií, predsudkov a vzájomných podvodov je zároveň jednou z buňuelovsky svojráznych štúdií tajomnej podstaty démonického ženstva (nasledovanej postavami vo filmoch Kráska dňa, Tristana a Ten tajomný predmet túžby). Triumf zla potvrdzuje záver, v ktorom neodsúdený vrah, fanatický antisemita a šovinista kočiš Joseph ako majiteľ kaviarne potešene víta pravicových demonštrantov krikom "Nech žije Chiappe" (meno parížskeho prefekta, ktorý v r. 1930 zakázal premietať Zlatý vek). Prvá spolupráca so scenáristom J.-C. Carriérom, významným spolutvorcom všetkých Buňuelových francúzskych diel. Napriek nepochybným kvalitám filmu chýba sugestívna chvejivosť a vnútorná naliehavosť režisérových vrcholných diel. Film byl natočen na motivy románu Octave Mirabeaua.

    3
  • Kráska dne
    Kráska dne (1967)
    FilmRole: Pallas

    Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Bunuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde bez nároku na honorář poskytovala pod pseudonymem Belladonna sexuální služby. Bunuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu.

    Žánry:DramaSatira
    74%

    Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Bunuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde bez nároku na honorář poskytovala pod pseudonymem Belladonna sexuální služby. Bunuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu.

    Žánry:DramaSatira
    4
  • Tajemný předmět touhy
    Tajemný předmět touhy (1977)
    FilmRole: Concierge
    Ve svém posledním filmu se sedmasedmdesátiletý, téměř hluchý Buňuel věnuje příběhu tanečnice Conchity, která připraví o rozum bohatého světáka Mathieua. Jde o adaptaci románu Pierra Louyse Žena a tatrman z roku 1898 (česky vyšel v roce 1922), který např. už roku 1935 zfilmoval Joseph von Sternberg s Marlene Dietrichovou a v roce 1959 Julien Duvivier s Brigittou Bardotovou. Zatímco se tyto filmy soustřeďují na dramatické ztvárnění osudových příběhů žen, Buňuel v první řadě ironicky líčí křehkost zdánlivě nenarušitelného buržoazního pořádku. V úvodní scéně snímku vylije Mathieu (Fernando Rey) z okna vlaku mladé Conchittě na hlavu vědro vody.... (oficiální text distributora)
    73%
    Ve svém posledním filmu se sedmasedmdesátiletý, téměř hluchý Buňuel věnuje příběhu tanečnice Conchity, která připraví o rozum bohatého světáka Mathieua. Jde o adaptaci románu Pierra Louyse Žena a tatrman z roku 1898 (česky vyšel v roce 1922), který např. už roku 1935 zfilmoval Joseph von Sternberg s Marlene Dietrichovou a v roce 1959 Julien Duvivier s Brigittou Bardotovou. Zatímco se tyto filmy soustřeďují na dramatické ztvárnění osudových příběhů žen, Buňuel v první řadě ironicky líčí křehkost zdánlivě nenarušitelného buržoazního pořádku. V úvodní scéně snímku vylije Mathieu (Fernando Rey) z okna vlaku mladé Conchittě na hlavu vědro vody.... (oficiální text distributora)
    5
  • 6
  • 7
  • Mléčná dráha
    Mléčná dráha (1969)
    FilmRole: matka představená
    Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu...
    70%
    Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu...
    8
  • 9
  • Horko
    Horko (1984)
    FilmRole: Gusta

    Francouzský film Canicule (v překladu Den pod psa - v české verzi jako Horko) je gangsterka přecházející pozvolna v černou a poněkud bizarní až parodickou komedii. Americký gangster (skvělý Lee Marvin) vyloupí pařížskou banku a zabije přitom sedm lidí. Když se na útěku ukryje na francouzském venkově na rozlehlé farmě po starém námořníkovi (jehož bizarní mauzoleum je uprostřed lánů jeho farmy) je vržen doprostřed podivného seskupení charakterů - osamělou námořníkovu dceru-svobodnou matku Jessicu (Miou-Miou), jíž zůstala jen krásná květinová veranda; jejího manžela - násilnického opilce a věčně nadrženého zemědělce Horáce, jeho nymfomanickou sestru, podivné zaměstnance. Středobodem všeho je nedaleký bordel, ztělesnění sexuálních fantazií celé farmy včetně malého Chima (který, když se s nalezenými bankovkami přijde pobavit mezi děvčata, rozpoutá orgie násilností na farmě).
    V roli Chima exceloval tendy sedmnáctiletý David Bennent, který se později proslavil rolí chlapce v kultovním filmu Plechový bubínek.

    Žánry:AkčníDramaKrimi
    58%

    Francouzský film Canicule (v překladu Den pod psa - v české verzi jako Horko) je gangsterka přecházející pozvolna v černou a poněkud bizarní až parodickou komedii. Americký gangster (skvělý Lee Marvin) vyloupí pařížskou banku a zabije přitom sedm lidí. Když se na útěku ukryje na francouzském venkově na rozlehlé farmě po starém námořníkovi (jehož bizarní mauzoleum je uprostřed lánů jeho farmy) je vržen doprostřed podivného seskupení charakterů - osamělou námořníkovu dceru-svobodnou matku Jessicu (Miou-Miou), jíž zůstala jen krásná květinová veranda; jejího manžela - násilnického opilce a věčně nadrženého zemědělce Horáce, jeho nymfomanickou sestru, podivné zaměstnance. Středobodem všeho je nedaleký bordel, ztělesnění sexuálních fantazií celé farmy včetně malého Chima (který, když se s nalezenými bankovkami přijde pobavit mezi děvčata, rozpoutá orgie násilností na farmě).
    V roli Chima exceloval tendy sedmnáctiletý David Bennent, který se později proslavil rolí chlapce v kultovním filmu Plechový bubínek.

    Žánry:AkčníDramaKrimi
    10
  • 11