6.3

Dietrich Kuhlbrodt: Filmy a seriály

  • Evropa
    Evropa (1991)
    FilmRole: Inspector
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    74%
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    1
  • U Zlaté rukavice
    U Zlaté rukavice (2019)
    Film
    • Edison
    U Zlaté rukavice je hororový film inspirovaný příběhem skutečného západoněmeckého sériového vraha Fritze Honky. V nekompromisním podání německého artového režiséra Fatiha Akina tak sledujeme odpudivého opilce Honku, který si své životem zchátralé oběti pod záminkou nabídky sexu vybírá ve špinavém podniku U Zlaté rukavice kdesi v neslavně proslulé hamburské čtvrti San Pauli. Zápach rozkládajících se těl a zvětralého piva jako by ze snímku vhodného jen otrlé diváky přímo čpěl.
    Žánry:HororKrimiThriller
    Režie:Fatih Akin
    72%
    U Zlaté rukavice je hororový film inspirovaný příběhem skutečného západoněmeckého sériového vraha Fritze Honky. V nekompromisním podání německého artového režiséra Fatiha Akina tak sledujeme odpudivého opilce Honku, který si své životem zchátralé oběti pod záminkou nabídky sexu vybírá ve špinavém podniku U Zlaté rukavice kdesi v neslavně proslulé hamburské čtvrti San Pauli. Zápach rozkládajících se těl a zvětralého piva jako by ze snímku vhodného jen otrlé diváky přímo čpěl.
    Žánry:HororKrimiThriller
    Režie:Fatih Akin
    2
  • 3
  • 4
  • United Trash: Štěrbina
    United Trash: Štěrbina (1996)
    FilmRole: Hassans Minister / Außenminister Christoffersen

    Ikonický Udo Kier coby vyšinutý teplý generál UN a legenda Kitten Natividad z ceckatých filmů Russe Meyera jako nestydatá matka nového spasitele lidstva, který má na čele zevní genitál. Již tento výčet by měl u pravověrných otrlců vyvolat zvýšenou sekreci slinných žláz. Dobový tisk snímek United Trash shrnul slovy: „Hodinu a půl trvající dětská oslava narozenin s taťuldou Schlingensiefem“. Bizarně vyznívající paralela přesně vystihuje hyperaktivní karnevalový rej charakteristický pro kontroverzního německého undergroundového filmaře a přední osobnost alternativního divadla i opery, Christopha Schlingensiefa. Jeho obrazoborecké filmy bývají přirovnávané k tvorbě Jeana-Luca Godarda i studia Troma, což ale může být spíše zavádějící. S francouzským klasikem ho sice pojí nevážný a destruktivní přístup k filmovým normám, ale německý provokatér k tomu nevyužíval prostředky filmového jazyka, nýbrž samotný obsah scén a vedení herců. A jestliže tromácké filmy nechávají publikum se pobaveně rochnit v kýblu s tělesnými tekutinami, Schlingensief diváky za vzájemného veselí oním kýblem mlátí po hlavě. Poté, co se ve své volné trilogii o Německu vypořádal s národními mýty i strašáky, obrátil Schlingensief svůj pohled k fenoménu mírových misí Organizace spojených národů. Jejich ideologickou aroganci a idealistickou absurditu přetavil do fantasmagorické frašky, kde si typicky střílí naprosto ze všech autorit, hodnot i tabu. Mesiášský epos zde dostává podobu brutální telenovely s pitvořícími se maškarami, snímané hysterickou optikou zpravodajských reportáží. United Trash je našňupaně vybzíkané surrealistické delirium, kde esence Alejandra Jodorowského a Johna Waterse obcují se svátostmi domnělé nadřazenosti Západu. Zapomeňte na nekorektnost, užijte si nezřízenost! (Festival otrlého diváka)

    Žánry:Komedie
    62%

    Ikonický Udo Kier coby vyšinutý teplý generál UN a legenda Kitten Natividad z ceckatých filmů Russe Meyera jako nestydatá matka nového spasitele lidstva, který má na čele zevní genitál. Již tento výčet by měl u pravověrných otrlců vyvolat zvýšenou sekreci slinných žláz. Dobový tisk snímek United Trash shrnul slovy: „Hodinu a půl trvající dětská oslava narozenin s taťuldou Schlingensiefem“. Bizarně vyznívající paralela přesně vystihuje hyperaktivní karnevalový rej charakteristický pro kontroverzního německého undergroundového filmaře a přední osobnost alternativního divadla i opery, Christopha Schlingensiefa. Jeho obrazoborecké filmy bývají přirovnávané k tvorbě Jeana-Luca Godarda i studia Troma, což ale může být spíše zavádějící. S francouzským klasikem ho sice pojí nevážný a destruktivní přístup k filmovým normám, ale německý provokatér k tomu nevyužíval prostředky filmového jazyka, nýbrž samotný obsah scén a vedení herců. A jestliže tromácké filmy nechávají publikum se pobaveně rochnit v kýblu s tělesnými tekutinami, Schlingensief diváky za vzájemného veselí oním kýblem mlátí po hlavě. Poté, co se ve své volné trilogii o Německu vypořádal s národními mýty i strašáky, obrátil Schlingensief svůj pohled k fenoménu mírových misí Organizace spojených národů. Jejich ideologickou aroganci a idealistickou absurditu přetavil do fantasmagorické frašky, kde si typicky střílí naprosto ze všech autorit, hodnot i tabu. Mesiášský epos zde dostává podobu brutální telenovely s pitvořícími se maškarami, snímané hysterickou optikou zpravodajských reportáží. United Trash je našňupaně vybzíkané surrealistické delirium, kde esence Alejandra Jodorowského a Johna Waterse obcují se svátostmi domnělé nadřazenosti Západu. Zapomeňte na nekorektnost, užijte si nezřízenost! (Festival otrlého diváka)

    Žánry:Komedie
    5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9