Klajnik
9 194 bodů •
3
Terror 2000 prý pojednává o sérii násilí, které následovala po pádu zdi a znovusjednocení Německa, ale vzhledem k tomu, že Schlingensief bez nějaké svazující linky vystupňovaného narativu jenom servíruje afektovanou sérii výjevů plných úchylných dezolátům, co řvou, prcaj, slintaj, onanujou a zabíjí, tak jsem v tom nebyl schopen detekovat nějakou hloubku či výpovědní hodnotu a současně se mi jeho navzdory neustálé snaze šokovat rychle omrzí. Po půl hodině už jenom znuděně čumím a je mi úplně jedno, kdo koho prcá nebo zabíjí. Žádné zvláštní pozdvižení ve mně vzbuzeno nebylo a vlastně jsem se ani moc nebavil. Film mi přišel spíše otravnej, protože je příliš samoúčelnej a afektovanej. To byl problém i United Trash, kterýžto jsem viděl v kině v rámci festivalu otrlého diváka a který je sice o něco bizarnější a má více humorných momentů, ale i v jeho případě jsem byl od půlky tím neustálým řevem a afektovanými postavami obtěžován. Nutno dodat, že jsem typ člověka, u něhož jsou predispozice, že si takové bizarní a explicitní filmy oblíbí, ale přesto se to často neděje. Problém netkví v tom, že by toho bizáru bylo až moc nebo moc málo. Všiml jsem si, že nejvíc záleží na tom, jak se pracuje s tím, co onen bizár svazuje; tedy tempo, formální stránka zvuku a obrazu, psychologizace postav, kvalita dialogů, vystupňovaný příběh a zkrátka vše, co činí dílo imerzivní... Někteří s těmito kvalitativními aspekty dovedou pracovat zdařileji než jiní a proto lépe fungují filmy jako Lighthouse, House That Jack Built, Americké Psycho než třeba Terror 2000 nebo Pink Flamingos (- což je film o dvou klanech špíňáků, kteří spolu vedou souboj o pozici nejoplzlejšího špíňáka pod Sluncem). Přitom bych nerozporoval soud, který by tvrdil, že Pink Flamingos a Schlingensiefovy filmy jsou bizarnější, neurvalejší a přepálenější. Nejspíš jsou, ale jsou taky příliš kvalitativně mdlé a monotónní na to, aby výsledný dojem odpovídal svou silou tomu, co skýtá obsah. Taková Lidská Stonožká 3 zde má pouze 32%, ačkoliv se jedná skvělou syntézu onoho vysokého bizáru typu Amerického Psycha a undergroundového bizáru zosobněného Schlingensiefovo filmy. U třetí Stonožky jsem se smál neustále i neustále žasnul nad tím, co vidím, zatím co Terror 2000 mě poměrně rychle uvedl v letargii. Čím to je? Třetí Stonožka je skvěle prostorově situovaná s vhodně zvoleným egomaniakálním protagonistou a jeho psychologickým konfliktem, díky němuž je příběh zdařile vystupňovaný. Obsahuje rovněž skvěle napsané dialogy a herecký koncert Dietera Lasera má vyloženě divadelní kvality. Byl bych rád, kdyby ten film lidi konečně patřičně docenili. Jde vidět, jak stádovití ovčani nejsou schopni používat vlastní hlavu; Jakmile jim je nějaká pár desetiletí stará sračka představena jako kultovní, tak tomu dají aspoň ty 3/5, ale třetí stonožka tuto pozici nemá, ač je samozřejmě lepším filmem, a tak sklízí odpady.