Wiktor Grodecki

Wiktor Grodecki je polský režisér, scénárista a producent známý v českém prostředí zejména díky svému snímku Mandragora. Narodil se 25. února 1960 ve Varšavě. Studoval na Vyšší státní filmové, televizní a divadelní škole Leona Schillera v Lodži u Wojciecha Jerzy Hase, studia však nedokončil. Na začátku 80. let natočil čtyři krátkometrážní filmy, dva dokumentární (Portrait of a Family Having Dinner, Juz tylko tyle ) a dva hrané (Nagi przyszedlem, Nie Brooklinski most). Jeho první celovečerní film Him produkovala University of Minnesota Film Society a již na něm se ukázal mezinárodní potenciál tohoto tvůrce. Ten potvrdil i v devadesátých letech. V Praze se začal zajímat o tehdy bující mužskou gay prostituci mladistvých a natočil na toto téma dva dokumenty; Andělé nejsou andělé (1994) a Tělo bez duše (1996). Oba snímky jsou vystavěny jako rozhovory s mladíky živícími se prostitucí. Protagonisté vysvětlují, proč se k sexu za peníze dostali, jak to na ulici chodí, objasňují své motivace a poodhalují vnitřní svět plný nejistoty a deziluze. V Tělu bez duše pak dostává prostor Pavel Rousek řečený Krysa, jeden z předních režisérů a producentů gay porna, jenž chlapce vykořisťoval. Zkušenosti nasbírané při natáčení obou dokumentů přinutily Grodeckého vrátit se k látce ještě potřetí, tentokrát v hrané formě. Ponurý psychologický snímek Mandragora (1997) se opět odehrává v prostředí pražských gay prostitutů 90. let. Patnáctiletý Marek po útěku z domu zamíří do Prahy, kde se na hlavním nádraží dostává do rukou protřelého pasáka. Stává se prostitutem bohaté německé klientely a z materiálního blaha se pomalu propadá až k zoufalství a drogám. Notoricky známá je scéna natáčení gay porna, která svou přemrštěností působí vtipně a neodpovídá tak celkové atmosféře snímku. „Starej filmař“ Krysa při ní chce ve svém bytě „natočit kovbojku“, tedy hardcore porno video pro německý trh, a za mohutného vdechování pervitinu nutí přítomné chlapce k erekci. Ta přes vydatnou snahu ne a ne přijít. Scéna se natolik usadila v české popkultuře, že ji ve svém filmu Párty Hárd varioval i Martin Pohl alias Řezník. Film fakt sklidil i mezinárodní úspěch, když posbíral pět cen na světových festivalech. Na začátku milénia chystal Grodecki snímek s pracovním názvem Inferno, měl v něm hrát David Švec, který ztvárnil hlavní roli v Mandragoře, Klára Issová či americký herec Troy Garity, soundtrack k němu skládal Daniel Landa. Film však nebyl nikdy dokončen. Tématu sexuality se Grodecki věnoval i ve svém zatím posledním výraznějším počinu s názvem Nienasycenie (2003), adaptaci stejnojmenného románu Stanislawa I. Witkiewicze.