Dokument je sexy. Obzvlášť v Jihlavě!

Režisérka Klára Tasovská nedostala grant na svůj chystaný film. "Zažertovala jsem, že bez peněz můžu točit tak leda tmu, pak jsem nad tím ale začala přemýšlet a nepřišlo mi to jako vůbec špatný nápad," směje se Tasovská při vzpomínce, jak se začala rodit Půlnoc. Výsledkem je čtyřicetiminutový filmový esej, zajímavý jak po formální, tak obsahové stránce. Celý se odehrává v noci či po tmě a velmi neotřelým způsobem zpracovává či se alespoň dotýká fenoménu tmy - světelné znečištění, tma jako způsob duševní hygieny a především neuvěřitelná závislost člověka na energiích, elektřině zejména. Zvláštní uznání poroty Tasovské určitě sluší!  Hodnocení: 80 %

Impulsem pro natočení filmu JUDr. Michal Danišovič byly pro režiséra Martina Kohouta loňské oslavy 20. výročí něžné revoluce. Ačkoliv mu v listopadu 1989 bylo pouhých pět let, odmítal přistoupit na černobílé vidění světa, že v socialistickém Československu žilo pár tisíc zlých komunistů a miliony hodných občanů. Vydal se za JUDr. Michalem Danišovičem, jedním z velících důstojníků zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989, a nechal ho vyprávět jeho životní příběh. Jak podobný osudům zlatého slavíka Karla Gotta! Oba nechtěli nic jiného než dělat pořádně svoji práci a oba jsou pyšní, že se na stará kolena dostali do blízkosti prezidenta Václava Klause. Tomu říkám léčba sametem!

Vyloženě fajnšmekrovskou záležitostí je pak závěrečná konfrontace dvou králíkářů-bývalých svazáků, kteří si stěžují, že chovatele na Mělnicku vede králíkář-bývalý esenbák Danišovič! Vtipné, trapné, mrazivé! Snad jen metráž mohla být o něco málo kratší.                    Hodnocení: 75 %

Snímek JUDr. Michal Danišovič patřil podle poroty ke žhavým kandidátům na vítězství, nakonec ale dostaly přednost Ženy SHR (r. Martin Dušek, Ondřej Provazník), snímek o dvou ženách, které zásadním způsobem rozděluje pohled na uhlí.

Jestli je Česká republika v něčem opravdu světovou velmocí, pak v produkci porna. České gay porno dokonce před nějakými deseti lety způsobilo v daném "žánru" revoluci, neboť místo dopingovými pilulemi vytvarovaných umělých svalovců přišlo s obyčejnými živými kluky z ulice, což svět kvitoval s nadšením. Finský tvůrce Markku Heikkinen se v časosběrném dokumentu Všichni hoši (Poikien Bisnes/All Boys, Finsko 2009) snaží český gay pornografický průmysl, který nakonec pohltil sám sebe, sledovat v širších souvislostech. Moc se mu to ale nedaří. Ekonomické, sociologické, psychologické i zdravotní souvislosti jsou spíš tušené, než nějakým způsobem uchopené a zpracované. Starší dokumenty Wiktora Grodeckého na stejné téma Andělé nejsou andělé (Not Angels But Angels, 1994) a Tělo bez duše (Body Without Soul, 1995) se v tomto směru dostaly přece jen dál.                                        Hodnocení: 50 %

I v české distribuci je k vidění snímek Toma DiCilla The Doors - When You´re Strange, jemuž logicky dominuje tragický příběh zpěváka kapely Jima Morrisona. Režisér kombinuje hrané pasáže se střihovým dokumentem, přičemž to druhé mu jde výrazně lépe. Začíná svižným, až encyklopedickým tempem, které paradoxně zklidní v emotivně vypjatějších pasážích. Určitě nejde o nijak objevné či průlomové dílo, ale DiCillovi se daří to podstatné -  díky unikátním obrazovým materiálům a pečlivým rešerším divákovi umožňuje spoluprožít vzestup a pád výjimečného člověka Jima Morrisona. Nemalou zásluhu na tom má bezpochyby i Johnny Depp jako vypravěč celého příběhu.                                              Hodnocení: 70 %

Jednoznačně nejslabší titul, který jsem během svých dvou jihlavských dnů viděl, byl ten, který celý festival uzavíral. Ani ne půlhodinová Rudá Shirley (Red Shirley, USA, 2009) není totiž nic jiného než špatně sestříhaný špatný rozhovor, který vede slavný zpěvák a muzikant Lou Reed se svojí stoletou sestřenicí. Domácí video by mělo příště zůstat domácím videem a nic by na tom neměla měnit ani slavná jména v titulcích.                  Hodnocení: 30 %

Čtrnáctá dokumentární Jihlava se chtěla podle ředitele festivalu Marka Hovorky ptát, "co je skutečně autentické - ve filmech i v nás samých". Dařilo se jí to. Skvěle se jí to dařilo. A bylo by dobré, kdyby v tom pokračovala obdobným způsobem i dál. Jihlavská přehlídka má totiž v sobě má ohromnou energii a kvalitu, na kterou (především) mladé publikum a (především) mladí tvůrci evidentně velmi dobře slyší. A to je do budoucna skvělá zpráva pro nás všechny, nejen pro dokument.     Hodnocení festivalu: 90 %