6.7

John Francis Lane: Filmy a seriály

  • Sladký život
    Sladký život (1960)
    FilmRole: Reporter (uncredited)
    • Filmbox+
    Italský film Sladký život režiséra Federica Felliniho je jedním z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce posledních let. Není sevřeným filmovým dramatem, ale v podstatě řadou volně spojených příběhů a epizod, s nezvyklou otevřeností popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Jeho ústřední postavou je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola. První však končí těžko pochopitelnou sebevraždou a Paolin hlas, volající Marcella k lepšímu životu, je příliš slabý a zaniká ve všeobecné vřavě. Pro Marcella již není cesty zpátky. Film byl vyznamenán Velkou cenou na MFF v Cannes 1960 a mnoha dalšími mezinárodními cenami a uznáními. Na XIII. FFP 1962 získal jednu ze tří hlavních cen. Tímto dílem vtrhla do historie moderního filmu revoluce, nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal nevídaný skandál, především prudkou reakcí katolické církve, která mu udělila verdikt zapovězeného filmu, nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou a stal se kasovně nejúspěšnějším Felliniho snímkem. Fellini provedl otevřený průřez italskou společností bez ohledu na všechna dosavadní tabu ve sféře morální, náboženské a erotické. Hlavní hrdina, bulvární novinář Marcello Rubini, kterého ztělesnil Marcello Mastroianni, je moderním Candidem procházejícím mravně rozpadlým světem a zároveň sám prožívá svůj soukromý a profesní debakl, neschopen provést zásadní krok pro svou záchranu. Film je strhující výpovědí v kaleidoskopu mistrně natočených scén, které nahlíženy v jejich reálnosti i metaforičnosti patří dnes už do klasiky moderní kinematografie: jmenujme aspoň Marcellovo noční extempore ve fontáně di Trevi s americkou sexbombou Sylvií (v podání živelné superženy Anity Ekberg) nebo luxusní party dekadentní římské aristokracie a vedle ní večírek snobských intelektuálů a pseudoumělců či závěrečné orgie znuděných bohatců ve Fregene. Ve všech Fellini jako bystrý, citlivý pozorovatel, aniž by ulpěl na vnějškové atraktivitě, pronikal k zastírané podstatě úpadku jedince i společnosti na sklonku 50. let. Tímto filmem zakrojil hluboko ostří svého tvůrčího vhledu do zkonvenčnělého umění a dodnes upoutává jako svrchovaně otevřený dialog talentovaného tvůrce se svou dobou.
    76%
    Italský film Sladký život režiséra Federica Felliniho je jedním z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce posledních let. Není sevřeným filmovým dramatem, ale v podstatě řadou volně spojených příběhů a epizod, s nezvyklou otevřeností popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Jeho ústřední postavou je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola. První však končí těžko pochopitelnou sebevraždou a Paolin hlas, volající Marcella k lepšímu životu, je příliš slabý a zaniká ve všeobecné vřavě. Pro Marcella již není cesty zpátky. Film byl vyznamenán Velkou cenou na MFF v Cannes 1960 a mnoha dalšími mezinárodními cenami a uznáními. Na XIII. FFP 1962 získal jednu ze tří hlavních cen. Tímto dílem vtrhla do historie moderního filmu revoluce, nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal nevídaný skandál, především prudkou reakcí katolické církve, která mu udělila verdikt zapovězeného filmu, nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou a stal se kasovně nejúspěšnějším Felliniho snímkem. Fellini provedl otevřený průřez italskou společností bez ohledu na všechna dosavadní tabu ve sféře morální, náboženské a erotické. Hlavní hrdina, bulvární novinář Marcello Rubini, kterého ztělesnil Marcello Mastroianni, je moderním Candidem procházejícím mravně rozpadlým světem a zároveň sám prožívá svůj soukromý a profesní debakl, neschopen provést zásadní krok pro svou záchranu. Film je strhující výpovědí v kaleidoskopu mistrně natočených scén, které nahlíženy v jejich reálnosti i metaforičnosti patří dnes už do klasiky moderní kinematografie: jmenujme aspoň Marcellovo noční extempore ve fontáně di Trevi s americkou sexbombou Sylvií (v podání živelné superženy Anity Ekberg) nebo luxusní party dekadentní římské aristokracie a vedle ní večírek snobských intelektuálů a pseudoumělců či závěrečné orgie znuděných bohatců ve Fregene. Ve všech Fellini jako bystrý, citlivý pozorovatel, aniž by ulpěl na vnějškové atraktivitě, pronikal k zastírané podstatě úpadku jedince i společnosti na sklonku 50. let. Tímto filmem zakrojil hluboko ostří svého tvůrčího vhledu do zkonvenčnělého umění a dodnes upoutává jako svrchovaně otevřený dialog talentovaného tvůrce se svou dobou.
    1
  • Osm a půl
    Osm a půl (1963)
    Film
    • Filmbox+
    76%
    2
  • Řím
    Řím (1972)
    Film

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    72%

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    3
  • 4
  • Dobré ráno, Babylone
    Dobré ráno, Babylone (1987)
    Film
    Je krátce po první světové válce. Dva mladí Italové, Andrea a Nicola (původem ze slavné restaurátorské firmy Bonnani, kterou zničila světová krize), slíbí otci, že v Americe vydělají dost peněz na oživení rodinného podniku. Jejich kroky je přivedou až do Hollywoodu, kde začnou s podřadnými pracemi. Až časem se od kulisáků a ošetřovatelů ptáků prosadí k profesi podobné jejich italskému povolání - vytvoří ze starých plakátů na proutěné kostře právě takového slona, jakého potřebuje režisér Griffith pro svůj film Intolerance. A také se prohlubuje jejich náklonnost k tanečnicím Mabel a Edně. Ale ne všechny dny jsou zalité vycházejícím ranním sluncem ...
    Žánry:Drama
    68%
    Je krátce po první světové válce. Dva mladí Italové, Andrea a Nicola (původem ze slavné restaurátorské firmy Bonnani, kterou zničila světová krize), slíbí otci, že v Americe vydělají dost peněz na oživení rodinného podniku. Jejich kroky je přivedou až do Hollywoodu, kde začnou s podřadnými pracemi. Až časem se od kulisáků a ošetřovatelů ptáků prosadí k profesi podobné jejich italskému povolání - vytvoří ze starých plakátů na proutěné kostře právě takového slona, jakého potřebuje režisér Griffith pro svůj film Intolerance. A také se prohlubuje jejich náklonnost k tanečnicím Mabel a Edně. Ale ne všechny dny jsou zalité vycházejícím ranním sluncem ...
    Žánry:Drama
    5
  • 6
  • Francesco
    Francesco (1989)
    Film
    65%
    7
  • Tiché místo na venkově
    Tiché místo na venkově (1969)
    Film
    Úspěšný malíř Leonardo Ferri je unaven hektický způsobem života ve městě i schizofrenním vztahem lásky a nenávisti se svou milenkou, ve kterém již není schopen nalézt inspiraci. Rozhodne se proto přesídlit na tichý venkov, ale ani tam nenalézá tolik potřebný klid a odpočinek. Snímek Tiché místo na venkově s Francem Nerem v hlavní roli je filmovým esejem o malířství, o pop-artu, o možnostech propojení umění a skutečnosti i o zoufalé snaze nalézt ztracenou krásu.
    Režie:Elio Petri
    63%
    Úspěšný malíř Leonardo Ferri je unaven hektický způsobem života ve městě i schizofrenním vztahem lásky a nenávisti se svou milenkou, ve kterém již není schopen nalézt inspiraci. Rozhodne se proto přesídlit na tichý venkov, ale ani tam nenalézá tolik potřebný klid a odpočinek. Snímek Tiché místo na venkově s Francem Nerem v hlavní roli je filmovým esejem o malířství, o pop-artu, o možnostech propojení umění a skutečnosti i o zoufalé snaze nalézt ztracenou krásu.
    Režie:Elio Petri
    8
  • 9
  • Caligula
    Caligula (1979)
    Film
    Filmový příběh o jednom z nejzvracenějších panovníků starověkého Říma Caliguly se stal kontrovezním nejen díky otevřenému znázornění brutality, ale také díky množství erotických scén. Právě díky nim se někteří z tvůrci rozhodli, že netouží, aby bylo jejich jméno uvedeno v titulcích. Nicméně bez ohledu na pornografický nádech se filmu Caligula podařilo vcelku originálně znázornit bizarnost nejen samotného Caliguly, ale i jeho přívrženců. Zrada, sex a násilí ovládli Caligulův dvůr a vy máte možnost zhlédnout několik verzí. Takzvaná "hardcore" verze, jejíž stopáž se šplhá ke 160 minutám byla "obohacena" o několik sexuálních momentů a díky tomu se od ní filmaři distancovali. Pro ostatní existuje mnoho dalších kratších verzí, které nejsou tak explicitní. (Chen)
    62%
    Filmový příběh o jednom z nejzvracenějších panovníků starověkého Říma Caliguly se stal kontrovezním nejen díky otevřenému znázornění brutality, ale také díky množství erotických scén. Právě díky nim se někteří z tvůrci rozhodli, že netouží, aby bylo jejich jméno uvedeno v titulcích. Nicméně bez ohledu na pornografický nádech se filmu Caligula podařilo vcelku originálně znázornit bizarnost nejen samotného Caliguly, ale i jeho přívrženců. Zrada, sex a násilí ovládli Caligulův dvůr a vy máte možnost zhlédnout několik verzí. Takzvaná "hardcore" verze, jejíž stopáž se šplhá ke 160 minutám byla "obohacena" o několik sexuálních momentů a díky tomu se od ní filmaři distancovali. Pro ostatní existuje mnoho dalších kratších verzí, které nejsou tak explicitní. (Chen)
    10
  • 11
  • 12
  • Canterburské povídky
    Canterburské povídky (1972)
    FilmRole: Greedy Friar
    • Max
    Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
    60%
    Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
    13
  • 14
  • 15