liborek_
7 283 bodů •
6
Zajímavý pokus o filmové zpracování toledského období manýristického malíře Doménikose Theotokópoulose (řečeného El Greco). Zajímavý, nikoli však vynikající. Tím nejzajímavějším je tématizování El Grecova uměleckého myšlení a jeho vztahu s církevními i světskými autoritami, které měly rigidní představy o umění, vyžadovaly konvenční náboženskou symboliku a měly problém s nezvyklou emocionalitou El Grecových pláten a přemírou malířovy imaginace. Bohužel příběh samotný je do značné míry scénáristovou (slabou) fabulací. Dvě ústřední dějové zápletky (vztah s Jerónimou de las Cuevas a vyšetřování španělskou inkvizicí) stojí v mlze historické nejistoty a jsou více domýšlením až vymýšlením než dramatizací historických faktů. Nevím, jaké poznatky byly tvůrcům filmu známy v letech 1965-66, nicméně... (SPOILER:) ...ve skutečnosti El Greco žádné problémy s inkvizicí neměl a Jerónima nezemřela během porodu syna Jorgeho v době, kdy byl malíř ve vězení (v němž ve skutečnosti nebyl). Jerónima svého milého Řeka s největší pravděpodobností přežila... (Konec spoileru). Slabiny scénáře podtrhuje nevýrazný závěr filmu, který je velmi rychlý (oproti pomalému plynutí předchozího děje) a rozbředlý (viz malířův pobyt mezi blázny). Zajímavá je ještě vizuální stránka filmu a i Mel Ferrer je v hlavní roli celkem přesvědčivý, ale Morriconeho hudba je nudná a místy rušivá.
El Greco