Soňa Červená

Soňa Červená se narodila 9. září 1925 v Praze. Pocházela z umělecké rodiny; jejím otcem byl spisovatel Jiří Červený a prapradědečkem významný výrobce žesťových nástrojů Václav František Červený. Studovala herectví a zpěv, což ji přivedlo k účinkování v hudebních komediích již v osmnácti letech. Po soukromých studiích u profesora Roberta Rosnera a Lydie Wegnerové-Salmonové se začala věnovat opernímu zpěvu. V roce 1954 debutovala v Janáčkově opeře v Brně, kde během tří let vytvořila řadu významných rolí.

Následná kariéra

Následně působila v Berlínské státní opeře, kde ztvárnila postavy jako Orfeus v Gluckově opeře "Orfeus a Eurydika" či Cherubín v Mozartově "Figarově svatbě". V roce 1962 emigrovala na Západ a pokračovala v kariéře v západním Německu a USA, kde spolupracovala s významnými dirigenty, jako byli Herbert von Karajan a Rafael Kubelík.

Činoherní herectví

Po ukončení operní kariéry se Soňa Červená zaměřila na činoherní herectví. V roce 2002 se vrátila na českou scénu, kde na jevišti Národního divadla ztvárnila symbolickou roli Osudu v Janáčkově opeře "Osud" v režii Roberta Wilsona. Dále se představila ve světové premiéře opery Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila "Zítra se bude..." (2008), kde ztvárnila ústřední postavu Milady Horákové, za což získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon.

Film

Ve filmové tvorbě se objevila již v roce 1947 ve snímku "Poslední mohykán", kde ztvárnila roli Heleny. Po dlouhé pauze se na filmové plátno vrátila v roce 2003 v hořké komedii "Pupendo", kde si zahrála postavu Frau König. V roce 2010 se objevila ve filmovém záznamu divadelního představení "Zítra se bude...", kde opět ztvárnila Miladu Horákovou.

Ocenění

Soňa Červená byla za své umělecké přínosy mnohokrát oceněna. V roce 2004 obdržela Cenu Thálie, v roce 2013 jí byla udělena Medaile Za zásluhy I. stupně a v roce 2017 byla o jejím životě natočena dokumentární film "Červená" režisérky Olgy Sommerové.