František Kovářík

Začínal jako divadelní ochotník, nejprve v Plzni, později i během amerického pobytu. Po návratu začínal u vesnických souborů a od roku 1920 se na téměř 40 let stal členem Vinohradského divadla. První filmovou roli dostal již v roce 1913 a natáčel pak po celý svůj mimořádně dlouhý život. Byl oblíbeným představitelem menších rolí komediálního i dramatického charakteru. Učaroval v rolích malých, ponížených lidí, stejně tak jako postavami blouznivců, vizionářů a podivínů. Poprvé se objevil jako holič v němém filmu PAN PROFESOR, NEPŘITEL ŽEN (1913). Počet zvukových filmů, ve kterých hrál, přesáhl sedm desítek. Nejlépe se cítil jako prostý venkovský člověk - např. v LOUPEŽNÍKOVI (1931), ve Fričových HORDUBALECH (1937) nebo ve Vávrově POHÁDCE MÁJE (1940). Staříky zosobňuje i ve většině filmů po válce - v NIKOLU ŠUHAJOVI (1947), DIVOTVORNÉM KLOBOUKU (1952), PYŠNÉ PRINCEZNĚ (1952), ÚDOLÍ VČEL (1967), naposledy pak ve FAUNOVĚ VELMI POZDNÍM ODPOLEDNI (1983). Nesmazatelně se však, již v pokročilém věku, zapsal do duší diváků postavou starého profesora Hrbolka v komedii Oldřicha Lipského MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976).