Michelangelo Antonioni: Nejlepší filmy
a seriály

7.5

Michelangelo Antonioni: Filmy a seriály

  • Noc
    Noc (1961)
    Film
    Popis čtyřiadvaceti hodin v životě odcizeného manželského páru: návštěva umírajícího přítele, luxusní večírek, chvíle v nočním baru, bloumání po milánských ulicích. Prostřednictvím rafinovaného jazyka proniká režisér do nitra postav, které nemají vážné problémy, a přesto jim jejich existence protéká mezi prsty. Hrdinové jsou nazíráni jako objekty bez směřování a vlastní vůle. Žijí ve stavu „nesnesitelné lehkosti bytí“ v průmyslovém světě, z něhož se vytratily tradiční hodnoty. Pod hladinou všedních epizod probleskuje touha, nevěra, strach ze smrti a nejistota. V bezpříběhové sondě do života „lepší společnosti“ předjímá Antonioni obecné pocity dneška. Jeanne Moreauová a Marcello Mastroianni v jedné ze svých nejnáročnějších rolí.
    Žánry:Drama
    77%
    Popis čtyřiadvaceti hodin v životě odcizeného manželského páru: návštěva umírajícího přítele, luxusní večírek, chvíle v nočním baru, bloumání po milánských ulicích. Prostřednictvím rafinovaného jazyka proniká režisér do nitra postav, které nemají vážné problémy, a přesto jim jejich existence protéká mezi prsty. Hrdinové jsou nazíráni jako objekty bez směřování a vlastní vůle. Žijí ve stavu „nesnesitelné lehkosti bytí“ v průmyslovém světě, z něhož se vytratily tradiční hodnoty. Pod hladinou všedních epizod probleskuje touha, nevěra, strach ze smrti a nejistota. V bezpříběhové sondě do života „lepší společnosti“ předjímá Antonioni obecné pocity dneška. Jeanne Moreauová a Marcello Mastroianni v jedné ze svých nejnáročnějších rolí.
    Žánry:Drama
    1
  • Výkřik
    Výkřik (1957)
    Film
    Cukrovarnického dělníka Alda opustila partnerka Irma kvůli milenci a ten se pocitem životní prázdnoty vydá se svou malou dcerkou pryč z města. Navštěvuje města a vesnice, kde potkává jiné ženy nabízející mu domov a lásku, avšak nic ho nedokáže udržet na místě. Aldo si přesto uvědomuje bezútěšnost a tragiku své pouti. Tento film je v Antonioniho filmografii ojedinělý, neboť se neodehrává v buržoazním prostředí jak je u něho zvykem, ale v prostředí chudých periferií a venkova.
    Žánry:DramaRodinný
    75%
    Cukrovarnického dělníka Alda opustila partnerka Irma kvůli milenci a ten se pocitem životní prázdnoty vydá se svou malou dcerkou pryč z města. Navštěvuje města a vesnice, kde potkává jiné ženy nabízející mu domov a lásku, avšak nic ho nedokáže udržet na místě. Aldo si přesto uvědomuje bezútěšnost a tragiku své pouti. Tento film je v Antonioniho filmografii ojedinělý, neboť se neodehrává v buržoazním prostředí jak je u něho zvykem, ale v prostředí chudých periferií a venkova.
    Žánry:DramaRodinný
    2
  • Zatmění
    Zatmění (1962)
    Film
    Vittoria se rozešla s dlouholetým přítelem a navázala známost s mladým a dravým burzovním makléřem. Pozoruje ho, jak se vrhá do obchodování (scény z burzy patří k tomu nejlepšímu, co na dané téma ve filmu vzniklo), tráví s ním chvíle klidu. Ale v průběhu rozvíjejícího se vztahu si uvědomí svou citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost přiblížit se jeden druhému. Nitro hrdinů je prodloužením odcizeného okolí: industrializovaného velkoměsta, chamtivého burzovního prostředí, společenského klimatu, v němž city přestaly hrát roli. Antonioniho zajímá agresivní moderní svět v konfrontaci s nitrem citlivé mladé ženy, která strádá nedostatkem lásky, ale už ji nedokáže brát ani dávat. Bezpříběhový snímek o tom, kam industriální společnost posunula intimní vztahy.
    Žánry:Drama
    74%
    Vittoria se rozešla s dlouholetým přítelem a navázala známost s mladým a dravým burzovním makléřem. Pozoruje ho, jak se vrhá do obchodování (scény z burzy patří k tomu nejlepšímu, co na dané téma ve filmu vzniklo), tráví s ním chvíle klidu. Ale v průběhu rozvíjejícího se vztahu si uvědomí svou citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost přiblížit se jeden druhému. Nitro hrdinů je prodloužením odcizeného okolí: industrializovaného velkoměsta, chamtivého burzovního prostředí, společenského klimatu, v němž city přestaly hrát roli. Antonioniho zajímá agresivní moderní svět v konfrontaci s nitrem citlivé mladé ženy, která strádá nedostatkem lásky, ale už ji nedokáže brát ani dávat. Bezpříběhový snímek o tom, kam industriální společnost posunula intimní vztahy.
    Žánry:Drama
    3
  • Zvětšenina
    Zvětšenina (1966)
    Film

    Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie.
    Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
    Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“ (Česká televize)

    73%

    Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie.
    Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
    Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“ (Česká televize)

    4
  • Povolání: reportér
    Povolání: reportér (1975)
    Film
    Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností.
    72%
    Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností.
    5
  • Dobrodružství
    Dobrodružství (1960)
    Film
    • Max
    Sandro a Anna s sebou na výlet jachtou vezmou Anninu přítelkyni. Anna náhle záhadně zmizí – snad se nudila a odešla nebo se stalo neštěstí. Sandro s Claudií ji hledají a cestou se z nich stanou milenci. Už nevědí, co a jestli vůbec něco hledají. V dodnes fascinujícím černobílém snímku položil tehdy už zkušený Antonioni základ moderního filmového jazyka. Jeho záměrem bylo upozadit děj a soustředit se na vnitřní napětí. Pomalý a meditativní film o vzájemné nepoznatelnosti a odcizení byl ve své době zatracován i zahrnován cenami a své kvality si podržel dodnes. Banální příběh znuděného milostného trojúhelníku se díky režisérově mistrovství proměnil v sondu do intimních vztahů ve společnosti, kde i svoboda tíží.
    71%
    Sandro a Anna s sebou na výlet jachtou vezmou Anninu přítelkyni. Anna náhle záhadně zmizí – snad se nudila a odešla nebo se stalo neštěstí. Sandro s Claudií ji hledají a cestou se z nich stanou milenci. Už nevědí, co a jestli vůbec něco hledají. V dodnes fascinujícím černobílém snímku položil tehdy už zkušený Antonioni základ moderního filmového jazyka. Jeho záměrem bylo upozadit děj a soustředit se na vnitřní napětí. Pomalý a meditativní film o vzájemné nepoznatelnosti a odcizení byl ve své době zatracován i zahrnován cenami a své kvality si podržel dodnes. Banální příběh znuděného milostného trojúhelníku se díky režisérově mistrovství proměnil v sondu do intimních vztahů ve společnosti, kde i svoboda tíží.
    6
  • Červená pustina
    Červená pustina (1964)
    Film
    • Max
    Záverečná časť "tetralógie citov" je Antonioniho prvým farebným filmom. Farbu v ňom funkčne využíva na zachytenie psychózy hlavnej hrdinky, trpiacej po autonehode chronickou úzkosťou a depresiami. Dej je zasadený do okolia priemyselným rozvojom zdevastovanej Ravenny, kde žije hlavná hrdinka Guilliana, manželka riaditeľa továrne. Snaží sa svoje psychické problémy pred manželom skrývať a nájsť uplatnenie v podnikaní s interiérovými doplnkami. Manžel, práca, priatelia, ani milenec jej však nepomôžu nájsť životné uspokojenie a tak upadá stále hlbšie a hlbšie do svojej choroby. Antonionimu sa vo filme podarilo zachytiť existenciálnu stratenosť moderného človeka a bezcieľnosť komfortného meštiackeho života.
    70%
    Záverečná časť "tetralógie citov" je Antonioniho prvým farebným filmom. Farbu v ňom funkčne využíva na zachytenie psychózy hlavnej hrdinky, trpiacej po autonehode chronickou úzkosťou a depresiami. Dej je zasadený do okolia priemyselným rozvojom zdevastovanej Ravenny, kde žije hlavná hrdinka Guilliana, manželka riaditeľa továrne. Snaží sa svoje psychické problémy pred manželom skrývať a nájsť uplatnenie v podnikaní s interiérovými doplnkami. Manžel, práca, priatelia, ani milenec jej však nepomôžu nájsť životné uspokojenie a tak upadá stále hlbšie a hlbšie do svojej choroby. Antonionimu sa vo filme podarilo zachytiť existenciálnu stratenosť moderného človeka a bezcieľnosť komfortného meštiackeho života.
    7
  • 8
  • Kronika jedné lásky
    Kronika jedné lásky (1950)
    Film
    Žárlivý průmyslník, jenž pověří detektivní kancelář pátráním po minulosti své mladé manželky, nevědomky způsobí opětovné setkání bývalých milenců. Na rozdíl od svých pozdějších slavných děl (především tzv. tetralogie citů) Antonioni nevytrhává popis vyhrocujících se vztahů milostného trojúhelníku z přesného dobového kontextu. Naopak jemnými náznaky a detaily vytváří kolem linie příběhu obraz části italské společnosti na konci 40. let minulého století. Zaměřuje pozornost na buržoazní prostředí, ve kterém se pohybuje hlavní hrdinka filmu Paola, přičemž si kriticky všímá i sociálních kontrastů zvýrazněných následky nedávných hrůz druhé světové války (scéna dražby ve prospěch dětí válečných invalidů). (FebioFest 2006)
    Žánry:DramaKrimiRomantický
    70%
    Žárlivý průmyslník, jenž pověří detektivní kancelář pátráním po minulosti své mladé manželky, nevědomky způsobí opětovné setkání bývalých milenců. Na rozdíl od svých pozdějších slavných děl (především tzv. tetralogie citů) Antonioni nevytrhává popis vyhrocujících se vztahů milostného trojúhelníku z přesného dobového kontextu. Naopak jemnými náznaky a detaily vytváří kolem linie příběhu obraz části italské společnosti na konci 40. let minulého století. Zaměřuje pozornost na buržoazní prostředí, ve kterém se pohybuje hlavní hrdinka filmu Paola, přičemž si kriticky všímá i sociálních kontrastů zvýrazněných následky nedávných hrůz druhé světové války (scéna dražby ve prospěch dětí válečných invalidů). (FebioFest 2006)
    Žánry:DramaKrimiRomantický
    9
  • Zabriskie Point
    Zabriskie Point (1970)
    Film
    69%
    10
  • Bílý šejk
    Bílý šejk (1952)
    Film
    69%
    11
  • Dáma bez kamélií
    Dáma bez kamélií (1953)
    Film

    Postava ambiciózní Clary, využívající k herecké kariéře manželství s filmovým producentem, vytváří pomyslnou spojnici mezi Antonioniho ženskými hrdinkami, které jsou závislé na svém manželském svazku, a těmi, které našly sílu se z takovéhoto soužití osvobodit. Stejně jako u předchozího titulu Poražení ani realizace Dámy bez kamélií se neobešla bez problémů při obsazování hlavní role. Poté, co sešlo z původně plánovaného angažování Giny Lollobrigidy, musel nakonec Antonioni znovu spolupracovat s Lucií Bosè, která mu tentokrát typově příliš nevyhovovala. Dáma bez kamélií nebyla ve své době jediným italským filmem kriticky nahlížejícím filmařskou profesi. Stejné téma zpracoval Luchino Visconti ve snímku Nejkrásnější, který však více než k dramatu směřoval k žánru tragikomedie.

    67%

    Postava ambiciózní Clary, využívající k herecké kariéře manželství s filmovým producentem, vytváří pomyslnou spojnici mezi Antonioniho ženskými hrdinkami, které jsou závislé na svém manželském svazku, a těmi, které našly sílu se z takovéhoto soužití osvobodit. Stejně jako u předchozího titulu Poražení ani realizace Dámy bez kamélií se neobešla bez problémů při obsazování hlavní role. Poté, co sešlo z původně plánovaného angažování Giny Lollobrigidy, musel nakonec Antonioni znovu spolupracovat s Lucií Bosè, která mu tentokrát typově příliš nevyhovovala. Dáma bez kamélií nebyla ve své době jediným italským filmem kriticky nahlížejícím filmařskou profesi. Stejné téma zpracoval Luchino Visconti ve snímku Nejkrásnější, který však více než k dramatu směřoval k žánru tragikomedie.

    12
  • Přítelkyně
    Přítelkyně (1955)
    Film
    V soustředěném zájmu o ztvárnění psychologie ženských postav na filmovém plátně pokračuje Antonioni i ve filmu Přítelkyně realizovaném podle povídky italského básníka a prozaika Cesara Paveseho. Existenciální úzkost, kterou v různé míře reflektují hlavní hrdinky tohoto dramatu Rosetta, Momina, Nene a Clelia, má příčinu v citové nevyzrálosti jejich partnerů a v dobovém stereotypu rozvržení ženských a mužských rolí ve společnosti, jenž staví Clelii a Nene před nutnost volby mezi „rodinným štěstím“ a vlastní profesionální kariérou. S odstupem dvou let od Felliniho Darmošlapů (tedy v roce 1955) předkládá Antonioni návštěvníkům kin svoje zpracování existenciálního tématu, a to z ženské perspektivy – na rozdíl od Felliniho ryze mužského pohledu. (FebioFest 2006)
    Žánry:DramaRomantický
    67%
    V soustředěném zájmu o ztvárnění psychologie ženských postav na filmovém plátně pokračuje Antonioni i ve filmu Přítelkyně realizovaném podle povídky italského básníka a prozaika Cesara Paveseho. Existenciální úzkost, kterou v různé míře reflektují hlavní hrdinky tohoto dramatu Rosetta, Momina, Nene a Clelia, má příčinu v citové nevyzrálosti jejich partnerů a v dobovém stereotypu rozvržení ženských a mužských rolí ve společnosti, jenž staví Clelii a Nene před nutnost volby mezi „rodinným štěstím“ a vlastní profesionální kariérou. S odstupem dvou let od Felliniho Darmošlapů (tedy v roce 1955) předkládá Antonioni návštěvníkům kin svoje zpracování existenciálního tématu, a to z ženské perspektivy – na rozdíl od Felliniho ryze mužského pohledu. (FebioFest 2006)
    Žánry:DramaRomantický
    13
  • Za mraky
    Za mraky (1995)
    FilmRole: povídková kniha Quel bowling sul Tevere (1982, česky Kuželník u Tiberu, Odeon, Praha 1998)

    Štyri poviedky režírované Michelangelom Antonionim (Kronika lásky, ktorá nikdy neexistovala, Dievča, zločin, Nehľadaj ma, Toto nečisté telo) - odohrávajúce sa v mestách Ferrara, Portofino, Aix en Provence a Paríž - o rôznych podobách lásky, spojené postavou rozprávača-pozorovateľa. Tieto spájajúce scény medzi jednotlivými epizódami, ktoré rámcujú dej režíroval Wim Wenders. Postavu pozorovateľa (hrá ho John Malkovich) poňal Wenders rovnako ako ostatné postavy filmu - i on je citovo vyprahnutý, neschopný porozumieť, neschopný lásku prijímať a dávať. Tento formálne dokonalý film bol kritikmi vyzdvihovaný najmä ako pamätihodný príklad profesionálnej kolegiality.

    62%

    Štyri poviedky režírované Michelangelom Antonionim (Kronika lásky, ktorá nikdy neexistovala, Dievča, zločin, Nehľadaj ma, Toto nečisté telo) - odohrávajúce sa v mestách Ferrara, Portofino, Aix en Provence a Paríž - o rôznych podobách lásky, spojené postavou rozprávača-pozorovateľa. Tieto spájajúce scény medzi jednotlivými epizódami, ktoré rámcujú dej režíroval Wim Wenders. Postavu pozorovateľa (hrá ho John Malkovich) poňal Wenders rovnako ako ostatné postavy filmu - i on je citovo vyprahnutý, neschopný porozumieť, neschopný lásku prijímať a dávať. Tento formálne dokonalý film bol kritikmi vyzdvihovaný najmä ako pamätihodný príklad profesionálnej kolegiality.

    14
  • Pátrání po jedné ženě
    Pátrání po jedné ženě (1982)
    Film

    Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (FebioFest 2006)

    62%

    Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (FebioFest 2006)

    15
  • I vinti
    I vinti (1953)
    Film

    Vznik Poražených spadá do období, kdy Antonionimu, jak tvrdil o třicet let později, šlo při natáčení filmů především o vyprávění příběhu a ne o prezentaci vlastního názoru. Ovšem jeho konflikt s producenty při prosazování původního scénáře, který podle nich postrádal patřičnou dávku osvěty, jistě nebyl způsoben pouze omezením se na roli vypravěče. Společným tématem všech tří povídek je zločinnost poválečné, především studentské mládeže. Např. v pařížské epizodě, inspirované skutečnou událostí, zavraždí kvůli penězům skupina studentů svého spolužáka. Část negativních reakcí cenzury, které následovaly po dokončení filmu, způsobil pocit „nejistoty“, že okolnosti vraždy a průběh vyšetřování dostatečně neodhalily morální či sociální motiv spáchaných zločinů. (FebioFest 2006)

    Žánry:DramaParodie
    62%

    Vznik Poražených spadá do období, kdy Antonionimu, jak tvrdil o třicet let později, šlo při natáčení filmů především o vyprávění příběhu a ne o prezentaci vlastního názoru. Ovšem jeho konflikt s producenty při prosazování původního scénáře, který podle nich postrádal patřičnou dávku osvěty, jistě nebyl způsoben pouze omezením se na roli vypravěče. Společným tématem všech tří povídek je zločinnost poválečné, především studentské mládeže. Např. v pařížské epizodě, inspirované skutečnou událostí, zavraždí kvůli penězům skupina studentů svého spolužáka. Část negativních reakcí cenzury, které následovaly po dokončení filmu, způsobil pocit „nejistoty“, že okolnosti vraždy a průběh vyšetřování dostatečně neodhalily morální či sociální motiv spáchaných zločinů. (FebioFest 2006)

    Žánry:DramaParodie
    16
  • Tajemství Oberwaldu
    Tajemství Oberwaldu (1981)
    Film
    Antonioni patří k menší části starší generace filmařů, která v 70. letech s nadšením přivítala možnosti nabízené stále dokonalejší televizní technikou. Snadnější kontrola barev obrazu či procesu ladění jednotlivých odstínů osvobozených od snímané reality nabízela lákavou příležitost k dalšímu experimentování podobnému Antonioniho pokusům u filmu Červená pustina. Nutnost respektovat dramatickou sevřenost Cocteauovy předlohy Dvojhlavý orel o milostném vzplanutí královny a mladého anarchisty jako by tentokrát omezila prostor k razantnějšímu využití potenciálu nové technologie. Režisérem použitá barevná stylizace na sebe nejvýrazněji upozorňuje v několika exteriérových záběrech elektronicky kolorované krajiny. Naopak ve scénách odehrávajících se v interiéru hradu si tvůrce pohrává s velmi jemnými barevnými změnami. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    59%
    Antonioni patří k menší části starší generace filmařů, která v 70. letech s nadšením přivítala možnosti nabízené stále dokonalejší televizní technikou. Snadnější kontrola barev obrazu či procesu ladění jednotlivých odstínů osvobozených od snímané reality nabízela lákavou příležitost k dalšímu experimentování podobnému Antonioniho pokusům u filmu Červená pustina. Nutnost respektovat dramatickou sevřenost Cocteauovy předlohy Dvojhlavý orel o milostném vzplanutí královny a mladého anarchisty jako by tentokrát omezila prostor k razantnějšímu využití potenciálu nové technologie. Režisérem použitá barevná stylizace na sebe nejvýrazněji upozorňuje v několika exteriérových záběrech elektronicky kolorované krajiny. Naopak ve scénách odehrávajících se v interiéru hradu si tvůrce pohrává s velmi jemnými barevnými změnami. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    17
  • Eros
    Eros (2004)
    Film

    Přestože je po mozkové mrtvici od roku 1985 paralyzován, čas od času se italský režisérský mistr Antonioni vrací za filmovou kameru. Povídkový snímek Eros je už druhý projekt, na němž přijali spoluúčast další režiséři - podobně jako v roce 1995, kdy psychologický snímek Za mraky (1995) s Antonionim spolurežíroval Wim Wenders. V povídce Ruka se Wong Kar-wai zabývá svým utkvělým tématem osamělosti muže pohlceného milostnou vášní: v Hongkongu roku 1963 propadne mladý krejčí Chang osudovému citu k prostitutce. V povídce Equilibrium se Steven Soderbergh vrací do New Yorku roku 1955 příběhem o psychiatrovi, jeho neurotickém klientovi a erotizující vidině krásné ženy. Povídka Nebezpečný vývoj událostí rozehrává příběh muže, jehož dovolenou s manželkou v toskánském letovisku naruší přítomnost jiné ženy. Tři povídky jsou poctou velkému filmaři Antonionimu i jeho vlastním holdem tématům lásky, sexu a touhy.

    56%

    Přestože je po mozkové mrtvici od roku 1985 paralyzován, čas od času se italský režisérský mistr Antonioni vrací za filmovou kameru. Povídkový snímek Eros je už druhý projekt, na němž přijali spoluúčast další režiséři - podobně jako v roce 1995, kdy psychologický snímek Za mraky (1995) s Antonionim spolurežíroval Wim Wenders. V povídce Ruka se Wong Kar-wai zabývá svým utkvělým tématem osamělosti muže pohlceného milostnou vášní: v Hongkongu roku 1963 propadne mladý krejčí Chang osudovému citu k prostitutce. V povídce Equilibrium se Steven Soderbergh vrací do New Yorku roku 1955 příběhem o psychiatrovi, jeho neurotickém klientovi a erotizující vidině krásné ženy. Povídka Nebezpečný vývoj událostí rozehrává příběh muže, jehož dovolenou s manželkou v toskánském letovisku naruší přítomnost jiné ženy. Tři povídky jsou poctou velkému filmaři Antonionimu i jeho vlastním holdem tématům lásky, sexu a touhy.

    18
  • Nel segno di Roma
    Nel segno di Roma (1959)
    Film
    56%
    19
  • 20