Dáma bez kamélií

Postava ambiciózní Clary, využívající k herecké kariéře manželství s filmovým producentem, vytváří pomyslnou spojnici mezi Antonioniho ženskými hrdinkami, které jsou závislé na svém manželském svazku, a těmi, které našly sílu se z takovéhoto soužití osvobodit. Stejně jako u předchozího titulu Poražení ani realizace Dámy bez kamélií se neobešla bez problémů při obsazování hlavní role. Poté, co sešlo z původně plánovaného angažování Giny Lollobrigidy, musel nakonec Antonioni znovu spolupracovat s Lucií Bosè, která mu tentokrát typově příliš nevyhovovala. Dáma bez kamélií nebyla ve své době jediným italským filmem kriticky nahlížejícím filmařskou profesi. Stejné téma zpracoval Luchino Visconti ve snímku Nejkrásnější, který však více než k dramatu směřoval k žánru tragikomedie.