Name: Červená pustina
Released: 1964
Duration: 117 min
Rating: 70
Cast: Monica Vitti, Richard Harris, Carlo Chionetti, Xenia Valderi, Rita Renoir

Záverečná časť "tetralógie citov" je Antonioniho prvým farebným filmom. Farbu v ňom funkčne využíva na zachytenie psychózy hlavnej hrdinky, trpiacej po autonehode chronickou úzkosťou a depresiami. Dej je zasadený do okolia priemyselným rozvojom zdevastovanej Ravenny, kde žije hlavná hrdinka Guilliana, manželka riaditeľa továrne. Snaží sa svoje psychické problémy pred manželom skrývať a nájsť uplatnenie v podnikaní s interiérovými doplnkami. Manžel, práca, priatelia, ani milenec jej však nepomôžu nájsť životné uspokojenie a tak upadá stále hlbšie a hlbšie do svojej choroby. Antonionimu sa vo filme podarilo zachytiť existenciálnu stratenosť moderného človeka a bezcieľnosť komfortného meštiackeho života.

Herci a tvůrci 31

Monica Vitti

Giuliana

Richard Harris

Corrado Zeller

Carlo Chionetti

Ugo

Xenia Valderi

Linda

Rita Renoir

Emilia

Lili Rheims

Telescope Operator's Wife

Režie:

Michelangelo Antonioni

Scénář:

Michelangelo AntonioniTonino Guerra

Hudba:

Giovanni FuscoVittorio Gelmetti

Komentáře k filmu Červená pustina 3

lamps

15 327 bodů 19. 4. 2016

4.5

Nezajímavé, zdlouhavé a o ničem. Zaplaťpánbůh, že Antonioni utnul svou pocitovou telenovelu už po tomto čtvrtém dílu, protože kvalita a symbolická výřečnost film od filmu uvadaly a další dvě hodiny ve společnosti podobně chladných, odosobněných a jednoduše divných postav bych už zkrátka neskousl ani za nic. Ještěže Monica Vitti i Richard Harris jsou natolik dobří herci, že se v té pseudomyšlenkové pustině dokázali nějakým zázrakem najít a alespoň na ně se dalo koukat...

stantheman

2 399 bodů 27. 12. 2014

Antonioni ...mistr obrazu..i tento snímek maluje pomalu ,duševní krajinu psychicky nahlodané hrdinky i dějem i kamerou. Kamera je přesná jak mistrovský štětec...inspirace malířstvím viditelná. Nezaměnitelný rukopis režiséra a skvělé výkony hlavních představitelů Monicy Vitti i Harrise.

Smazaný uživatel

0 bodů 28. 11. 2012

První Antonioniho film, co je zajímavý (ne "jen" precizní jako doposud) i vizuálně. Barva tu na rozdíl od tolika jiných režisérů tvořících na přelomu technologií rozhodně svědčí. Krom toho mají postavy konečně pořádné (nějaké) motivace, neštěstí není sesláno z nebe, ale má své příčiny a svůj vývoj. Trochu mě mate sám Antonioni, který chtěl podle svých slov ukázat, že "i průmysl může být krásný", čehož nevím, jestli dosáhl, ale to je poslední problém. Nevadila mi ani absolutní doslovnost - viz poslední metafora s ptáčkem, aby pointu pochopil opravdu úplně každý. Proti tomu, že filmař chce být pochopen, nic nemám. Po Výkřiku a Zvětšeníně další silnější zářez. Jen škoda, že mu předcházely tři ne tak dobré "díly".