V roce 1969 na univerzitě v Los Angeles vře nespokojenost studentů. Jeden z nich, Mark, vidí, jak policie násilně rozehnala demonstraci a zastřelila jednoho ze studentů. Mark chce střelce zabít, ale někdo ho předběhne. Mark je však hlavním podezřelým, a tak prchá na letiště, kde unese malé sportovní letadlo.
Bylo by to takové normální road movie s tradiční zápletkou a tragickým koncem, kdyby to ovšem nerežíroval PAN REŽISÉR a originální hudbu nehráli PINK FLOYD, tohle album je mimořádně povedené, včetně skvělého blues, které je autorsky téměř k nepoznání. Must see!
Antonioniho styl se mi opravdu líbí. Vždycky věděl jak film udělat dobře. Zvláště u Zabriskie Point se doopravdy vyřádil svým citem pro nadčasovost, kterou bohužel ne každý vidí. Nemá cenu popírat, že snová scéna milování v poušti je nepříliš vkusná, ale s trochou nadhledu se jedná o nejlepší scénu ve filmu, protože zde Antonioni u díváků vyvolal jejich tužby a uvědomnění si sebe samých jako lidí. Z reakce hlavní hrdinky poté co se dověděla, jak skončil její partner je jasné, že pro ně jejich románek neznamenal o nic méně, než pro jiné láska na celý život. Zkrátka a dobře lidské pokolení má mnoho chyb, ale i mnoho krás a vymožeností a těch si máme cenit nejvíce. To považuji za největší poselství Zabriskie Point.
Michelangelo Antonioni se před natáčením filmu setkal s Jimem Morrisonem a požádal ho o spolupráci na soundtracku k filmu. The Doors přišli s písní L'America, kterou však Antonioni ve filmu nepoužil stejně jako klavírní kus Richarda Wrighta z Pink Floyd, z kterého se pak vyklubala píseň Us and Them použitá na albu Dark Side of the Moon.