V roce 1969 na univerzitě v Los Angeles vře nespokojenost studentů. Jeden z nich, Mark, vidí, jak policie násilně rozehnala demonstraci a zastřelila jednoho ze studentů. Mark chce střelce zabít, ale někdo ho předběhne. Mark je však hlavním podezřelým, a tak prchá na letiště, kde unese malé sportovní letadlo.
Jsem rád, že po pozérské tetralogii o odcizení se Antonio vydal zásadně jinam. Zvětšenina a ještě víc Zabriskie Point jsou ideální pro režiséra s jeho sklony k zobrazování jednoduché emoce z tolika úhlů znova a znova, až se omrzí. (Zde se z mnoha úhlů sleduje exploze - mnohem lepší.) Tady našel Antonioniho styl konečně svůj smysl a uplatnění. 4 a 1/2.
Bylo by to takové normální road movie s tradiční zápletkou a tragickým koncem, kdyby to ovšem nerežíroval PAN REŽISÉR a originální hudbu nehráli PINK FLOYD, tohle album je mimořádně povedené, včetně skvělého blues, které je autorsky téměř k nepoznání. Must see!
Michelangelo Antonioni se před natáčením filmu setkal s Jimem Morrisonem a požádal ho o spolupráci na soundtracku k filmu. The Doors přišli s písní L'America, kterou však Antonioni ve filmu nepoužil stejně jako klavírní kus Richarda Wrighta z Pink Floyd, z kterého se pak vyklubala píseň Us and Them použitá na albu Dark Side of the Moon.