?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Rino Carboni: Filmy a seriály

  • Amarcord
    Amarcord (1973)
    Film
    Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského syndikátu filmových recenzetů.
    74%
    Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského syndikátu filmových recenzetů.
    1
  • 2
  • Brancaleone alle crociate
    Brancaleone alle crociate (1970)
    Film
    Parodie na rytířské příběhy v duchu prvního filmu Brancaleonova armáda (1966) pokračuje! Tentokrát se její obětí stávají krížové výpravy. Brancaleone (Vittorio Gassman) a jeho následovníci sa vydávají na křížovou výpravu. S boží pomocí se jim podaří úspěšně přeplavat přes Středozemní moře. Jediným problémem je, že ve skutečnosti se neplaví na moři, ale na jezeře. Statečný Brancaleone se ocitá přímo v centru roztržky mezi dvěma papeži, Gregorem a Klementem. Aby odhalil, který z nich je skutečným papežem, musí kráčet po žhavých uhlících. Po zvládnutí této zkoušky pokračuje v doprovodu trpaslíka, čarodějnice, malomocného a fanatického kajícníka ve svéj výpravě do Svaté Země. Postaví se proti nevěřícím a následně čelí Smrti osobně. Před posledním odpočinkem ho zachrání čarodejnice Tiburzia (Stefania Sandrelli), která se reinkarnuje do podoby straky.
    74%
    Parodie na rytířské příběhy v duchu prvního filmu Brancaleonova armáda (1966) pokračuje! Tentokrát se její obětí stávají krížové výpravy. Brancaleone (Vittorio Gassman) a jeho následovníci sa vydávají na křížovou výpravu. S boží pomocí se jim podaří úspěšně přeplavat přes Středozemní moře. Jediným problémem je, že ve skutečnosti se neplaví na moři, ale na jezeře. Statečný Brancaleone se ocitá přímo v centru roztržky mezi dvěma papeži, Gregorem a Klementem. Aby odhalil, který z nich je skutečným papežem, musí kráčet po žhavých uhlících. Po zvládnutí této zkoušky pokračuje v doprovodu trpaslíka, čarodějnice, malomocného a fanatického kajícníka ve svéj výpravě do Svaté Země. Postaví se proti nevěřícím a následně čelí Smrti osobně. Před posledním odpočinkem ho zachrání čarodejnice Tiburzia (Stefania Sandrelli), která se reinkarnuje do podoby straky.
    3
  • Ginger a Fred
    Ginger a Fred (1986)
    Film
    Jedno z posledných diel najväčšieho filmového mága Felliniho je nostlagickou spomienkou na zanikajúci svet, výpoveďou o starnutí, i ostrou kritikou nového sveta, ovládaného prostoduchou televíznou zábavou. Hlavnými protagonistami filmu sú Felliniho dlhoroční spolupracovníci - manželka Giulietta Massina a filmové alter ego Marcello Mastroianni. Stvárnili zostarnutý pár varietných tanečníkov, ktorých najznámejším číslom bola imitácia Ginger Rogersovej a Freda Astairea. Po vyše dvadsiatich rokoch sa opäť stretávajú, aby vystúpili v televíznej šou spolu s inými imitátormi. Počas priameho prenosu nastane výpadok elektrického prúdu, čo umožní protagonistom spomínať na časy zašlej slávy a na svet, v ktorom bolo všetko pomalšie a oveľa skutočnejšie...
    72%
    Jedno z posledných diel najväčšieho filmového mága Felliniho je nostlagickou spomienkou na zanikajúci svet, výpoveďou o starnutí, i ostrou kritikou nového sveta, ovládaného prostoduchou televíznou zábavou. Hlavnými protagonistami filmu sú Felliniho dlhoroční spolupracovníci - manželka Giulietta Massina a filmové alter ego Marcello Mastroianni. Stvárnili zostarnutý pár varietných tanečníkov, ktorých najznámejším číslom bola imitácia Ginger Rogersovej a Freda Astairea. Po vyše dvadsiatich rokoch sa opäť stretávajú, aby vystúpili v televíznej šou spolu s inými imitátormi. Počas priameho prenosu nastane výpadok elektrického prúdu, čo umožní protagonistom spomínať na časy zašlej slávy a na svet, v ktorom bolo všetko pomalšie a oveľa skutočnejšie...
    4
  • Řím
    Řím (1972)
    Film

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    72%

    Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

    Žánry:DramaSatira
    5
  • Plechový bubínek
    Plechový bubínek (1979)
    Film
    Děj se odehrává v letech 1899 - 1945 a sleduje osudy postav na pozadí proměn města Gdaňska, sleduje také Oskarův příběh. Oskar má podle Schlöndorfa dvě typické vlastnosti své doby: odmítání a protest. Brání se účasti ve světě dospělých tak důsledně, že odmítne vyrůst. Protestuje tak hlasitě, že jeho hlas rozbíjí sklo. Jedním z mnoha problémů realizace bylo obsazení hlavní role. Po dohodě s autorem bylo rozhodnuto, že Oskar musí být chlapec, nikoli lilipután. Šťastná volba padla na Davida Bennenta. Snímek získal Zlatou palmu na MFF v Cannes ex aequo (s Coppolovou freskou A nyní apokalypsa) a Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
    71%
    Děj se odehrává v letech 1899 - 1945 a sleduje osudy postav na pozadí proměn města Gdaňska, sleduje také Oskarův příběh. Oskar má podle Schlöndorfa dvě typické vlastnosti své doby: odmítání a protest. Brání se účasti ve světě dospělých tak důsledně, že odmítne vyrůst. Protestuje tak hlasitě, že jeho hlas rozbíjí sklo. Jedním z mnoha problémů realizace bylo obsazení hlavní role. Po dohodě s autorem bylo rozhodnuto, že Oskar musí být chlapec, nikoli lilipután. Šťastná volba padla na Davida Bennenta. Snímek získal Zlatou palmu na MFF v Cannes ex aequo (s Coppolovou freskou A nyní apokalypsa) a Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
    6
  • 7
  • Město žen
    Město žen (1980)
    Film
    Po filmech Sladký život a 8 1/2 se opět sešli režisér Federico Fellini a jeho herec, Marcello Mastroianni. Také ženy z titulu nového společného díla patří k Felliniho oblíbeným motivům: ženy všech podob, povah, tvarů, ženy staré i mladé, sebevědomě agresivní i naivně nevinné, mateřské typy i moderní emancipované... I když Město žen je spíš než o ženách o mužích, lépe řečeno o jednom z nich. Sukničkář Snaporaz koketuje ve vlaku s neznámou kráskou. Při jejím pronásledování se ocitne v hotelu, kde právě probíhá kongres feministek. Snaporaz se stává objektem jejich zájmu a vášní - a najednou toho je moc i na vyhlášeného záletníka. Snaporaz se snaží uprchnout a dostane se do vily doktora Katzoneho, jenž právě oslavuje svou desetitisící milenku - ale ani tady nenajde uprchlík definitivní záchranu. Mnohem více než dějem však Město žen zaujme způsobem vyprávění. Celý film je obrovským ohňostrojem obrazů a asociací, stejně jako citací z jiných Felliniho snímků. Satira se mísí s fantasknem a Snaporaz alias Fellini alias muž jako takový klopýtá svými bizarními představami a vzpomínkami.
    Žánry:DramaKomedieSatira
    67%
    Po filmech Sladký život a 8 1/2 se opět sešli režisér Federico Fellini a jeho herec, Marcello Mastroianni. Také ženy z titulu nového společného díla patří k Felliniho oblíbeným motivům: ženy všech podob, povah, tvarů, ženy staré i mladé, sebevědomě agresivní i naivně nevinné, mateřské typy i moderní emancipované... I když Město žen je spíš než o ženách o mužích, lépe řečeno o jednom z nich. Sukničkář Snaporaz koketuje ve vlaku s neznámou kráskou. Při jejím pronásledování se ocitne v hotelu, kde právě probíhá kongres feministek. Snaporaz se stává objektem jejich zájmu a vášní - a najednou toho je moc i na vyhlášeného záletníka. Snaporaz se snaží uprchnout a dostane se do vily doktora Katzoneho, jenž právě oslavuje svou desetitisící milenku - ale ani tady nenajde uprchlík definitivní záchranu. Mnohem více než dějem však Město žen zaujme způsobem vyprávění. Celý film je obrovským ohňostrojem obrazů a asociací, stejně jako citací z jiných Felliniho snímků. Satira se mísí s fantasknem a Snaporaz alias Fellini alias muž jako takový klopýtá svými bizarními představami a vzpomínkami.
    Žánry:DramaKomedieSatira
    8
  • 9
  • Satyrikon
    Satyrikon (1969)
    Film

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    65%

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    10
  • 11
  • Rudá Sonja
    Rudá Sonja (1985)
    Film
    47%
    12
  • 13
  • 14