Zhlédnul jsem Adolescenta během víkendu a musím říct, že na mě opravdu silně zapůsobil. Herecké výkony mě nijak nerušily, naopak se mi líbila určitá odměřenost postav a čekání, u koho se to kdy zlomí. Nápad točit na jeden záběr a přitom nechávat mezi díly velké dějové mezery mě také nadchl a přišlo mi, že se v tomto případě podařilo najít mnohem funkčnější klíč k zachycení bezprostřednosti než u filmu 1917, který jsem si nedávno doplnil a u jehož strojenosti a vyprázdněnosti jsem vyloženě trpěl. Výtku si zaslouží poslední díl, kterým se tvůrci zřejmě snažili komplexněji uzavřít vše předchozí, ale trochu jej překombinovali. V jednotlivých momentech sice pořád funguje obstojně, celek už ale působí příliš uměle.
Celkově vzato je Mickey 17 zábavná satira, která se dotýká řady společenských témat, jež rámuje otázka hodnoty života. I přes delší stopáž film vcelku pohodlně plyne, k čemuž přispívá solidní režie i sympatický herecký ansámbl v čele s Robertem Pattinsonem. Bohužel košatost příběhu způsobuje, že jednotlivé motivy jsou sice solidně načrtnuté, avšak nedaří se je rozpracovat do potřebné hloubky. Mickeymu 17 by více slušel seriálový formát nebo minimálně několik dalších celovečerních pokračování. Ani s jedním se však očividně nepočítalo, a tak po řadě pozitivních dojmů zůstává v závěru nepříjemná pachuť nevyužitého potenciálu.
Zklamání hraničící s naštváním. Přijde mi, že od určité doby využívají filmaři 1. světovou válku jako výzvu k nejrůznějším formálním a stylistickým hrátkám, přičemž zapomínají na to, o čem vlastně chtějí vyprávět. Jakoby jim přišlo, že generické „válka je špatná“ přece všem musí stačit. Film 1917 je ukázkovým příkladem takového přístupu. Mendes a Deakins dostali stomilionový rozpočet, vynaložili značnou energii a na oko je to vidět. Výprava je působivá, akce dobře zpracovaná a herecké výkony velmi solidní. Pod touhle esteticky vypilovanou slupkou se už ale nic dalšího neskrývá. 1917 postrádá jakoukoliv hloubku či přidanou hodnotu. Celé to působí dojmem, jako když někomu koukáte přes rameno, jak hraje RPG hru. Teoreticky by vás to mělo dokázat nasytit, možná občas pocítíte i napětí, ale reálně si z toho nic neodnesete a jen bezduše zabijete čas. Něco takového jde snadno odpustit ledajakému akčnímu filmu, kde jde primárně o zábavu. Ne ale u něčeho, co se snaží tvářit jako velké vizionářské dílo s hlubokým humanistickým poselstvím.
Nejsem zrovna fanoušek původní černobílé pohádky z 50. let a nebudu fanoušek ani jejího animovaného remaku. Nutno však podotknout, že nová Pyšná princezna svou předchůdkyni nikterak nehaní a je její důstojnou nástupkyní. A pokud základní motivací tvůrců bylo přiblížit klasickou českou pohádku dalším generacím dětí, pak nezbývá nic jiného než konstatovat, že se jim tento cíl podařilo beze zbytku naplnit.
Vcelku obstojně natočená hollywoodská popkornovka se sympatickým hereckým ansámblem a (na svou dobu) povedenými vizuálními efekty. Škoda jen přílišné uspěchanosti v druhé polovině.