Zklamání hraničící s naštváním. Přijde mi, že od určité doby využívají filmaři 1. světovou válku jako výzvu k nejrůznějším formálním a stylistickým hrátkám, přičemž zapomínají na to, o čem vlastně chtějí vyprávět. Jakoby jim přišlo, že generické „válka je špatná“ přece všem musí stačit. Film 1917 je ukázkovým příkladem takového přístupu. Mendes a Deakins dostali stomilionový rozpočet, vynaložili značnou energii a na oko je to vidět. Výprava je působivá, akce dobře zpracovaná a herecké výkony velmi solidní. Pod touhle esteticky vypilovanou slupkou se už ale nic dalšího neskrývá. 1917 postrádá jakoukoliv hloubku či přidanou hodnotu. Celé to působí dojmem, jako když někomu koukáte přes rameno, jak hraje RPG hru. Teoreticky by vás to mělo dokázat nasytit, možná občas pocítíte i napětí, ale reálně si z toho nic neodnesete a jen bezduše zabijete čas. Něco takového jde snadno odpustit ledajakému akčnímu filmu, kde jde primárně o zábavu. Ne ale u něčeho, co se snaží tvářit jako velké vizionářské dílo s hlubokým humanistickým poselstvím.
Nejsem zrovna fanoušek původní černobílé pohádky z 50. let a nebudu fanoušek ani jejího animovaného remaku. Nutno však podotknout, že nová Pyšná princezna svou předchůdkyni nikterak nehaní a je její důstojnou nástupkyní. A pokud základní motivací tvůrců bylo přiblížit klasickou českou pohádku dalším generacím dětí, pak nezbývá nic jiného než konstatovat, že se jim tento cíl podařilo beze zbytku naplnit.
Vcelku obstojně natočená hollywoodská popkornovka se sympatickým hereckým ansámblem a (na svou dobu) povedenými vizuálními efekty. Škoda jen přílišné uspěchanosti v druhé polovině.
Na svou výrobní cenu vcelku průměrný horor/thriller, který si musí vypomáhat lacinými jumpscary, aby udržel pozornost, a násilně šroubovanými dialogy, aby zbytečně košatý děj alespoň částečně dával smysl. Hodnocení mírně zvedá povedená závěrečná honička.
Všemi chválený Zátopek se u mě bohužel zcela minul účinkem. Scenáristicky zde možná byla ambice odlišit se od konvenčních biografických filmů vytvořením různých pohledů na protagonistu. Výsledek však působí zbytečně košatě, jako by se tvůrci vší silou snažili vtěsnat do filmu co možná nejvíc událostí ze Zátopkova života. Divák se však nakonec nedozví víc než z průměrně dlouhého novinového článku a odchází domů pouze s pachutí nepříliš uspokojivé pointy. Nicméně, když se nepovede scénář, může zážitek zachránit alespoň solidní řemeslná stránka filmu. Bohužel ani ta příliš neuspokojí. Ano, navodit atmosféru olympijských her je v tuzemských podmínkách téměř nadlidský úkol a na scénách ze stadionů si tvůrci očividně dali práci. Jakmile se však příběh přesune jinam, jsme zpět v průměrně provedeném televizním snímku, kde několik států reprezentují povětšinou zašlé tuzemské sportovní a volnočasové areály nebo snadno rozpoznatelná česká krajina. V závěru celkový dojem pro mě nezachraňuje ani duo hlavních herců, byť je třeba zdůraznit, že objektivně podávají solidní výkony a jde pouze o můj ryze osobní problém s nimi.