Výpravné se spoustou krásných obrazů. Ale příšerné dlouhé a ještě více utahané vyprávění snílka na cestě do pralesů, kam se pokouší přivést operu. I přes celkovou nepřístupnost, působivé dílo.
Moc pěkný dobrodružný film o snílkovi, který chtěl postavit uprostřed jungle Jižní Ameriky nejslavnější operu. Putoval lodí ,aby zabral nové území a vydělal na kaučuku, celé se to trošku nepovedlo a nakonec si splnil sen jen zpoloviny. Film má svou kvalitu, ale nepřeceňoval bych ho.
Herzogův velikášský syndrom v největší parádě - škoda, že ho asi nejvíce pocítili lidé přítomní u natáčení. Divák je spíše kolébán peřejemi rozlehlé řeky a v druhé půli oslovován majestátními výjevy kolosálního parníku v peruánské džungli, ale ten postupný psychologický nátlak a upadání do spárů šílenství, které jsem očekával, tu bohužel schází. Díky impulzivnímu Kinskiho charakteru a zručně budované auře očekávání zřejmě Fitzcarraldo slupnete jako malinu, ale její chuť nerezonuje tak, jak by si samotný námět i jeho vyčerpávající rekonstrukce zasloužily...
Herzog = posedlost. Celý film je o posedlosti, tvůrce byl zjevně jeho přesnou realizací posedlý a Klaus Kinsky je Herzogovo mentální dvojče. Fitzcarraldo je nádherně symbolický příběh plný podobenství, lidského šílenství, neústupnosti a fascinujícím bojem proti nepřejícím okolnostem. Kinski svým zjevem i projevem doslova řve na diváka veškerá Wernerova sdělení, kamera se vyžívá v nádheře i krutosti přírody a pak přijde scéna, kde se táhne parník přes kopec a vy zjistíte, že jste posledních 10 minut nedýchali. Do toho všeho hraje jedna operní nádhera za druhou a vy pomalu začnete toho irského hrdinu i německého režiséra pomalu chápat. Abychom jen nechválili, Herzog ve svém úsilí o sílu celku přehlížel (nebo na ně neměl čas a energii) detaily.Takže někteří herci menších rolích hrají otřesně, občas si křoví své role opravdu jen odstojí a samozřejmě přijdou pasáže, kdy se (v lepším případě) nic neděje, nebo (v tom horším případě) se nic neděje a všichni na sebe civí (možná je v tom přesah, já ho neobjevil). Přesto ten film uteče velmi dobře, zanechá silný dojem a ještě pár dní vám bude vrtat hlavou. Fitzcarraldo miluje operu a je velký snílek, chce přinést operu do amazonské džungle a chce si na to vydělat ďábelskou výpravou za kaučukem. Půjdete do toho pekla s ním?... 75%
Takový náměr, jaký má tento film, je opravdu unikátní. Každý rok vychází stovky filmů, které jsou stejné jako jiné stovky filmů. Fitzcarraldo ale vypráví něco tak šíleného, že se divák nestačí divit - a to i proto, že tvůrci filmu reálně udělali to, co ve filmu uvidíme... < Takže vášnivý milovník opery chce do Amazonie přinést tento ušlechtilý výkvět západní civilizace, ale aby na to vydělal, tak se musí vydat těžit kaučuk do oblasti, která je stále volná, protože cestu k ní znemožňují peřeje. Fitzcarraldo má však megalomanský plán. Hodlá na parníku plout proti proudu po jiné řece do bodu, kde je prostor mezi touto řekou a řekou s peřejemi nejbližší. Tam následně odsekají stromy z horského hřebenu s pomocí stovky indiánů divokého kmene, kteří ho považují za boha, urovnají prudký svah dynamitem, vybudují kladkový systém a vytáhnout parníkem na vršek hory, z něhož ho spustí do druhé řeky, která už vede k oblasti s kaučukovníky. Te bude úspěšně získán s tím, že Fitzcarraldo plánuje doplout zase po proudu zpět a přetáhnout parník opět na druhou stranu. Indián však odváže lano, protože pokud loď přelezla horu, tak zdolá i peřeje. Parníček tedy nakonec sjede i peřeje, otluče se, ale vše dopadne dobře. Fitzcarraldo pak prodá kaučuk i loď, dopraví do pralesa operu a zahraje si tamějšímu obyvatelstvu. > Námět je boží, kamera dobrá stejně jako herci, ale tempo filmu občas příliš táhlé, kvůli němuž se divák začne nudit a celá absurdita a velikost toho, co vidí, k němu nemusí tak silně promlouvat. Viděl jsem reálně delší filmy, které však byly podstatně záživnější. Přesto dávám 4/5 z obdivu. Tohle vidět je skoro nutnost. Doporučuji se podívat i na dokument Můj milovaný nepřítel, protože celé natáčení bylo náročné a lemováno historkami, protože hlavní hvězda filmu, Klaus Kinski, byl hrozný charakter.
Bezchybný Klaus Kinski v poněkud syrovém Herzogově opusu plném peřejí a žďáření. Ačkoliv základní motiv - člověk posedlý postavením opery v džungli - byl trestuhodně nevyužit, jistá síla a autentičnost hrají jako vždy v Herzogův prospěch. PS: Je skoro nezbytnost co nejdřív po zhlédnutí kouknout na Břímě snů,