Zajímavosti 36
- První scéna Fitzcarralda je pádlování na malém motorovém člunu. V poslední scéně stojí na vrcholu 300tunové nákladní lodi.
- Pokaždé, když Fitzcarraldo hraje Enrica Carusa, jeho osud se obrátí k lepšímu.
- Tohle je jeden z nejoblíbenějších filmů Toma Sixe (režiséra lidské stonožky).
- Posmrtně zařazen mezi 100 nejoblíbenějších filmů Akiry Kurosawy.
- Zařazen mezi „1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete“, vydaných Stevenem Schneiderem.
- Film je zařazen na seznam „skvělých filmů“ Rogera Eberta.
- Klaus Kinski byl v lokaci džungle velmi rozporuplný. Během jednoho rozhovoru přešel od stížností na to, jak je situace obtížná, k jejímu vychvalování v rozmezí 34 sekund slovy: „...Nemůžete nikam jít, nemůžete utéct z tohohle zasranýho, smradlavýho tábora, protože nikdy nevíte, kdy vás budou potřebovat, protože jste za to placení, máte smlouvu, takže prostě nemůžete jít. To znamená, že jsi tady úplně v zajetí. Úplně! Jdeš odtamtud tam a odtamtud tam... takže samozřejmě je to... aspoň máš ten výhled. (pauza) stav něčeho jiného, cítíte, že jste přímo v džungli (pauza), což je dobrý pocit.“
- Během natáčení filmu proletělo nad hlavou letadlo, což Kinského vyděsilo.
- Z více než tisícovky komparzistů jich několik zahynulo na nemoc. Nebýt táborového lékaře produkce, mohlo jich zemřít ještě více.
- Les Blank prohlásil, že viděl Klause Kinského fyzicky napadnout jednoho ze zástupců Wernera Herzoga.
- Film byl vybrán jako západoněmecký kandidát na nejlepší cizojazyčný film v 55. ročníku udílení Oscarů, ale nebyl přijat mezi nominované.
- Bubny, které jsou slyšet, když Kinski odpovídá deskou Enrica Carusa, jsou ve skutečnosti deskou natočenou v Burundi v 60. letech 20. století.
- Během jednoho z nejsušších let v regionu klesla hladina řek na dva metry nebo méně. Filmový parník uvízl na několik měsíců na písečném břehu. Když přišly deště, Werner Herzog se ocitl při práci v nejdivočejším období dešťů v historii.
- Werner Herzog označil Klause Kinského za egomaniaka, což herec během natáčení často projevoval. Podle Herzoga se pokaždé, když došlo k nějakému vážnému incidentu, který narušil natáčení, štáb přirozeně soustředil právě na něj. Kinski se o to naproti tomu příliš nestaral. Jakmile mu nikdo nevěnoval pozornost, začal zuřit.
- Při přípravě jedné scény se Klaus Kinski střetl s vedoucím produkce Walterem Saxerem kvůli cateringu na místě a dalším drobnostem. Záběry z tohoto incidentu byly uvedeny v dokumentu Můj milovaný nepřítel (1999). Werner Herzog to komentoval slovy, že nezasáhl, protože Kinskiho záchvat vzteku byl ve srovnání s tím, čím byl herec obvykle známý, poměrně mírný.
- Výroba je zdokumentována ve filmu Břímě snů (1982).
- Režisér Werner Herzog chtěl jako kapitána lodi Maria Adorfa. Adorf odmítl natáčet záběry, při nichž loď proplouvá peřejemi. Nakonec se k tomu kromě samotného Herzoga přihlásilo šest mužů. Tři z nich byli zraněni, jeden měl zlomená žebra.
- Podle Michaela F. Browna, profesora antropologie na Williams College, měl Werner Herzog s lidmi z kmene Aguarunů zpočátku dobré vztahy. Někteří z nich byli najati jako stavební dělníci a komparsisté. Vztahy se zhoršily, když Herzog začal stavět vesnici na kmenovém území, nekonzultoval to s kmenovou radou a snažil se získat ochranu od místní domobrany. Aguarunové jsou politicky nejjednotnější domorodou skupinou v Amazonii se silnou, často militantní kmenovou radou, která rychle reagovala na cizince, kteří se snažili brát, aniž by něco vrátili, nebo se dokonce nejdříve zeptali. Někteří členové rady byli uvězněni. Filmový štáb málem utopil německého humanitárního pracovníka, který Aguaruně pomáhal sázet rýži. V prosinci 1979 muži z Aguaruny vypálili filmové natáčení a svázali štáb a vybavení do tří kánoí. Herzogovi trvalo 13 měsíců, než našel nové místo pro tábor v džungli. Natáčení začalo v lednu 1981 a trvalo do listopadu.
- Natáčení zasáhla havárie letadla, při níž zemřeli čtyři lidé a jeden ochrnul.
- Pro natáčení byly zakoupeny tři podobně vypadající lodě, které byly použity v různých scénách a na různých místech, včetně scén, které se natáčely na palubě lodi, když se propadala peřejemi.
- Hlavní postava Fitzcarralda byla inspirována Carlosem Fermínem Fitzcarraldem, který byl peruánským gumárenským baronem a synem irsko-amerického otce a peruánské matky. Rozvinul povodí Madre de Dios tím, že se po souši přepravil na rozebrané lodi. Fitzcarraldův průliv spojoval řeky Rio Mishagua a Rio Manu; řeka Ucayali byla součástí lodní trasy po proudu. Fitzcarrald zemřel ve věku 35 let, když se jeho loď v roce 1897 potopila.
- Při natáčení scény na peřejích musel být jeden herec připoután ke kormidlu ze strachu, že proletí okny, když loď narazí do skal.
- Jacku Nicholsonovi se scénář líbil a chtěl hrát hlavní roli. Požadoval svůj obvyklý plat 5 milionů dolarů, což bylo pro producenty příliš, a tak obsadili Jasona Robardse. Když Robards po šesti týdnech natáčení v džungli onemocněl, musela být produkce zastavena, když bylo dokončeno 40 % filmu. Vzniklé náklady uhradila pojišťovna a natáčení se znovu rozběhlo poté, co se filmu upsal Klaus Kinski. Kvůli konfliktům v rozvrhu však Mick Jagger nemohl zůstat další měsíce, které byly nutné k tomu, aby se začalo od nuly.
- Werner Herzog byl jednou tak unavený z chování Klause Kinského a jeho neustálého křiku, že šel do jeho osobního stanu, vzal malý kousek čokolády, který si režisér schovával celé měsíce (podle Herzoga by za něj štáb vraždil), a vrátil se ke Kinskému. Sedl si velmi blízko před Kinského a kousek čokolády snědl. Herec byl tak zmatený, že okamžitě zmlkl a odešel.
- Režisér Werner Herzog prohlásil, že si nikdy neschovává vedlejší nebo nepoužité záběry z žádného svého filmu. Zničil všechny záběry Jasona Robardse a Micka Jaggera. Když chtěl Herzog některé z těchto záběrů použít ve filmu Můj milovaný nepřítel (1999), jediným zdrojem byl film Lesa Blanka Břímě snů (1982).
- Téměř 1 000 domorodých komparzistů bylo ubytováno v podmínkách podobných barákům. Většina z nich se přestěhovala stovky kilometrů od svých domovů, rodin a hlavně zahrad. Strava byla otřesná. Lékařské zásoby byly omezené. Nebyl dostatek žen, které by vyráběly Chicha de Yucca (maniokové pivo), domorodou základní surovinu. Jediným dostupným rozptýlením byl fotbal, dokud nepraskl míč. Napětí se zvýšilo, když jeden člověk navíc zemřel na malárii. Někteří komparsisté pracovali 6 měsíců za oficiální mzdu asi 2 dolary na den. Netušili, že natáčení bude trvat dvakrát déle, než Werner Herzog odhadoval, ani že většinu času stráví odklízením lesních svahů a snahou vytáhnout 365tunovou loď, desetkrát větší než originál, do 40stupňového svahu.
- Mnoho herců neumělo německy, a tak se film natáčel v angličtině.
- Werner Herzog původně neobsadil do hlavní role Klause Kinského, protože si myslel, že by se herec „úplně zbláznil“, kdyby byl během dlouhého natáčení uvězněn na místě v Amazonii. Jeho obavy se ukázaly jako oprávněné.
- Werner Herzog si říkal „Conquistador of the Useless“ (dobyvatel zbytečností), protože věřil, že nikdo nikdy nevytáhl loď na horu a pravděpodobně už nikdy nevytáhne.
- Po skončení natáčení byla loď ponechána v lese, kde se nachází dodnes.
- Podle Wernera Herzoga na něj katolický kněz naléhal, aby do filmového štábu zařadil prostitutky, jinak se muži v džungli zblázní.
- Kameramanovi Thomasi Mauchovi byla při natáčení vrcholné scény rozpárána ruka. Podstoupil dvouapůlhodinovou operaci, při níž mu ruku bez anestezie dali znovu dohromady. Když křičel a zmítal se v agónii, jedna z táborových prostitutek ho uklidňovala tím, že mu přitiskla hlavu mezi prsa.
- Skutečný 365tunový parník byl přesunut přes horu, a to buldozerem. Přes nespokojenost Klause Kinského s natáčením filmu byl tímto výkonem skutečně ohromen a jeho reakce byla do filmu zahrnuta.
- Poté, co peruánského dřevorubce uštkl smrtelně jedovatý had, okamžitě si motorovou pilou uřízl nohu, aby zabránil šíření jedu. Werner Herzog to komentoval slovy: „Bylo to dobré rozhodnutí, přežil to.“
- Film se natáčel během jednoho z nejsušších let v regionu. Domorodí obyvatelé Amahuacy podnikli na filmový tábor nájezd. Jeden muž přežil průstřel hrdla šípem. Jeho žena byla zasažena do břicha, což si vyžádalo osmihodinovou pohotovostní operaci na kuchyňském stole. Podle Wernera Herzoga „jsem jí pomáhal tím, že jsem jí svítilnou osvětloval břišní dutinu a druhou rukou jsem repelentem postřikoval mračna komárů, kteří se hemžili kolem krve“. Herzog se rozhodl, že se nebude mstít, protože se domníval, že by to poškodilo vztahy.
- Klaus Kinski byl hlavním zdrojem napětí na place, protože se se štábem prudce hádal a vztekal se kvůli banálním záležitostem. Domorodci byli z jeho chování velmi rozladěni. Werner Herzog prohlásil, že jeden z náčelníků Kinskému zcela vážně nabídl, že ho zavraždí. Walter Saxer, vedoucí produkce tohoto filmu, však později potvrdil, že Herzogova historka není pravdivá.