Články o Občanská válka

Dny se změnily v týdny a týdny se na nejznepokojivější zvukové stopě od dob hvězdné pěchoty ze Superstar transformují v dlouhé roky společenské izolace, kdy za ozbrojenými osadami stále číhají armády infikovaných lidských jedinců. Kultovní zombie horor Dannyho Boylea 28 dní poté z roku 2002 navlékl modernější kabát a hodně se mluvilo o tom, že završení trilogie 28 let poté (28 Years Later), které Boyle znovu režíroval dle scénáře Alexe Garlanda (Občanská válka) se celé natočilo na iPhone 15 Pro Max. Už materiál v prvním zveřejněném traileru, z něhož nefalšovaně mrazí, ale napovídá, že to není tak úplně pravda. A to je dobře.

Přestože s pohádkami si dílo spisovatele Stephena Kinga obvykle nespojujeme, jeho dva roky starý román Pohádka (Fairy Tale) v názvu extra nemystifikuje. Příběh o fantaskní paralelní dimenzi obývané obry a prosáklé magií okamžitě putoval na hollywoodskou dražbu, a přestože zprvu se přihlásilo studio Universal, adaptace nakonec skončí v autorské domovině A24 a bude mít odpovídající formu desetidílné série. A co víc, scénář právě upravuje a o režii jedná věhlasný filmař Paul Greengrass, známý díky třem částem bourneovské franšízy nebo Kapitánu Phillipsovi.

Kate Winslet vyhrála svého jediného Oscara za drama Předčítač (The Reader) o druhé světové válce a jejích následcích, v němž ztvárnila ambivalentní a komplikovanou ženu a podstatnou část stopáže strávila ve vrásčité masce. Nyní, o patnáct let později... dělá vlastně totéž, i když Oscar z toho nebude. Lee: Fotografka v první linii (Lee) je jistě kompetentní film (až na zaškobrtnutí na konci), který ale svou absolutní standardností působí zašle už v den premiéry.

Další z odvážných novinek uváděných na letošním benátském festivalu je obtížně zařaditelný sci-fi dokument 2073 od oscarového dokumentaristy Asifa Kapadiy, jenž nám zprostředkoval jímavé, informacemi nabité biografie závodníka Senny, zpěvačky Amy Winehouse či fotbalisty Diega Maradony. První trailer sestává převážně ze zpravodajských záběrů současného světového dění, jež doprovází varovný komentář suplující paměť postapokalyptické hrdinky (Samantha Morton), která v padesát let vzdálené budoucnosti vyhodnocuje dřívější kolaps a pokouší se lidstvo poučit. Pro nás totiž nemusí být pozdě.

Takhle se tvoří filmová magie. Stačí pár stovek milionů dolarů a v zádech k tomu hrdinský odkaz Maxima Decima Meridia, jehož osudy v historickém velkofilmu Gladiátor před čtvrtstoletím rozplakaly i želvu. Recept na odkládané pokračování v režii Ridleyho Scotta a se scénářem Davida Scarpy (Napoleon) byl v podstatě jednoduchý – na ničem nešetřit. Gladiátor II, který vkročí do arény na smrt už 14. listopadu, možná prvním trailerem nevyvolal úplně pozitivní humbuk, ale jedno mu už teď nikdo neupře. Totiž impozantní starověké kulisy, jež štáb postavil na Maltě a nad nimiž v novém videu žasne i představitel císaře Gety, herec Joseph Quinn.

Tomu se říká důkladná a názorná propagace. Blížící se premiéru sci-fi hororu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) nedávno doprovodilo představení popkornového kyblíku imitujícího design podlouhlé lebky Xenomorfa. Tvůrci očekávané sedmé části filmové série včetně režiséra Fedeho Alvareze či herečky Cailee Spaeny přišli s novými detaily na Comic-Conu v americkém San Diegu, kde pořadatelé přibližně šestiapůltisícový dav obdařili uklidňujícími maskami tzv. facehuggera, jenž ve filmech do těla obětí vpraví vetřelčí embryo.

Ari Aster patří nepochybně k režisérům, které jde nazvat moderními klasiky. Jeho horory okamžitě po premiéře získávají tak výraznou pověst, že se k nim takřka nevyhnutelně jednou budou historici vracet jako k určujícím momentům filmových dějin. Děsivé dědictví (Hereditary) a Slunovrat (Midsommar) jsou jedněmi z nejvýraznějších počinů svého žánru současnosti. Asterův poslední počin, šílený existenciální thriller On se bojí (Beau Is Afraid), se sice nedočkal komerčního úspěchu, tím hlasitěji se ho ale zastávají jeho příznivci. Další jeho počin je na každý pád netrpělivě vyhlížený. A nyní můžeme vytušit, o čem bude.

Stále konkrétnější zázraky umělé inteligence máme všichni bezplatně na dosah třeba díky aplikaci ChatGPT a bylo by bláhové domnívat se, že kinematografie je proti vábení technologického futurismu imunní. Lidská kreativita se stále nedá kompletně nahradit a tvůrci ve strachu z úbytku pracovních míst proti užívání AI zbrojí. Až na to, že se ji zároveň učí tajně i vychytrale používat. Mela se strhla po nedávných premiérách hororu Late Night With the Devil a akčního dramatu Občanská válka (Civil War), které si neodpustily umělou inteligencí generované záběry či plakáty. Probíhající festival v Cannes možná podepíše ortel nad evropskou branží dabingu a výroby titulků díky modernímu AI překladači. Zde nabízený polský snímek Putin pro změnu predikuje, že minimálně živí komparzisté už brzy nebudou zapotřebí.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.

Američané už dávno vstoupili do volební sezóny, jež se nese jednak v duchu obecné frustrace nad oběma kandidáty, jednak nejistoty ohledně toho, jestli vítězství kteréhokoliv z opotřebovaných seniorů vyřeší ostrý politický a ideologický rozkol v zemi. Ta po minulých volbách zažila poněkud amatérský a k neúspěchu předem odsouzený pokus o převrat a britský režisér a scenárista Alex Garland nyní nabízí spekulativní situaci, kdy agrese neskončí u několika zmatených konspirátorů bloudících Kapitolem, ale promění se v plnohodnotnou Občanskou válku (Civil War). Co tento film říká o Američanech a co si z něj můžeme vzít my?