Chrustyn
44 045 bodů •
6
Standardně vizuálně nádherný Mijazaki ale příběhově a vyprávěním mě to úplně minulo. Cesta do fantazie je nepřekonatelná.
Komentáře a recenze 23
Dle počtu bodů
mojmir.sedlacek
6 286 bodů •
7
Mijazaki možná naposled a o to více pro své nejvěrnější. Složité, motivicky i vizuálně místy zahlcující dílo uvědoměle pracuje s trademarky japonského mistra, nepůsobí však jako druhý nálev – spíše nabízí další dvouhodinovku v magickém světě, který fascinuje i v momentech, kdy není snadné mu porozumět.
VládceVesmíru
5 732 bodů •
8
Klasický Miyazaki, jak ho mají fanoušci rádi. Pro neznalé bude možná poněkud nepřístupný, ale poučený divák si určitě užije, jak si autor hraje se svými klasickými motivy a jak buduje fantazijní svět.
Hodnocení je v kontextu dalších Miyazakiho filmů, vůči ostatní produkci by to byla desítka.
Hodnocení je v kontextu dalších Miyazakiho filmů, vůči ostatní produkci by to byla desítka.
jaro.mir.mara
4 542 bodů •
8
Měj se, Mijazaki! Budeš chybět. ___ Odcházení jde jen stěží zvládnout se ctí. Člověk s časem příliš často hořkne a stále více brblá. Zapouzdří se a okolní svět se proto stává cizím. Říkáme si, že nám se to určitě nestane, ale komu to vyjde..? Myslím, že Chlapec a volavka je především právě o snaze smířit se sám se sebou a s neodvratným během času. Jde o Mijazakiho osobní ohlédnutí – nikoliv však sebestředné (!) – za hořkou i sladkou nevyhnutelností generační obměny, s láskou i kritikou k tomu starému, s úctou k tomu, co přichází. Ať už jde o Mijazakiho osobní život nebo o běh dějin v širším slova smyslu. ___ Stáří má tendenci budovat pomníky. Chce předávat dalším generacím své životní obdivuhodné dílo. Chce mladším určit cestu, učinit z nich pokračovatele svého odcházejícího světa. Ten si ale nastávající generace zkrátka dobrovolně nevybraly, drtíme je tlakem očekávání. A když své tvorbě někdo zasvětí svůj celý život, je na sklonku náročné přijmout, že nová generace o takové dědictví ne vždy stojí a ne vždy v jeho odkazu bude konat. Že bytostně potřebují zkusit najít svou vlastní cestu. A že oni sami se potřebují vyrovnat s odcházením svých blízkých, rodičů a prarodičů, které může působit jako zrada, jako nespravedlnost. ___ Od vydání Můj soused Totoro uplynulo k uvedení Chlapce a volavky 35 let. A přesto, opojná lehkost, hravost a nezkaženost Totora lze v krátkých okamžicích koutkem oka zahlédnout i v posledním snímku mého nejmilejšího režiséra. A to přestože je Chlapec a volavka pomalé meditační dílo prostoupené náročně dešifrovatelnými podobenstvími. Je možná příliš dlouhé, možná otevírající příliš mnoho nedovysvětlených témat. Přestože je tíživé a nenabízí pro spoustu obrazů vysvětlení, přestože v něm převažuje smutek a sporadický smích nabízí jen chvilkovou úlevu, tak i zde odkaz Totora v Mijazakiho nátuře zůstal přítomný, byť prim tentokrát hraje spíše potřebnost smíření. Vážím si toho, že se Mijazaki nezpronevěřil sám sobě a jeho dílo i po tolika letech promlouvá skrze postavy, které nejsou ani zlé ani dobré, že promlouvá skrze děje, které připouští lehkovážnou radost a naději ve světě kam patří i smrt a bolest. Že vždy a všem náleží možnost odpuštění. Že respekt k různosti a snaha nelámat nad ostatními hůl zůstává nezpochybnitelnou premisou po celou jeho tvorbu. ___ Mimochodem, tuším, že pustit si Chlapce a volavku na LSD, by mohl být dost zásadní zážitek. A ta animace je opravdu úchvatná.
Axis
3 491 bodů •
4
Neuvěřitelná honipejřina kde sám scénář musel mít max 5 stránek. 3/10
Colby Sawyer
2 968 bodů •
10
Dílo mistra po deseti letech logicky vzbuzuje velká očekávání, které většinou nelze ani splnit. Mijazaki tomuto hypu nejde naproti, protože si zvolil poněkud abstraktnější příběh, který divákovi dává velký prostor k vlastní interpretaci. Vícero filmů, které vytvořil, bylo rozhodně diváčtější a šly více “na ruku”. Myslím si, že až s odstupem pár let bude možné Chlapce a volavku pořádně zhodnotit, protože teď tomu chybí benefit oné nostalgie, kterou si s Mijazakim spojujeme. Nepochybuji o tom, že i z tohohle bude jednou klasika, jelikož tam všechno je. Od dechberoucí animace přes vtahující soundtrack až po příběh, který chytne za srdce. Jen je to celé možná až moc schované pod povrchem. Pro mě to na nejvyšší příčky Ghibliovek s největší pravděpodobností nevyšplhá, ale kdyby se takovýmto způsobem loučil každý mistr (pokud se opravdu loučí), tak by to byla fantazie.
Evah
2 678 bodů •
6
Toto pro mě bylo trochu zklamání. Vizuálně je to vážně nádherné, ale obsah mě moc nezaujal, celý příběh tak nějak na sílu. Ani hlavní postava mě moc nezaujala, chápu to tak, že režisér chtěl svému vnukovi jakoby obrazně předat své dílo, ale upřímně pro mě jako diváka to bylo celé takové zbytečné.
Jan Sháněl
1 721 bodů •
9
Fanouškovských pět. Zas jednou možnost užit si skvělou hudbu, animaci a moc zajímavý svět/y. Ve trochu komplexnějším a osobitějším podání si, myslím, každý opět něco najde. Ale je pravda, že hledat není snadný a musíte počítat i s tím, že možná nic nenajdete.
ondy9
1 619 bodů •
7
Hodně smíšené pocity. Příběh nikde, ale zároveň to, co jsem z něho pochopil, bylo krásné. Místo normálního příběhu je to spíš takový až moc "domysli si sám" příběh. 70% Kino
Ahsoka
1 228 bodů •
6
Mijazaki a jeho pravdepodobne rozlúčka s tvorbou, kde zanecháva svoj osobný odkaz pre ďalšiu generáciu. Na animáciu ani nemám právo niečo namietať. Nádherná. Nie som však stotožnená s tým, že všetky stránky filmu sú rovnako výborné. Prvá polovica filmu má tempo porovnateľné s čítaním knihy, čo by bolo v poriadku, keby sa dostavila požadovaná emócia. Smrť matky v úvode bola veľmi anonymná a celé to pôsobilo ako prototypový príbeh, ktorý sa razom zvrtne do šťastného konca. Hlavná a aj ostatné postavy sú veľmi ploché, jednorozmerné. Fantasy svet z príbehu je veľmi ťažko uchopiteľný, chaotický, bez poriadku, prehustený krížom-krážom všetkým možným, doslova ako sen. Poetickú symboliku k tejto Mijazakiho životnej udalosti v príbehu nachádzam a plne rešpektujem. No, asi si tento jeho film, napríklad ako Mononoke, pamätať nebudem. 3,5*