V tomto nadčasovém příběhu o dospívání je Abby Ryder Fortson jedenáctiletou Margaret, která s láskyplnou podporou své matky a babičky přemýšlí o životě a dospívání.
Celkově příjemný retro pohled na dospívání jedné obyčejné dívky a strastech s tím spojených. Bohužel na dané téma existují tisíce filmů a mnoho z nich je zajímavějších i vtipnějších než Margaret.
Ani se nedivím tomu senzačnímu hodnocení na Rotten Tomatoes. Ten film si zdánlivě jede podle šablony lehčích dramat o dospívání, ale skoro nikdy není neoriginální nebo nudný. Víc ho docení určitě ženy, ale vnitřní zápasy protagonistky jsou univerzální a vůbec nevadí, že dilema ohledně náboženství (mamka křesťanka x taťka žid) vyznívá hlavně symbolicky. Je to ostatně o tom, jak neposkvrněnou dětskou mysl ovlivňují venkovní podněty, jež ji zbytečně zatěžkávají přemýšlením nad něčím, co beztak nejde ovlivnit. Třeba menstruace. Co se má stát, k tomu dřív nebo později dojde. Dřív nebo později najdeme i ty kamarády, kteří za to stojí. A nakonec třeba i lásku, bez ohledu na vyznání či postoje rodičů. Možná je to až příliš feelgood a bez větších dějových zádrhelů, ale v tom je tentokrát asi kouzlo. A samozřejmě v Rachel, která zase hraje fantasticky. Jenže tentokrát asi hlavně proto, že hraje sama sebe.
Takový milý neurážející rodinný film. Upřímně, film je určen především pro dospívající dívky, jejich mamky a babičky, a nejlépe pokud se můžou dívat spolu. Film ničím extra nenadchne, není zde žádný výrazně dramatický oblouk, žádná gradace, ale svým příjemným a nenuceným pojetím si tak pozvolna plyne a vlastně to docela příjemně uteče. Film už znovu asi nikdy neuvidím a za pár měsíců si na něho asi ani moc nevzpomenu, ale z nějakého důvodu mám pocit, že tu 4* si to zaslouží, jde poznat, že režisérka i herci do toho dali kus srdíčka.