Recenze filmu Anatomie pádu

Komentáře a recenze 44

Chrustyn

44 045 bodů •10. 8. 2024

6

Rozbor jednoho manželství na pozadí smrtelné nehody, která mohla být vraždou. Drama rozpadu dysfunkčního manželství v kombinaci se soudním dramatem a špetkou detektivky. Bohužel postavy extrémně chladné a nesympatické, kdy se nedá nikomu fandit ani litovat, vše zachraňující scény ze soudu, které jediné občas dokážou strhnout, stejně jako dětský hrdina. Jinak zbytečně dlouhé, bez emocí a řádného vyústění.

Pete69

32 979 bodů •2. 3. 2024

7

Zvláštní soudní drama, nebo rodinné drama, jak kdo chce. Nejedná se o čistou kriminálku, je to taková psychologická hra s divákem, která funguje. Nelíbí se mi ale obsazení, nikdo film nedokázal táhnout tak, abych si řekl, to byla pecka. Zajímavá podívaná, za mě zbytečně dlouhá.

kunafix

20 062 bodů •29. 6. 2024

6

Francouzské soudy pracují a fungují úplně jinak než ty americké, na které jsme ve filmech zvyklí. Ty dvě a půl hodiny utečou jak voda, ani nevím jak. Hodně se tam kecá, ale furt mě to drží... jsem totiž zvědavej, co z toho bude. Ten závěr ale? Hon na čarodějnice se nepotvrdil, ani žádný šokující zvrat. Rozhodně to není žádné zklamání. Rozhodně to nepotřebuji vidět znova - na to to bylo moc dlouhé. Což je takovej paradox - sice tomu nemůžu nic vytknout, ale taky to nemůžu kdovíjak opěvovat. Bavilo. Ale teď po skouknutí už to automaticky bavit přestalo. Zajímavé.

hrumsrt

10 864 bodů •14. 1. 2024

6

Jedno z nejoceňovanějších a nejdiskutovanějších překvapení minulého roku je konečně k sehnání.. Možná nebylo nejmoudřejší se do snímku pouštět zcela bez přípravy, i třeba proto, že jsem si myslel, že jde o leteckou katastrofu (nazvěme to naivitou), ale především, že Anatomie pádu není kousek, do kterého se před spaním zažerete a třeba "přetáhnete večerku", aby jste se dobrali konce.. Přeji všem, aby viděli film co nejdříve anebo mu dali chvíli čas, jelikož teď na přelomu roku se na mě valil ze všech stran a bylo skoro až necitlivé mu odolávat, když každý pěl takové ovace. A je možná rozumnější počkat, až emoce utichnou.. Anatomie pádu je teprve čtvrtý celovečerní kousek od francouzské režisérky Justine Triet, ale že se dočká takového ohlasu, se rozhodně nečekalo, ovšem když se z loňské divácky oblíbené festivalovky stal takový hit, byl jsem opravdu zvědavý, čím nás francouzská produkce zase jednou hodlá obohatit. A zda je Anatomie pádu aspoň nejzajímavějším evropským filmem roku? No, nejen že se i na evropském filmovém rybníčku urodily lepší kousky, ale i čistě na francouzském trhu mě daleko více zasáhli perfektní Tři mušketýři.. Příběh vypráví tragický rodinný příběh, kdy poklidné žití rodiny věhlasné spisovatelky Sandry přeruší šokující smrt jejího manžela. Pryč od civilizace, kdesi v horách na odlehlé chatě je její muž nalezen mrtev po pádu z okna domu. Byla to sebevražda anebo do něj manželka strčila? A tak se rozplétá kriminální podstata celého činu a minulost páru je odhalována před zraky všech médií a veřejnosti.. Samotný úvod, v němž probíhá důkladné vyšetřování policie, se vleče a neustále divákovi klade otázku, co je ta manželka zač. Rozbor rodinného krbu, analýza podivné příčiny smrti, to má být pouze úvod k zjištění, co stálo za tragickým pádem milovaného otce od rodiny.. Jak normálně miluji ty filmové úvody, které vás pomaličku vkládají do příběhu a vy se sžíváte s postavami, tady se to nehorázně vleče. Postupné vyšetřování sledujeme skrze skoro anonymní osoby policejních detektivů, kteří tak nejsou motorem celého případu. Skoro bych řekl, že všechno divákovi zprostředkovávají samotné podezřelé postavy, které zcela normálně mají nejen citově zkreslené vnímaní, ale třeba mlží, jak se jim hodí. A jako průměrný divák kriminálek jste rychle nabytí skepsí.. Nejhorší je, když jdete k filmu s nějakým vnějším očekáváním, které ještě třeba pramení spíše z řad filmových vzdělanců, máte někdy totiž pocit, že se Vám dostane zážitku, jaký by se Vám měl líbit a mělo by na něm cosi být.. Jenže já měl u Anatomie pádu snad celou první polovinu pocit, že to nedám.. Neuvěřitelně vlekoucí se vyprávěcí tempo, pomalé dialogy, které stejně nemají větší gradaci a těm šťastnějším se pořádného rozřešení dostane až ve finální třetině. Divnej kluk, divná matka, kteří tolikrát působí citově úplně mrtvě.. A pak to přijde, film se konečně výrazně posune a příběh přehodí v čase až do samotného soudního přelíčení, v němž se má rozhodnout, co se stalo otci a zda se z synka nestane náhodou rovnou sirotek, když mu maminku zavřou za vraždičku tatínka.. Uznávám, průběh soudu je super. Nemáte ani na chvíli pocit, na čí straně je moudřejší stát. Oba právní zástupci pronášejí svoje obsáhlé monology ve snaze vylíčit obžalovanou, tak aby zapadla do jejich představy o činu. Zpětně se sice díky retrospektivnímu výkladu dozvídáme i ten "úvod", který z dané kompozice úplně vypadl a není tak nouze o napětí či emoce.. Je to ten film, kdy musíte vědět, jak to dopadne a bez toho zjištění se nemůžete pohnout dále, nemůžete jít spát, nemůžete myslet na nic jiného, ale přichází to až pak.. Mám rád filmy, které si hrají s divákem, nechávají v něm bublat teorie a je zapotřebí jeho vlastních skládaček, aby se dobral obrazu, jaký se třeba pak bude shodovat s výsledkem, jenž přednese rozřešení příběhu. Ale tohle není ten případ, minimálně ne po celou dobu.. Už jsem viděl hodně soudních dramat, takové téma vyhledávám. Žeru právnické přestřelky, i když tady jsou hodně podřízeny filmu. Ovšem stejně bych čekal víc. Bojujete o životy, rozhodujete o svobodě, rozvracíte rodinu a já chci vidět stříkající emoce postav. Tak seš nevinná ne, copak můžeš jít do vězení.. Hodně podřízeno přístupu a směru, jakým chtějí tvůrci dílo vést, a pokud vás to jako mě nechytlo vyčítejme ten severský chirurgicky odpoutaný přístup. Chce se mi brečet, jak si zdejší postavy nechaly svoje slzy pro sebe a ani na závěr nenechali ukázat, že jsou taky lidé.. Anatomie pádu se bude líbit, kdo chce být chytrej řekne, jaká pecka to byla. Já to uznám, nesedlo mi to a považuji dílo skoro za banální a mezi loňskou špičku se to nemá šanci vyšplhat. 65%

Klajnik

9 194 bodů •28. 2. 2024

5

2,5h vyšetřování sebevraždy či zabití manžela. Detektivní linka by měla být prostředkem k odkrytí nějakého tajemství, významu nebo tématu - nikoli předmětem sama o sobě. Je to narativní finesa, která je natolik výrazná, že ji žánrově kategorizujeme, jenže po nějaké době se to stane natolik kulturně uchopitelné, že se z vyšetřování stane předmět sám o sobě (někdy může přecházet až v manýru, pokud se nadužívá prvku, který se stal žánrovou finesou: viz slow motion). V Anatomii Pádu se ale hodně řeš právě ten samotný pád - je snahou předvést, jak strany konstruují narativy, které se snaží naroubovat na důkazy. Film ukazuje jak těžké může být vysvětlení toho, co se skutečně událo, protože realita je tak nuancovaná a vztahy tak komplikované... Doufal jsem, že detektivní linka pujde v druhé půlce do pozadí a víc se bude řešit psychologie páru a motivy sebevraždy. Divák by mohl zjišťovat, proč se manžel zasebevraždil, ale žalobce by měl lepší narativ a manželka se v průběhu soudu dostávala čím dál tím blíže za mříže. Psychologické pozadí onoho manželství před vraždou film vysvětlí docela efektivně (myšleno i ve smyslu zdařile), takže se u toho moc neprodlévá. Hodně pozornosti je nacíleno na průběh soudu/vyšetřování/rekonstrukci události. Žalobce se snaží na manželku hodit vinu, takže jí tlačí do kouta a obhajoba ji hájí. Divák zjišťuje, jak to asi ve skutečnosti bylo. Není to ale tak scénáristicky chytré, jak by být mělo: Záhada se postupně vyjasňuje tím, jak se postavy (manželka a syn) rozpomínají na různé události a interakce s manželem/otcem, které najednou převáží misky vah na stranu obhajoby. Přijde mi to jako línej storytelling. Film nese jistou preciznost a tenzi, kterou drží hlavně realistický styl spjatý i s brilantním herectvím. Tento realismus je však dvousečnou zbraní: Sice umožňuje divákům snadné naladění, protože je to blízké jejich vlastním zkušenostem a prožitkům, ale když se to s tím přežene, tak to může být nepříliš zajímavé, zábavné či okouzlující, protože skutečnost nebývá tak (dramaturgicky, scénáristicky, režijně) kontrolovaná a koncentrovaná jako film. Někteří filmaři (Nolan, Villeneuve) natočili řadu filmů, kde se dějí neskutečné věci a existují velmi neskutečné charaktery, ale realistický styl jim to umožňuje prodat širšímu obecenstvu, které to pak jaksi bere vážněji navzdory tomu, že se setkáváme s psycho-maniakálním Jokerem, obřím písečným červem, heistem ve třetí úrovni snu nebo obráceným prouděním času. Osobně bych tedy doporučil, aby se v realitě silněji zakotvené příběhy vyprávěly stylově kouzelnějšími, zábavnějšími nebo zvláštnějšími způsoby, které je v mých očích učiní trochu výraznější < zde však hodně mluví mé osobní preference, mám rád jistou míru estetizace. Anatomie Pádu pro mě zkrátka není audiovizuálně ani obsahově moc přitažlivá. Znovu se k ní proto nevrátím, i když si o to ten říká, abych si mohl lépe urovnat myšlenky a pocity. Další důvody, proč jsou se moc nebavil, leží v tom, že není dostatečně dějově vygradovaná - jak říkám, jistá míra napětí je generovaná spíš realistickým stylem, herectvím a tématem, ale scénáristicky to není napínavé díky zrychlujícímu se tempu a navyšujícím sázkám které kulminují v katarzní okamžiky. Reflektuje to i protagonistka v závěru, když je u soudu shledána nevinnou a později uzná, že jí výhra nepřinesla žádnou satisfakci, že je to celé prostě jen over. Měl jsem podobný pocit: Když to končilo, byl jsem rád, že už je to over, hlavně proto, že jsem z toho nic moc neměl a už jsem chtěl, aby mě ten film pustil.

wancohoff

8 977 bodů •3. 12. 2023

2

Po hodine som to vypol. Neskutocna nuda. A este k tomu amatersky natocená...

celticek

5 916 bodů •12. 3. 2024

8

Zajímavý počin. Zápletka sice není bůhvíjaká, ale ta civilní a velmi realistická režie mě dostala. Z herců jsem neznal vůbec nikoho, ale nevadilo to. Naopak. Bavila mě hlavně rekonstrukce pádu. Samozřejmě se vytahují různé sračky z osobního života. Zaznamenaná hádka je jak ze reálu. Připadalo mi to, jak kdyby syn vytrhnul matce trn z paty. Pochopil jsem ale, že to byl záměr. Chválím. Jo a parádně zahrál pes Snoop!

VládceVesmíru

5 731 bodů •9. 9. 2024

9

To byl nářez. Sandra Hüller naprosto famózní v obou nemateřských jazycích, kterými celý film mluví. Nakonec je asi jedno, co se ve skutečnosti stalo, ale sledovat ten proces a jednotlivé detaily a náhodné prostřihy zachycující nejasné vzpomínky, ať už skutečné nebo domnělé, mě přikovalo k obrazovce, že jsem skoro nevnímal, že ten film má dvě a půl hodiny.

ludivitto

4 150 bodů •10. 10. 2023

8

Silné 4*. Jen by tomu prospělo nechat pár dlouhých záběrů ve střižně. Herecky neuvěřitelný.