Klasický Kaurismäki s romancí o obyčejných lidech, kteří jsou možná zamilovaní, ale nejde to poznat. 81 minut pocitově o půl hodiny delší ale to už k této finské legendě patří.
Jak se povedlo finskému filmu takhle vzbudit zájem, mi je sice záhadou, ale spolu s ústřední hudbou jsem trailer viděl loni tak dvacetkrát, a to ani jednou mým vlastním přičiněním... Zdálo se to přesně po vzoru těch romantických komedií, na nichž čas od času ulítnu a hle nakonec musím přiznat, že jsem čekal mnohem víc.. Karaoke blues jsou jediný finský nedokumentární celovečerní film, jaký jsem viděl a zatím se teda svým severským kolegům absolutně nevyrovnávají. Romance v chladné zemi, mezi dělníkem Holappou a prodavačkou Ansou, kteří si tak nějak zbyli. Ani jeden z nich není zrovna společenský typ, natož aby měli s láskou a vztahy větší zkušenosti.. Proto sledujeme leč nesmírně přirozenou romanci, mezi lidmi, kteří si zbyli a společně cítí, že je biologické potřeby a společenské konvence nutí se usadit. A proč právě oni jsou mají skončit spolu? Možná proto, že je to nejsnazší cesta. I přes jasně odlišné životy, stud či náchylnost k alkoholu. Dokáží si uvnitř sebe samého najít cit k tomu druhému a převést nucenou romanci k opravdovému citu.. Karaoke blues je chladný film o lidech, o nichž se romantické filmy netočí a do poslední chvíle si vzájemně neprojevují větší city. A i když by pro někoho mohl být plus, že příběh nesklouzává k žánrovým klišé, tak zrovna u těch romantických kousků je miluji.. Pro někoho nesmírně opravdový příběh, pro mě spíše nepřekousnutelná absence naivity. Absurdně reálné postavy, všední situace bez humoru, a to vše okořeněno zprávami o válce na Ukrajině, protože přece nic nerozruší Finskou republiku jako představa ztratit suverenitu svojí země.. Depresivní romantika, které přece jen zvládne vykouzlit pár úsměvů.. Ale hudebně je skoro dokonalá, což bylo vzhledem ke jménu snad povinné.. 60%
Depresi je potřeba zapít. Alespoň podle postav slavného finského režiséra a scenáristy Akiho Kaurismäkiho, jehož posmutnělé, přitom však povznášející snímky baví diváky a divačky už dlouhá desetiletí. A novinka Karaoke blues rozhodně není výjimkou.
Dva hnojaři, co nevedou smysluplnou debatu každý den, ale věří v dobro lidstva a míru na zemi, jsou komicky tragičtí, ve všech norem života. Finové jsou jinačí bojleři, a takovou největší romantiku jsem neviděl od dob Hříšného tance, a neměl zároveň nutkání pustit si rádio Blaník. Černo absurdní love story, Finsko je můj nový crush ❤️
Jen dvě věci jsou v životě lidském jisté: smrt a to, že příští film Akiho Kaurismäkiho bude vypadat pořád jak z osmdesátek. A je to moc příjemné retro. Příběhově je to vlastně docela obyčejná loserovská romantická komedie/sociální drama, ale Kaurismäkiho rozpačitý humor jí dává důvod existovat. Jedna z těch čtyř hvězdiček je určitě za skvělé synthopopové duo Maustetytöt, o kterém bych se nebýt tohohle filmu nikdy nedozvěděl.