Životopisný film od A24, který jede na jistotu, nijak nepřekvapuje ale příběhově je dost poutavý na to, aby u něj divák vydržel, přestože mu vyjma slušného vizuálu a snaživých herců, nepřinese nic nového.
Tak nám Zac Efron zmužněl, nabral pořádnou kupu svalů ( s retro účesem vypadá mimochodem strašně :) ) a z hezouna teenagerovských filmů se propracoval až na wrestlera. Wrestling mi vůbec nic neříká, tato show, byť drsná a sportovci to mají těžké.. mě prostě nebaví, předem domluvené výsledky, o kterých rozhoduje vedení asociace, to je jasná parketa Američanů. Ale tady je wrestling trošku upozaděn, prim hraje silný, prostě mrazivý příběh jedné legendární rodiny. Zničující vliv otce, který si plní sny přes svou rodinu.. prostě síla. Film mě bavil moc a mrazilo mě u něj možná více, než u béčkového hororu.
Jak já se na Železné bratry těšil.. I přes vlastní neangažovanost do světa bojových sportů a skutečné opovrhování wrestlingem, který svojí skutečné krásy nabývá teprve na konzolích, jelikož když se představy zhmotní do hráčské manipulace, tím spíš naplno zapomene, že celý zápas mezi provazy má blíže k tanečnímu vystoupení, než k jakémukoli bojovému sportu.. Sean Durkin jako fanoušek tohohle sportovního fenoménu, který už dnes jen klopýtá za popularitou MMA, servíruje divákovi příběh, v němž on sám skládá poklonu legendární wrestlerské rodině Adkissonových, které ale fanoušci sportu a vlastně i diváci pamatují jako Von Erichovi.. Nejprve Vás tvůrci hází do atmosféry 80. let, v nichž představují všechny členy rodiny, které tvoří především pět nabušených chlapů, aby divák plně nasál jejich rodinné kouzlo, aby pochopil, že nejde o sportovce, ale především o lidi s pocity. Čehož následně využije, aby zase donutil diváka o to víc prožívat vše to zlé, co se rodině děje.. Víc než na příběhu stojí Železní bratři na samotném prokreslení postav a jejich civilnost. Celý herecký ansámbl perfektně plní nastavené schránky a i přesto, že všichni nejspíše snědli svoje minulé já. A i když to bude právě Zac Efron jako Kevin, který je současně hlavní tváří filmu a takovým diváckým průvodcem, tak každý jeho bratr si zaslouží nesmírný obdiv a ani jeden není příliš upozaděn. Mně asi nejvíce utkvěl v hlavě Jeremy Allen White jako Kerry, který tady nejvíce bojoval s představou přísného otce o budoucnosti svých kluků a jakoby si jeho osoba kladla ty otázky, jenž v průběhu napadaly mě.. Proč bych Železné bratry nakonec přece jen doporučil i nefanouškům tohoto sportu je druhá polovina příběhu, kde se více odpoutáváme od samotného wrestlingu, a o to pečlivěji si snímek soustředí na samotné napětí a tragické události uvnitř rodiny a to v jistých chvílích až do takové podoby, že jsem si nejednou vzpomenul na dřívější taky sportovní Million Dollar Baby, které ale ještě více tne do tuhého.. Deprese, roztříštěná rodina a zoufalá snaha hlavního hrdiny vyrazit svojí cestou, v níž jediným světlým bodem je jediné sluníčko v celém filmu Lily James.. Seznámení jí a Kevina mě snad jako jediné trošku rozesmálo, ale celkově se jí ve všech vstupech (aktivních či pasivních) do života rodiny podařilo rozmělnit dusivou atmosféru celého vyprávění.. Železní bratři umí obejmout svojí vřelostí rodinného krbu, dokáží pobouřit lpěním na vymanění se synů z otcova stínu, ale taky umí diváka spolu s postavami knockoutovat jak v ringu tak i mimo něj.. Zda ale jsou dalším mistrovským kouskem z dílny A24 si úplně nemyslím. Jelikož čím méně využijete Vám i vlezlé otevření se postav v první polovině, o to méně intenzivní bude jejich bolestivé utrpení ve zbytku filmu. A to se mi přesně stalo. I když tam všichni truchlí, já kvůli předešlé absenci smíchu a lásky nějak nemám možnost se na emocích přiživit a zůstává pro mě jen chlad a vyprávěcí ucamranost.. I přesto, že možná u mě nesepl snímek v tom stěžejním, stejně bych se ho nebál znovu strávit a Železní bratři by neměli minout ani ty, co si pletou box a wrestling.. 75%
Dobré herecké obsazení. Asi nikomu není co vytknout. Mně se nejvíc líbil Kerry ze seriálu The Bear a samozřejmě McCallany z Mindhuntera. Příběh silný, otec i s matkou solidní psychopati. Wrestling mi přijde jako přiteplený sport. Ale proti gustu.. Edit: Je to tak na 3 a 1/2:)))
Film se pohybuje na tenké hranici mezi sportovním dramatem a rodinným psychologickým thrillerem. Příběh o slavné rodině Von Erichových a jejich tragických osudech přináší do popředí wrestlingový svět, který mnozí diváci možná předtím neznali. Režisér Sean Durkin se snaží představit rozvětvené vztahy a konflikty uvnitř rodiny, avšak ne vždy se mu daří propojit tyto prvky do souvislého a poutavého vyprávění. I přes skvělou hereckou sestavu a poutavou atmosféru se film občas ztrácí v dlouhých expozicích a nedostatečném využití potenciálu některých postav. Nicméně, díky svému řemeslnému zpracování a silnému příběhu snímek stále nabízí zajímavý pohled do světa wrestlingu a dynamiky rodinných vztahů.
Železní bratři jsou tragickým filmem, který vás emočně naprosto rozloží. Tento film je rollercoaster obrovské škály pocitů a už jen proto byste ho měli vidět, protože je to skutečně zážitek! Příběh wrestlingové rodiny von Erichových začíná na poněkud pozitivní notě, avšak se postupně stává něčím, co se vám zaryje hluboko do vašeho nitra a jen tak vás nepustí. Hlavní téma plnění svých nesplněných snů skrze své děti je zde pojato drsně a syrově, protože otec bratrů je nutí překračovat jejich vlastní meze, což nemusí být vždy komfortní a mít dobré následky. Další z filmů zasluhujících se o místo v top 10 roku 2024!
Emotivní a komplexní příběh o prokleté rodince Von Erichů, naprosté překvápko. Malý schovaný projekt, který skrývá mnohé. Velice fajn drama/biografický snímek, který zaujme.
Neskutečně krásný a zároveň temný snímek pojednávající o rozpadu z počátku dokonalé rodiny. První polovinu filmu jsem si instantně zamiloval především díky úžasné bratrské chemii, dialogům, ve kterých jsou informace předávány hrozně přirozeně a hudbě, jejíž jedna určitá skladba dokáže být radostná a v jiných chvílích zase emočně zdrcující. A celkově ten 80kový vibe sál ze všech stran. Wrestling a zkoumání jeho zákoutí mě neskutečně bavilo, stejně tak sledovat, jak se ze samotných postav do jejich zápasů přelévají osobnější emoce, čímž se dostáváme ke druhé polovině filmu, která se přehoupla do velmi silného drama. Možná to mohlo působit, že těch věcí, co se podělalo bylo až příliš, ale opravňuje je inspirace podle skutečného příběhu a byť se to nemusí jevit i v druhé polovině filmu je spousta pěkných momentů, které vás jako diváka nenechávají jen utápět v depresi. Ale skutečný důvod, proč ve mně snímek stále rezonuje a proč jsem si jej zamiloval na tak vysoké úrovni je díky emocím, ať už těm radostným či především smutným. A když film skončil měl jsme oči zalité slzami, ale zároveň úsměv na tváři z v podstatě krásného konce.