Banda (2019)
9
813
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 613
Komentáře 40
Gladiátor II (2024)
6
Navazovat na jakýkoli kultovní počin je vždy velmi obtížné a upřímně si nemyslím, že by druhý Gladiátor jedničce dělal ostudu, to ne. Ale zároveň se nedá říct, že by se jednalo o nějak zrovna skvělé pokračování. Pokud byste se však jenom rádi podívali na řemeslně precizně zpracovaný akční velkofilm a víte, co od tohohle filmu očekávat, rozhodně nebude zklamaní. Ale jestliže byste rádi viděli něco, co tak trochu vyleze z té již obkoukané historické a akční šablony, nejspíš z nového Gladiátora nebude dvakrát nadšení. A přesně zde jsem i já s tímhle filmem narazil. Je opravdu úžasné jak osmašedesátiletý Ridley točí jeden historický velkofilm za druhým, a to řemeslo má stále pevně v rukou. Bylo osvěžující sledovat všechny bitvy a potyčky v reálných kulisách a ani CGI mi zde nepřišlo nějak vyloženě hrozné. Rozhodně jsem se ani za tu krapet delší stopáž nenudil a bavilo mě, jak každá další akční scéna byla zase něčím inovativním. Ovšem ani jedna mi nepřišla nějak vyloženě epická a když si vzpomenu třeba na bitvu v zimním prostředí z rok starého Napoleona, nic tak strhujícího zde nebylo. Mnohdy scénám chybělo i postupné budování napětí a já se tak nemohl do situace pořádně vžít a o dané charaktery se bát či cokoli cítit a prožívat. Jako další kámen úrazu pak byla neskutečně urychlená druhá polovina a sní spojené nedostatečně prokreslené motivace postav. Místy dialogy hodně skřípaly, postavám občas chyběly nějaké vrstvy na víc, aby i přes skvěle odvedenou práci herců nepůsobily jako obyčejné a tisíckrát viděné archetypy. A celkově tak druhý Gladiátor nepřichází s ničím novým, nijak nevybočuje z obyčejných škatulek historických potažmo akčních filmů, jako se to třeba Ridleymu povedlo se skvělým Posledním soubojem. A po mnoha stránkách je v rámci příběhu skutečně jaksi nedopečený. Ale na té povrchní rovině čisté zábavy pořád funguje obstojně.
Anora (2024)
8
Tak tohle bylo čisté zjevení. Film nepostrádá skvělé herecké výkony, úžasné dialogy, parádní komediální složku protknutou celým filmem, energii, kterou dokáže náramně předávat a výborně vystavěný vztah, na němž vše stojí a padá. Jen je trochu škoda, že se vše jaksi včetně zprvu neskutečně našlapaného tempa v druhé polovině filmu lehce ohraje. Ovšem v první polovině se nachází asi dvacetiminutová sekvence, v níž sledujeme jeden skvěle napsaný a úžasně gradující dialog a v oné pasáži zkrátka fungovalo naprosto všechno, rázem mi podlomila kolena a patří k tomu nejlepšímu, co jsem za tento rok viděl. Ale tohle všechno není ten hlavní důvod, proč považuji Anoru za jeden z nejlepších filmů letošního roku. Je to především kvůli tomu, co snímek vypovídá a co vše v sobě ukrývá. Pojednává totiž o mladé dívce Ani, která pracuje v nočním klubu, ale nejradši by se v životě vydala úplně jinou cestou – přestala dělat tuhle práci, v níž denně nosí jen masku falešného úsměvu a potkala někoho s nímž bude konečně šťastná. Možná se to může jevit jako obyčejný, tisíckrát viděný či banální příběh, ale není tomu tak! Vše je zaobaleno do jemných nuancí a podáváno s neskutečnou lidskostí. Stejně jako konec, ve kterém Ani s trochou domyšlení opět spadne do stejné řeky a sama se možná nikdy nezmění. To na jednu stranu může působit jako by zde postava neprošla žádným vývojem, ale je tomu přesně naopak. Ani si celým filmem -, jenž jí ze začátku možná dal, co si přála, jenže pak jí vše znovu sebral a zničil až si sama místy nalhávala, že situace není taková, jaká však ve skutečnosti je – prochází skvělým vývojem. Byť nakonec se v podstatě nezmění. Jenže občas jsme prostě jen lidé, někdy se nedokážeme ponaučit, někdy jen zkrátka marně toužíme po šťastnějším životě, ale nenacházíme tu správnou cestu. Film tohle vše neskutečně dobře podává, dokáže z vás dostat neskutečný příval emocí, a přitom, celou tu dobu sledujete jen obyčejný, avšak neskutečně lidský příběh. A to prostě někdy stačí.
Konkláve (2024)
8
Režisér oscarového filmu Na západní frontě klid Edward Berger nám letos nadělil velmi zajímavý thriller z prostředí papežských voleb, který bych možná neoznačil za jeden z nejlepších filmů roků, ale stále dokázal ve spoustě scén silně zapůsobit. Především musím vypíchnout famózní hudbu, která díky její neuvěřitelně vtahující gradaci šponovala napětí na maximum. Zároveň filmu nechybí vypjaté momente, úderné dialogy, skvělé herecké výkony, a dokonce ani místy vtipné scénky. Ovšem film těmito prvky není zrovna nabytý. A ano nepostrádá je a když na ně došlo opravdu jsem si snímek začal skvěle užívat, jen jich nebylo tolik abych se já osobně dokázal do snímku plnohodnotně ponořit, a ještě více jej prožít.
Rozzum v divočině (2024)
8
Rozzum v divočině možná nepřichází s nějak zvlášť inovátorským či převratným příběhem, ale v základu se stále funkčním a dojemným. Opravdu mi ukáplo spoustu slz, ale zároveň jsem zasmál hodně vtipům, jenž snímek též nepostrádá. Režisér Chris Sanders ovšem opět staví na vztahu mezidruhově zcela odlišných postav a jejich vzájemných překážkách v onom vztahu. Příběh robotky Roz a kačera Dvouzobíka si tak instantně zamilujete. Do toho jsou zde i další vedlejší postavy, které příběh skvěle dotváří. Film má zároveň naprosto skvostnou animaci, která dokážete vykouzlit sekvence představujíc snad vůbec to nejhezčí z animované tvorby, co jsem kdy viděl. Připojte si i skvělou hudbu a skutečně vám tak vznikne opravdu nádherný animák a minimálně z letoška nejspíš i ten nejlepší.
Joker: Folie à Deux (2024)
3
Nový Joker je jedno z nejzbytečnějších pokračování vůbec, které ke všemu ještě podkopává první film, jenž mám osobně opravdu rád. Dvojka se jenom hloupě točí v kruhu a příběhově nenabízí jakože absolutně nic zajímavého. Všechny témata už byla stejně rozpracována v jedničce a snímek tak jenom vše nesmyslně přežvýkává dokola. Zároveň je to muzikál, ale tvůrci jako by nepochopili, co tenhle žánr vůbec znamená a že muzikální čísla mají rozvíjet samotný příběh a postavy. Tady vždy jen opět přežvýkají již zmíněné informace z předešlé scény a jsou tak jen unylou výplní celého filmu. A vlastně devadesát procent filmu by se mohlo vystřihnout, protože je to prostě jen nezajímavé a nicneříkající lejno. První hodinu sledujeme Arthura v Arkhamu, který už není Joker a konec jedničky se tak očividně spláchl do záchodu. K tomu všemu zde máme klišé linku se zlými dozorčími, jenž taktéž nevede k žádnému vyústění a je jen obyčejnou vatou. Pak se přesuneme k soudu, což je ve zkratce opět jen nudné přežvykování informací z jedničky. Ale největší problém je ten, že takřka nic, co je v tomto filmu rozpracované není dotažené do konce. Není zde žádné zadostiučinění, žádné pomyslné ukončení rozpracovaných témat, zkrátka nic. A samotný konec, který nejenže je nelogický a v jednom místě se jen jedná o scénáristickou zkratku, jak dostat dvě postavy k sobě, ale zároveň je to jedno velké plivnutí do ksichtu všem, co si tenhle film protrpěli. Postava Arthura zde neprojde žádným vývojem a na konci je ve stejném bodě jako byla na začátku. Romance s Lady Gagou je pak též nezáživná a nezajímavá, protože doslova od první scény se do sebe zamilují, avšak mnohem zajímavější by bylo, kdyby jejich romance byla napříč celým filmem postupně rozvíjena. Pokračování Jokera se tak ve zkratce dá shrnout jako nekoherentní bordel, který neví, co chce odvyprávět a jen poskakuje na místě a přežvykuje vše co už z prvního filmu víme. Alespoň že vizuální stránka stojí za to, ale jinak opravdu největší zklamání roku, a přitom mělo takový potenciál…
Oblíbené
Oblíbená díla
Oblíbení tvůrci
+21