Rocketman (2019)
7
Hodnocení 416
Komentáře 112
Pašerák (2018)
7
Pašerák je skvělým příkladem jednoduchého a přímočarého filmu, který však dokáže překvapit svou hloubkou a emocemi.
Clint Eastwood opět potvrzuje, že je naprostá legenda – nejen jako režisér, ale i jako herec. Jeho výkon je neuvěřitelně přirozený, a přesto strhující. Tenhle chlap má charisma, které se nedá naučit.
I malá role Bradleyho Coopera je skvělou výplní, která dodává filmu dynamiku a potřebné napětí. Chemie mezi jeho postavou a Eastwoodem funguje na jedničku, a jejich střety jsou jedním z vrcholů snímku.
Film možná není mezi diváky příliš zmiňovaný, ale přesto si drží vysokou kvalitu – jak v režii, tak v příběhu. Jednoduchost je v tomto případě jeho největší silou, protože nechává vyniknout charaktery, atmosféru a poselství o ztraceném čase, rodině a hledání vykoupení.
Pašerák možná neoslní každého, ale pro milovníky poctivé filmařiny a příběhů s lidským rozměrem jde o skrytý klenot, ke kterému se rádi vrátíte.
Zrodila se hvězda (2018)
8
Emočně nabité hudební drama.
Zrodila se hvězda je skvěle zvládnutá práce pod taktovkou Bradleyho Coopera, který exceluje nejen před kamerou, ale i za ní. Smutný a do jisté míry předvídatelný příběh získává hloubku díky mimořádnému výkonu Lady Gaga a povedeným příběhovým liniím. Film brilantně pracuje s emocemi a hudebními čísly, které nepůsobí jako výplň, ale nesou důležité poselství.
Nejsilnější částí příběhu je Jackovo dětství, které přináší do děje nejen autenticitu, ale i pochopení pro jeho rozhodnutí a vnitřní boj. Naopak některé vedlejší linky mohly být více rozpracované, což by umocnilo celkový dopad.
Přesto jde o příjemné překvapení, které si zaslouží více uznání za odvahu, upřímnost a hudební chemii ústřední dvojice. Tento film má svou duši a stojí za to se k němu vracet.
Anora (2024)
10
Cesta plná dehumanizace a objektifikace, zalitá slzami.
Anora je pro mě filmem roku. Možná to zní naivně, ale přesto ano.
Je to naprosto senzační podívaná, která vás vezme na horskou dráhu emocí. Od hlubokého smutku po drobné záblesky radosti, tenhle film vás nenechá vydechnout.
Mikey Madison podává naprosto famózní výkon, který působí přirozeně, ale zároveň vás dokáže úplně pohltit. Její schopnost přenést diváka do emocionálně syrového světa je dechberoucí.
Celkový pohled na projekt je smutný, realistický, ale i neuvěřitelně lidský. Kamera, práce s barvami a kompozice vytvářejí vizuální poezii, která dokonale ladí s atmosférou filmu.
Anora možná není dokonalá, ale její funkčnost a přítomnost opravdového srdce dokážou oslovit. A někdy to opravdu stačí – film s duší si vždy najde cestu k divákovi.
Nečekejte dokonalost. Čekejte upřímnost.
Návrat do akce (2025)
3
Tupý, hloupý a naprosto bezvýznamný, takový je projekt Návrat do akce.
Film působí jako ztělesnění nejhoršího scénáře: otřesně napsaný, nezáživně natočený a zoufale nezábavný. Je nepochopitelné, jak se do tak slabého materiálu mohly namočit dvě hvězdy kalibru hlavních protagonistů. Jejich chemie je nulová a i jejich obvyklé charizma je tu pohřbené pod hromadou klišé a nefunkčního humoru.
Film se zoufale snaží být akční komedií, ale místo toho selhává na všech frontách. Ani akce, ani komedie zde nefungují. Dialogy jsou banální, příběh plochý a vizuální stránka připomíná spíš lacinou televizní produkci.
Celkově je Zpátky do akce smutným příkladem promarněného potenciálu, kde si přejete, aby vás někdo ušetřil a těch 90 minut raději vymazal z paměti. Tento projekt měl zůstat jen nápadem, který se nikdy neuskutečnil. Škoda času, peněz i talentu.
Nosferatu (2024)
8
Snímek co má identitu.
Nosferatu je téměř dokonalý ve všech ohledech – dynamický, napínavý a s atmosférou, která diváka strhne. Práce s kamerou je precizní, plná promyšlených záběrů, jež umocňují temnou a klaustrofobickou náladu filmu. Snad největším triumfem snímku je však jeho vizuální stránka – nádherně promyšlená barevná paleta, která dodává příběhu surrealistický a znepokojivý tón.
Herecké výkony jsou excelentní. Lily-Rose Depp a Nicholas Hoult si nekompromisně kradou celou show – jejich přítomnost na plátně je magnetická. Přesto ani vedlejší obsazení nezůstává pozadu a nabízí další výjimečné momenty. Samotný Nosferatu, zosobněný odporností a zvráceností, je přesně takový, jaký by měl být – odpuzující, ale fascinující.
Film je důkazem precizní režisérské práce, kde je každý detail na svém místě. Režisér dokázal propojit klasiku s moderním stylem a vytvořit něco, co zůstane v hlavách diváků dlouho po závěrečných titulcích.
Nosferatu není jen remake – je to osobitá pocta originálu, která si zároveň razí vlastní cestu. Rozhodně jeden z nejlepších hororových zážitků poslední doby!
Oblíbené
Oblíbená díla
Oblíbení tvůrci
+3