Úsměv

Co se týče strašení, je založené především na velmi standardních lekačkách následujících nesmyslně pomalé šourání po chodbách. Finn příliš nevyužívá možnosti monstra měnícího dle libosti podobu, spoléhá na celkem rutinní bafání a vyskakování ze stínu. Monstrum je v Úsměvu obecně dost líné a strašidelných scén je tu překvapivě málo. Zato je v něm mnoho hloupých dialogů typu: „Já rozhodně nejsem blázen, ale mám konečně oči dokořán a vím, že mě pronásleduje démon – proč mi nevěříš? Ty mě nemiluješ?“