Recenze filmu Elvis

Komentáře a recenze 55

Chrustyn

44 045 bodů •13. 8. 2022

8

Baze Luhrmanna moc nemusím a i oceňovaný Moulin Rouge není můj šálek kávy. To Elvis už je někde jinde, přestože je podobně naspeedovaný a kdo očekává klasický životopis, asi to po půl hodině vzdá. Pro mě se však jednalo o audiovizuálně opulentní poctu krále rocku, která by si zasloužila trochu zkrátit, ale minimálně první hodinou mě uhranula takovým způsobem, že jsem to léta nezažil ani u těch největších blockbusterů. Takhle sestříhaný a hudebně precizní film jsem nikdy neviděl a pokud by dané tempo drželo minimálně dvě hodiny filmu, byl by to ultimátní hudební biják, který nemá konkurenci. Ne dokonalé ale skvělé a v mnoha scénách mistrovské. Minimálně Oskar za střih by měl být jistý.

Pete69

32 979 bodů •21. 8. 2022

8

Kdo by neznal příběh Elvise Presleyho? A kdo by neznal alespoň pár jeho songů? Asi nikdo. Mírný problém jsem měl mým velkým oblíbencem Tomem Hanksem. Protáhlý nos a obezita.. nějak jsem ho tam ale pořád viděl, jako namaskovaného kašpara - se vší úctou k němu ( nemůže za to ). Film je natočený opravdu hezky a hlavně postupně graduje až do smutného konce. První polovina mě až tolik nebavila, ale čím více se blížil konec, tím víc jsem si přál, aby to trvalo déle.

kunafix

20 062 bodů •22. 10. 2022

8

Na to, že to byl film o Elvisovi, jsem měl pocit, že Austin Butler tam má méně prostoru, než bych od toho čekal. Možná můj pocit. Ale zahrál to skvěle - předpovídám a přeji mu stejnou kariéru, jakou má třeba Brad Pitt. A Tom Hanks, hm, ten ušel a jeho maska ušla, ale jinak nic zvláštního. Co mě moc nenadchlo, tak ten styl, jakým to bylo natočené. Hlavně ze začátku to mělo jakési takové zběsilé tempo, kterým někdo asi chtěl nastolit nový typ životopisného filmu - mísily se tam obrazy a záběry a hudba a všechno se tam děje strašně rychle. Spíš bych volil pomalejší tempo bez efektních blbinek a víc detailů. Dobově je to nadupané skvěle a hudebně? Zajímavé - není tam jen repertoár Elvise. Často se jde formou experimentu - mixování s rapem a jinými moderními žánry zní relativně dobře, ale často na úkor samotné původní hudby. Šťouralové tohle určitě neodpustí a já... hmm, nevím, co si o tom mám myslet. Napůl mě to odrazovalo, napůl jsem z toho byl nadšený, takže možná to byl záměr podle motta plukovníka Toma. Každopádně dost mi to připomnělo Velkého Gatsbyho od... aha, od Baze Luhrmanna - tak už vím, odkud vítr. O Elvisovi jsem sice něco věděl, ale koukám, že ne dost. Třeba že byl takovej rebel. A tak nyní celkem chápu to šílenství kolem něj a hlavně to, jak ovlivnil budoucnost (nejen) showbusinessu. Akorát jsem myslel, že ke konci byl mnohem větší vyžran (což možná byl, ale možná z respektu k němu nechtěli být ve filmu zbytečně krutí). Můžu říct, že díky tomuto filmu se na Elvise dívám trochu jinýma očima. A navždy mu budu závidět ty vlasy.

hanys_

18 781 bodů •2. 1. 2023

8

Austin Butler fantastický. Ale i tak si každou scénu pro sebe ukradl Hanks. Až tak, že člověk chvilkama neví, o kom že ten film vlastně je. 8/10

filmfanouch6

12 654 bodů •20. 6. 2022

10

Nejúspěšnější hudební sólový umělec všech dob, který na první pohled dosáhl pravého amerického snu a z chudých poměrů se vydrápal na pozici jednoho z nejznámějších hudebníků všech dob. Ve skutečnosti ovšem též oběť manipulace, které rychle dosáhnutí bohatství a náhlý příval fanoušků po celém světě přerostlo přes hlavu. Elvis Presley, přezdívaný jako Král Rock 'n' Rollu, dost možná patří mezi nejtragičtější osobnosti hudebního světla, kdy bylo jasné, že po televizním filmu z roku 1979 (v televizním filmu od Johna Carpentera si hudební legendu zahrál Kurt Russell) nevyhnutelně jednou dojde na nové zpracování tohoto příběhu. A v součtu dává smysl, že se Presleyho příběhu chopil Baz Luhrmann. Australan Baz Luhrrmann nepatří mezi tvůrce, kteří by do kin chrlili jeden film za druhým a při pohledu na jeho výkonnost budou nejspíš fanoušci jeho tvorby rádi pokud 59-letý režisér zvládne ve své kariéře realizovat alespoň další dva celovečerní filmy. Luhrmann si ovšem rozhodně neplete pojmy kvantita a kvalita. Za posledních 30 let sice realizoval pouze 6 celovečerních filmů, každý z filmů v Luhrmannově kariéře ovšem splňoval podmínky audiovizuálně a technicky vyšperkované podívané, Luhrmanna jde dost možná vnímat jako jednoho z nejlepších vizuálních vypravěčů své doby. Kromě vizuálně opulentního přístupu poté ovšem často Luhrmannovy filmy spojuje t éž kreativní hudební dramaturgie i nějaká ta tragédie, která bývá prakticky vždy spojená s nějakou tragédií. I proto tak v součtu dává naprostý smysl, že se režisér Romea a Julie z roku 1996, Moulin Rouge! nebo poslední adaptace Velkého Gatsbyho chopil právě Elvisova životního příběhu. Elvis přitom při startu retrospektivního vyprávění může působit právě jako pohádka o balíkovi, který to ze dna dotáhne na vrchol, dočká se naplnění svého amerického snu a zapíše se do historie hudby. Epos o Elvisovi ovšem nevyhnutelně kvapí k tragickým motivům. V rámci 160 minut tak Elvis vypraví o poměrech v americké společnosti v 50-70 letech, naivitě, setkání s realitou i pádem na samé dno. Luhrmann přitom při vyprávění sází na archivní záběry, po vzoru Moulin Rouge! a Velkého Gatsbyho opět dokáže křížit dobovou muziku s moderní hudbou (dojde na Doju Cat i Eminema) a v jádru tak i přes audiovizuální a technickou vyšperkovanost zůstat tak trochu sympaticky neukázněnou podívanou. Luhrmann tak dle očekávání netočí standardní biopic, především i proto, že jako vypravěč slouží Elvisův kontroverzní manažér Tom Parker. Tom Hanks sice již párkrát ve své kariéře záporné role hrál, sám se ovšem nedávno dušoval, že Tom Parker bude první pořádný záporák v jeho herecké kariéře a Hanks nezklame. Nejen, že je Hanks skrze bravurní masky proměněn v průběhu filmu prakticky k nepoznání, i přes sázku na své klasické charizma totiž Hanks dokáže naprosto prodat tak trochu podnikatelsky vyčůranou krysu, která vždy myslí pár kroků dopředu a dokáže z každého nepříjemného vývoje přeci jen něco vytěžit. Hanks se v té roli skutečně nedrží zkrátka a pouze z dramaturgického hlediska se rozhodnutí vsadit na počátek vyprávění z Parkerova úhlu vyvrbí jako tak trochu zbytečné a víceméně nikam nedotažené. Elvis má tak v podstatě dvě hlavní postavy, krom Parkera samozřejmě i samotného Elvise. S rolí byli spojovaná jména jako Aaron Taylor-Johnson, Miles Teller, Ansel Elgort nebo Harry Styles, volba nakonec ovšem padla na Austina Butlera. A lépe dopadnout nemohla! Nejen, že se Butler již od mladých let věnuje hudbě a umí i skvěle zpívat, ale je v roli naprosto vynikající. Po menších roličkách v Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina či Mrtví neumírají Jima Jarmushe bude Elvis film, který Butlerovi nakopne kariéru. Síla Butlerova výkonu přitom netkví pouze v ideálním napodobení Elvisova hlasu a pěveckém umění, ale především v autentickém podání, kdy Butler dokáže naprosto prodat všechny zásadní emocionální momenty, dokáže působit jako ten správný rocker bouřící se proti společnosti a dokáže herecky naprosto prodat zdrcující poslední období Elvisova života. Na souzení potencionálních oscarových nominací je pochopitelně ještě brzy, Butler ovšem naprosto zaslouženě již nyní patří mezi hlavní kandidáty na sošku za nejlepší herecký výkon. V rámci castingu poté dochází na solidní vedlejší herecké výkony, které dokazují, že skutečně není malých rolí, ale pouze malých herců, kteří ovšem v Elvisovi prakticky chybí. Svou menší roli si například užívá Kodi Smit-McPhee, Luke Bracey se po Hacksaw Ridge opět ukazuje jako slušný herec, Kelvin Harrison Jr. je v menší roli B. B. Kinga solidní a upozornit na sebe dokáže i Dacre Montgomery v roli Stevea Bindera (režisér Star Wars Holiday Special!). Menší zklamání může snad přinést pouze Olivia DeJonge v roli Priscilly Presley. Problém přitom není se samotnou DeJonge, ale faktem, že Priscilla nedostává tolik prostoru, kolik by divák očekával a zpěvákova múza tak svého legendárního statusu prakticky nemá šanci dosáhnout s výjimkou jediné scény. Handicap biopiců muzikantů s tak tučným životem jako Elvis totiž do jisté míry tkví především v časovém limitu. Film sice trvá 160 minut a dokáže prakticky pokrýt 90% toho nejzásadnějšího v rámci Presleyho kariéry, u jednotlivých zrychlených momentů, omezeného prostoru některých postav či skákání v čase se ovšem akorát ukazuje, že by dost možná byla ve finále lepší šestidílná minisérie, která by toho dokázala pokrýt ještě víc. Na druhou stranu ovšem skutečně platí, že Luhrmannův Elvis pokrývá prakticky vše nejzásadnější. Přesto se při sledování divák nedokáže zbavit pocitu, že se někdy v rámci let 1955-1977 skáče skutečně příliš dopředu. V součtu na to nejvíc doplácí tak trochu zrychlené finále, kterému ovšem alespoň vyloženě nechybí nějaká smysluplná gradace. Skutečně platí, že je Luhrmannův vizuální styl pastvou pro oči, divák se jen může radovat z kreativních kamerových hrátek, hravého střihu a Luhrmannův Elvis skutečně působí neskutečně naleštěným způsobem. Zamrzí tak menší kreativita na pódiu. Kdo čeká další Live Aid z Bohemian Rhapsody nebo tripové hudební sekvence Eltona Johna z Rocketmana, ten může být ve finále tak trochu zklamán. Při prvním vystoupení Elvise ve filmu přitom Luhrmann dokáže vyvolat naději, v součtu ovšem skutečně v tomto ohledu Luhrmann zaostává za očekáváním. Snadno se dá argumentovat, že to nebyl Luhrmannův prim, při vzpomínce na ta nejlepší hudební čísla z Moulin Rouge! ovšem smutek kapánek přetrvává. Luhrmann dokázal v součtu Elvise natočit skutečně velkolepým způsobem a nezaostat v audiovizuálním a technickém vyšperkování. Elvis i díky tomu skutečně zůstává opulentní podívanou, která si svou přítomnost na velkých plátnech dokáže víc než obhájit a předvést jeden z nejpůsobivějších (nejen hudebních) biopiců posledních let......

hrumsrt

10 906 bodů •27. 6. 2022

9

Celých 9 let, přesně tolik si dával Baz Luhrmann pauzu mezi filmovými projekty. A já mu asi ani nedivím.. Když v roce 2013 vyrukoval s filmovou adaptací knihy F.S.Fitzgeralda, - Velký Gatsby - která patří vůbec k něm nejčtenějším, převedl tuhle kraťoučkou knihu na plátno s takovou nádherou, jenž pořád věrně se držící předlohy. Osobně bych se vůbec bál, zda lze převést to kouzlo 20. let USA, zda jde hodně výpravnému příběhu dodat ten správný šmrnc. Jenže tenhle Australan přišel a uspěl! Ještě po letech si Gatsbyho rád pouštím, přece jen jak dokázal začlenit špičkové herce do napsaných postav, je vynikající a každý jednotlivý, dal postavám tvář, jaká nám byla skryta. Teďka se vrací a to s daleko větší ambicí, ale i těžším úkolem. Uvést životní příběh Elvise Presleyho a ukázat, že si tahle megastar najde i po letech své fanoušky. Taky není první koho to napadlo, před již více než 40ti lety vyrukoval s touhle značkou legendární John Carpenter, jenže film nesklidil ani zdaleka takové ovace... Logicky největší otazník visí nad obsazením krále rock'nrollu, tady si stojím za názorem, že naopak pomůže dosadit někoho neokoukaného, což Butler splňuje dokonale. Tudíž očekávání od hlavního představitele ani nemusí být tak velká. A výsledek? Úspěch jako sviňa! Austin Butler si to dává na výbornou... Jasně pomáhá, že Elvis má za ty roky profláklý hlas, jehož věrně imituje tolik lidí. Avšak odehrát tak ikonickou postavu a v podstatě se stát tímhle velikánem, to je mistrovský kousek, který katapultuje hereckého představitele k oceňovaným výšinám. Snad si na něj tam nahoře vzpomenou, jelikož já letos ještě lepší projev neviděl! Po jeho boku mu sekunduje "záporák", kterého skutečně Elvis měl, jeho manažer... Téhle role se zhostil ostřílený Tom Hanks, kterého vskutku nemusím, a tady tomu jeho postava rozhodně nepřidává. Úplně na plné čáře ho zastínil hlavní hrdina.. Kdo se na filmu podílel, dělal ho s láskou a úctou nejen k dílu ale hlavně k Elvisovi. Jakým způsobem je na projektu cítit Luhrmannova ruka je úžasný! Vizuálně nápaditý film, který pozvedává možná i rozvláčněný scénář na úplně jiný level.. Opravdu hodně jsem si užíval některé autorovy prvky a i mi sedlo, jakým stylem si životopis problikal, sice to někdy nepůsobí možná tolik uceleně, ale to jest klasická devíza podobně žánrových filmů. Butler se na téměř tři hodiny stal Elvisem, a když rozevře ústa a ikonickým pohupováním a neotřelými kreacemi rozproudí dav, měl jsem opravdu úsměv na tváři... Úplně neuvěřilný jsou ta pomrkávání po dobových událostech, díky nimž je film jako celek daleko opravdovější. Je jich tu opravdu dost, ale tvůrci si dávají záležet, aby si divák mohl dopřát ono historické cvrnknutí. Finální akt podle mě končí na dvakrát, režisér si tam nechal okénko, pro šťastný konec, tehdy když po Elvisově koncertě s následnou pauzou padá opona, ale měl už tendenci to celé dojet do nešťastného cíle.. Emoční vypětí v závěru dosahuje maxima a já měl pocit, že je už u konce, leč jen po třech hodinách... A přece bych si tam přál více Priscilly, kde i tady mně ta jejich romance sedla. Přes celkový vliv na Elvise si asi zasloužila ještě pár scén. Hudebně naprostá dokonalost a filmové Can't Help Falling in Love ve mě ještě pár dní bude určitě rezonovat. Precizní pocta velké ikoně, kterou ocení i filmově otřepaný divák. Určitě patří zatím k tomu nejlepšímu, co letošek nabídl! /viděno v kině/ 95%

JosefTomas

9 986 bodů •2. 4. 2024

8

Změna času, hektický víkend a k tomu čistá únava promluvily a Elvise navzdory jeho kvalitám, či nekvalitám budu muset dokoukat zítra. Protože jsem ale skončil přesně v prostředku příběhu, rozhodl jsem se, že tento unikátní jev, kdy budu dokoukávat jeden film, ještě před ulehnutím do postele zkusím shrnout a zítra se vrátím k druhé části a dopíšu zbytek, kde si třeba budu i protiřečit, kdo ví? Předně je na Luhrmannovi vidět, že jeho režijní absence se na stylových kvantitách (není to překlep) nestihla podepsat. Naopak si myslím, že ho ten režisérský půst trošku dohnal a jeho "úvodních" čtyřicet minut je jak vrcholný sportovec na drogách posednutý Satanem. Ten film utíká strašně rychle, až to škodí zdraví samotnému příběhu a já už taky nemám náladu ho následně expozičně resuscitovat. Ale možná jsem jen sucharsky nasraná upejpavka, která vlastně neví co chce. Naštěstí Luhrmann má k ruce Vrchního sluhu Austina, který ho částečně tahá nahoru. Píšu částečně, protože ačkoliv na "pódiu" Austin nadobro zmizí v Elvisově tváři, mimo něj mu jen dýchá na záda pomyslného stínu. Těžko říct, v čem komu věřit, protože Elvis působí stejně tak za neproniknutelným sklem, jako postava průvodce a vypravěče Toma Hankse, který tady výkon reálně podává v pytli do směšného odpadu. Vizuálně naštěstí Luhrmann nešlape vedle a jeho stylizace mě hřeje už při samotném pomyšlení na pronikavě nakažlivou hudbu a kulturu černošské komunity. Stopáž je ale smrtící a pocitově nepříjemně zvláštní - člověk má pocit, že se jede strašně rychle a potřeboval by odpočinout, jen aby v půlce stopáže zjistil, že je sakra pořád v půlce stopáže........................Dokoukáno a bije se ve mě převážně spokojenost. Nevidět tehdá Blondýnku, která mě na tento Bazův záměr připravila (máme tu realitu, ale jedeme ji po svém), asi bych byl i naštvaný. Luhrmann ale narozdíl od Andrew Dominika zvládá držet tempo, narozdíl od Rocketmana se drží při zemi a díky tomu, že většina zmiňovaných v daném příběhu jsou v reálu posmrti, nemá nikoho, kdo by mu do jeho "verze" kecal. Druhá půlka děje tak zůstává konzistentní ve své kvalitě, takže se u svého původního hodnocení 8/10 udržím a zůstanu u něj. Baz vlastně natočil to, co by si přál každý filmař - vlastní verzi fenoménu, která bude přesně tak ozvláštěnou poctou a zároveň kritikou jednoho z nejslavnějších šoumenů netradiční populární hudby. A to mu tišě zavidím.

Patrikcz

9 420 bodů •9. 7. 2022

8

Tak trochu jsem čekal další Bohemian rhapsody, ale to se bohužel nekonalo. Oceňuji to, že se ke mě dostaly nové informace ze života Elvise, to jak se role krále rock and rollu zhostil Austin Butler - myslím si, že dost možná získá (podobně jako Rami Malek) Oscara, Tom Hanks tradičně odehrál svou roli dobře, ale dále mi tak nějak dochází pozitiva...Podobně jako parťákovi z kina mi úplně nesedl styl vyprávění příběhu (vynechání některých pasáží Elvisova života - to jak např. nahrál svůj první hit do rádia), našlo se tu několik hluchých a prázdných míst a především tu nebylo zdaleka tolik emotivních momentů jako ve zmíněném Bohemian rhapsody. On je tento film určený asi spíše pro americké publikum - ti tento příběh budou asi prožívat o level výše. Nebýt vydařeného zakončení, tak jdu s hodnocením o hvězdu níže - s odřenýma ušima za 4*...

Klajnik

9 194 bodů •8. 8. 2022

2

Vizuálně to vypadá docela dobře a má to dobré (ač možná až nasílu efektní, ale známe Luhrmanna) přechody mezi scénami. Ačkoliv je tempo zběsilé, tak to ale docela nudí a ty dvě a půl hodiny byly příliš. Člověk by očekával, že režisér udal toto tempo proto, aby do filmu mohl vtisknout hodně obsahu, ale bohužel. Scénář je totiž jen vyčpělou kostrou, na níž je navěšena jen hromada efektu a písniček. Elvis zde jen zpívá, holky piští a Hanks se chová jako pijavice. Příběh mě však nijak nezainteresoval do dění ani do prožitků postav (zde je většina postav buď prázdná a nebo otravná - viz. Hanksův manažer nebo Elvisova matka), ačkoliv právě toho každý kvalitní film dosáhne. Zde je však příběh mizerně odvyprávěn, tudíž se tím i přes hromadu efektů a rock'n'rollu jen pronudím. Nechápu, proč by měl divák ztrácet s tímto filmem tolik času, když to prakticky nemá žádný přesah, nic u toho neprožiju, nic pořádného se nedozvím...

p.a.douch

8 483 bodů •28. 1. 2023

5

Nepochopil jsem roztříštěnost příběhu (nebo spíš mě rušila). Neustále vstupování plukovníka mě taky dost vytáčelo. Zdá se, že režisér chce tvořit historii a vůbec ho nezajímá, co se patrně dělo v hlavách postav tohoto filmu. Asi na to má právo, ale mě zkrátka jeho uchopení tématu nezaujalo. Elvis by zasloužil lepší film. I když nejsem jeho fanda, je to zkrátka megastar dodnes. Butler podal patrně životní výkon. Někomu se se Luhrmannova práce líbí, mně zkrátka ne. Viděl jsem jsem vlastně všechny jeho filmy. Všechny mě minuly až tak, že jsem je ani nehodnotil. Teď už to zkrátka udělám, jedna hvězda za film, jedna za Butlera a jedna za Elvise.

• Elvis, Butler

• Luhrmann