Kvalitou za mě tento časosběrný snímek ničím nevyčnívá a chybí mu lepší poskládání, s časovou osou si režisérka moc nevyhrála a žádné větší drama se také nekoná. Neskutečně zajímavé je pro "normálně" žijícího člověka téma samotné. Někteří jsou celkem normální, z někoho se mi téměř zvedal žaludek a prostě takový život nechápu, i když to nikomu vyvracet nehodlám. Tento dokument ve většině lidí určitě zanechá dojem.
Sám, v manželství či ve vztahu s dalšími lidmi. Dokumentaristka Jana Počtová několik let sledovala téměř desítku osob žijících v různých vztahových modelech a nyní předkládá závěry svého subjektivního zkoumání. Ty vycházejí poněkud depresivně, zároveň však skýtají i nemalou dávku naděje.
Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit.
Některých lidí mi tam bylo vyloženě líto. Polyamorní trojka mi přišla už od začátku tak, že spěje k monogamii, jenom si to nejsou schopní přiznat, protože by tím popřeli svoje ideály (a možná by dali za pravdu té mámě). A trpěl tím ten třetí člověk, který tam byl tak nějak navíc. Obzvlášť smutné to je v kontextu toho, že ten třetí člověk – Fronéma – je česká průkopnice polyamorie ještě z dob, než se tak začal identifikovat každý zoomer s commitment issues. Když i někoho takového vidím, jak takovým nastavením vztahů trpí, tak si říkám, že to není moc ideální životní cesta. Taky mi bylo líto milenky, která byla v podobné pozici – člověk navíc, bez perspektivy se stát primárním partnerem. A taky pozice Sandyho ve vztahu s Šárkou byla dost smutná. Asi si ti dva v minulosti zažili díky otevřenému vztahu hodně sexuálního dobrodružství. Jenže jejich situace byla krásná ukázka toho, do jakých emočních sraček se primární partner může dostat, když místo čistě sexu jde i o city. Teď jsem si alespoň jistější v tom, čeho se raději vyvarovat.