Články o Ed Wood

Na jakou streamovací službu se obrátit spíše než na Disney+, pokud máte chuť na nějakou komedii? Myšákovská platforma vyloženě vybízí k tomu, aby člověk kvůli rodinným snímkům a odlehčeným komediím zapnul právě ji. Můžete se rovnou podívat na žebříček nejlépe hodnocených komedií, jež jsou na této službě momentálně k dispozici, podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu, přesto stojí za zmínku i řada děl, jež na prvních místech v popularitě nenajdete.

Zapálené debaty o nejotřesnějších snímcích končí ve stejných slepých uličkách jako pře o těch nejlepších. Každý máme trochu jiná kritéria a shodnout se na tom, jaké (ne)kvality jsou skutečně zásadní, bývá často neřešitelné. Proto může být zajímavé poslechnout si pohled zvenčí – tedy od někoho (či spíše něčeho), kdo k těmto otázkám přistupuje co nejméně subjektivně.

Tim Burton (Wednesday, Beetlejuice) se ujímá projektu, jaký bychom od něj čekali spíš v devadesátých letech. Tehdy natáčel zábavně dojímavé (Ed Wood) či neurvalé (Mars útočí!) pocty padesátkové sci-fi kinematografii, která vyplodila stovky béčkových titulů s dost svéráznými zápletkami. Jedním z nejpověstnějších kultů je rozzuřená obří žena v komediální sci-fi Attack of the 50 Foot Woman, již Burton obdaří remakem s nečekanou výpomocí v podobě slavné spisovatelky a scenáristky Zmizelé Gillian Flynn.

Uplynuly dvě dekády od premiéry nejlepšího nejhoršího filmu všech dob. The Room Tommyho Wiseaua se musí zažít. Jeho řemeslná i vypravěčská nezvládnutost nejde docenit v textu ani Youtube sestřihu. Smršť hlášek a vtipných situací, jež byly zprvu myšleny smrtelně vážně, je neodolatelná. Zároveň se jedná o snímek, který v sobě má kus jedinečné syrovosti a autenticity právě proto, že jeho tvůrce je zcela neschopný námi manipulovat.

V dubnu uplynulo 70 let od premiéry snímku Glen, nebo Glenda nechvalně proslulého Eda Wooda, často nepěkně titulovaného „nejhorší filmař všech dob“. I pod vlivem stylizované biografie Tima Burtona ho vnímáme jako roztomilého popletu, který nechápal, co se okolo něj děje. I když však jeho nejosobnější počin nelze považovat za skvělý, sluší se přiznat mu specifickou hodnotu a naléhavost.

Oscarové ceremoniály by měly být oslavou filmového umění a přehlídkou solidarity. Ti, již odcházejí s prázdnou, zatleskají vítězům a poté s nimi prohýří noc na nejhvězdnější párty roku. Občas je ale patrné, že volba Akademie je přítomným osobnostem proti srsti. Obzvláště tehdy, když v jejich kategorii shrábne zlatou sošku někdo jiný. Zavzpomínejme na několik případů, kdy prohra vyústila v pohrdavé grimasy, odchody ze sálu či sprosté výlevy.

Svérázného protagonistu Pirátů z Karibiku si Johnny Depp naposledy zahrál před pěti lety a jeho případný návrat zkomplikoval hercův soud s exmanželkou Amber Heard. Nyní ale Depp ikonický kostým znovu navlékl v dojemném videu, které adresoval vážně nemocnému fanouškovi.

Legendární maďarský herec Bela Lugosi bývá nejčastěji spojovaný s jeho definující rolí hraběte Drákuly, díky které se stal hororovou ikonou a významnou součástí zábavní kultury dvacátého století. Stejně pozoruhodný jako prvotní úspěch je ale rovněž hercův pozdní úpadek k béčkové tvorbě a spolupráce s „nejhorším režisérem historie“ Edem Woodem, s nímž před smrtí natočil několik kultovních filmů.

V souvislosti s připravovaným snímkem Babylon, nahlížejícím přelom 20. a 30. let v „americké továrně na sny“, jsme podnikli cestu ke kořenům filmů spadajících do kategorie „Hollywood o Hollywoodu“, které se začaly točit velmi krátce potom, co studiový systém v prosluněném Los Angeles na počátku 10. let 20. století vznikl.

Pětasedmdesáté narozeniny dnes slaví dříve vyhledávaný představitel vedlejších rolí, jenž v osmdesátých a devadesátých letech pracoval s těmi největšími soudobými režiséry. Úspěšnou kariéru mu však zcela rozmetalo zjištění, že vlastní dětskou pornografii.