Sláva vítězům, hanba poraženým. Když celebrity nedokázaly zamaskovat, jak je prohra na Oscarech rozladila

Nadcházející oscarový ceremoniál se uskuteční už 12. března a podobně jako v posledních letech ho bude vysílat Česká televize. A nikdy není jasné, co uvidíme. Kromě noblesy a elegance občas také padají facky či urážky a ve výrazech umělců se zhmotňuje pohrdání určitými díly či osobnostmi. Kamery, které při vyhlašování snímají obličeje nominovaných, čas od času zachytí dost neetické momentky. Někdy se za nimi skrývá jen frustrace z prohry, jindy snad i osobní zášť.

Když se zmíní Vymítač ďábla, každý si rychle vybaví jeden z nejděsivějších hororů kinematografie, v němž Ellen Burstyn srdnatě snášela posednutí své pubertální dcery. Snímek Na úrovni si oproti tomu pamatuje málokdo. Stejně jako výkon Glendy Jackson, která za něj roku 1974 získala svého druhého Oscara.

Přesto to byla právě Jackson, jež se roku 1971 radovala díky Zamilovaným ženám, kdy favorizovanou Burstyn na ceremoniálu porazila. Reakce kolegyně, která si musela snášet poněkud diktátorské praktiky režiséra Williama Friedkina, mluví za vše. Burstyn vypadala, jako kdyby snědla tři citróny. Svou zatrpklost a nesouhlas se ani nesnažila skrývat a vyjádřila je hezky od plic. „Ok… Jaké překvapení,“ sdělila nejspíš přísedící osobě s ironickými posunky. Jackson mohla být ráda, že se ceremonie neúčastnila.

Ve filmu Anna z roku 1987 Sally Kirkland ztvárnila českou herečku, která po emigraci do USA učí mladou krajanku Kristýnu (Pavlína Pořízková) anglicky. Snímek polského emigranta Jerzyho Bogajewicze nahlíží tuzemskou kulturu americkou optikou a vypráví o vztahu dvou žen, jež mají stejné kariérní ambice.

Kirkland se dostala na nominační listinu Akademie společně s Cher, Meryl Streep, Holly Hunter a Glenn Close. O zlatou sošku se ucházela vůbec poprvé a zřejmě nečekala, že ji o ni připraví známá zpěvačka a modelka Cher. Ta triumfovala díky romantické komedii Pod vlivem úplňku a reakce Kirkland po vyhlášení napovídá, že Cher vítězství nepřála. Kyselý výraz a našpulené rty ale bleskově vystřídal aplaus a úsměvy, což svědčí o tom, že oscarové výkony se občas odehrávají také v hledišti.

Jen málo filmových rolí rezonuje v popkultuře tolik jako Jules Winnfield, jemuž Samuel L. Jackson v Pulp Fiction propůjčil své nezaměnitelné charisma. Král osudových monologů si kultovní film podmanil a zaslouženě mířil za svým prvním Oscarem. Do cesty se mu ale postavil veterán Martin Landau, jenž v úsměvném a nostalgickém Edu Woodovi ztvárnil legendárního herce Bélu Lugosiho.

Když zaznělo Landauovo jméno, Jackson povolil uzdu svým pověstným vulgaritám a z úst mu uniklo zklamané: „Shit!“ Jde o moment odpovídající renomé oblíbeného herce, jenž nadávky povýšil na vlastní brand. Zklamání u něj přetrvává dodnes a v minulém roce pro NME potvrdil, že za Pulp Fiction měl vyhrát. „Černí umělci většinou vyhrají tehdy, když na plátně provádí ohavné věci. Jako Denzel Washington, jenž hrál v Training Day příšerného poldu,“ objasnil svou frustraci Jackson, jenž loni získal alespoň čestného Oscara. Také Jules měl ke svatouškovi proklatě daleko a herec skvěle vystihl jeho komplikovaný přerod v muže víry, jenž dovede odpouštět.

Majitel jednoho z nejslavnějších knírů kinematografie platil spíš za béčkového herce, ačkoli zazářil v několika oceňovaných filmech v čele s Vysvobozením a Hříšnými nocemi. Druhý celovečerní snímek Paula Thomase Andersona z roku 1997 představil Marka Wahlberga jako naivního pornoherce. Burt Reynolds si zahrál režiséra filmů pro dospělé Jacka Hornera, ačkoli prý scénář nenáviděl a nechat vyhodit agenta, jenž mu roli dohodil.

Prošedivělý herec ale ukázal své kvality a vysloužil si první oscarovou nominaci. V kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli soupeřil s Anthonym Hopkinsem, Robertem Forsterem, Gregem Kinnearem a Robinem Williamsem. Poslední jmenovaný zvítězil za výkon v dramatu Dobrý Will Hunting a Reynoldsův odměřený potlesk a strnulá tvář mohly dokládat jen dvě věci. Buď nenáviděl Robina Williamse, nebo silně toužil vykoupit svou účast na nechtěném projektu oscarovým vavřínem.

O slavném komikovi hlavně poslední dobou neslyšíme nic dobrého. Bill Murray umí hrát protivné mrzouty zřejmě proto, že sám jedním z nich je. O to více vyniká jeho výkon v dramatu Ztraceno v překladu, kde citlivě ztvárnil stárnoucího osamělého muže ve víru japonské metropole.

Do oscarového klání vstupoval jako favorit, jenž měl na kontě už vítězství na Zlatých glóbech. Ohrozit ho mohl snad jen Johnny Depp za první Piráty z Karibiku, z nichž se vyklubal nečekaný hit. Jenže Akademie si nade vše považovala Seana Penna, jenž sošku shrábl za emoční výlevy v Eastwoodově Tajemné řece. Murrayho tvář v tu chvíli reflektovala snad veškeré křivdy, jichž se na něm lidé za celý život dopustili, a potlesk byl tím posledním, co chtěl výherci adresovat.

S deseti zářezy nejčastěji nominovaný herec černé pleti už dva Oscary má, ale svůj apetit tím zřejmě neukojil. Roku 2018 usiloval jeho režisérský debut Ploty o čtyři zlaté sošky včetně těch pro nejlepší film a herce v hlavní roli. Washington se musel v herecké kategorii sklonit před Caseym Affleckem, jenž vyhrál prvního Oscara za drama Místo u moře. A nesl to nelibě.

Možná svůj výkon považoval za nadřazený, možná toužil ověnčit vlastní režijní počin prestižními oceněními. Anebo neuznával Afflecka, jehož dvě ženy, pracující na snímku I’m Still Here, obvinily ze sexuálního obtěžování. Washington každopádně tleskal až příliš agresivně a během kolegova děkovného projevu vypadal, jako by hodlal někoho zavraždit. A to i přesto, že Affleck jej na pódiu zmínil jako svůj herecký vzor.

Jeden z nejvlivnějších afroamerických filmařů čekal na svého prvního individuálního Oscara víc než třicet let. Dočkal se roku 2019 zásluhou nejlepšího adaptovaného scénáře k filmu BlacKkKlansman a konečně si spravil chuť po 29 let starém debaklu, kdy jeho Jednej správně vyšlo na Oscarech naprázdno. Tehdy si sošku za nejlepší film roku odneslo drama Řidič slečny Daisy o černošském šoférovi, jenž otevřel srdce své bílé zaměstnavatelky.

Lee doprovodil svůj triumf vášnivým proslovem a zřejmě nabyl přesvědčení, že BlacKkKlansman ukořistí i hlavní cenu za nejlepší film. V této kategorii ale zvítězila Zelená kniha pojednávající o bělošském řidiči, jemuž otevírá srdce jeho afroamerický zaměstnavatel. Lee se po vyhlášení Zelené knihy pokusil opustit sál a následně si sedl zády k pódiu. Jasně tak deklaroval svůj postoj k filmu, jehož vyobrazení rasismu a sociální nerovnosti mnozí považují za problematické.

Valentýnské filmy nejsou jenom romantické komedie, ale i melodramata. Které z nich jsou světově nejpopulárnější? Musí jít vždy o příběhy mezi mužem a ženou, nemohou tam být i zvířata a stroje? A jak se ubránit kýčovitému dojetí?