Místy skoro legrační. Zdaleka nejlepší na Prezidentce je, že Ondřej Vetchý zjevně odmítl v tom filmu hrát bez svého psa, kterému musela být vepsaná celkem stěžejní role. Jinak nekonečně dlouhé a celkem prázdné.
Film jako z umělé hmoty. Taková moderní červená knihovna, kdy povzdechnutí je jedno z mála vybočení z trvalého všudypřítomného nasazeného výrazu. Všichni se tváří pořád stejně, mluví rychle, úsečně a zbytečně. Ulice jsou nepřirozeně vylidněné, u stánku na levnou kávu svítí světýlka, lidé jsou krásní a tančí. Stejně nepřirozeně působí celá tahle love story, do které Rudolf Havlík nacpal jak současnou klimatickou hysterii, tak touhu po tom mít taky ženu na hradě, jako mají Slováci. Viděla jsem, zapomenu.
Ve zkratce je to moje chyba. Čekal jsem klišé v jiném prostředí a dostal jsem ho. Nejsem cílovka, koukal jsem. Z nudy jsem později kontroloval záběry, neměl jsem. Na co si vlastně stěžuju? Že to ani během 100 minut není zábavné sledovat, pocitově je to o půl hodiny delší, herci nemají co hrát a Rudolf Havlík smutně potvrzuje, že ve skromných poměrech naší české země rozjel pásovou výrobu a prodlevy mezi jednotlivými filmy zkracuje na nezbytné minimum. A je to bohužel dost vidět i na Prezidentce, která zabila zajímavý koncept s velkým potenciálem.
To je ale nuda! Vetchý s Geislerovou byli nejlepší v Pohádkách pro Emu. Tady toto je trošku jako Prázdniny v Římě, ale ty byly mnohem romantičtější a zajímavější. Měly prostě něco do sebe. To tady ten film bohužel ne.
Anna Geislerová a Ondřej Vetchý bez většího překvapení odehrávají svoje standardy, a podobně na volnoběh bohužel jede i scénář, nudně a banálně vrstvící jedno romcomové klišé za druhým. Více zde.
Vím, že se jedná o komedii a romantický film... Ale toto bylo i na mě příliš pohádkové. Zkrátka mnohé scény na mě dělali až tak nereálný, přehnaně pohádkový dojem že mě film přestával bavit. Děj o prezidentce, která po nocích mizí z hradu ven, do ulic mě nijak neosloslovuje a vlastně mě to spíše nudilo, jinak takové klasické klišé, které by jste čekali. Rozhodně spíše podprůměrné.
Rudolf Havlík si posledními filmy kazí reputaci. Prezidentka je ROM-KOM klasického střihu, se všemi klišé, co tento žánr nabízí. To by ani tak nevadilo, pořád to mohlo být zábavné a zajímavé, jen kdyby si to necucalo některé situace z prstu a nemělo to dějové kudrlinky jako vlna padesátileté ovce. Vyzní to pak jen jako mlácení prázdné slámy. V podstatě se doslova chodí odnikud nikam. S tím pak nic nezmůžou ani osvědčená Havlíkova dvojka Geislerka s Vetchým. Trošku mi to připomínalo Prázdniny v Římě (1953) ale to je úplně jiná liga a v žádném případě to nechci srovnávat. Už když v úvodu naskočil tvůrce TV Prima, tak jsem tušil průser.