Recenze filmu Betlémské světlo

Komentáře a recenze 34

Chrustyn

44 045 bodů •19. 9. 2022

6

Svěráci opět jinak a bohužel tak, jak je nikdo nechce. Film na pomezí reality a fikce sledující duševní i tělesnou krizi chlípného spisovatele, kterého obtěžují jeho knižní postavy. Režijně originální a hravé, ale takové, takové senilní. Ale Svěrákovic devadesátkovou tvorbu opravdu zbožňuju.

filmfanouch6

12 654 bodů •10. 3. 2022

6

Je sice synem slavného otce, rozhodně se ovšem dá říct, že se dokázal vymanit z jeho stínu. Režisér a scenárista Jan Svěrák, syn herce, scenáristy, dramatika a spisovatele Zdeňka Svěráka na sebe dokázal upoutat pozornost už svým absolventským snímkem Ropáci, jeho celovečerní debut Obecná škola si poté rovnou došel pro nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Svěrákův třetí film Kolja nominaci v té samé kategorii rovnou proměnil. Svěrák ta navázal na úspěch Jiřího Menzela s Ostře sledovanými vlaky a dodnes patří mezi nejuznávanější lokální filmové tvůrce. A i když se většina shoduje, že jeho vrcholné období skončilo někde u Tmavomodrého světa/Vratných láhví, kvalitami dokázali i poslední Svěrákovy filmy strčit do kapsy většinu lokální produkce v daných letech. Jak si poté vlastně stojí Svěrákův 10. celovečerní film? I tentokrát si Jan Svěrák napsal scénář sám, inspirací mu poté bylo právě psaní povídek jeho otce. Svěrák sám dříve avizoval, že by Betlémské světlo mělo být filmem o vyrovnávání se stárnutím a měl by být vizuálně inspirován filmy Wese Andersona. Ne, filmy Wese Andersona nová svěrákovina nepřipomíná ani z patra. Z mého pohledu se jedná ovšem o krapet lepší film než Tři bratři a Po strništi bos a především o film zajímavější. Dobrý film to ve finále přeci jen je a Svěrák tak dokáže vzbudit naději, že má pořád daleko k posledním filmům zmíněného Jiřího Menzela, přeci jen jde ovšem o lehké zklamání. Nejen co se týče samotného námětu, ale i co se týče samotného tvůrce. Být Betlémské světlo celovečerním debutem čerstvě začínajícího tvůrce, jemné poplácání po ramenou a optimismus nad tím, že by před sebou ten daný mladý umělec mohl mít slibnou kariéru, jen by se přitom příště neměl tolik okatě snažit o napodobení svěrákovské poetiky. Jenže pak dojde k tomu uvědomění, že tohle není dílo snaživého padělatele, ale toho oscarového tvůrce, který i díky Akumulátoru 1 či Kuky se vrací dokázal většinou natočit alespoň skutečně výrazná díla. I proto by člověk možná očekával víc, kdy je vizuální stránka sice poctivá, přeci jen ovšem ne tolik zajímavá. A i když má ten proslulý svěrákovský humor pořád tu něžnost, i ten možná vyznívá o poznání slaběji než několikrát minule. Svěrák ve své kariéře ostatně nastavil laťku tak vysoko, že bude těžké se skutečně vrátit na vrchol. Samotný nástřel děje přitom zní zajímavě. Dokáže sympaticky připomenout komedie Oldřicha Lipského, kdy zní skutečně slibně materiál o autorovi, jehož postavy k němu začínají promlouvat a touží po tom, aby jim napsal šťastné konce. Problém je, že se ve finále žádná ze tří povídek nevyjeví jako dvakrát nosná, minimálně tedy jejich vývoj. A jakmile dojde na moment, kdy spisovatel Šejnoha z osobních důvodů dovolí postavám jít si chvíli vlastní cestou, definitivně dochází k nezodpovězeným otázkám toho, jak vlastně pravidla Šejnohy a postav kolem něj fungují a jestli v průběhu nastavená pravidla nepopírají sami sebe. Problém by přitom neměl být v tom, že by Jan Svěrák nebyl schopen vymyslet funkční fiktivní svět. Vzpomeňme právě na Kuky se vrací, kde byl představen svět s nějakými pravidly a zákonitostmi. Jan Svěrák se přitom opět pokouší napodobit u psacího stolu styl svého otce a daří se mu to podstatně lépe než u Po strništi bos. Po stopách svého otce dokáže Svěrák chvílemi přijít s poměrně chytrým i milým humorem, kdy to pořád celé pochopitelně daleko k vrcholným dělům Zdeňka Svěráka a vše navíc kazí fakt, že se některé skutečně vtipné a chytré momenty pořád musí opírat o scénář, který zas tak nefunguje. Dojde ovšem i na slovní hrátky s češtinou či hříčkami a v jistých momentech to skutečně dokáže kráčet ve stopách těch nejzdařilejších scénářů Zdeňka Svěráka. Tři povídky jinak nejnosnější skutečně nejsou: Jedné o léčitelce chybí jakýkoliv konflikt, druhá o rodičích toužící po uzdravení jejich syna trpícího Downovým syndromem zase svůj konflikt vyřeší poměrně snadno, i když se na to musí čekat. Nejzajímavější je tak povídka, kde jsou ústředními postavami fotograf Matěj v podání Vojtěcha Kotka a lékárnice v podání Terezy Ramby. I tady se v průběhu vyjeví otázky ohledně toho, jak vlastně fungují pravidla onoho prolévání reality pana Šejnohy s jeho literárními ´´ dětmi ´´ , celá povídka má ovšem ve finále dost možná nejzajímavější pointu. I když je vlastně též tak trochu přitažená za vlasy. V průběhu se vlastně ovšem Betlémské světlo nejeví jako film o spisovateli, kterého pronásledují jeho výplody, které byli vytvořené dle náhodných lidí z jeho života. Stěžejní je ve finále spíše konflikt ohledně tak trochu komplikovaného vztahu s manželkou, kdy Zdeňku Svěrákovi a Daniele Kolářové i po letech společný čas sluší a padnou k sobě. Po vzoru Vratných láhví navíc představují manželský pár s menším rozkolem, který je ovšem též opět vyřešen snadno a největším problémem jsou tak v průběhu především právě mizení z reality. A jen zamrzí, že v součtu není ono utíkání do fiktivního světa trochu více prozkoumané. Je to přitom pořád očividně poctivá práce, kdy Vladimír Smutný pořád na pozici kameramana nelení, hudba Ondřeje Soukupa je slušná (i když se jisté hudební motivy opakují několikrát až možná příliš) a opět je to poté celé řemeslně zručné, kdy se rozhodně nedá říct, že by Svěrák u svého filmu absentoval snahou či schopnostmi. Nutno též dodat, že kromě Jana a Zdeňka Svěrákových se jako představitel nové generace Svěráků na filmu jako střihač podílel František Svěrák. A samotný střih je poté rozhodně fajn, kdy na první dohled člověk nedohledá nějaké ty kontinuální nesrovnalosti či celkové střihové nedostatky. V součtu tak Betlémské světlo pořád rozhodně není špatnou záležitostí, kdy to ovšem neznamená, že je důvod radovat se z toho, že by se Jan Svěrák vrátil ke své nejlepší formě. Betlémské světlo je jen slušnou záležitostí, která slibný námět dvakrát nevytěžila a dvakrát světoborně se nevypořádala s výsledným příběhem. Herci jsou fajn, řemeslná stránka pořád strčí do kapsy většinu lokální produkce, ty nejlepší časy jsou ovšem očividně nejspíš skutečně pryč. Přesto oproti dvěma posledním filmům Jana Svěráka lehký pokrok a alespoň ta poetika dokáže pořád zabrat. Bývalo ovšem líp....

avenis

11 545 bodů •13. 5. 2024

6

"Vy jednejte a já pohlídám pravopis," je jedna ze dvou (pouhých) hlášek, které mě pobavily. Možná ještě ten černý humor na začátku s obstaráním pohřbu ještě za živa... Vždycky ocením, když se někdo nebojí dělat si srandu sám ze sebe, v tomto případě z pokročilého věku. Pak už se mi ta šaráda s povídkovými postavami moc nelíbí. Místy to vypadá jako populárně naučný pořad o tom, jak začleňujeme znevýhodněné osoby do společnosti. Svěrákova labutí píseň, řekla bych. A druhý jeho typický vtípek (který byl vlastně první): "Jsme rádi, že začínáte den s raním ... Radiožurnálem." Vtipné je to ovšem ve zvukové podobě.

hrumsrt

10 906 bodů •14. 1. 2024

2

Nejsem žádný adorátor rodiny Svěráků, ale nutno uznat, že do roku 2007 na co Jan Svěrák režijně sáhl, ať už s otcem nebo bez, patří k nejlepším kouskům svojí doby.. Betlémské světlo je prozatím poslední film spolupráce otce a syna Svěrákových a když se na něj podíváte, je jim skoro souzeno, aby byl i poslední.. A že se oba měli rozloučit úplně jinak! Betlémské světlo je úmorné dílko o stárnoucím spisovateli v podání Zdeňka Svěráka, který ztratil spisovatelskou dravost a sám není schopen svou knihu dokončit.. Z beznaděje mu jeho knižní postavy vyskakují před očima do světa a odžívají si svoje situace v reálném světě.. Jenže jde o Svěrákovo nostalgické selhání, tentokrát syna, který se snaží dát předloze svého otce nějaký filmový tvar, jenže naráží na skutečnost, že jde možná až o tak lyricky podaný text, že jeho obtisk je nad jeho filmařské síly.. Betlémské světlo je úmorné dílko, které sice povznáší tradičně optimistický vhled Zdeňka Svěráka, akorát ho cpe do něčeho, co se dá označit skoro až za experimentální film. Co je fikce? Je to hle realita? Občas už nevím a moc mě to nebaví.. Snová povídka, která z Kotka a Ramby cucá všechnu snahu, jen to stejně nestačí, protože všechno je tu utopené v námětu. A já si tak snadno dovedu představit Vánoce bez Betlémského světla, ale mrzí mě, že to nemohlo zůstat zacykleno v podobě Po strništi bos. Tohle už není epilog, nýbrž poznámka pod čarou.. 25%

JosefTomas

9 986 bodů •28. 10. 2022

7.5

S Janem Svěrákem jsem to měl vždycky těžký, hlavně v autorské tvorbě. Pokud totiž režíroval scénáře svého otce, bral jsem ho vždy jako zručného řemeslníka, který (ač to o sobě netvrdí) odvypráví audiovizuálně příběh bez sebemenšího zaváhání. V jeho scénáristické rovině ho ale spíš respektuji a v jistém směru obdivuji, než abych si ho skutečně užíval. Může za to vždy příliš velký odstup k příběhu, jako by sám na děj nahlížel jako režisér a úplně v sobě onoho scénáristu potlačoval. Nápady přitom na to má, ale buď jich cpe moc do jednoho místa, nebo je načne a nedokončí. Betlémské světlo tedy v celku nefunguje tolik, kolik by mohlo a spíš než jako celistvý útvar je přespříliš epizodní, nevyvážené a ke konci neúplné. Zároveň ale obsahuje dostatek vizuálních, někdy vtipně situovaných a zábavných momentů, že nuda nemůže ani hrozit prstem (kdo viděl chápe) a tento aspekt v hodnocení nemůže chybět.

Wally007

9 625 bodů •4. 1. 2023

6

Zvláštní film...chvilkami jsem byl nadšen, chvilkami nechápal... Přiznám se, že jsem měl občas problém zorientovat se, co je realita a co knižní fikce...to mi vadilo. Byl to trošku jiný humor než v předchozích filmech Svěrákovců, ale neříkám že špatný...

Milandob

8 900 bodů •13. 3. 2022

2

definitivny zosun Jana Sveraka do bahna reziserskej priemernosti (i ked je stale lepsi reziser ako vacsina inych ceskych filmarov). film ktory postrada vtip, rytmus a uceleny pribeh, skoda ze sa rozhodol celu svoju filmarsku karieru spojit so svojim otcon Zdenkom lebo ten ma tiez svoje najlepsie scenaristicke roky za sebou (i ked posledne tri filmy si Jan pisal sam i ked podla predloh Zdenka). je smutne sledovat OSCARovy talent (ktory mal sancu i prerazit v hollywoode ale nikdy sa nerozhodol spravit ten povestny krok do neznama) utapany vo filmoch ktore nemaju sancu zaujat inak len faktom ze to je od dua SVERAK a SVERAK....

Jana Květoňová

7 222 bodů •17. 12. 2023

4

To byla komedie?! Proboha, vždycky jsem měla ráda humor Zdeňka Svěráka, ale tohle předčilo veškerá moje očekávání.
Divně pojatý film, v němž hlavní hrdina (Zdeněk Svěrák) rozmlouvá coby spisovatel s imaginárními postavami, kdy každý má nějaký svůj příběh, takže jde vlastně o film povídkový. Spisovatel Karel Šejnoha upravuje charaktery postav podle jejich přání, je už vidět poměrně vysoký věk Zdeňka Svěráka, a jeho žena Helenka v podání Dany Kolářové rovněž už není ta manželka z Vratných lahví. I na ní se podepisuje její věk. (Nebo ne zrovna moc povedený scénář?!) Z Jana Svěráka se stává nudný rutinér. Kde je jeho obrovský talent z předchozích let? Kam vyprchal?! Asi už by neměl spoléhat na svého kdysi tak vtipného otce! Nikdo ze známých (a dobrých!) herců v tomto filmu neoslnil a neoslovila mě vůbec ani hudba Ondřeje Soukupa, která je jindy skvělá.

blackkocour

5 025 bodů •21. 11. 2022

6

vždycky jsem si přál sequel Vratných láhví a Kill Billa, ale dostat od všeho něco je velký galimatyáš. p.s.:druhá hvězda za full frontal Terezy Rambáče, jinak je to hodně velká svěrákovina. Stejně si nemůžu pomoct, ale ten jemnej Svěračův humor mám stejně nejradši, a odpustím mu spousty chyb.