Chrustyn
44 045 bodů •
6
Vizuálně krásný dokument, který mnohým nahradí dovolenou u moře. Dokument, který překvapivě dokáže vyvolat i různé emoce, ale na můj vkus, byl jednotvárný a opakující se. A ten týpek, byl dostpodivnej.
Komentáře a recenze 7
Dle počtu bodů
Pete69
33 033 bodů •
7.5
Moc pěkný dokument o splynutí člověka s přírodou. Hezké podvodní záběry a jistě jedinečné záběry chování chobotnice, která si "adoptovala člověka". Tak trošku se nemohu zbavit dojmu, že hlavní aktér má trošku problém se socializací a chvílemi mu až nevěřím. Jinak hezká podívaná.
lamps
15 327 bodů •
9
Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné.
jaro.mir.mara
4 542 bodů •
6
Dík, xxmartinxx. Zkazil jsi mi film.
Evah
2 678 bodů •
8
Tento dokument se mi dost líbil i když bylo trochu zvláštní, že zde byl i aspekt osoby dokumentaristy, což úplně běžně nebývá. Na jednu stranu je ale i zajímavé vnímat, že člověk co tímto tráví celé dny ubírá z času, který mohl trávit s rodinou, chobotnice ho naučila aspoň něco a rozhodně je to fajn oddychovka na zklidnění mysli.
Smazaný uživatel
0 bodů •
2
Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí.