María a Ingvar vlastní ovčí farmu kdesi na zapomenuté výspě Islandu. Jejich život uplývá v poklidné rutině práce a odpočinku. Každý rok je o něco lepší než ten předchozí, nebo se v tom alespoň manželé utvrzují. Něco mezi nimi ale zůstává nevyslovené, něco bolestně schází. María a Ingvar se snaží smířit se ztrátou, na kterou zdánlivě neexistuje lék. Divoká islandská krajina jim ale nečekaně nabídne řešení v podobě bytosti, která dostane jméno Ada. Je to dar, nebo prokletí? Debut Islanďana Valdimara Jóhannssona, který se scénáři spolupracoval se slavným krajanem, spisovatelem Sjónem, je minimalistickou baladou o truchlení, přijetí jiného a magické síle mateřské lásky. (Artcam Films)
Ada je pro mě takřka učebnicovým příkladem podivného, těžko uchopitelného, ale nepochybně pozoruhodného filmu. Mezi tunami rutinních, snadno zaměnitelných a zapomenutelných snímků, které každý rok vzniknou, vyznívá svěže, originálně i profesionálně. Pro hodně lidí bude patrně záhadou, proč takovýto počin vůbec vznikl, pro vhodně naladěné by ale klidně mohlo jít i o jeden z nejlepších filmů roku.
Ada
Dýrið
Lamb
