Name: Dům k pověšení
Released: 1988
Duration: 142 min
Rating: 76
Cast: Davor Dujmovic, Bora Todorović, Ljubica Adzovic, Husnija Hasimovic, Sinolicka Trpkova

Dům k pověšení (Dom za vesanje) je jugoslávská kriminální komedie, ke které režiséra Emira Kusturicu inspiroval článek v novinách, o tom, jak byla italskou policí zatčena skupina jugoslávských Romů a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána...

Herci a tvůrci 55

Davor Dujmovic

Perhan

Bora Todorović

Ahmed

Ljubica Adzovic

babička

Husnija Hasimovic

strýc Merdzan

Sinolicka Trpkova

Azra

Predrag Lakovic

Ahmedův straší bratr

Režie:

Emir Kusturica

Scénář:

Emir KusturicaGordan MihicGordan Mihič

Hudba:

Goran Bregovic

Komentáře k filmu Dům k pověšení 2

Pete69

32 458 bodů 20. 10. 2023

Hodně zajímavý cikánský film. Příběh cikánských baronů zneužívající chudé "poddané", děti.. obchod s bílým masem, msta i silné cikánské pouto v rodině... to je Dům k pověšení. Silné momenty i troška mystiky, vše celkem syrové a i realistické. Trošku delší, ale stojí to za to.

jaro.mir.mara

4 542 bodů 25. 3. 2012

Úžasný snímek. Potřeboval jsem zase jednou vidět něco z jiného světa. Tentokrát to bylo ze světa intenzivních prožitků pro daný okamžik, který není tak, jako u západního člověka individuální 'předností,' ale kulturním předpokladem. Kultura je v tomto ohledu ve filmu živá, vrstevnatá a fascinující. Se svými vlastními principy a kakofonií odstínů morálky, dobra, zla, štěstí ale i vnímání času sestávajícího z po sobě následujících 'nyní,' rozporuplné emotivnosti, úcty, pokory, lásky a nenávisti. Je hrozně smutný, jak moc si většina lidí neuvědomuje sílu a celistvost odlišnosti a hodnotí její projevy slovy jako 'horší/lepší' nebo třeba 'primitivní/vyspělá,' a navíc redukuje proměnný až to bolí. Člověk si nemůže dovolit soudit, dokud není schopen si připustit jak moc opravdu (ne)chápe. Tento film samozřejmě není dokumentem. Je to konstrukt. Popularizující gadžovina. Svou komplexní výpovědí je ale překrásný. Otevírá oči, asi ani ne ve smyslu prozření do reality tématu, ale rozhodně ve smyslu přístupu při vytváření náhledu na cokoliv těžce uchopitelného obecně. O tom, s jakým mistrovstvím Kusturica dokázal zachytit nejen tuto obecnou rovinu, ale i konkrétní příběh hlavního hrdiny, a to krásně svérázným rukopisem se symbolikou vyvolávajícím mrazením a černým humorem, ale i hravostí, ať se rozpovídá někdo jiný.