Recenze filmu Dům k pověšení

76%

Komentáře a recenze 3

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
33 754 bodů
8
Hodně zajímavý cikánský film. Příběh cikánských baronů zneužívající chudé "poddané", děti.. obchod s bílým masem, msta i silné cikánské pouto v rodině... to je Dům k pověšení. Silné momenty i troška mystiky, vše celkem syrové a i realistické. Trošku delší, ale stojí to za to.
junxi91
junxi91
6 913 bodů
8
Drsná černá cikánská komedie vyprávějící příběh mladého cikána Perhana, který žije se svou milovanou babičkou Khatizdou, skvělou stařenkou a léčitelkou, se svou sestrou Danirou, která trpí osteoporózou, na kterou jsou i léčitelské schopnosti jeho babičky krátké, a také se strýcem Merdzanem, což je však opilec, gambler a děvkař, který svým počínáním dá tomuto filmu název. Perhan má svého oblíbeného krocana, který jej poslouchá na slovo, a jeho prací je vypalování vápna v kamenné peci. Jednoho dne se seznámí s opravdu krásnou dívkou Azrou, se kterou zajde do kina, kde vidí film pro dospělé a tak dojde k nějakému tomu muchlování pod tribunou. Při slavnostech na řece dojde také k něčemu "hlubšímu". Prostě láska jako hrom. Merdzan však chce po babičce peníze, protože prohrál v kartách proti bratrům cikánského bosse Ahmeda, a jakmile je nedostane, tak vyleze na dům, přiváže střechu za jeden konec lana, to přehodí přes elektrické dráty a druhý konec zaváže za auto a rozjede se, takže dům doslova pověsí. Babička potřebuje peníze na nový dům a také léčbu pro nemocnou Daniru. Perhan potřebuje peníze pro matku své vyvolené, protože je to fúrie a nechce dát svou krásnou a bílou dceru Azru nemanželskému synovi slovinského vojáka. A tak babička uzavře smlouvu s nikým jiným než s Ahmedem, který má nemocného syna. Pokud jej babička vyléčí, tak zaplatí léčbu pro Daniru v nemocnici v Lublani. Slovo dá slovo, synek se uzdraví a Perhan s Danirou vyráží s Ahmedem směr Slovinsko. Jenomže Ahmed nenechá Perhana se svou sestrou v nemocnici Lublani, ale pokračují spolu do Itálie, konkrétně do Milána. Zde se Ahmed a jeho bratři věnují kriminální činnosti - s pomocí koupených dětí z Jugoslávie a jednoho liliputa žebrají na ulicích a krádou. Perhanovi to přinese velké bohatství a jako nový člověk, který rozhazuje penězmi, se vrací do rodné vesnice. Zjistí však, že Azra je těhotná, takže začne chlastat a jeho babička s ním není moc spokojená. Přesto si jí však vezme a má v plánu prodat její dítě Ahmedovi, protože si myslí, že se jedná o parchanta. Nic není však tak, jak si myslel - Ahmed jej podvedl, jeho sestru využívá k žebrání v Římě a Azra skutečně čeká jeho dítě, i když měla sex s jeho vypečeným strýčkem (fuj, musel být tak dvakrát starší, než ona). Po porodu však Azra zemře a dítěte se ujme Ahmed. Perhan je nakonec všechny najde, svou sestru se svým synem Perhanem pošle domů a sám se vydá pomstít tomu prolhanému cikánskému podvodníkovi Ahmedovi. Film měl spoustu magických pasáží, konkrétně především co se týče Khatizdiných léčitelských schopností a také Perhanova daru telekineze, který je jakési dědictví po magií obdarované babičce. Je zde tedy spousta scén, odpovídajícím magickému realismu a některé působí jako ze snu. Nesmí chybět Kusturicovy oblíbené husy, neustále hrající živá cikánská hudba a také děcka, pohybující se v krabicích. Prostě klasický srbský nářez, s trochou komedie, kriminality a také s dost dojemným koncem.
jaro.mir.mara
4 542 bodů
10
Úžasný snímek. Potřeboval jsem zase jednou vidět něco z jiného světa. Tentokrát to bylo ze světa intenzivních prožitků pro daný okamžik, který není tak, jako u západního člověka individuální 'předností,' ale kulturním předpokladem. Kultura je v tomto ohledu ve filmu živá, vrstevnatá a fascinující. Se svými vlastními principy a kakofonií odstínů morálky, dobra, zla, štěstí ale i vnímání času sestávajícího z po sobě následujících 'nyní,' rozporuplné emotivnosti, úcty, pokory, lásky a nenávisti. Je hrozně smutný, jak moc si většina lidí neuvědomuje sílu a celistvost odlišnosti a hodnotí její projevy slovy jako 'horší/lepší' nebo třeba 'primitivní/vyspělá,' a navíc redukuje proměnný až to bolí. Člověk si nemůže dovolit soudit, dokud není schopen si připustit jak moc opravdu (ne)chápe. Tento film samozřejmě není dokumentem. Je to konstrukt. Popularizující gadžovina. Svou komplexní výpovědí je ale překrásný. Otevírá oči, asi ani ne ve smyslu prozření do reality tématu, ale rozhodně ve smyslu přístupu při vytváření náhledu na cokoliv těžce uchopitelného obecně. O tom, s jakým mistrovstvím Kusturica dokázal zachytit nejen tuto obecnou rovinu, ale i konkrétní příběh hlavního hrdiny, a to krásně svérázným rukopisem se symbolikou vyvolávajícím mrazením a černým humorem, ale i hravostí, ať se rozpovídá někdo jiný.