Recenze filmu Den nezávislosti

Komentáře a recenze 49

Brenan88

47 170 bodů •9. 3. 2017

8.5

S jistotou mohu prohlásit,že Den nezávislosti patří mezi nejlepší film megalomana Rolanda Emmericha. Snímek má velmi dobré tempo a jedna lepší akce střídá druhou. Všechny efekty vypadají velmi dobře a s přehledem tak zamaskují hodně prostoduchý scénář. Casting samozřejmě super a trio Smith - Pullman - Goldblum dodávají filmu ten správný šmrnc.

Chrustyn

43 674 bodů •12. 3. 2007

10

Ve své době můj nejoblíbenější film. Dokonalé triky, spousta akce, dobří herci a hlavně skvělá zábava. Teď už to pro mě taková bomba není ale to je možná tím, že už jsem to viděl asi 15x. Takže proto dávám plný počet. Je zajímavé, že jeden z nejameričtějších filmů natočil Němec. Stále jeden z nejzábavnějších blockbusterů, které můžete vidět.

Pete69

32 609 bodů •12. 8. 2017

8

Ve své době to byla naprostá bomba, ultrakční sci-fi stvořené pro velké plátno. Dnes na to lze nahlížet jinak, ale já budu hodnotit prvotní dojem z filmu, který jsem měl před více než pětadvaceti lety. Film se nevyhnul typickým hollywoodským klišé a je prostě superhrdinský, ale je to prostě akční blockbuster a s tím do toho jdete.

xxmartinxx

22 532 bodů •10. 12. 2009

8

Emmerichův emzácký opus. Svým způsobem dokonalý film, který by nemohl být s tímto záměrem natočen lépe. Hlášky fungují, hrdinové taky. A nakonec nasedne do stíhačky i prezident USA... Co chtít víc?

kunafix

20 062 bodů •29. 1. 2023

0

Tak hloupoučké, plné stereotypů a klišé, plno patetického amerického balastu a dokonce i ti herci jsou takoví ti typičtí američtí patriotičtí ksichti - už mi tam chyběl jenom James Cromwell. Typický příklad amerického filmu, který dělá jejich kinematografii špatné jméno. To je přesně ten důvod, proč normální lidi nemaj rádi americké filmy. Emmerich by za tyhle zhovadilosti zasloužil to stokrát omílané pověšení za koule do průvanu (ano, je to trapná hláška... avšak k tomuhle filmu to sedí), ale očividně mainstreamové publikum bude takovéhle sračky vždycky žrát. Doufám, že v hlavě mi z toho zůstanou maximálně tak ty tenkrát efektní nadprůměrné výbuchy těch budov a na vše ostatní raději zapomenout.

hanys_

18 781 bodů •12. 5. 2013

8

Ve své době neskutečná pecka a asi i král katastrofického sci-fi filmu. Vyčítat Dni nezávislosti spoustu klišé je už klišé, protože tímhle trpí všechny (i soudobé) americké spektákly. Prostě zatraceně zábavná záležitost, které neubližují ani dost časté reprízy v našich tv. 7.5/10

Sheldon

16 079 bodů •20. 10. 2015

9

Den nezávislosti je s obrovským množstvím vizuálních efektů a režií megalomana Emmericha katastrofický sci-fi snímem ve zběsilém tempu, který je tak neuvěřitelně tupý, hloupý a hlasitý, že ovlivnil vývoj celé jedné generace diváků. Film se stal po právu komerčním hitem a vytvořil vzor nového hrdiny – prezidenta Spojených států amerických, kterým se pro následující rok stane Americký prezident, ztvárněný Michaelem Douglasem v romantické komedii a Harrisonem Fordem v Air Force One Wolfganga Petersena, který je napínavou akční podívanou.

lamps

15 317 bodů •5. 10. 2016

10

Hollywoodský vysokorozpočtový biják devadesátých let ve své plné a neposkvrněné kráse. Viděno nejméně třicetkrát, ale intenzita prožitku stále nepolevující a vnitřní schéma narace coby zprostředkovatele globální katastrofy bez okolků příkladné. Desítky postav, z nichž ale každá má svou důležitou funkci v komunikaci s divákem, který se tak dozvídá o mimozemském útoku z pozic prezidenta, geniálního vědce, hláškujícího vojáka i řadového obyvatelstva, takže prezentace syžetu je opravdu neskutečně komplexní a promyšlená. Čpí z toho sice americký patos a naivita, ale Den nezávislosti je zkrátka natolik dobře vystavěný, ozvučený i zahraný, podpořený božskými efekty a ultimátně adrenalinovým drajvem, že se na něj v budoucnu ještě třicetkrát podívám a bude mi přitom čím dál znatelněji vyplouvat na mysl obecný pojem "Legenda". Neuvěřitelný výplach, který nikdy zcela nezestárne a především nikdy nebude v rámci žánru překonán...

filmfanouch6

12 644 bodů •10. 6. 2016

10

4. červenec je možná významné datum pouze pro občany USA, pecku Rolanda Emmericha z roku 1996 si ovšem pravidelně na výročí schválení Deklarace nezávislosti s chutí dopřávají milovníci filmů i v různých zemích. Ne proto, že by Emmerich natočil historické epické drama, kde Thomas Jefferson a Benjamin Fraklin svádí boj s Velkou Británii, ale proto, že Emmerich natočil zásadní milník 90. let, které o své kouzlo nepřišel ani 26 let od původní premiéry. Jeho kouzlo přitom nefunguje pouze při nasázení růžových brýlí, Den nezávislosti je dodnes vrcholnou blockbusterovou zábavou, za kterou si Roland Emmerich zaslouží vyzdvihovaní do nebes. Původem německý režisér se poměrně rychle po dostudování filmové školy vydal do Ameriky a po Univerzálním vojákovi a Hvězdné bráně dosáhl vrcholu své kariéry, který představil jeden z nejlepších konfliktů mezi lidstvem a návštěvníky z vesmíru. Za 75 milionů dolarů pořídil Emmerich podívanou, která diváka od počátku posadí na zadek a skutečně v době svého uvedení posunula možnosti vizuálních efektů. Jeho síla netkvěla v kdovíjak hlubokých myšlenkách, absenci černobílého konfliktu a ambicích posunout hranice filmového vyprávění. Prim hráli sympaticky vykreslené i zahrané postavy, skvěle budovaná atmosféra a především šňůra WOW momentů, které dokážou ohromit i po 26 letech, kdy se možnosti vizuálních efektů posunuli ještě o řádek výš a akce je mnohokrát ještě velkolepější. Což ovšem automaticky neznamená lepší. Den nezávislosti v podstatě nakopl vlnu velkolepých katastrofických filmů, částečně se mu podařilo opět nakopnout žánr sci-fi a Emmerich už zde mohl ve velkém začít bortit velké světové památky. Emmerich a spoluscenárista Dean Devlin chytře využili myšlenky toho, že mimozemšťané vlastně nemají dvakrát velký důvod se skrývat a i proto od počátku napáchat solidní paseku. Německý tvůrce navíc do filmu dodal poměrně funkční americký patrionismus, o poznání funkčnější než většina rodáků. Proslov prezidenta Whitmorea v podání Billa Pullmana dodnes dokáže vyvolat tu správnou husinu, přitom vyvolat dojem, že se zde skutečně bojuje o ty pravé americké hodnoty. Den nezávislosti se pro generaci Y mohl stát stejně signifikantní jako svého času pro generaci X původní Star Wars z roku 1977, klíčové je ovšem to, že si ho budou moci naplno užít i budoucí generace, protože zoubek času se na filmu podepisuje pořád docela matně. Digitální triky byli pomalu na vzestupu, v případě Dne nezávislosti tak došlo ke kooperaci starých a nových dnů. Symbióze tehdejších počítačů i praktických modelů. Už scéna, kdy se nad městem zjeví obří vesmírný talíř dokáže vyvolat veliká očekávání a to ještě nedošlo na krájení chleba. Emmerich i Devlin poté dokázali vytvořit funkčně vykreslené postavy, kdy se Will Smith po prvních Mizerech definitivně etabloval do první hollywoodské ligy, Jeff Goldblum tu hrál částečně sympatický polo-anti-tip oproti Ianu Malcolmovi z Jurského parku, Bill Pullman ztvárnil prezidenta Whitomera, jako někoho, kdo si dokáže obhájit výhru v prezidentských volbách a Randy Quaid a jeho Russell Casse ve finále přináší ten charakterně nejsilnější moment celého filmu. Den nezávislosti funguje i skrze svou nadsázku, uvědomění si toho, že jde v jádru o naivní námět, který se ovšem dočkává mistrovského převedení do audiovizuální podoby. Jde o film, u kterého se jde radovat z libovolných momentů a detailů, poměrně kreativního střihu, který by ovšem epileptika dvakrát nadchnout nemusel a především v tom, jak zvládne být první polovina víceméně temná, aby dokázala druhá půlka vrátit naději a v nejlepším předvést sílu Ameriky. Háček tak následně setrvává pouze v tom, že se málokomu v následujících letech předvedlo předvést tak parádní konfrontaci s návštěvníky z vesmíru. Což jen dokazuje, že Emmerich přesně věděl, co dělá. Emmerich už ve své kariéře následně sám sebe v podstatě překonat nedokázal, i kdyby ovšem po zbytek života točil filmy jako Moonfall, za Den nezávislosti si zaslouží velebení na ještě pěkně dlouhou dobu. I dlouho poté, co tu Emmerich nebude, oslavy Dne nezávislosti budou s Emmerichem spjaté i po několik dalších dekád. Jen těžko říct, co by na to řekli Otcové zakladatelé....

avenis

11 215 bodů •4. 3. 2023

5

Američani zachraňujou svět. Zase... V době vzniku filmu bylo běžné, že Amerika měla patent na všechno. A podle toho vypadaly i filmy. Takže mě ani moc nepřekvapuje to klišé. Fešáckej a statečnej prezident, dobrej otec (reálnej byl Bill), potřeštěný, ale férový vědátor, neohrožený a sexi černý voják, obětavý ožrala, prostě klišé, klišé a zase klišé. Do toho hnusní emzáci a národy celého světa, spojte se. Mám ty herce celkem ráda, tak jim to odpustím. Ale příště se na film budu dívat jenom po předchozím přečtení tohoto zápisu. (19.9.2021)