Chrustyn
43 674 bodů •
6
Vyčerpávající s celou řadou zbytečností (alespoň pro mě) ale zároveň překvapivě svižně a hravě natočené a poučné. V rámci doplnění určitě zajímavé.
Komentáře a recenze 4
Dle počtu bodů
xxmartinxx
22 532 bodů •
8
Vlastně jsem si to dost užil. Má to chytrý střih plný vtipných juxtapozic a Karel Vachek je spíš postava nahlížená v er formě, než že by byl film monologem v ich formě, v důsledku čehož i když nesouhlasíte s Vachkovými názory (a neumím si představit člověka, který by souhlasil s všemi nebo i většinou Vachkových názorů), tak pořád nejste na ten film naštvaní za to, že by vám něco nutil - ten odstup dělá hodně. Rozhodně to stálo za strávený čas, což je obvykle chabá pochvala, ale tady mluvíme o šesti hodinách. Takže jo, vlastně jsem ani nedoufal, že to bude tak zábavné.
MajklCZsk
2 482 bodů •
10
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je kompaktním filosoficko-uměleckým dílem neustále lamentující s vystřikujícími Vachkovými myšlenkami, neustálým polemizováním nad hranou přímé demokracie jdoucí ruku v ruce s demokracií socialistickou a zastupitelskou (parlamentní) demokracií. S neustálými odkazy na Sokrata a Platóna, Kanta a Nietzscheho, umělecká díla, tvůrce samotné a nadmíru současných i (tehdejších) komunistických politiků. V rámci pět a půl hodinové stopáže se to může zdát jako divnozměť plná jmen a referencí, ovšem monstrózní délka jí pouze přikrmuje na kvalitě a počáteční marast se začíná chytat do souvislostí a začíná prohlubovat dnešním moderním dějinám jistý kontext, zajímá se o stav dnešního člověka, o národ, a v čem tkví jeho současná nálada, z čeho vůbec pramení. Vachek má jasnou vizi a manipuluje člověka do fáze, kam on sám chce. Stejně jako s loutkami ve svém bytě si i on sám zahrává s divákem. A zároveň se nám předurčuje se svým názorem a následně ho v dalších scénách zboří a nahlíží na sebe sama s velmi distancovaným kritickým okem. Revoluce v devětaosmdesátém je zde vnímána jako subjekt bez názoru a snaží se ji hodnotit za pomocí historiků i konspiračních teoretiků. A jak sám říká - revoluce byla v šestaosmdesátém, rok devětaosmdesátý byl důsledek. V rámci necelých šesti hodin se dílo neboří a po vzoru - pro Vachka toho blbého - Muchy vytváří enormní výtvarně-filmovou koláž, jakousi Novočeskou epopej. Protože svět, ve kterém žijeme, není jako dřív a všemu nyní musíme dávat přídomek nové, či moderní. Vachek je tím největším filmovým filosofem, který zde v Česku, či snad i v Evropě (nebo na světě) byl.