Články o Pán prstenů: Prsteny moci

Pán prstenů od Petera Jacksona nezůstal svébytnou filmovou klasikou moc dlouho. Sám Jackson devět let po Návratu krále vydal první část preqeulové trilogie Hobit a po další dekádě se ve Středozemi opět angažují Warneři, kteří distribuují aktuální anime premiéru Válka Rohirů a zastřeší také hraný nášup Andyho Serkise Hunt For Gollum. Producentka a scenáristka Philippa Boyens, podepsaná už pod původní trilogií, má ale v rukávu ještě spoustu nápadů pro anime i tradičnější epické formáty.

Na seriálovém kolbišti letos sklízel znovu velmi rozdílné ohlasy velkorozpočtový seriál Pán prstenů: Prsteny moci, tím ovšem letošní výlety do Středozemě neskončily. Svá práva na svět J. R. R. Tolkiena si samozřejmě úzkostlivě drží také studio Warner Bros., které nám ještě před plánovanou celovečerní honbou na Gluma přináší do kin poněkud netradičnější počin. Pán prstenů: Válka Rohirů (The Lord of the Rings: The War of the Rohirrim) je totiž poctivým anime, jež vychází z asijských vzorů. Jak se tento nečekaný úkrok stranou povedl?

Vzhledem ke kulturnímu dopadu Harryho Pottera jde o jednu z nejdůležitějších fiktivních postav knižního i filmového světa. Bradavický profesor lektvarů Severus Snape dostal na stříbrných plátnech elektrizující charisma Alana Rickmana, jenž dovedl nečitelnou osobní pouť komplikovaného hrdiny ke katarzní dokonalosti. HBO ale právě obsazuje novou televizní adaptaci sedmi knih J. K. Rowling, a byť se žádná dohoda ještě nepodepsala, kolem prestižní úlohy dle zákulisních zdrojů krouží čtyřiatřicetiletý britský herec s ghanskými kořeny Paapa Essiedu. Pokud je to pravda, nebude to mít se získáním divácké přízně jednoduché.

Román Dvacet tisíc mil pod mořem Jules Verne napsal roku 1870 a přidal jej do svého bohatého rejstříku dobrodružství mísících expediční sci-fi a dětskou fantasy, které od té doby inspirují čtenáře všech generací a samozřejmě i filmové tvůrce. Už 25. října na Prime Video debutuje desetidílná série Nautilus, v níž zříme hrdinný původ slovutného kapitána Nema a na úprku před mocnou Východoindickou společností nahlédneme i do hlubin oceánu, kde na fantastické výpravy dopadá stín imaginativních nestvůr.

Vzestup a pád streamovacích platforem – na toto téma se každý měsíc můžete dočíst docela protichůdné analýzy. Podle některých trh s obsahem na streamu stále roste a optimalizuje se, jiné studie a zamyšlení naproti tomu hovoří o úpadku kvality a divácké únavě. Samozřejmě až s odstupem času budeme moci to, co teď zažíváme, smysluplně charakterizovat, určitý fenomén však můžeme popsat už teď – totiž předčasné a pro leckoho překvapivé konce seriálů, jimž jejich domovské platformy už nedovolí pokračovat.

V současnosti asi neexistuje diskutovanější seriál než Pán prstenů: Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power). Zatímco mnozí nemohou projektu, který vychází z děl J. R. R. Tolkiena, přijít už od první řady na jméno, spoustu fanoušků si počin díky povedenější druhé sérii získal. Jenže rozporuplné reakce se na sledovanosti podepsaly a nabízela se otázka, zda se další sezóny dočkáme. O tu se ale podle všeho bát nemusíme. Její potvrzení by mělo přijít co nevidět a tvůrci již nyní aktivně pracují na dalších příbězích.

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power) nebyly v první sérii nikdy „špatné“, doplácely ale na přehršel dějových linií a pomýlenou snahu tvůrců vzbudit zvědavost publika zbytečnými záhadami. Stále se naštěstí jednalo o úchvatnou filmařskou práci, jaká mimo plátna nemá obdoby a během níž zjevně stovky lidí odvedlo maximální výkon. Pochvalu si zasloužil design světa, důraz na praktické efekty a ano, i celkem funkční práce s předlohou. Při sledování jsme tedy dostávali spoustu úžasných střípků nádherných scén a dobrých nápadů, které ale tak úplně nezapadly do sebe. Druhá série, svému apokalyptickému závěru navzdory, v tomhle ohledu přichází (prozatím) s happy endem. Je výjimečnou ukázkou toho, jak se může seriál vyšvihnout na zcela novou úroveň kvality. (V textu předpokládáme, že jste druhou řadu viděli celou, očekávejte tedy spoilery)

Streamovací domovina nejdražšího seriálu všech dob, Prstenů moci ze světa Pána prstenů, ještě ve světě nemá takový apel jako Netflix nebo HBO. Na Amazon Prime Video přesto nalezneme několik více či méně zaprášených klasik, které s moderním publikem artikulují způsoby rozmanitými, nadčasovými a místy vyloženě rozkošnými. Problém nicméně v České republice a v mnoha dalších zahraničních trzích nastává s ohledem na jazykovou bariéru, neboť většina nejatraktivnějších klasických děl postrádá vedle dabingu i české titulky. Podívejme se na patnáct přehlížených filmů z tamní nabídky, které mohou z různých perspektiv uspokojit především nostalgiky. A současně nakrknout uživatele vyžadující český překlad, jemuž Amazon zatím moc nepřeje. A to je v případě následných perel velká škoda. Pro příznivce české lokalizace ale Amazon naštěstí také nabízí bohatou nabídku titulů (v našem filtru si nastavte dabing a nebo titulky).

Druhá řada Prstenů moci ve své polovině výrazně převyšuje tu první a trailer na animovanou Válku Rohirů vypadá dost dobře. Zdá se, že ve světě Tolkienových adaptací se začíná blýskat na lepší časy. Největší otazník nyní visí nad podle všeho dvoudílným filmovým prequelem Pána prstenů, který s požehnáním a producentským dohledem Petera Jacksona připravuje představitel Gluma Andy Serkis. I díky přítomnosti osobností stojících za milovanou trilogií, včetně pořádné řádky původních herců, by veřejnost k Lovu na Gluma, chystanému na rok 2026, ráda cítila sympatie. Veškerou vstřícnost ale Serkis dost možná pošlape, pokud se skutečně odhodlá užít omlazovací AI, v praxi nesmírně kontroverzní nástroj, který veřejnost zpravidla hlasitě odmítá.

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power), nejdražší televizní projekt všech dob, způsobily před dvěma lety rozhodně haló, i když často ne v tom nejlepším slova smyslu. Hlavně pro nás nešťastníky, co se pohybujeme na dohled facebookových diskuzí, se stal seriál hromosvodem těch nejhorších možných reakcí od neúspěšně maskovaného rasismu po absurdní literární purismus, který k Tolkienově vizi přistupuje, jako by ji britskému spisovateli nadiktoval bůh na hoře Sinaj (často bez skutečné znalosti toho, co Tolkien vlastně napsal). Prsteny moci si vždy zasloužily zastání oproti iracionálnímu antifandomu, což nebylo úplně snadné, protože absence silného dějového oblouku vedla k tomu, že se na vyprávění bylo těžké napojit a nadchnout se pro něj i přes obrovské množství viditelné poctivé práce. Málokdo se cítí potřebu vydat do nelítostné bitvy kvůli názoru: „Je to slušná podívaná, které podráží nohy řada nedostatků.“ Co jde tedy vypozorovat po třech epizodách druhé řady?